Tohle je jeden z naprosto zbytečných článků (jiné zřejmě nepíšu, jak jsem si všimla), takže pokud nechcete promarnit svůj volný čas nějakou zbytečností, nečtěte to... Hmm, o čem jsem to chtěla vlastně psát? Hmm tak jdem na to. Bude to napsané naprosto bez ladu a skladu, jak si na co zrovna vzpomenu, takže se nedivte, že se v tom ztratíte...
Zadali nám ve škole, že budeme psát povinně nějakou "SOČku", i když to nebude vysloveně SOČka, ale to je jedno. Já jsem sočku (kašlu na ty velký písmena) chtěla psát ještě před tím, než nám to nařídili. Už jsem měla téma a pořád jsem si řikala, že už bych s tím vážně měla začít. Hmm jenže v poslední době se mi to začíná rozpadat. Téma mi nepřijde nijak zajímavé, ani mě to asi nebude moc bavit, takže beztak budu dělat nakonec něco úplně jiného... Asi se budu muset poradit s naším biologem... No jinak škola... Máme jet na zahraniční výlet. Řešilo se to s rodičema a třídní chce jet opět do Anglie. My s holkama by sme tam jely hned, abych prvdu řekla, ale jiným z naší třídy se to moc nelíbí a třídní to s náma nechce řešit. Pěkný, no...
Teď další věc, takové zajímavosti (pro mě...). Ve čtvrtek jsem byla v tanečních (jako téměř každý čtvrtek...). No tak ze začátku celkem nuda, tancovala jsem pořád, ale kluci tak normálka. No a úplně na koncu si pro mě přišel nějakej další borec, měli jsme tancovat myslím rumbu. Podstata toho je, (bacha, Kláša jde na net svěřovat svoje pocity z nedávna, to většinou nedělá...) že ten borec vypadal, že je starší, než ostatní. A já jsem prostě na ty starší, mužnější... Nevím, kolik mu bylo, jestli byl starší nebo ne, ani si nepamatuju jeho jméno, které mi určitě řikal. Ze začátku jsem to nějak nevnímala. Začali jsme tancovat rumbu, většině to nešlo, protože já jsem vždycky říkala, že rumba má poměrně složitej rytmus, když to nemá člověk zafixované, ale já jsem ho v podstatě vedla a protože rytmus znám a dokážu se udržet (můžou za to 2 roky v kroužku tančáku u nás na gymplu, kde si to se mnou chudák pan prof. pěkně vytrpěl, protože jsem naprostý dřevo, ale teď už to všechno umím, takže cajk :D), takže jsme to celkem zvládali. Jenže jiným to nešlo a tak to lektorka stopla a museli vytleskávat borci rytmus. Pak se šlo na druhou polovinu. V sestavě máme v podstatě jen základní krok a otočku, takže nic moc, navíc rumba je taková pomalá, takže celkem nuda, nějak jsem to moc neprožívalo. Jenže pak jsem šla na otočku opět a nějak jsem se otočila tak zajímavě, že jsem skončila obličejem asi 5 cm od toho jeho. No, na tom by nebylo nic zas tak zvláštního, ale hoodně dlouho se mi nestalo, že by mi někdo takhle najel do mýho životního prostoru a ještě někdo úplně cizí a k tomu borec. Byl to takovej zajímavej pocit... No nic... Rači to nebudeme rozebírat :D Každopádně se to trochu tímhle oživilo... (taky nám zabavili kabáty a narvali nám je do šatny, takže jsme pak málem kvůli nim nestihli busy, šmejdi... ale to se neřeší...).
Teď přichází na řadu dva poznatky ze čtvrtečního večera, které mě naprosto dostaly. Nejdřív ten, který mě rozesmál.
Tak tak přijdu domů, úplně hotová a zmrzlá někdy večer, nakráčím si to do pokojíčku, sundám si budnu a tak čichám a cítím v pokoji cigaretový kouř, úplně slabě, ale cítím. U nás doma samozřejmě nikdo nekouří, tak přemýšlím, co to může být... Tak si tak sundám tričko a trochu ho očichávám a zjistím, že je to opravdu ten zdroj. Přemýšlím o tom, že jsem přece nikde v žádné zakouřené oblasti nebyla. Pak si uvědomím, že to tričko smrdí jen ze zadu a to ještě tam někde spíš nahoře. No a pak mi dojde, že kuřáka jde snadno poznat podle toho, že mají na prstech nikotin, že 90% borců z kurzu kouří a že mě všichni drží na lopatce a že je to ono... Dobrý že? :D To už bylo fakt moc...
Druhá věc mě ale spíš trochu deptá. Většina holek (zvláště s mým postavením, krásou a tak) by v mým případě teď asi skákali radostí a já nevím co, ale já ne. Prostě mě začal nabalovat jeden borec tam od nás. Jezdím takhle každý čtvrtek večer busem s jedním... hmm můžu ho nazvat kamarádem? Já ho odchovala... Je asi o 2 roky mladší než já a já s kamarádkou jsme ho v družině vychovávali, hráli jsme s ním divadlo, hry, všechno... No, cítím se teď občas jako matka, která je pyšná na svoje dítě. Jsem šťastná, že je chytrý, že se mu daří a že se dostal z té pubertální nálady a má skvělou budoucnost před sebou. Radi se vidíme a povídáme si, vzpomínáme na staré časi a je to prostě pěkný (ne, nejsem úchyl, tenhle po mě nejede). No, jenže jak takhle jezdíme tím busem, jezdí s náma ještě jeden borec. Asi před 2 rokama s ním chodily moje dvě kamarádky a pak jsem měla i já, ale nějak jsme si řekli, že to nebudeme zkoušet. No a oni jak se znají, já ho znám tak přibližně, tak si tak všichni tři povídáme. Jenže pak mě už dvakrát šel zavést až k domu, i když pro něho je to vysloveně zacházka a to se mi vůbec nelíbí. Navíc ten kamarád říká, že po mě viditelně jede a já si to myslím taky a vůbec se mi to nelíbí. Ne, že by byl škaredej nebo strašnej nebo tak, to ani ne, ale prostě nemáme nic společnýho, já ho skoro vůbec neznám (před 2 rokama se přistěhoval, kamarádka ho sbalila, trávili jsme s ním prázdniny, pak se rozešla a pak jsem se s ním nijak moc nebavila), takže asi tak. Navíc teď nemám náladu a nechci si přidělávat další starosti ohledně kluků a navíc to není vysloveně můj typ. Prostě konec, budu mu nějak nenápadně vysvětlit, že s ním nechci nic mít a nebo ho od toho nějak odradit... Hmm, ach jo... No nic... Asi končím s tímhle článkem o blbostech a jdu napsat ještě jeden... :D
Žádné komentáře:
Okomentovat