Když jsem byla malá, bylo všechno mnohem jednodušší... No, dobře... Ne mnohem, ale aspoň o trochu ano. Nemusela jsem se starat o to, co si vezmu další den do školky, protože mi to nachystala maminka (občas). Nemusela jsem vymýšlet, co si vezmu k večeři, protože mi ji připravila maminka (no dobře, spíš babička..). A nemusela jsem se rozčilovat nad takovými věcmi, jako je naše politika, malé platy rodičů, případně můj budoucí důchod, kterého se pravděpodobně nedožiju. Nezajímalo mě, že když já tady budu pálit ohýnek a budu si na něm opíkat buřt, nejen, že tím budu zamořovat planetu, ale ještě z toho zakouřeného, karcinogenního párku budu moct dostat rakovinu. Bylo mi jedno, že někdo zabil jen tak pro zábavu další slony, i když věděl o tom, že je to za a) zakázané a za b), že už jsou skoro vyhynulí. Bylo mi jedno, že tu nějaký další diktátor mučí a vraždí lidi. Bylo mi jedno, že je naše země přelidněná, zamořená všemi různými škodlivinami a podobně a brzy se lidstvo samo zahubí, ať už válkou nebo špatným prostředím, nedostatkem potravy a vody nebo prostě tím, že se zhroutí síť a s ní i celý svět. Jenže teď už jsem velká a zajímá mě to. Z těchto důvodů jsem přišla na pár životních mouder.
Důležité je něco dělat. Cokoliv. I když jen malou věc! Nesmím to nechat plavat, že se o to postará někdo jiný...
Taky se nechci nechat nikým ovlivnit jen proto, že o tom nic nevím. V dnešní době se dají sehnat informace všude. Takže z vás nikdo nemůže dělat debila, pokud nebudete chtít.
Taky jsem se rozhodla, že nebudu mít vlastní děti. To z víc důvodů (jo VelííQ, dočkala ses :D). Jeden je, že nechci dál zamořovat zem. Zbytečnost. Proto jsem se rozhodla, že si je adoptuju. Navíc můj názor na věc je ten, že vlastním dětem dokáže dát lásku téměř každá žena, ale cizí? To už není tak jednoduché, že? Navíc tyto děti si tu lásku zaslouží ještě víc, protože už se k nim zachoval někdo tak špatně, že je opustil, případně jim rodiče zemřeli a podobně. Takže kdo si zaslouží víc lásky? Joo, chci mít takovej svůj mixík (plánuje mega dopředu, ale co, že...), malýho černouška, asiata a bílou holčičku. Hmm :D No dobře, tohle mi asi nevyjde, ale stejně... :D
Budoucí povolání? Noo sen mám, ale asi nevyjde... Tak nevadí (vadí!!! A jak moc, ale co nadělám, že...). Chtěla bych se stát lékařkou. První bod - odmaturovat na našem gymplu. Druhý - přijetí na školu (nejtěžší část, která mi asi nevyjde), třetí - vystudovat to, to už je to poslední, co si myslím, že už bych to snad dala, ale ty dva body před tím, především ten 2. jsou problém... Hmm... Strýček dělá misionářského doktora. Můj největší vzor po celý můj život a to jsem ho viděla jednou (asi před 3 rokama...). Vzal si Číňanku, teď má tak ročního syna... Projel toho už hodně, především ty problémové země. No a tahle cesta se mi líbí. Vždycky jsem byla v tomhle ohledu poněkud rebelantská. Jenže když mi nevyjde medina, tak mám dvě možnosti, co dělat: ta první je udělat si nějaký kurz, něco lehčího vystudovat a pak tam stejně odjet, jenže to by se asi nelíbilo našim... nebo ta druhá a to dělat něco úplně jiného a to fakt nemám nejmenší poňetí co. Takže smůla. Na tomhle bodu se moje celá podstata zhroutí... Smůla...
Vím, že tyhle moje "zásady" se pravděpodobně změní, za pár let budu říkat něco jiného a budu vzpomínat, jak jsem byla blbá, ale aspoň prozatím si za nimi stojím. Tak co?!
Žádné komentáře:
Okomentovat