Chtěla jsem to napsat už včera, ale na Vánoční článek se to moc nehodilo *kecá, byla moc líná...*, takže to tu máte dneska...
Och moje milované Aloe, budu na tebe jen v dobrém vzpomínat. Když tvého předchůdce moje matka přelila a já si tebe potom jako malinkou rostlinku domů přinesla... Žilo jsi se mnou dlouho, několik let. Přežilo jsi několik táborů (tzn. matčinu péči...), dovolených a kdoví čeho a teď už jsi to neustálo. Byla z tebe už obří rostlina, ani jsi se na okno nevešlo, mělo jsi snad víc než metr a teď, když jsi opět dostalo vetší květináč, jsi to nezvládlo. Postupně jsi mi uhnilo a teď z tebe zůstala jen rozpláclá troska. Bude se mi po tobě stýskat. Tolikrát jsi mě zachránilo, třeba když jsem se dodřela na kole a dávala jsem si pak právě tebe na rány nebo kdž mi padala nabíječka z exterňáku a ty jsi ji svými listy zachytilo. Tolik radosti jsi mi dělalo, tolik společných zážitků a já se teď s tebou budu muset rozloučit. Budu na tebe vzpomínat!!!!
Vysvětlení: Několik týdnů valím do babičky, aby mi přesadila aloe. Pak teda, že jo, že jí ho mám dat na schodiště a ona ho přesadí. Učiním, jak říká. Samozřejmě ho přesadila až tři dny potom a zrovna ty tři dny byly největší mrazy. Stráášně se divila, že to jaksi začíná hnít. Ono sukulenty nejsou moc dělaný na -7°C... No a postupně začínalo uhnívat, po listech. Já pořád doufala, že to nějak ustojí... No, neustálo. Zhroutilo se a je po něm... Chudák...
Žádné komentáře:
Okomentovat