Tenhle sen se mi zdál někdy o prázdninách, ale protože to byl tak silný zážitek, pamatuju si ho do teď. Myslim že asi poprvé se mi zdálo o vlastní smrti, kde jsem i na konci umřela...
V tom snu mě někdo pronásledoval. A to z jediného důvodu-chtěl mě zabít. Nevím proč, ani kdo to byl. Věděla jsem o jediné možnosti jak uniknout jisté smrti-utéct mu. Sice nejsem moc dobrá běžkyně, ale stejně jsem si udržovala menší náskok. Když už jsem si myslela, že jsem mu utekla a mám to zasebou, objevil se přede mnou jeho sluha. Jenže to nebyl jen tak ledajaký sluha, byla to jedna z mých kamarádek. V ruce držela sice malou, ale pořádně ostrou stříbrnou dýku. Když mě spatřila a pochopila, že jsem to já koho má zabít, rozklepala se strachy tak moc, že jí dýka málem vypadle z ruky. Jenže mi bylo jasné, že to bude muset udělat, protože kdyby nesplnila příkaz který jí pán dal, zabil by ji také, nebo by jí udělal ještě něco horšího. A tak bodla. Společně s čepelí mnou projela prudká bolest. Když vytáhla dýku, špinavou od krve, okamžitě se z rány vyvalila krev. Jejím původním plánem bylo dodržet rozkaz-bodnou-ale nezabít mě. To se jí moc nepovedlo, protože mi probodla plíci. S odcházející krví se mi zkracoval i dech. Sice pomalu, ale jistě. Bolest byla nesnesitelná a tak jsem se sesula na kolena. Trochu ještě překvapeně jsem si prohlížela krev, která mi protíkala mezi prsty. Bolest se stupňovala a dech se čímdál víc zkracoval. Už teď jsem dýchala rychle a krátce jako uhoněný pes. Prosila jsem ji, aby mě už konečně dorazila a zbavila toho utrpení, ale ona se slzami v očích pořád tvrdila, že někdo přijde a zachrání mě. Jenže já jsem už tu bolest nedokázala vydržet. Rozhlédla jsem se po okolí. Z nějakého důvodu byl vedle mě velký plavecký bazén s celkem čistou vodou. A také jsem spatřila skokánek. S obrovskou námahou jsem se zvedla a zamířila ke skokánku. Za sebou jsem zanechávala menší krvavou stopu. Vylazla jsem na něj a skočila. Bazén byl dost hluboký a vzhledem k tomu, že jsem skočila šipku, chvíli trvalo, než jsem vyplavala. A když už jsem vyplavala, byla jsem mrtvá. Voda se začala zbarvovat mou krví. Když mě kamarádka uviděla, skočila do bazénu, popadla mé mrtvé tělo a vytáhla mě na břeh. S pláčem se mě snažila oživit, ale to se jí už nemohlo podařit. Moje srdce už totiž dávno nebilo a plíce nefungovaly. Já už byla ale jinde. Ocitla jsem se na nějakém záhadném místě, ale ráj to rozhodně nebyl. Spíš něco jako Mezismrtí. Shlížela jsem odtud na kamarádku jak to pořád ještě nevzdává. Všechno se jí špinilo mou krví, ale v zoufalství si toho nevšímala a snažila se mě ještě pořád oživit, ikdyž by všem bylo jasné, že je to zbytečné. Pak jsem spatřila někoho dalšího. Myslím, že jsem ho neznala. Přiběhl tam. Na místo mé vraždy, smrti. Přišel mě zachránit, ale přišel pozdě. Kamarádka měla pravdu. Měla jsem vydržet. Ještě chvíli počkat a mohla jsem žít. Jenže já to nezvládla a tak jsem mrtvá. A pak jsem se probudila....
Žádné komentáře:
Okomentovat