Tohle téma mi přijde dost zajímavé. Ráda se zabívám věcmi, které mají dvě strany, miluju dvojsmysly a i druhá tvář třeba lidí je pro mě velice zajímavá.
Už od mala jsem byla ujišťována, že všechno má své dvě strany, nic není jen černé nebo bílé. Proto jsem nikdy neměla ráda takové ty sentimentální pohádky, kdy dobro zvítězí nad zlem, protože mi bylo jasné, že to tak v normálním světě prostě není. Tím jsem se taky řídila a snažila se na každém najít alespoň něco dobrého. Myslím si, že jednou z mých silných stránek je, že umím odpouštět a to dosud snad vše, i když nezapomínám. V poslední době se dostávám čím dál častěji ke knihám a filmům, které už se neinspirovali těmi již dříve zmíněnými pohádkami a světu jasně ukazují, jak to s dobrem a zlem je. Jedna z knih, která mě velice zaujala byla kniha Na Větrné hůrce, známá anglická klasika. Dost se zabývá charakterem Heatcliffa, tím "hlavním záporákem". Dost se mi tam líbí, že kniha jasně ukazuje to, že zlím a špatným se člověk nenarodí, zlím a špatným se stává jen když ho k tomu něco nebo někdo donutí. Ale druhá tvář, zadané téma je trochu něco jiného. Když slyším tenhle název, tak si vždycky představím situaci, kdy mi Kubi s Bábou vysvětlovaly postavu jedné z bábiných knih a to Oliviu. ,,No, já nevim, jak ti ju mám popsat... Má prostě dvě tváře. Na venek vypadá a chová se jako obyčejná holka, ale ve skutečnosti je někdo úplně jiný. Nepatří do našeho světa, na naši planetu..." Moc jsem to nechápala. Bábinu knihu jsem zrovna nečetla a dostala jsem se k tomu až o pár let později, to už psala druhou verzi. Když jsem se do čtení pustila, zjistila jsem, že jsem si Oliviinu druhou tvář představovala celou dobu úplně špatně... Ale zase odbíhám od tématu, to se mi v poslední době stává často.
Myslím si, že snad každý má svou druhou tvář. Tu, kterou většina lidí nevidí, nezná. Může být pozitivní, ale daleko častěji bývá negativní. Je to spíš takové tajemství. Moje rodina o mně v podstatě vůbec nic neví. Už dávno jsem se od nich vzdálila a přesta se jim svěřovat. Pořád si o mně myslí, jak jsem strašně hodná holčička, stranící se kluků, naprosto nezkušená ve všech směrech náctiletých. Ani pořádně neznají moje kamarádky a podobně, netuší, s kým se stýkám. Zatím to ale není zas tak hrozné, ještě jsem pořád tak napůl slušná holčička, ale jen napůl. Je to především kvůli nedostatku příležitostí, škole a mé silné vůli. Nedostatek příležitostí je kvůli škole. Nemám moc volného času a tak nemám čas ani na to, abych se šla s ostatními vrstevníky někam opít, jít na diskotéku nebo mít kluka. Kvůli škole jsem musela zrušit i můj poslední vztah s klukem... No dobře, nebylo to pouze kvůli škole, ale stejně... Silná vůle zase zapříčinila to, že jsem nezkusila tolik věcí, které mi byly nabídnuty, ať už cigarety, marihuana a podobně. Upřímně, myslím si, že v tomto případě jsem vůbec o nic nepřišla a jsem vděčná za svou silnou vůli :D. Každopádně mám spoustu tajemství, o kterých nikdo neví, i když jsem tak strašně upovídaná a řeknu téměř všechno. Ale myslím si, že by to tak mělo být, každý by měl mít nějaká ta tajemství, nikdy by neměl prozradit úplně všechno. Stanete se tak tajemnější a u kluků si myslím, že to holky žerou... Nevím, jak je to u holek, ale... Každopádně, některá tajemství je lepší si nechat pro sebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat