Předpokládám, že nad tímto tématem už každý někdy přemýšlel. Proč na té Zemi vlastně vůbec jsem? No, myslím, že spousta lidí svůj smysl života už našla, ale mě se to zatím nepodařilo. Jak jste na tom vy?
Nevím, jak to na světě vlastně funguje. Ať už věříte na osud, v Boha nebo v něco úplně jiného, předpokládám, že víte, že se od vás něco očekává. Od každého se něco očekává... Nevím co přesně by mělo být tím posláním. Jestli máte zachránit svět, vymyslet lék na rakovinu nebo jen prodávat v supermarketu. Nikdo nemůže tušit, co mu nudící se Osud přichystá případně co po něm Bůh chce. Je spousta lidí, co pravděpodobně svůj smysl našla, například Einstein, R. Hook nebo třeba Karel IV. V přítomnosti žije tolik lidí co už toho tak moc dokázali, že je ani spočítat nejde a o většině jme ani neslyšeli. Nevím, co je mým smyslem života. Chci se dostat na zdrávku, vystudovat ji a potom pomáhat lidem. Původně jsem chtěla ještě odjet so ciziny, třeba do Afriky a podobně, ale to už mě teď celkem nezajímá, protože už u toho prvního bodu je dost nepravděpodobné, že se na zdrávku dostanu. Jako malé děti jsme si nic takového neuvědomovali. Prostě jsme si řekli, že já budu třeba úžasnou zpěvačkou a ty zase nejlepším fotbalistem na světě a nepřemýšleli jsme nad tím, jestli je to reálné nebo ne. Postupem času se ale sny začaly rozplývat a my jsme uviděli realitu. Zjistili jsme, že z nás vážně nebude zpěvačka, protože neumíme zpívat a už vůbec né princezna, což byla naše druhá možnost, kdyby to se zpěvačkou nevyšlo.. Tak to bylo přesně u mě. Postupně mě všichni začali odrazovat od toho, abych se stala doktorkou, protože to není vůbec jednoduché, jak jsem si myslela a především většina ví, že na to nemám.. Já už to začínám zjišťovat taky, ale pořád se ještě nevzdávám. Možná je to z toho důvodu, že netuším, co jiného bych chtěla dělat, aby mě to aspoň trochu bavilo. Nejvíc mě o prázdninách dostal film Hodinu nevíš, pokud znáte, pochopíte, pokud ne, máte smůlu, nechce se mi to teď popisovat. Ještě dlouho jsem po tom měla totální depku. Jen doufám, že tak taky nedopadnu...
Je spousta lidí, co už toho tolik dokázala, ale nepřipouští si to, dokonce si to nechce připouštět.
Nemůžu si pomoct, ale musím sem dát jako příklad Hugha Laurieho, kterého všichni určitě znají jako Dr. House, k tomu napsal jednu úžasnou knihu, na kterou jsem četla samé skvělé recenze a právě ji čtu a je vážně skvělá, v mládí to byl úspěšný sportovec, než mu nemoc zničila kariéru a navíc je to ještě k tomu muzikant (výdělky z koncertů jeho kapely dávají na charitu..). Jak vidíte, je to naprostý všeuměl a stejně se sebou nikdy nebyl a zřejmě ani nebude spokojený. No řekněte, co by jsme za jeho život dali? Dobře, většina asi závidí peníze, slávu, já závidím schopnosti a příležitosti. Ale stejně, chápete jak se sebou někdo takový může být tak nespokojený? Já teda ne.. Ale možná je nespokojenost lepší než vysoké mínění o sobě, protože víte, že se sebou musíte ještě něco dělat a snažíte se být co nejlepší. Taky dobře. No nevím, dostala jsem se k něčemu úplně jinému, než jsem původně chtěla, mám teď plnou hlavu jedné povídky, kterou musím napsat a školy k tomu, takže pardón...
Nevím, proč ten Einstein má menší obrázek než ten doktor.. XD
Ale aby mu to nebylo líto, ten košík je trochu menší..
No nic, mějte se jak chcete, já si jdu kreslit a pak bych měla nypsat tu povídku, kreslení se ale určitě protáhne, takže.. No nic, výtvor tu určitě za nějakou dobu bude.. Možná.. Snad... Spíš ne....
Žádné komentáře:
Okomentovat