Hřbitov. Zjistila jsem, že většina z mých momentálních kamarádek je alespoň trochu morbidní. Dokonce i ta nejsvatější, do které by to nikdy nikdo neřekl dokáže napsat scénář na hru celej o smrti a podobně (mimochodem je skvělej, ale dost náročnej, tak uvidíme co z toho vznikne). Já patřím samozřejmě mezi ně.
Hřbitovy jsou nádherné místa, kde je především klid. Většina lidí z nich má strach, zvláště, když tam jdou třeba v noci. Bála jsem se, ale vždycky jsem byla odvážnější než všichni ostatní. Hřbitovy jsou pro mě oblíbeným místem. Nechodím tam sice moc často, ale pokud se mi to poštěstí, jsem tam nejraději v noci za tmy, protože to je nejkrásnější a klidně i sama. Miluji svíčky a svíček tam bývá především na podzim a v zimě spousta. Taky se tam kvůli tomu úžasnému klidu skvěle přemýšlí. Nejraději tam jen tak brouzdám uličkami hřbitova a prohlížím si hroby.
Jednou, bylo to zrovna na Vánoce přesně 24 někdy večer, se mi stalo, že jsem si spletla, kdy máme zkoušku se sborem a přišla jsem ke kostelu dřív. Domů se mi už nechtělo a tak jsem místo toho zamířila na hřbitov. Máme ho nedaleko od kostela, kousek za obcí, zřejmě aby tam mrtví měli klid. Zrovna tam nikdo nebyl, což mi naprosto vyhovovalo, Trochu pofukoval výtr, no bylo to strašně poetické. Navíc ta spousta svíček tam, to bylo něco pro mě. Procházela jsem se tak skoro půl hodiny a pak jsem zamířila na zkoušku. Většina mých kamarádek z bývalé školy se bojí na hřbitov jít skoro i ve dne, natož pak v noci by je tam samotné nikdo nedostal. Mě to ale problém nedělá. Možná jsem divná. Nevím z jakého důvodu mám ráda hřbitovy, ale prostě se mi tam líbí. Jak je to u vás??
Žádné komentáře:
Okomentovat