Nikdy jsem moc nepsala články o tom, co zrovna dělám, pokud to nebylo něco zajímavého. Tohle zajímavé rozhodně není. Jsem unavená. Nedávám školu, pořád se něco drtím, nemám vůbec žádnej volnej čas. Včera odpoledne jsem zjistila, že se asi nemám co učit, takže si dám pauzu a budu se celý odpoledne flákat. Dopadlo to tak, že jsem napsala úkol do sešitu hudebky místo do němčiny a další den mi chyběl sešit biologie a dějepisu. Ten druhý bod byl děsivý, naštvat paní profesorku z dějepisu není dobrý nápad (zvlášť když vás nemá ráda...), ale vzala to překvapivě s klidem (což není u ní zrovna obvyklé a dost mě to překvapilo). Celej den jsem nedávala, na půl jsem tam spala. Ve čtvrtek jsme měli poprvé plavání. Nejdřív jsem z toho byla dost vynervená, ale nakonec to bylo v pohodě. Máme ve skupině samý lemry jako já a pak je tam Barbuška, která plave už x let aquabelly, takže se tam totálně nehodí, ale jinak v poho. Uklidnilo mě, že tam asi nebudu nejhorší, spíš to zatím vypadá, že se budu držet mezi těma lepšíma, což je dobře :D. Ve čtvrtek míváme tělák. Jednou za 4 týdny plavání jinak normal. Jenže ve čtvrtek máme taky taneční a to v pět. Tělák končí ve tři. Nestihnu přijet dom a ještě budu po tom těláku totálně mrtvá a tak. Fakt se na to těším... Ughr, začínáme příští týden... Tak jsem zvědavá... Ještě nemám boty... Hmm... Dneska mi v 6 zabavil bratr kompl a já nevěděla, co mám dělat. Opět mi naboural program. Dokonce jsem skončila u toho, že jsem se učila slovíčka do ájiny, pak jsem hrála na klávesy. Pouštím si už asi dva týdny OST z Kuroshitsuji a naprosto jsem se do toho zamilovala.
Zjistila jsem, že se u toho skvěle přemýšlí a dokonce i učí. Navíc většina je taková správně depresivní, prostě přesně podle mého gusta, jenže potřebuju další a třetí řada pořád není *najivně doufá, že bude a to brzo, když se o tom teď tak začalo znova debatovat*. Dneska jsem začala uvažovat (opět) o tom, že by jsme si vyrobily tu hru, co paří Ciel (takový to "Ztratil jsi nohy v lese, posunuj se jen o polovinu vzdálenosti." a podobně) a nakonec jsem začala vymýšlet další věci. Nakonec mě napadaly úplně jiná témata, takže je to spíš hra o Kuru než ta co má Ciel, ale neva. Zatím jsem vymyslela body jako "Honí tě zamilovaný Grell, posuň se o dvě políčka dál" nebo " Ztratil jsi paměť, vrať se na začátek.". Každopádně mě to baví a budu v tom pokračovat. Ne, že bych teď měla čas, že... Hmm měla bych napsat ten čtenářák a né tady pisat nějakej článek... Ach jo... Opět jsem si pokreslila bílý krosky (ehm náš předělanej výraz pro cloggs nebo jak se to pisá, prostě takový ty plastový pantofle s dírama). Tentokrát na téma Kuroshitsuji. Na jedné botě mám Grella od Báby a na druhé Sebbyho od sebe :D. Každopádně se mi to moc líbí a bavilo mě to... Přišly jsme na novou techniku. Nejdřív jsem si to nakreslila a vystínovala tužkou a chtěla to tak nechat, protože bych to tou lihovkou pokazila, ale pak jsem poradila Bábě, ať toho Grella vybarví a zkusí to namočenou pastelkou. A překvapivě to šlo naprosto skvěle, prostě úzasný, takže jsem si tak obtáhla a vybarvila i Sebbyho. Každopádně ze začátku jsme to olizovaly a já měla otravu grafitem tím způsobem, že mi celou biolu opravdu děsně a hodně šíleně hrabalo... Nechtějte zažít... Vyfotila bych ty boty, ale nějak mi nefachá karta v mobilu, takže to budu muset ještě chvilku vydržet. Začala jsem chodit do večerní školy kreslení. Byla to fakt sranda, já, Bába a Šajda jsme tam nový a nejmladší. Vůbec nám to nešlo, kreslily jsme lidi v pohybu v nějaké poloze. Paní prof. se soustředila skoro jen na nás, nervila z nás, že neumíme hroudu (obrys těla bez všech detailů) a mě to strašlivě bavilo (to nemyslím ironicky). Ne, vážně, i přes to, že mi to vůbec nešlo, to strašlivě žeru... A doufám, že se konečně naučím kreslit. V dramošu opět hraju nějakýho vocasa, jako v podstatě všichni, je to hra na 10 minut, no děs... Ach jo :D Nemám vůbec prostor se nějak rozvíjet... Jinak chci napisat tetičce pražské... Jednak na ni mám tunu otázek a jednak potřebuju pomoct se SOČkou a ona je jedinej člověk z naší rodiny, kterej mi s tím může pomoct. Nejradši bych získala i mail na strýca (jejího syna, já mu říkám cestovní doktor, vzal si Číňanku a momentálně s ní má malýho chlapečka Johna, říkala babička, takže tím jménem bych si nebyla jistá), jenže ho nechci otravovat, moc se neznáme, viděla jsem ho jednou. Sice jsme spolu měli dlouhej rozhovor, ale přece jen je to dost málo. Navíc nevím, kde teď je, bábánka říkala cosi o Americe nebo Anglii, ale pokud už je zas někde jinde, jako třeba v Ugandě nebo třeba v Líbyi (to by taky u něj nebylo nic divnýho, před tím byl myslim v Zimbabwe nebo jak se to píše) tak ta komunikace by byla stejně horší. Každopádně tetička je kandidátka věd, učila na Karlově universitě (možná tam ještě učí, ale už je dost stará, tak nevim...) a já se toho psaní s ní dost děsím... Musím to psát bez chyb, asi spisovně, ani nevím, jak ji mám pořádně oslovit... Hmm bude to sranda... No nic...
Žádné komentáře:
Okomentovat