Další haló akce. Před pár dny jsem se dozvěděla, že do blízkého "města" přijedou děcka z tábora, tím jsou myšleni ti, co bydlí na druhé straně republiky. Chtěli mě taky vidět, takže jsme se s Vendulou domluvily, že je půjdeme navštívit. Po komplikované domluvě s hlavním vedoucím nám to bylo povoleno a především nám bylo povoleno tam přespat. Spali na místní faře. I s náma nás tam bylo nakonec 8. (po hodině sledování Yoshikiho lámané angličtiny se vrací k článku...). Měly jsme přijet někdy odpoledne, vedoucí jel ještě s děckama (ok, byla tam 1 vedoucí - Zuzana) na koupák a říkal, že se vrátí kolem 5. S Vendy jsme se shodly, že přijedeme o něco dřív, aby jsme si ještě stihly popovídat a tak, takže já tam byla přibližně od třičtvrtě na 2 a ona o půl 3. Nebudu tu sáhodlouze vypisovat, jak mi ujel bus a jak jsem měla dopoledne na houby (máte štěstí, chci se vrátit k Yoshikiho lámané angličtině, takže vás nebudu tak dlouho mučit popisem každé sekundy mého života... Jen každé druhé, pro tentokrát...), takže přejdem k věci.
Přijela Vendula, klasickej výtlem na začátek. Rozhodnem se jít do cukrárny, nejdřív však musíme okomentovat mega stádo důchodců, co tam natěšeně čeká ve frontě na brambory, či co, kus od nás.
Cukroška. Dám si jakýsi divný kus dorta, Vendy si dá pohádku a špičku. Narvem se dovnitř, kde naštvaně musíme konstatovat, že tam hraje děsná hudba, něco z rádia a je to na zblití. Navíc nás to rušilo při povídání (po další dlouhé době, tentokrát dívání se na stydlivýho hideho a psaní s Šajdou se opět vrací k článku). "Bezva... Takže za 5 minut jsme snědly zákusky, co tady budem další 3 hodiny dělat?" "Nemám ponětí... Ale mám chuť na nějaký ovoce, jsem teď strašně přeslazená..." "Doobře, tak pudem do Alberta..." Tak jsme šly. Já s kufrem na kolečkách, deštníkem a košilou v ruce, ona měla jen spacák v ruce a tašku přes rameno. (Ten můj kufřík byl tentokrát vážně malej a většinu zabral můj mega spacák)
Cesta do Alberta byla děs a hrůza. Vzhledem k tomu, že cesta k Albertu je rozkopaná a když jsem tama šla minule, tak jsem to obcházela kilák, abych se vůbec dostala k troleju, u kterýho bych normálně byla po pár metrech, tak jsem to tentokrát prubla jinou uličkou. Jenže mi nedošlo, že nás čeká mega kopec nahoru, na kerým jsme málem pošly... Takže bezva. Pak slezem vedle záteras a já zjistím, že v té ulici už mají normálně část pro chodce. Bezvadný. Albert. Nakupování s Vendy je něco :D. Musely jsme si koupit meloun. Jenže jsme neměly lžičku ani nůž a půlenej neměli. Takže jsme pobíhaly po obchodě a sháněly něco, čím by jsme to mohly jest. Nakonec jsme ukořistily takovou tu mini plastovou skládací od mroža v kelímku. Následně kupujem pití, zaseknem se u brambůrků. Koupíme takový ty starý česnekový a najedem na tortilla chips a salsu... Tak jsme to musely prubnout :D Jdeme dál a Vendula najednou začne přes celej obchod řvát: "Vložky, jooo! Jdem si koupit vložky! A čum na ten design! No ty bych fakt chtěla, no." Pak se tam zastaví a začne se rozplývat nad písničkou, co jí jede v uchu a musí mi ji pustit. Takže tam tak stojíme u regálu s vložkama, posloucháme písničku, ona si zpívá, tancuje, cáájk... Baba co vedle nás doplňovala regály se na nás zajímavě dívala... Pak ještě objeví kolonáda trojhránky jen za 22 kč a cool grep myslím starobrno v plechovce. Pokladna, všechno to někam narvat a s věcma a plnejma rukama nákupu vyrážíme v dešti na zastávku. Naštěstí pršet přestalo a my si tak mohly sednout na lavičku a parádně se tam ukempit. Kolem nás věci, mezi náma piknik. Fota ukážou, jak to tam vypadalo...
Je tam divný světlo... Bylo dost zataženo a tak je to špatně vyfocené... Mraky se tam neustále honily a nemohly se rozhodnout, jesi už konečně opět začne pršet nebo ne...
Pokračujem...
Takže tam tak žereme tortilly se salsou, bylo to celkem dobrý. Do toho dostaneme strašnou chuť na ten meloun a vymýšlíme, jak ho rozdělat. Napadne nás s ním fláknout o zem v igelitce. Vendula se převleče do tryčka (na zastávce šla do podprsenky, o víkendu tam toho ale moc nejezdí, zrovna tam nikdo nebyl jen přes potok pár borců, kteří si zapískali... :D) Nakonec to prubnem, ale ten šmejd skáče jak balon :D. Pak mou pinetkou to začneme nařezávat a následně zkoušíme opět s tím fláknou a ano, relativně se to povede! Vendy jako největší macho (nebo jako seme, jak teď říká, po tom, co jsem ji naučila rozlišovat semeho a ukeho) roztrhne meloun vejpůl a možem se do něj pustit. Na lavičce, mini lžičkou... :D Do toho jíme tortilly s pálivou salsou a zapíjíme to grepem. Paráda :D Takový hody tam (oni tam zrovna hody měli, takže to zní blbě :D)... Zežraly jsme půl melounu, téměř 360 g salsy s chipsama... srandááá :D
Vidíte tam tu lžičku?
Ten nápis jsme tam náhodou objevily, tak jsme si to musely hned vyfotit :D
Ve čtvrt na 6 voláme hl. vedoucímu, kde je. Ten nám oznámí, že jsou ještě v Hradcu, což je štreka a že máme jít za Domčou, že je v družince na faře. Celou dobu!!! To nám taky nemoh říct dřív, že?!! Problém je se tam dostat. Nakonec se nám to podaří (po několika minutách vysvětlování panu farářovi, proč tam na něj zvoníme a co po něm vlastně chceme...) a my můžeme obšťastňovat Domču naší přítomností. Nakonec zasednem ke komplu, kde my má Vendy tahat filmy na můj exterňák. Místo toho si ale prohlížela, co tam mám za anime. Zajímavé bylo, že se jí povedlo dostat zrovna na nějaký speciál Code Geas, kde byla kopa nahých bab se kdesi, koupat? Nevím, já to neviděla, každopádně ona z toho byla totálně hotová a vyřvávala tam celá vychlámaná, co to tam mám za lesbický porno :D. Pak ještě najela na nějaký yaoi, aby toho nebylo málo (to jsem taky ještě neviděla), takže další věc, z čeho byla hotová, takže mě následně osočila z toho, že tam mám samý péčko :D. Byla jsem ráda, že nenajela na Takumi-kun sérii, páč ta je hraná... (a taky jsem ji ještě pořád neviděla... No, není čas, teď jsem se zaobírala něčím jiným ( a nebyla to jen skupina X Japan a Yoshiki a tak, ještě jsem se dodívala na Fullmetal Alchemist...).
Nemám ponětí, co jsme tam dělaly další hodinu a půl, ale dělaly jsme tam děsnej bordel, to vím. Pak přijel zbytek. Pár vřelých objetí a šlo se povídat si a pařit. Pak večeře a pak jsme se já, Vendy, Zuza a Žeryk, kterej se šel na nás podívat a následně šel na místní hody. Zatáhl nás na slívku, kerou měl s sebou. Mimochodem, šly jsme tam já a Vendy v botech dvou borců, kteří následně vyběhli ven a boty nám ukradli, což znamenalo, že jsem tam pak chodila v ponoškách a Vendy bosky... :D Fakt paráda. Na chvíly jsme se vrátily, aby jsme zjistily, že se tam čumí na Saw, kterej nás nezajímá (já blbka si dneska vzpomněla, že k němu ke IV., kterou tam měli taky, natočil singel... Já ho chcu slyšet!!), takže jsme nakradly všechno žrádlo, co jsme tam měly a opět vyběhly nenápadně ven. Já s vendy opět bosky, páč nazouvat boty se nám vážně nechtělo.
Takže jsme se tam ubytovaly před zastávku, opět hody, ládujem tam do sebe všechno možné a děláme u toho pěknej bordel. Tentokrát tam seděl řidič v buse asi hodinu a něco, takže měl zřejmě zážitek.. Chudák. Pak film Vendy, Klub rváčů, kterým zřejmě velice pohoršila většinu mládeže a pak se pokusit jít spát. No. Ubytovali jsme se na plácku, který byl obeskládán takovými zajímavými stoly do podkovy, spalo nás tam... 7? Prostor asi 2,5 metru x 3,5 metru, takže já, Vendy a Zuza jsme spaly s tělem pod stolem, jen hlava nám čouhala dovnitř chumlu. Vedle našich hlav spal další borec, kde já jsem spala u jeho hlavy a krku, kde jsem ho svým afrem furt lechtala, Zuza spala u jeho zadku a Vendy u jeho noh, takže jsem z toho vyšla nejlíp. Ještě jsem zapomněla, že nám tam pořád hrála dechna s tamnější zábavy, u čehož jsem umírala... Nedalo se tam spat. Nemožu spat na tak tvrdé zemi, to prostě nedávám a nesnáším, když mi někdo chrápe do ucha a dokonce tentokrát ze dvou stran. Takže asi v 1 jsem se na to vybodla, vylezla jsem z pod stolu a otočila jsem se prostě na druhou stranu, takže jsem měla noby u jejich hlav. To už bylo lepší, ale dechna furt hrála... Pořád jsem se budila, furt mi odumíraly končetiny, nakonec jsem to v 5 zapíchla a pustila si písničky. To už se spalo líp.
Ráno vstát, natahat filmy na exterňák, nasnídat se a honem na mšu. Podařilo se mi zavřít se mezi 2 dveřma, které byly zamčené, sranda. Nakonec jsem se odsud úspěšně dostala. Mše, oběd, uklízení a všechno to končí. Při úprku před Zuzou jsme se s Vendy ještě zamkly na záchodě, kde jsme seděním na zavřené záchodové míse (já seděla na Vendy) a posloucháním mých písniček strávily další půl hodiny... Ještě jsme se rozplývaly, jak jsou tam nádherné staré vyřezávané dveře... Pak už jen dobalit a hurá domů... Tady jsem teď spoilerovala chudáka Šajdu... Asi jdu spát, včera jsem se moc nevyspala :D
Žádné komentáře:
Okomentovat