Jsme nadčasové...

Táákže... Tenhle článek se (snad) bude zabývat posledníma třema dnama a tím co se v nich událo. Začneme úterým...

Jely jsme do kina na Harryho Pottera, ale to není zas tak důležité... :D Článke, který shrnuje kino tady. No, začalo to tím, že den před tím jsem byla naprosto hotová z tohohle, přetočte si to na 3:40... A nakazila jsem tím Šajdu... A ten zbytek písniček, který pokračují v díle 7 a 8 je taky super. Pořád jsem si to musela zpívat a pouštět furt dokola... A tak jsme přijely na sraz (jela jsem tam busem a kdybych všude nechodila o čtvrt hodiny dřív tak bych ho nestihla, protože jsem si myslela, že jede později než jel :D) a úplně hotová jsem se tam setkala s Šajdou, která byla stejně sfetlá jako já, takže cajk... Cosi jsme zrovna řešili (pravděpodobně to, jak v té písničce Amane úžasně vrtí prdelí (nehledejte v tom nic úchylnýho, to je fakt)) a dostaly jsme se k téma facebook. Už od začátku prázdnin máme noční konverzace, které trvají většinou do půl 3 ráno, takže bezva. Obě jsme tam úplně sfetlé, takže to tak vypadá ( a teď jsem navíc zjistila, že si je vážně někdo nepověřený čte...) a vždycky tam je i jeden náš spolužák, bude me mu říkat X. A vždycky se navzájem povzbuzujeme v tom, aby jsme mu poslaly nějakou naši vyfetovanou zprávu, ale ještě jsme to neudělaly. Tak to tak řešíme, sedíme na zastávce a čekáme na Bábu a najednou kolem nás jede´sanitka. Šajda: "Ty vole, to vypadá jak X!! To je X! Já se poseru :D!" Takže fakt bezva :D. Pak konečně přijela Bába, taky úplně na šrot, takže jsme k sobě vážně skvěle ladily... Samozřejmě, že jsem jí musela pustit tu písničku, celou cestu jsem pod jejím kloboukem viděla jen mega úsměv, jak se dívala na ty videa... A ještě jedna poznámka. Mám novou přezdívku a to Kakšó. Jak to vzniklo: S Šajdou jsem se dívaly v jedné noční konverzaci na backstage ke Kuro muzikálu 2. V jedné scéně tam Vicomt "sází trávu" nebo co... A Vicomt tam řekne slovo kakšó, ze ktrerýho jsou všichni hotoví... Znamená to rolník... A Šajdě se to tak líbilo a asi jí to připomínalo mou přezdívku Klášo (Kláša :D), že mě prostě přejmenovala. Tak tak jedem trolejem do Brna, Bába už dokoukala videa a Šajda mě furt štve s tou přezdívkou. Já: "Hej! Bábo! Ať mi neříká Kokšó!!!" Šajda zařve přes celej trolej: "Kakšó vole!!!!" *následuje záchvat smíchu, spousta vyjevených pohledů, která na nás zírá a ještě dlouho po tom pokračuje záchvat* Takže asi tak :D. Dojedem do Brna, vyzvednem lístky a valíme nakoupit.

Nákupní seznam Šajdy: Chcu kožený gatě, Teruho brejle, velkej prsten, klobouk, Grellovo negližé... no prostě takový samý zajímavý věci. Takže vyrážíme na nákupy s tím, že většinu věcí stejně nekoupíme. Tak tak řešíme ty Teru brýle, že tady určitě nebudou, protože si budem muset ještě chvilku počkat a pak je uvidíme ve výloze optiky. "No, tak v optice jsem je už viděla, dokonce mi je i nabízeli naposledy, ale jinak to tady nebude..." Dostaneme se do CAčka nebo kam s tím, že chceme obě klobouk. Hledáme klobouk a jeden najdem, zkoušíme si klobouky a najednou narazíme na ty brejle. Prostě celé "polička" s těma brejlama, co má celý Japonsko. Obě na to ohromeně zíráme a s nadšením si je začneme zkoušet. Takže, asi to narvu do dalšího článku, pokračujem. Pak projíždíme celej obchod, zkoušíme si klobouky, brejle, hledáme velkej prsten a nakonec si kupujeme obě brejle a klobouk ještě ne, protože se chceme podívat do dalších obchodů. Navštívíme další obchod, tentokrát s prstenama, tam nic. Další obchod se spodním prádlem, tam zas nic a pak najedeme do New Yorkeru nebo co to bylo a tam projíždíme spodní prádlo. A co tam nenajdem? Negližé :D Vybíráme si ještě já s šajdou podprsenky a nakonec se dohodneme, že si zkusíme i to negližé, protože to prostě nešlo. Ehm, nechtějte nás vidět v tom obchodě... Samozřejmě totální výtlem, ještě tam tak pobíháme s tím spodním prádlem... Jo a našly jsme kalhotky ve stylu Sebastiana :D Byly celý černo bílý a měly myslim kravatu nebo co a vypadaly, jak kdyby měly kvádro. A vedle toho byly kalhotky s kočičkou :D. No, vrátíme se k negližé. Šajda šla první do kabinky, nakonec se do toho nasoukala se slovy, že "ta tyčka na pověšení věšáčků je úplně na ho*no" a že "je v tom tak sexy, že nám to prostě nemůže ukázat, protože by jsme se červenaly...". Samozřejmě, že jsme to musely vidět (to její negližé bylo červeno černý a vážně trochu připomínalo to Grellovo) a úplně hotový jsme to prostě musely vyfotit... Ehm takový úchylný fotky sem rvat nebudu :D No, pak pokračovala v dalším zkoušení a já o kousek dál uviděla tričko s nápisem I love Japan. No tak to už bylo vážně trochu moc :D Začala jsem tam radostně vřískat, popadla jsem tričko a hodila ho Šajdě do kabinky se slovy, že tohle se jí bude vážně líbit... No, pak jsem si negližé zkoušela já, zase spousta smíchu a keců a nakonec jsme si ho nekoupily s tím, že ho nemáme pro koho nosit (Šajda toho ještě pořád lituje, protože se jí vážně moc líbilo...) a pokračovaly jsme v nakupování. Nemohly jsme najít klobouk a tak jsme šly zpět do toho prvního obchodu a... zase jsme ho nekoupily s tím, že se jdem ještě podívat do Tesca, odkud měla Bába moooc pěknej klobouk. Tak přejdem ten most mezi Vaňkovkou a Tescem a v tescu je... velký houby, jak jsem čekala. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem běžela zpět do toho prvního obchodu koupit klobouk a Šajda se na klobouk vybodla. No, pak jsem si šla koupit tortillu do Meca a tam jsme si aspoň trochu odpočaly. Následně jsme vpluly do mého milovaného papírnictví, kde jsem si konečně koupila mega černej papír na čmárání, kterej potřebuju na jeden úžasnej obrázek, kterej určitě zprasím, takže... :D a nakoupila jsem ještě nějaký věci na tábor. Všechny jsme už byly úplně mrtvý, nohy rozedřený a tak jsme šli co? Ne, sednout si ne, zkoumat šaty do tanečních... No, bylo tam houby, takže zas nic. Jdeme teda konečně do kina, že už si vážně potřebujeme sednout a najedem na jeden obchod se šperkama. No, byly tam sice krásný šperky, ale zase tak drahý, že si Šajda ten mega prsten opět nekoupila... Pokračujeme dál, tentokrát už se táhnem totálně jak zombee, protože jsme za ten den nachodily aspoň 10 kiláků a ty nohy už vážně bolely a dostáváme se do kina. A uděláme co? Ne, opět si nejdeme sednout jako normální lidí, jdeme koupit nějaký jídlo do Tesca v kině... Pak se konečně dostaneme do patra se sálama na kino a obsazujeme jeden stoleček. Rozvalíme se tam, nahážeme věci na hromadu a konečně si můžeme dopřát pauzu. No a protože máme ještě skoro dvě hodiny času, napadne mě, že pustím Bábě Žáby, který mám v PSP a který ještě pořád neviděla, že... Takže jim předávám PSP a sluchátka, oni se na to dívají a mají sluchátka, já se na to dívám bez zvuku... Dopadlo to tak, jak Šajda předpokládala... Po něčem s těma "našima úžasnýma japoncama" se mohl jít Harry pěkně hluboko zahrabat, takže mě film nějak moc výrazně nebavil, i když to bylo celkem dobrý, ale pořád jsem vzpomínala na různý ty naše valy a podobně. No. Frogs viděly skoro do konce, samozřejmě jsme to u toho ještě pěkně rozřešily a tak. Pak jsme se nasoukaly do kina, sedly si a začaly titulky. Šajda: "Buďte zticha! Dívám se na film na mobilu a neslyším ho!" takže fakt super. Celý kino tam valily s Bábou jednu hlášku za druhou. Já většinou valím taky, ale vzhledem k tomu, že jsem seděla na kraji vedle nějaké paní, která z nás totálně nervila a dokonce nás dvakrát seřvala, aby jsme byly zticha jsem moc valit nemohla. No, když nás seřvala podruhé, Šajda byla dvě sekundy naprosto potichu a začala Bába ještě víc, takže fakt efektivní :D No, vypadly jsem z kina a běžely jsme koupit Šajdin prsten v tom prvním obchodě, protože lepší jsme nenašly :D Pak na trolej a domů. Cesta zase totální hrabárna, navíc jsme byly hotové z těch brýlí a klobouku a ona z toho prstenu, takže tak. (ty brýle mi vůbec nesluší, ale to není důležité, ne? :D) A pak rozlučka a já musím domů... Vzhledem k tomu, že je ten článek mooc dlouhý, zbytek dám do dalšího... :D

Pravděpodobně tam mám změnu v psaní času (nechce se mi to po sobě číst), spoustu kixů a překlepů, ale to je detalil... :D