Zdraví....

Zdraví... Co k tomu říct... Ano, zdraví je důležitá věc, jenže každý ho prostě nemá. A já se svou zničenou imunitou jsem toho důkazem. Upřímně, já jsem na tom ještě skvěle- nemám žádnou nevyléčitelnou nemoc, nebo nic s vážnýma následkama, ale někteří takové štěstí prostě nemají. Otázkou je, jak se s něčím takovým srovnat. Ano, byla jsem v kontaktu s člověkem, který nevyléčitelnou nemoc měl a kterého jsem pozorovala v průběhu nemoci až do smrti. Byla to rakovina, která postihla mou prababičku. Záčátek byl celkem normální, pak následovalo ozařování s nehoráznými vedlejšími účinky (ztráta vlasů, nevolnost), ale tím to nekončilo, nemoc se stupňovala. Byl to nátlak na celou rodinu, protože nechtěla jít do nemocnice a tak jsme se o ni museli starat. Poslední týden byl opravdu strašný, neboť už nemohla ani vstát z postele a tak u ní musel vždycky někdo bít. Posledních pár dnů byla v agónii, což bylo taky dost náročné. Dlouhou dobu trpěla nesnesitelnými bolestmi a tak jsme se nakonec shodli na tom, že smrt pro ni byla vlastně osvobozením. Ano, tyhle věci se prostě stávají. U starého člověka je to ještě celkem v pohodě, ale horší je to u mladších, natož pak u dětí. A i to je časté. Nejtěžší je se s nemocí srovnat, protože je to obtížné pro obě strany. Vždycky existuje nějaká naděje a tak musíte doufat.

Za povolání chci být lékařkou. Vždycky mě to bavilo, už jako malá jsem si na ni hrála. Zatímco ostatní holčičky si hrály na princezny a na maminky, já jsem obvazovala všechny plyšáky a panenky fáškama a ptala jsem se jich na to, co je bolí. Vždycky jsem bývala často nemocná, začalo to už ve školce a vzhledem k tomu, že moje teta je zdravotní sestra a můj vzdálený strýc je jak tomu říkám "cestovní" doktor, prostě mě to vždycky nějak bavilo a fascinovalo. Miluju všemožné doktorské seriály (nejlepší je Dr. House :D XD). Lidské tělo mě prostě fascinuje, nemůžu si pomoct. Napadlo mě, že bych ještě mohla být zvěrolékařkou, protože jsem vždycky milovala zvířata, ale to už mě přešlo. Zvěrolékařství je pro mě moc osamělá práce, radši bych pracovala v kolektivu.

Co dodat: ano, zdraví si važte. Je jednodušší ho ztratit, než získat (tak je to se vším, ne?), jak se říká, co by za něj jiní dali. Můj názor na cigarety a drogy není pozitivní: Ano, něco vás trápí! Hodně vás to trápí, ale není řešením to, že si zakouříte mařku a je po starostech. Cigarety to stejné. Navíc když chci mít dobrou náladu nepotřebuji k tomu ani marihuano, ani nic jiného, stačí mi být ve společnosti pár dobrých přátel, kteří mi s mým problémem pomohou, nebo mě aspoň vyslechnou a hned je mi líp....