Takže, rozhodla jsem se opět napsat článek na téma týdne. Přátelé. Vždycky jsem byla hodně komunikativní člověk, mám to prostě v povaze- jsem blíženec a sangvinik. Jsem příšerně ukecaná, někdy je to možná až na překážku. Jako malá jsem se samozřejmě seznamovala líp, když jste starší, je to prostě složitější. Navíc jsem vždycky byla strašně odvážná. Když jsem chodila do školky, moc kamarádek jsem neměla, protože jsem tam prakticky nebyla, ale na základce se všechno změnilo.
Nejprve jsem jela před 1. třídou na tábor. Byl česko-anglickej s názvem World of life. Znala jsem tam jednoho člověka, navíc to byl kluk a já jsem ho moc neznala, ale to mi vůbec nevadilo. Celkem rychle jsem si tam našla spoustu kamarádek. Pak v první třídě jsme si založily takovou partu holek. Bylo nás ve třídě 15, potom 17, z toho 10 holek (pak 11). V naší partě bylo asi 6 holek. Ten zbytek třídy se tak různě měnil a přeskupoval, ale naše partička vydržela až do páté třídy. Většina se chtěla do naší party dostat, ale moc se jim to nedařilo. Nejraději jsem měla dvě kamarádky, budeme jim říkat kamarádka číslo 1 a kamarádka číslo 2. Obě dvě měly dost rozdílnou povahu. Ta první byla dost urážlivá, ale zase jsem k ní chodila často na návštěvu, navíc měla skvělou sestru. Ta druhá měla dost podobnou povahu jako já (taky blíženec, narodila se o tři dny později, akorát o rok dřív). Ta navíc milovala divadlo stejně jako já. Ta první taky ráda hrála, ale věnovala se tomu spíš jen na besídkách a podobně. Naše parta vydržela celých 5 let, ale pak přišla 6. třída a někteří z party se odpojily. Já s jednou kamarádkou z party se dostala na gympl, kamarádka č. 2 šla na jinou základku než zbytek. A bylo po partě. Dost lidí mi závidělo, že jsem se dostala na gympl, dokonce i kamarádka č. 1. Začala rozhlašovat že by tam nikdy nechtěla a podobně, ale to bylo ještě v pohodě. Kromě k. č 1 a 2 se se mnou ale zbytek třídy co chodil na normální základku přestal bavit. Mě to ale nevadilo, protože na gymplu byla spousta skvělejších lidí. Nejprve jsem se s některými poznala na gympláským táboře, ale to byl jen začátak. Mou nejlepší kamarádku jsem totiž poznala až první den na nové škole. Chtěla jsem sedět s někým novým a tak jsme se s kamarádkou ze základky Kubi domluvily, že si každá sedneme sama. Já jsem se ptala různých známých z tábora s kým sedí, ale všichni už měli spolusedícího. Už jsem byla dost zoufalá, protože už jsme tam byli skoro všichni a já ještě pořát neměla s kým sedět. Nakonec přišla další kamarádka z tábora a já s nadějí v očích se jí ptám, jestli se mnou nechce sedět. Ta odpoví, že už je domluvená s někým jiným, že ji to mrzí, ale že tady Bára taky nemá s kým sedět, takže by sme si mohly sednout spolu. Bára se mi moc od pohledu nelíbila, ale řekla jsem že klidně. Tak jsme se představily, první den byl dost nejistý, ale zjistily jsme, že máme spoustu společných zálib. Stačil nám týden a už to jelo. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami. Většina těch, které jsem měla dřív za kamarádky se na mě většinou po čase vybodly, nebo jsme se nějak pohádali a tak jsme spolu nějaký čas nemluvily a podobně, ale to se nám s Bábou ještě nestalo. Většinou když se pohádáme, vydrží nám to asi tak... max 5 minut, potom se tomu začneme smát. Můžou vás spojovat společné koníčky, přátelé, ale víte co nás spojuje nejvíc??? Smích. Ano smích. Taková jednoduchá věc. Víte, na našem gymplu je úplně normální, že se někomu nedaří. Můžete mít špatné známky (můj případ), nebo si na vás zasedne nějaký učitel (taky můj případ), nebo tak něco, je to prostě hodně náročné na psychiku. Většina se toho nátlaku zbavuje v kouření cigaret, pití alkoholu, nepo požívání nějakých drog, ale nám stačí smích. Navíc prý prodlužuje život, takže proč ne??? A víte kdy se smějeme nejvíc??? Když něco poděláme. Ano, přeně tak. Společně si zanadáváme což je často dost směšný (třeba v chemii. Psali jsme písemku, zas totální error. Profesorka už píše další téma na tabuli, já se to snažím přečíst: Já: Co je to na té tabuli??? To nepřečtu....
Bába: Nějakej atomovej orbital nebo co.. Já úplně v klidu říkám: Hmm, tak ať si ho narve do prdele.. Bába: totální výbuch smíchu... a podobně, takže se nám nedivte že se pořát smějem..(varování: pokud se vám to nezdá směšný, moc se vám nedivým, to by jste to museli vidět..)).
Naše přátelství už trvá 4 roky, už pátým rokem spolu sedíme. Na gymplu máme taky partu. Patřím do ní já, Bába, Mrs. Lovett, se kterou je taky strašná sranda a je úplně skvělá, navíc má stejnou posedlost- Johnnyho Deppa (dostala to ode mě), potom Haničku a Kuby, což jsou dva supermozky a potom Ivu, kterou nevím jak bych sem zařadila. Nevím jestli se dá považovat v naší partě, možná z jak které strany je tam ještě Tereza. Ta přišla na gympl 2 roky po nás. Nejprve jsem ji znala já, potom začala chodit do dramošu a po nějaké době se skamarádila s Bábou. A tak jsme začaly být nepřátekyně na život a na smrt. Začala si totiž přivlastňovat Bábu a to se mi, a nejen mě nelíbilo. Byl to boj, který trval až do letošních velkých prázdnin. To jsem si řekla, že buď se s ní smířím, nebo padnu a tak jsem se s ní raději smířila. Teď už je to v pohodě, normálně jsme spolu kamarádky, ale mrs. Lovett ji ještě pořát nemá moc v oblibě. No uvidíme jak to dopadne...
Myslím že to, jak vám bude fungovat přátelství, záleží hodně na toleranci. Jako kdybych se měla urazit pokaždé, když kamarádka nedojde na smluvený sraz, asi bych už žádnou kamarádku neměla. Navíc u Báby je největší problém s její matkou, která mě nesnáší. Už několikrát ji nepustila na moje narozeniny a podobně, ale to se přece dá vydržet. Musím vědět jak na kamarádky. Když někdo má špatnou náladu, tak ho nedráždím, ale snažím se ho spíš rozveselit a podobně. Musíte to umět prostě vycítit. Měla jsem za svůj život tolik kamarádek, takže už musím něco o přátelství vědět. Jenže pravé kamarádky poznáte až za nějakou dobu, někteří nikdy. Já jsem je už poznala na našem gymplu. Je to tam strašný, ale kvůli těm skvělým lidem to stojí za to.
Tahle fotka je z Anglie, vypadáme tam strašně, je to focený myslim v 7 ráno po probdělé noci v buse, navíc jsem tam byla nemocná, takže.... no radši nic.. Jo a chybí tam Hanička, asi to fotila...
Žádné komentáře:
Okomentovat