Social Icons

sobota 21. července 2012

Tábor Náměšť 2012 1. část

Táák... Už před několika dny jsem se vrátila. Přijela jsem domů tptálně nepoužitelná, byla jsem ráda, že jsem to po dvou dnech rozchodila. Dřív jsem nebyla schopná nic psát. Včera mi navíc zas blbnul kompl, takže asi tak... Je toho hodně, až moc... Navíc to bylo letos takové jiné, no... Zřejmě to budu dělat na kousky, bude to dlouhé... Nevim, kolik bude kousků, ale u každého bude nějaké to video, možná i fotka, možná budou fota spolu někde v galerii a sem hodím jen odkaz, to ještě nevím.

Skončil poslední den školy. Já přijela domů, byl pátek dopoledne a já musela dobalovat. Odpoledne jsem totiž jela pryč. A kam? No přeci na tábor!!! Letos ale trochu dřív. Původně jsem měla jet až v neděli ráno, děti měli přijet v pondělí ráno. Místo toho mi bylo ve středu sděleno, že v pátek jedu na tábor a možná se v sobotu večer vrátím a ráno v neděli pojedu zase zpět. No moc nadšená jsem nebyla, když mi to někdo oznámil a na nic se mě neptal. Prostě jsem s tím nepočítala a to jsem ani nevěděla, do čeho jdu.

Přijeli jsme do tábora kolem... 6? Tak nějak. Vendula už tam byla. Nejdřív jsme se ale stavovali v Penny pro nějaké pečivo a Machec přinesl ještě špičku pro každého. Všichni, až na něj, který řídil, jsme to dlabali za jízdy. Bylo vedro, rozpouštělo se to, auto cukalo, asi si dokážete představit, jak jsme vypadali. Pak závora u lomu. Vendula nám přišla otevřít. Nasedla, dostala špičku, začala dlabat. No, pak přišla část v lomu. Nějaký kolotoče a podobný blbosti se možou zahrabat. Tam to tak drncá, hopsá a cuká jako nikde jinde. Vendula pak měla špičku všude možně, ale v puse moc né... :D
Jak jsme přijeli do tábora, smích nás celkem přešel. Po stavěčce tu týden byla vendula s Jurem a nějakým jeho kamarádem. Jak jsme to tady nechali po stavěčce, tak to tady bylo. Dokonce kladvo, co Machec na stavěčce odložil na stůl tam bylo na úplně stejném místě. Shrabali akorát kus louky, ten zbytek čekal na nás a ještě se musela posíct. Makali jsme od té doby, co jsme přijeli až do půl desáté do večera. Pak voraz. Něco jsme snědli a já, Makyna, Vendula a Žeryk jsme se nasáčkovali do našeho stanu. Tam jsme drbali až do... No nemám ponětí, něco mi říká, že do půl druhé... Takový sračky jsme řešili :D Bylo to vtipné... Bavili jsme se o škole, o dětství... Pak se ostatní zdekovali a zůstaly jsme ve stanu já a Vendula... A pak jsme si povídaly do půl třetí... Už vůbec nevim vo čem, jen si pamatuju, že jsme slyšely, jak tam někdo jde venku, před tím jsme řešily něco strašidelnýho, takže jsme se strašně bály... :D
Pak ráno v 7 stávat a makat... Do odpoledne... Do večera a pak hurá v 7 domů. Jela se mnou ještě Vendula, která v pondělí odjížděla na Rock for People a měla na tábor dojet až druhej týden. Jakmile jsem dojela dom, posílaly jsme si odkazy oblíbených filmů a názvy, písničky a podobně. U jednoho jsem neodolala a musela si ho okamžitě stáhnout. Udělala jsem dobře :D. Ráno jsem se na něj mrkla (už od třičtvrtě na 7). Bylo to sice o něco delší, než jsem čekala, ale stálo to za to. Brečela jsem u toho jak želva, uznávám. Bylo to na mě strašně smutný (a já většinou u filmů nebrečím...). Odkaz na film tady: http://www.ulozto.cz/x91kDws/nae-meori-sogui-jiugae-a-moment-to-remember-jp-cz-sub-rar
Dodívala jsem se na film a bylo 10. Pak oběd, dobalit a o pů u nás stál Machec před barákem, věšela se na mě sestřenka Nela a bratranec, který jel už se mnou se loučil s rodinou. Naházet věci do auta a valíme. Nejdřív do Makra, kde jsme zase nakupovali tak aspoň hoďku, bratránek Adam čekal v autě a pekl se, já zas mrzla v mrazáku, kde jsme byli skoro furt. Následně honem na tábor. Ještě nějaké dodělávky, zabydlet se do stanu a podobně a bylo. Večer jsme hráli Bang a s ostatníma vedoucíma, co tam byli, jsme chystali věci, co jsme dostali za úkol. Pak jsme zjistili, že nestíháme. No já s Adamem jsme krájeli brambory. Celkem sranda... Zkuste si někdy krájet brambory pro přibližně 55 lidí... Chvílu to trvá... (tím že to krájel Adam, tak to podle toho taky vypadalo, ale to bylo šumák...). Když jsme byli v nejlepším, začalo chcát. Přijela další várka vedoucích a dvě děti. My s holkama jsme se rozhodly, že musíme jít na záchod. Samozřejmě v té nejlepší bouřce. Naše táborové latrýny byly letos celkem daleko, takže sranda. 2 holky hodily tlamu, já nic... Přiběhly jsme totálně promočené, z vlasů nám crčela voda, takže jsme se tam pak na sebe ještě s ostatníma vedoucíma pak teplili. Srandáá... Nakonec spát a ráno zas stávat a čekat děti.

Žádné komentáře:

Okomentovat