Nemá to nic společného s mým milovaným muzikálem, upozorňuji předem.
Včera, 11. 11. 2011 (magické datum, že? :D) jsme měli svou první bílou prodlouženou. Já jsem byla posledních pár týdnů s nervama v kýblu. Neměla jsem partnera. Jako jediná ze třídy, na co jsem byla poslední týden pořád upozorňovaná, že? Strašlivě mě to deptalo (ten první týden, Pak jsem jela na JuFe a bylo to v pohodě :D) a bála jsem se, jak to dopadne. Naštěstí to dopadlo všechno v pohodě. Ve čtvrtek jsem fotříka do desíti večer učila tancovat tango, beznadějně :D. Naštěstí ho nakonec nepotřeboval... V pátek jsem se vybodla na školu. Prostě jsem tam nešla (totálně jsem neuměla něminu a nechtěla jsem si ju zkazit), jako spousta mých spolužaček. Ráno jsem se flákala, chystala, ve dvanáct jsem obědvala, pak jsem si dala sprchu, nalakovala jsem si nehty a valila jsem ke kadeřnici. Ten účes se jí podařil, to jsem jí musela nechat. Trval jí třičtvrtě hodiny a nadávala u toho, že včera tam měla holku s pěti vlasama, která byla načesaná za 15 minut a se mnu se tady tak štve a už ty vlasy nemá kam dávat. No pak domů oblíct se, vyrobit mašličky, nalíčit se, přečíst si kus Na Větrné hůrce na uklidnění. Neuklidnilo mě to, spíš ještě znervóznilo. Pak jsem valila ke Kubi. Tam nás její bratr ještě fotil, takže jsme měli trochu zpoždění. Samozřejmě, že jsem doma zapomněla mašličky, takže jsem se musela ještě vracet. Bezva. V autě jsem myslela, že pojdu. Děs a hrůza. Brno v pátek, katastrofa. Když sedíte v autě v šatech v korzetovým stylu, nedá se v nich pořádně dýchat. Bylo mi tam pěkně blbě, ale nějak jsem to přetrpěla. Pak se protlačit ochrankou, kde mi ti šmejdi zabavili pití, grrr... Nejvíc mě dostala Bába. Ochranka ošahává Bábě kabelku: "Hmm, to budou boty, co?" Bába: "Ne, mám tam atomovou bombu! Hodlám to tady totiž všechno vyhodit do vzduchu."
Pak jsme snad hodinu nacvičovali (šli jsme to jednou) polonézu z Hořicka. Začali jsme se řadit. Většina už měla partnera, já furt nic. Tak chodí ti opozdilci, přijdou borci, kteří nemejí holku. Mezi nima je i ten, se kterým jesem měla první dva tance v tanečních. Tak si tam tak úplně na drzo nakráčím přes kus sálu k němu, jestli teda nechce jít se mnou, on že jo a tak se zařadíme. Jeho kamarád šel s holkou, která taky neměla kluka a stáli před nama. Tak jsme si tam povídali, on mi vyprávěl o tom, že byl i na prodloužené minulej pátek a že ta polonéza je příšerná nuda. Musela jsem mu dát za pravdu, byla to příšerná nuda. Každej třetí krok se zhoupnout a pořád jít v řadě. Nic zajímavého. Byli jsme 51 pár. 50 párů muselo být za sebou. Byli tam strašlivě namačkaní. My jsme měli před sebou metr místa, byli jsme ten přechod a strašlivě jsme se smáli 50 páru, tomu jeho spolužákovi, protože se tam museli úplně namáčknout. Jenže pořád přicházeli opozdilci. A pak to šli přepočítat, že tam mají asi chybu. Tak jsme si říkali, že jsme v háji, že budem ta 50 a ještě jsme se jim tak smáli a teď na tom budem stejně. Naštěstí jsme byli 51 a mohli jsme se jim smát dál :D. Pak ještě jeden nástup. Dlouho jsme čekali a ten můj a jeho kamarád se rozhodli, že půjdou ještě na záchod, že to stihnou. Samozřejmě, že to nestihli, takže jsme tam s tou holkou přede mnou nakráčely samy. Oni si tam přiběhli přes celej sál a mohlo se pokračovat. Pak jsme měli pauzu asi hodinu a pak to začalo. Namáčkli jsme se do chodbičky k záchodům a čekali, až se začne. Uplynula čtvrthodina a nic a já myslela, že mi už upadnou nohy... No, ale hezky jsme si popovídali, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a tak (třeba že mají povinnou Zumbu a Aerobic na fotbalových trénicích a že mu to prý celkem jde, případně nám vysvětlovali, že jsou spolu propojení - ten můj a jeho spolužák, protože jednomu dopsala propiska a druhýmu 20 minut na to :D). Desetkrát kontroloval růži, kterou mi přinesl, jestli tam není trn. Nebyl. A pak jsme konečně začali. Polonéza = strašná nuda, pak ty základní tance. Po jedné části jsme se rozloučili a zbytek dne už jsem ho nikde neviděla ani nepotkala. No, byly pánský a dámský volenky, celkem to šlo, tancovala jsem skoro pořád. Co se mi tam vysloveně nelíbilo bylo to, že tam pořád strkali reklamy: Přihlašte se na lekce Zumby! Pojďte do tanečních pro dospělé! Musíte jít do bronzových tanečních! Bla, bla, bla, reklamy úplně pořád. Taky mě dost štvalo, že tam sice měli ukázky od profesionálů, ale byly strašně krátké. Bylo jich tam tak 5 a každá neměla snad ani 5 minut... Zatancovala jsem si i s fotříkem. Překvápkem byla mazurka, kterou prý tancoval naposledy v 1. třídě, takže bezva :D. Noo spolužák Dominik byl vyhlášen za 3. nej tanečníka. Z holek byla u nás zase Tereza myslím 4, takže dobrý. Já jsem dostala taky náhrdelníky. Jeden od jednoho spolužáka a pak druhý z kokinek od Dominika. Po tom jsem toužila celou dobu (o tom náhrdelníku...) a naštěstí jsem se dočkala :D. Každopádně co jsem vážně záviděla, byly náhrdelníky z gumových medvídků, které měla jedna holka! Grrr! Ty jsem chtěla taky! :D No, v tombole jsem opět nic nevyhrála, překvápko. Skončili jsme o půlhodiny později, než jsme měli. Pak se narvat k šatnám, po 12. si přišlápnout šaty a ještě namáhavě dojít k autu a nacpat se tam. Babičkám se to líbilo (byly tam se mnou dvě + fotr, matka nemůže), dokonce mi všichni chtějí dát na šaty (krátký, dlouhý už mám), takže bezva :D. Domů jsem přijela kolem 1, maminka se ještě musela mrknout na nějaká videa, já jsem se musela převlíct, odmalovat a vytahat těch 30 vlásenek z hlavy, + 2 gumičky, které se mi tam dokonale zamotaly. Nemohla jsem skoro chodit, dneska to samý, ale ve výsledku to stálo za to. Dopadlo to líp, než jsem čekala (vždycky se vyplatí čekat nejhorší, pak jste aspoň příjemně překvapení, příp. nejste zklamaní, protože jste to prostě čekali...) :D
Žádné komentáře:
Okomentovat