Myslím, že nadpis mluví dost za vše... (Konečně mě napadlo něco výstižného...) Chystala jsem se na pařbu u Camellie. Pak byla pařba u Cam, pak doma a pak na hodech. Teď zase doma. Nějak to shrneme...
Bylo úterý odpoledne a já si ještě pořád nebyla jistá, jestli Bába se mnou jede ke Cam nebo ne. Ona je v tomhle dost nespolehlivý člověk (myslím, že to o sobě víš, Bábo :D) a já měla nervy v kýblu. Totiž ztratit se ve dvou je na houby, ale stratit se samotná je na posrání s prominutím. Jely jsme totiž do naprosto neznámého města, do neznámých končin naší republiky. Zjistila jsem, že v Ostravě jsem asi nikdy nebyla a to už mám Česko proježděné křížem krážem... Nemluvě o tom městě, kde Cam bydlí... Večer přišla Bába a potvrdila, že jede. Já si ale nebyla až do rána, kdy jsem ji viděla na nádraží jistá, protože známe svoje lidi, že...
Ráno jedu nejprve busem. Brzo stávám, oblíkám se, beru věci, půlku toho zapomenu doma, klasika. Jdu se obout dolů a nemůžu najít svou druhou botu, což mě naštve. Začnu tam nadávat a přijde tam děda. Hledá se mnou, botu úspěšně najdu. Přijde tam jakýsi pán si pokecat s dědem. Já už jdu na bus. Vyběhnu z baráku, jsem v půli cesty a zjistím, že jsem si doma zapomněla kufr. Sranda :D. Děda ze mě měl kino... Celou cestu mám MEGA stres. Zpívám si jakousi písničku: "Mám stres, jooo já mám stres... Jooo máááám strééééés..." takhle celou cestu. Úspěšně dojdu až na nádraží, kam po nějaké době přijde i Bába se svou mamkou. Ta nás upozorní že: "Žádnej alkohol, drogy, sex a kluci!!" jo a taky že si to máme užít... :D Odejde a říkám Bábě: "Víš kde jsme?!" "Jo, v hodně velké prdeli!!! My nikam nedojedem!!! Já se bojííím!!" Takhle to šlo celou dobu. Úspěšně jsem koupila lístek a valily jsme na vlak. Scéna s cedulí kde čekáme, že se načte, že už tam přijel ten náš vlak. Začne se to otáčet a Bába to povzbuzuje, aby tam naběhla Ostrava. Pak se to zastaví a není tam nic. Naštvaně Bábě nadávám, že to rozbila a ať se na to příště rač nedívá. Pak znovu, tentokrát se na to nedívá a najede tam Ostrava. Nastupujeme, i když se stresem, že nastupujeme někam jinam. Pak nám ještě hluchoněmej borec prodá propisku za 40 kč a můžeme vyrazit. Vedle nás si sedne do kupéčka chudák borec, který musel mít z našeho vyprávění doživotní trauma a kterýmu pořád padalo pití ze sedadla. 3x jsem mu ho zachránila...
Pak přišel přestup. Měly jsme vystupovat 27, bylo 27, tak si říkám, že se nachystáme. Tak se tam rvem, najednou vlak zastaví a my nevidíme cedulu a nikdo kolem nás není. Propadáme panice, začneme nadávat a nevíme, jestli máme vystoupit nebo ne. Naštěstí kolem nás jde paní, která nastupuje do vlaku a které se ptáme, jestli už jsme v Ostravě. Nejsme, ještě pár zastávek. Pak úspěšně vystupujeme v Ostravě a podle pokynů průvodčího jdeme po schodech nahoru a pak... nevíme :D. Prubnem jednu stranu a naštěstí najdeme informační ceduli. Pak úspěšně nastupujeme do vlaku zase se stresem, že jsme nastoupily špatně, ale úspěšně přijedeme až ke Cam.
Do 5 jsme byly u Cam, kde jsem jí stihla všechno prozkoumat a kde jsme jí několik hodin vyprávěly svoje zážitky... Pak jsme šly vyzvednout Mayu. Ta taky vysmátá. Dojdeme strašidelným podchodem a přesneviditelný přechod a ulicí nahoru až ke Cam domů, kde to Maya musí taky celé prozkoumat, pak se tam málem 3x zabije na balónu. Povídáme si o všem možném i nemožném a pak jdem opíkat. Houpáme se s Mayou na houpačce, kterou málem převrátíme a tak dále... Padá spousta hlášek, které si už ale klasicky nepamatuju, že... Nakonec se rozhodneme jít do letního kina na film... Eh, Probudím se včera? Nebo se to jmenovalo zas jinak? Noo ten název se prostě nedal zapamatovat :D Byla to sranda... Vrátily jsme se přes strašidelný podchod kolem... třičtvrtě na 12? Pak jsme si opět povídaly, sprcha a spát jsme šly kolem 2. Ráno jsem se vzbudila v Camelliiné posteli s hlavou vedle nočního stolku. Zíraly na mě fotky, se zájmem jsem si je prohlížela (včera jsem si jich nevšimla). Pak jsem se probudila znovu na zádech, nede mnou polička a opět fotky, opět prohlížení :D. Pak jsem se vzbudila po 3, to už jsem se rozhodla, že spát nebudu a místo toho jsem Cam vyrabovala knihovnu nade mnou a začala si číst Hetalii. Problém byly vlajky... :D Pak jsme se vzbudily všechny, snídaně, kde si Maya uzurpovala časopis Albert a který s ní zůstal až do pátku. Ovívala se jím, protože bylo nehorázné vedro. Pak jsme pustily kompl a dívaly se na všemožná videa, s japonskou tématikou, of course a u toho jsme si prohlížely photobook a japonské časopisy. Paráda :D Projela jsem každý tak 5x, našla jsem tam dost lidí, které jsem znala, což mě potěšilo. Pak oběd a zas kompl.
Pohoršily jsme holky naším školním videem z Polska a rozhodly se jít na Dream live 3. S Mayou jsme si vyzpěvovaly téměř u každé písničky a rozplývaly se nad některými herci a scénami. Zjistila jsem, že ji zaujala scéna, kde Ruirui vrtí prdelí, stejně jako mě a Šajdu a stejně tak se rozplývala na Eijim, jako já. Pak jsem se dozvěděla, že teď vypadá jako zombee, no... Takže sranda. Zřejmě jsme tím nakazily Bábu, tímhle šílenstvím. Pak přišel na řadu Dream live 4. Pak už si nějak nevybavuju, co jsme dělaly pak... Fakt netuším. Každopádně spát jsme šly pozdě... Už vím! Já šla do sprchy a holky se dívaly na jeden díl Prince of tennis. Ráno zase vstávat, já jsem z Hetalie přešla na Yaoi :D Pak snídaně a Cam šla vařit. Já šla taky vařit a to Sushi! Ale z plastelíny... Měla jsem pár exkluzivních fotek, jak jsme s Mayou vyráběly, jenže se mi podělala karta v mobilu a já tak přišla o všechny data... Což mě opět naštvalo!!! Fuu.. Ale o tom až později. Pak obídek, který jsme já s Mayou jedly hůlkama - těstovinový salát od Cam, který byl mooc dobrý :).
Po obědě ještě pár videí, nějaká písnička, pokec, sbalit a valit na vlak. Vyprovodíma Mayu a pak my si koupíme lístek a urychleně nastoupíme do vlaku. Naštěstí jedem správně a dostaneme se až do Ostravy a odtud do Brna, kde jsem ve vlaku málem usla. A seděl vedle nás borec, co měl dlouhé blonďaté vlasy a místo v culíku je měl sepnuté takovou tou sponou... Byla fakt pěkná :D Hmm a ještě jsem si celou dobu říkala, že jsem ho možná viděla na animefestu, ale možná taky ne. Pak honem domů.
Domů jsem přijela po 5 hodinách cestování naprosto mrtvá. Ještě moje sestra měla řvací záchvat, takže bezva. Zapnu kompl, prohlížím si nově naplněný externí disk věcma od Cam. To mi trvalo dlouhoooo. Nemohla jsem se rozhodnout, na co se mrknu... Pak mi Šajda poslala skupinu X Japan, nějaký jejich klip, že se jí celkem líbí. Celkem mě to zaujalo, ale už jsem chtěla jít spát. Pak mi ještě Verča poslala tohle:
Je to fakt hnus.... No a to jsem po tom chtěla jít hned spat... Tak jsem si musela pustit ještě jednu písničku na uklidnění a valila jsem spát. Ráno vstávat a valím se vykoupat, umýt si vlasy a tak. Pak kompl. Rvu si nové věci do mobilu na kartu. Najednou mi to nejde uprostřed stahování otevřít. Vybodnu se na to, místo toho si pouštím koncert X Japan, kterým jsem naprosto fascinovaná a rozplývám se tam nad každou minutou. O tom jsem musela informovat Šajdu, chudáka. O tom v jiném článku... Možná. Po shlédnutí koncertu mám necelou půlhodinu, abych se oblékla a připravila, jedu totiž na hody, podívat se na Markétu v kroju a zapařit s Šajdou. Před tím jsem dostala obrovské kázání, ať si tam dávám pozor na borce a na to, ať mě tam někdo nevožere. A taky na to, aby mi tam někdo nenasypal něco do pití a podobně. Šajda dostala to samé kázání, což bylo celkem zajímavé, to nám říkalo, že Kobylky, kam jsme jely budou něco extra.
Večer jsme se o tom samy přesvědčily. Zaplatila jsem předražené vstupné, zasedly jsme ke stolu a já chytila absťák. Ještě jsem zapomněla sdělit, že v autě jsem zjistila, že mi karta v mobilu opravdu nefunguje, což můj absťák ještě umocnilo. Ještě se to zhoršilo, když objednaná skupina začala hrát. Byl to děs. A já si vzpomněla na X Japan a dokonalého bubeníka a pianistu. To bylo strašný :D Furt jsem tam Šajdě o něm něco valila, čímž se stal jednou z mých platonických lásek. Ještě tam s náma byla občas Markéta. Zatrsaly jsme si ploužák ve trojce, všichni na parketu na nás čuměli jak na vocasy, ale co. Nakonec jsme se s Šajdou zdekovaly, že si půjdem zatrsat za potok, aby nás nikdo neviděl. Jdeme kolem stolu plného borců, kteří na nás začnou řvát, ať jdeme za něma, takhle ještě několikrát. První upozornění. Za potokem trsáme naprosto šíleně. Škoda, že jsem to neměla na co natoit a že byla taková tma. Různé šílené kreace a tak, pobíhaly jsme tam a všechno možné a přesvědčením, že na nás nejde vidět. Pak se šla Šajda podívat, jesi tam na nás jde vidět. Šlo a moc dobře, takže sranda, no :D Vracíme se, ale cestou raději jdeme dál od stolu plného borců. Zasednem a o kousek dál tam na nás začne vyřvávat další borec, že jeho kamarád o nás celý večer básní. Pak tam začnou valit cosi, že se nemusíme bát, že jsou teplí nebo tak a že on většinou dělá holku, načež vybuchnem smíchem a začneme si tam špitat cosi o Ukem a Semem. Pak tam do nás ještě cosi valí, nakonec toho nechají. Vytáhnu brusinky, které nasypeme do plastové sklinky od kofoly a vyjídáme je sponkama. Sranda. Tombola, kde poprvé za život snad něco vyhraju a pak jdem navštívit Markétu, aby nám ukázala, jak hraje na svou novou el. kytaru, kterou jsme jí daly k narozkám... O půlnoci nám to předvádí... Pak si ještě půlnoční překvapení (asi v 1), kde borci zpívají a další borci, převlečení za baby dělají bandu nadšených faninek a snaží se narvat na pódium. Opět si jdeme zatrsat za potok, tentokrát tam furt chodí strašně moc lidí. Občas páry, občas borci samotní. Nakonec se jdem taky projít a po druhé to zapíchnem, páč nás bolí nohy. Po 2 ráno se vracím k babánce, nemám žádný alkohol v krvi, sranda.
Ráno vstávám v 8, pak snídaně a s babánkou dělám chlebíčky. Ve třičtvrtě na 10 sraz s Šajdou. Jdeme si sednout opět do parku. Z našeho prvního místa nás vystrnadí chvástání jedné rozmazlené holčičky, která tam pořád vyřvávala, jak všechno umí a furt se tam machrovala. Jdeme na druhou stranu, kde k nám přijde jeden totálně nažranej borec, kterýho jsme viděly už včera a začne do nás valit a snaží se nás pozvat na panáka. Po asi 5 minutách ho to konečně přejde a odchází. Pak najednou přijdou naši. U babánky jsem málem chcípla nudou, ještě bez karty a ještě s absťákem. Domů jsme řijeli až v 8, takže bezva. Hned jsem si musela pustit X Japan, začala jsem stahovat jejich CD a číst si různé stránky o nich a tak. Pak kolem 1 spát a dneska je zase zkoumám... Asi přibude článek o nich... Nejdřív můj pohled, pak možná postřehy o Yoshikim, které jsem vyčetla nebo zjistila, protože mě strašlivě fascinuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat