První setkání se závislými

Tak všichni teď píšou o škole a podobně, tak já budu originální a napíšu o něčem trošku jiném. A tentokrát to nebude nic japanofilního, važte si toho, to se mi v poslední době nestává...

Přeskočím tentokrát úvod, jak jsem se k tomu dostala a podobně. Takže je úterý odpoledne a já opět jedu do krizového centra na Vídeňské v Brně. Psala jsem borcovi, se kterým jsem komunikovala před tím, jestli by nebylo možné, podívat se taky jak fungují jejich skupiny a nějak se dostat do přímého kontaktu s drogově závislými. Sice to byl trošku problém, protože oni berou na brigády a podobně až od 21 a mně nebylo ještě ani 18, ale tak nakonec to zvládnul nějak ukecat, takže jsem měla povoleno zúčastnit se skupiny ve Skleníku. Seznámil mě s dalším vedoucím, mám pocit, že se jmenuje Jirka... Ten vede skupinku ve skleníku. Všechno jsme projednali, byla jsem upozorněna na všechna rizika, jako že například můžu chytit žloutenku a podobně, ale jinak že mi toho moc nehrozí, že si s nimi nemusím podávat ruku, můžu to odmítnout, taky že jim nemám dávat peníze a cigarety, načež jsem odpověděla, že stejně nekouřím, takže bych jim neměla co dát. A on na to: "No, ale ty stejně ještě nesmíš kouřit, tobě ještě nebylo 18, ne?" a já na něj hodila jen nechápavý pohled, jestli zrovna on si myslí, že tohle někdo dodržuje.... :D A pak mě zavedl do Skleníku.

Ve skleníku už jsem jednou byla, dokonce jsem si pamatovala asi tři lidi od minula. Později jsem zjistila, že ti dva se jmenují Olga a Dalibor. Ukázal mi, kam si můžu schovat věci, kde budou v bezpečí, jak to tam chodí a podobně. Teď vám popíšu Skleník. Je to velká místnost, kde je jeden dlouhý stůl, spousta židlí, na druhé straně pár samostatných stolů. Pak je tam takový stupínek, prostě zvýšený prostor, taky celkem velký (asi jako můj pokoj, když se na to tak dívám... Mám malý pokoj...), kde je koberec, a hromada krabic s oblečením a všeličím. Na druhé straně místnosti je takový bar... Vypadá to podobně jako bar, prostě tam mají kafe a spoustu druhů čaje, nějaké to nádobí, všemožné hrníčky, talíře a příbory. Potom dalších pár věcí. Dál je za barem místnost, kde je dřez, myčka, stůl a tak, tam si necháváme veci. Vedle ní je další místnost, tam je zas záchod. Tak to je skleník. Mají to tam spravené, vymalované, je to tam pěkné a tam se ti lidi schází. Já dostale pokyny, že pokud budu chtít, můžu pomáhat tím způsobem, že budu vařit těm lidem kafe nebo čaj, občas chtěli vodu na polívku a tak to všechno jim dávají zadarmo.

Nejdříve si jeden (ten nevím jak se jmenuje...) vyžádal zapnutí hudby. Přinesl si cédko Judas Priest. Tak začala konverzace. Je to fotříkova oblíbená skupina :D. Pak se řešil Marilyn Manson a další hudba... Do toho se vařily polívky. Olga s Daliborem si donesli vlastní, do toho přišel Dobroš, ten polívku neměl, ale Dalibor měl dvě, tak mu jednu dal. Olga si přinesla nějakou spešl. Přichystali jsme jim takové ty velké polévkové hrnky, tam si to dali, nalámali a začali si tam přidávat ty sáčky. Olga tam těch sáčků měla víc. Když tam dávala první, oblízla si prsty a zjistila, že to parádně pálí, tak nabídla Daliborovi, jestli má rád pálivý, tak ať si vezme ten její sáček. Ten že jo, tak si to tam všechno narval. Pak si je zalily vodou, do toho jsme vařili kafe, čaj, konvice měla co dělat, no. Ještě miska s vodou pro Dobrošova psa a bylo. Jirka přinesl sušenky, takže ještě dal na talířky sušenky a já zase přinesla čokoládu, která se rozlámala a každý si mohl vzít kolik chtěl. Já byla ještě taková zmatená. Snažila jsem se vstřebávat ty informace, zapamatovat si jména, do toho ještě to vaření čajů a podobně, takže jsem měla co dělat. Dali si polívku, u toho si povídali. Olga si tam ještě přidala pórek, co si přinesla a česnek, aby byla zdravější. Dalibor začal jíst svou polívku, jenže zjistil, že parádně pálí, takže tam u toho brečel, nadával, no všichni z něj měli lochy :D. A pak Olga přišla s nejlepším vtipem. "Hele, mám parádní peří!" Jirka se na ni začal škaredě dívat, já zkoumala reakci ostatních. No byli trošku vyjevení (pokud vím tak tam se drogy užívat nesmí a předpokládám, že si je přímo ve Skleníku ani nenabízí nebo tak...). "Nechce někdo peří?!" pokračovala. Kdo to ještě nepochopil, pervitinu se říká krom Pika taky Peří... Vytáhla si takové psaníčko z nějakých letáků. "Mám tady psaníčko..." dostala u toho taky výtlem "a v něm parádní peří!" Teď to rozdělala a bylo v něm fakt peří! Akorát ne pervitin, ale normální peří... No všichni z toho nemohli :D (Měla jsem si to vyfotit, až tam budu příště, tak se jí zeptám, jestli to psaníčko pořád ještě nemá...

Potom se dali do vybírání hader. Olga si vybírala něco pro sebe a Dalibor potřeboval něco slušňejšího na úřady. Oba nebyli nijak zas tak zle oblečení, ale prostě o sobě prohlašovali, že jsou hippies. Dalibor měl delší vlasy v culíku, už starší chlap. Olga taková menší, drobná, na sobě měla takovou dlouhou batikovanou halenu, byly tam i korálky a tak, byla fakt pěkná, taková tunika, k tomu takové ty sultánské kalhoty s tím nízkým sedem. Vlasy asi po ramena, tmavé, měla tam spletený jeden malý, tenký copánek, od pohledu příjemná, nevipadala na tom nijak extra zle. Taky byla dobře naložená, hodně komunikativní, příjemná. Tak vybírala i Daliborovi oblečení, takže jsem to měla i s módní přehlídkou. Vybírali všechny možné kombinace, Olga si tam vybrala asi deset věcí, celé to tam prohrabali, pak jsem jim pomáhala to poskládat zase zpět. No bylo tam dost pěkných kousků, to jsem musela uznat, občas něco i co bych si klidně i já na sebe vzala :D. Tam jsem se s Olgou trochu bavila. Pak jsem poslouchala Dobroše. Dozvěděla jsem se, že byl dokonce v Anglii nějakou dobu, a taky tři roky ve Francii a taky ve Španělsku, že tam má všude známý, ale že je to na houby, že chce konečně přestat a tam mu taky nepomohli... Potom si tam povídali o nové léčbě kdesi v Brně, že tam půjde Dobroš na setkání, kde prý budou hulit mařku, prý to taky pomáhá zapomenout na perník. Měl s sebou psa, vypadal moc dobře. Ještě mladý, měl páníčka zřejmě rád a páníček ho miloval. Říkal, že ho to popohání dál, že se má konečně o koho starat a že prostě chce, aby se jeho pes měl dobře, takže je to taky další důvod, proč chce konečně přestat. Po tom řešili, jak je naše zima na houby, že se prostě u nás spát na ulici s malým psem nedá, tak pro to bude muset jet zřejmě na zimu do Francie. Zřejmě si všichni říkáte, jak se asi nějaká fetka dostala do Francie. No očividně to jde, já mu to věřila, vedoucí Jirka o tom začal sám, takže mu to zřejmě taky věřil a od vyléčeného Romana, který potom přišel jsem slyšela i o jiných, co jezdili do ciziny...

Jirka fotil. Umí parádně fotit, viděla jsem spoustu jeho fotek, co tam měli rozvěšené a Dobroš chtěl taky fotku, takže Jirka fotil a fotil. Samozřejmě to musela být fotka se psem, takže pes pózoval společně s páníčkem. Pak se řešila Olga. O té jsem se dozvěděla, že se rozešla s tím "svým". Vypadala, že ji to trochu trápí, ale všichni jí říkali, že je na tom teď líp a že jí to svědčí. Dozvěděla jsem se, že jí kdysi umřel manžel, že má syna. To se taky řešilo, že porodila pořádnýho chlapa, že je velkej a silnej. No zrovna ona na to nevypadala. A Jirka zečal řešit její vztah s ním. "A jak ty o s ním máš?" Poprvé jsem si vyzkoušela psychologii v praxi, protože přišla vysloveně učebnicová odpověď, která vůbec neodpověděla na otázku. "No, on je chytrej..." "No to je dobře, ale neřeklas mi, jak ty to s ním máš..." "No... Jako... Matka ho proti mě neštve, takže je to dobrý." "Takže se stýkáte, jo?" "Jo, to je v pohodě... Třeba vysvědčení nebo tak tak to já všechno vím... Mi to ukazuje. Letos měl konečně vyznamenání (je v 8. třídě). Vždycky mu to uteklo třeba o jednu dvojku a letos konečně vyznamenání..." Trochu jsem čuměla... Já v 8. teda rozhodně vyznamenání neměla :D Nechcu rač vědět, kolik jsem měla trojek... "Tak to je pefektní, a už ví, co chce dělat?" "No, asi něco přes počítače, to ho zajímá a baví. On je spíš ten technickej typ..."

Olga žije na ulici. Matka jí prý řekla, že doma ji na zimu rozhodně nenechá. Naštěstí našla svou bundu, takže je v klidu. Je už starší, vypadá víc jak na 40, ale možná to dělá to, čím si prošla.

Roman už to má za sebou. Teď už dělá, myslím klempíře nebo tak něco. Už je dlouho čistej. Je rád, že už to má za sebou a dokonce rád sebe zkouší, takže se občas setká s těma lidma a velice ho těší, když mu někdo nabídne a on dokáže odmítnout. Jednou mu prý jeho kamarádka nadala do slabochů, když jí takhle jednou odmítl nabídku drogy. Poděkoval jí, protože se opět utvrdil v tom, že už to zvládne. Bydlí na ubytovně, platí nájem. Už je pěkně, stylově oblečený, poměrně mladý, slušelo mu to. Je rád, že se brzo snad navždy rozloučí s Káčkem (krizové centrum), protože ho už nebude potřebovat. Jirku ale mrzí, že je opouští, i když na druhou stranu je rád, ale chce, aby je navštěvoval dál jako příklad pro ostatní, že to jde zvládnout. Roman rád fotí. Příště se ještě staví, aby si mohl za fotit, Jirka mu to slíbil. Ještě mu Jirka říkal o tom, že už teď, když má práci, byt, je čistej, tak že už by si mohl najít tu manželku.

Pak tam je další. Zatím nevím, jak se jmenuje. Ten už taky vypadá dobře. Bydlí na ubytovně, platí nájem. Byl dost stylově oblečený, bylo vidět, že si na tom dal záležet. Líbilo se mi to. Přibíral, prý pracuje. Ale pořád prý na tom není tak dobře...

Potom tam byl další, ten vůbec netuším, jak se jmenuje. Zas tak dlouho tam nebyl. Ten už na tom byl hoodně špatně. Řeč zmatená, dost často jsme nechápali, co se snaží říct. Podezřívavý, já se mu taky nelíbila. Nařknul mě z toho, že se na něj škaredě dívám a že ho prohlásím za debila, že prý jsem tam za trest. Jirka ho prý zná od jeho 17. Teď vypadal tak na 50... Ale možná za to můžou drogy.

Dobroš se nakonec vzdálil, vydělávat penízky pro sebe a pro psa, aby taky mohl zvát kamarády, aby je jen nevyužíval. Jak vydělávat, to neřekl... A přišel poslední. Opět nevím jak se jmenuje. Nejmladší z nich. Vypadal tak na dvacet. Odbarvené, krátké blond vlasy, pár piercingů. Divně chodil a pohyboval se. Tak nějak se parodují gayové, ale spíš bych to tipovala na nějakou drogu. Od něj jsem se toho taky moc nedozvěděla. Zřejmě jsem se mu taky moc nelíbila. Podezřívavě se na mě díval, potom mě spíš přehlížel.

Abych pravdu řekla, líbilo se mi tam. Hromada zajímavých lidí. Moc jsem s nimi ten den přímo nemluvila, ale vidíte, kolik jsem toho o nich vypozorovala... Musela jsem odjet dřív, měla jsem pak zkoušku zpěvu. Ale příští týden tam jedu zase. To už by tam mělo být snad víc lidí, teď se to teprve rozjíždělo, první Skleník po prázdninové pauze. Na příště si mám nachystat nějaké otázky a můžu se těch, kterých budu chtít, na ně zeptat. Tak už nad tím musím začít přemýšlet. Už se tam celkem těším. Byla tam sranda a bylo to dost zvlášní.

Na druhou stranu mě to i dost učí. Podala jsem si s Dobrošem ruku. Chodím si ruce pravidelně umývat, celou dobu jsem tam nic nejedla (olizování prstů), abych nechytila žloutenku. Dávám si pozor. Jsem opatrnější obecně teď všude. Dávám si pozor na peněženku, věci, jsem podezřívavější a více si všímám lidí kolem a zkoumám je. Už se mi párkrát stalo, že jsem potkala nějaké lidi a říkala si: "Jo, tihle berou..."

Na druhou stranu zjišťuju, že do budoucna prostě potřebuji práci s lidmi. Neříkám, že přímo tohle, ale prostě si myslím, že ta psychologie je pro mě správný směr a že by mě to zřejmě bavilo. Tak jsem zvědavá. Už se těším na příští úterý...