Upřímě, je to jedno z mých oblíbených ročních období. Nejraději mám sice jaro, ale podzim je taky super. Mám ráda déšť, ale v přiměřené míře samozřejmě. Líbí se mi, když je zataženo, krásně prší, člověk má takovou tu uspávací náladu, ale jak už jsem zjistila, jsem v této náladě víc tvořivá. Třeba si ráda kreslím, rodiče se dívají na bednu nebo tak něco a nemají takovou tendenci mě buzerovat jako obvykle abych se učila, takže mě při kreslení nikdo neruší. Musím být na většinu věcí v tomhle smyslu sama. Nesnáším, když se na mě někdo dívá, když se něco pokouším nakreslit nebo napsat a podobně. 1. to na začátku vypadá fakt dost strašně (neříkám, že na konci ne, ale je to aspoň o trochu lepší) a za 2. prostě nesnáším, když mi někdo kouká přes rameno a říká mi, co tam mám za chyby. Vzhledem k tomu, že jsem detailista, tak je tam stejně najdu, neříkám, že se mi všechny podaří opravit, ale najdu je... No ale vraťme se k podzimu. Líbí se mi, jak listí žloutne, nebo hnědne, no prostě mění barvu a potom začne opadávat. Všichni jsou naštvaní, že ho zase budou muset hrabat, ale je to strašně krásný, jak je popadané na zemi a tvoří jakýsi koberec, navíc krásně barevný koberec. Na podzim je ale také spousta bahna. To asi všechny štve, ale pamatuji si na jednu příhodu z dětství. Byla jsem ještě ve školce a rozhodli jsme se, že si dáme bahnovou bitku. My holky jsme se schovaly pod jakejsi keř u školky, byla tam spousta místa, navíc jsme byly dost malé, no a proti nám byli kluci, kterí na nás útočili zvenku. Uplácali jsme si všichni nějaké menší kuličky z bláta a potom jsme je po sobě házeli. Já jsem byla takový zásobitel, který sháněl a případně vyráběl další kuličky, aby ti naši útočníci jich měli pořát dost, protože já jsem moc mířit neuměla. Nakonec jsme to my holky vyhrály a tak se kluci museli stáhnout. Jako výtězové jsme s kamarádkami odcházely domů. Doma nás ale pochvala za vítězství něčekala. Dostala jsem pořádnýho sprďana za to, že jsem přišla celá špinavá. No ale stejně to stálo za tu srandu a vítězství. Momentálně mám podzim spojený s naším obecním Svatováclavským během. Pořádá se už jak dlouho a je to vážně super věc. Já sice neběžím, spíš dělám pořadatela, který jim tam pomáhá s různými věcmi co potřebují. Myslím že před 3 lety, když jsem jim pomáhala asi poprvé, se tam stala ale jedna neradostná věc. Jeden běžec, takový starší pán závod nezvládl a při běhu dostal řejmě infarkt. Okamžitě přiběhla zdravotnice, která byla na místě dokonce i se sestrou, ale masáž srdce i adrenalin nepomáhal. Snažili se ho udržet při životě, zanedlouho přijela rychlá sanitka, ale dotyčný pán zemřel při převozu do nemocnice. Proto se po něm teď jmenuje jedna disciplína našeho Svatováclavského běhu a každoročně se jde po tzv Lidovém běhu k jeho hrobu. Byla to sice velice smutná příhoda, ale i přesto, chodí na náš Svatováclavský běh čímdál více lidí. Letos je dokonce neodradilo strašné počasí, což já upřímně bych se na to vybodla, kdybych už neslíbila, že budu pomáhat. No prostě s podzimem se mi váže spousta zážitků, některých kladných a některých záporných....
Žádné komentáře:
Okomentovat