Nemám čas vůbec na nic... Každopádně tenhle odstavec jsem chtěla zachovat :D Je to část úvodu k mé seminární práci... O zpracování materiálů... Budu ho muset přepracovat, proto to házím sem, abych to pak mohla předělat a někde to zůstalo...
Metodika zpracování práce byla následovná: Nejdříve jsem vyrabovala 3 knihovny v mém okolí a přinesla si domů asi tak 20 knih o tomto tématu. Se zalíbením jsem si v nich nějakou dobu listovala, prohlížela jsem si obrázky a podobně a na konec jsem se rozhodla, že si tedy něco přečtu. Přelouskala jsem nejdříve knihu Tančíme, protože neumíme létat, která mě zhrozila a na nějakou dobu ochromila. Následně jsem se u ní i smála, říkala kousky a různé hlášky z knihy mým přátelům a knihu jsem si rozhodně oblíbila. Pak přišla na řadu další kniha. Postupem času jsem si na různé hrozné věci, které tam byly napsané, začala zvykat. V pár následujících knihách už mě nic nepřekvapilo. Konečně jsem otevřela i nějakou tu odbornou literaturu a rozhodla si začít vypisovat poznámky. To mě bavilo několik týdnů. Nakonec jsem však přišla na to, že písmo je téměř nečitelné a že je to zbytečná práce navíc a proto jsem se rozhodla začít přepisovat poznámky do počítače. Začala jsem historií, se kterou jsem strávila většinu času, který jsem na tuto práci měl. Pak jsem se rozhodla, že už bych měla začít psát ty ostatní věci, začínal mě tlačit čas. Chtěla jsem se dostat do nějakého protidrogového centra a do jednoho jsem i napsala. Odtud mi nejdříve přišla odpověď a návrh, že po domluvení termínu bych mohla přijít, následně však po mé odpovědi další e-mail nepřišel. Po asi 3 měsících jsem tam tedy psala znovu, smířená s tím, že žádná další odpověď nepřijde a ona přišla hned den na to a to kladná. Další den jsem tedy spěchala, uvolněná z odpoledního vyučování ve škole, do neznáma, na neznámé místo, za neznámým pánem. Všechno však dopadlo dobře a á se na domluvenou schůzku bez problémů dostala. Odsud jsem si přinesla namluvený rozhovor, pár fotek a několik nových poznatků, především pochopení pro užívání metadonu jako náhražku heroinu. Čas tlačil dál a já začala zjišťovat, že jen knihy mi stačit nebudou. Proto jsem začala hledat na internetu. Našla jsem si několik dobrých stránek, ke kterým jsem se několikrát vracela a mou lištu prohlížeče zaplnila samá drogová témata. To samé se dalo říct o mé knihovně a hromádce knih u postele. Získala jsem i pár materiálů od paní Kubalcové, která s narkomany nějakou dobu pracovala. Následovalo sáhodlouhé pročítání všech zdrojů a vypisování do počítače. Takto to pokračovalo téměř každý víkend, svátek a volno, které jsme měli.
Žádné komentáře:
Okomentovat