Táákže, pokračování, tentokrát středa :D
Ráno jsem musela brzo stávat, den před tím jsem zase šla pozdě spát (a to jenom kvůli debilnímu prášku na pečení, jak já ho nemám ráda a důvodu, že jsem musela nějak zachránit svoje muffiny... Snědly se i tak :D), takže jsem byla úplně hotová... No nevadí. Šla jsem vyzvednout Šajdu na bus s tím, že půjdem rovnou nakoupit a to do jednoho ze dvou obchodů co máme a to k větnamcům. Tenhle obchod je totiž větší, je tam větší výběr sladkostí a brambůrků než v Albertu a tak, a je prostě nejlepší :D No, dobrý... Takže naklusáme do obchodu, nakoupíme potřebné a nepotřebné potraviny a vydáme se k pokladně. Tam začíná další sranda. Tak u pokladny je jeden z mladších šikmookých spoluobčanů, typla bych ho tak na 18 a ten se mně u placení začne vyptávat kde bydlím. Já se naprosto zaskočeně snažím vykoktat svou adresu, protože vůbec netuším, proč to po mně chce. Prvně řeknu ulici a pak že je to vedle hasičky. Ten borec: "Takže v *nebudu tady zmiňovat rač tu díru...* ?" Já:"Noo, jo... Teda Šajda teda ne, ale já jo..." On:"Já jen, že jsem vás tady ještě neviděl..." Naprosto šokovaně s Šajdou odcházíme s pozdravem "Tak nashledanou..." a s výbuchem smíchu vypadnem z obchodu... Šajda: "Na co se tě ptal?" Já: "Kde bydlím... Tý jo, já si tak řikala na co to chce vědět... Napadlo mě, jesi mě třeba nechce sbalit nebo tak něco, ale to byla blbost..." "Jo, mě napadlo, že nám chce třeba odnést ten nákup a on přijde s tím, že tě tady ještě neviděl! :D" "To bude asi tím, že mám na sobě tohle (táborový tričko a tepláky) a navíc se znám spíš s jeho bratrem... Když tady byli nový, jedna kamarádka se s tím mladším chtěla strašně seznámit a sbalit ho, takže jsme s ním byli aji kdysi venku... Noo :D" Takže naprosto šokovaně jsme pokračovaly na cestě domů. Cestou ještě potkáváme jednu kamarádku z gymplu, která nás obě taky dobře zná, takže jsme ji ještě musely povykládat o té příhodě v obchodě a pak jsme se konečně dostaly k nám domů. Doma jsem se převlíkla a začaly jsme fotit... Teď pár fotek... Budou z FB, protože já jsem si je ráno zapomněla stáhnout, takže je doma nemám...
Naše nový brejle, můj klobouk, moje bílá šňůrka (ještě do včerejška jsem měla černou a na pravé ruce... :D), kus mé stěny a bordel na posteli :D
Komentář na FB: Téma wa... vypadat jako idiot!!! Five, six, seven, eight !!!
Opět z FB: Tak takhle to vypadá, když se někdo sfetuje konopnou mastí, krabíma tyčinkama, Amaneho vrtícím zadkem, Kazukiho tangem (tangama?), roztomilostí Doriho, celým Taku-chanem... A to bylo ještě předtím, než jsme šly o půlnoci v té kose do bazénu :D
Změna, komentář z FB :D : Šajda: "Nevíš jak se fotí normální lidi???" Já: "No, asi takhle...." :D (Aneb parodie na FB blbky s vyšpulenou pusou, kerý se fotí před zrcadlem :D)
Šajda s prstenem a brejlama a za tím můj bordel na stole, klávesy, asi tak 5 let starej obrázek slona a Tutanchamon napravo...
Ještě jedna k tomu, pak vysvětlím...
*po hodině hledání fotky, která bude následovat ji napadne zkusit se podívat do složky se staženejma obrázkama...*
Ehm, takže... Prostě a jednoduše jsme se snažily napodobit tuhle fotku, ale moc nám to nešlo :D
Ták... Pak jsme si uvařily obídek... Opět ve vegeteriánském a japonském stylu... Špagety, sýr, pomerančový olej, surimi tyčinky, nastrouhaná zeleninka, to všechno v mističkách... Protože tohle jsme si zapomněly vyfotit, přidám alespoň fotku z naším minulé kalby a taky obídku v japonském stylu... :D
Ten vpravo je můj, vlevo Šajdy... Bylo to moooc dobrý :D
No, pak jsme byly obě tak nacpaný, že jsme se rozvalily do mé velké postele a zkoumaly jednu kuchařku... Vyfotily jsme z ní zajímavou fotku, kterou však má Šajda ve foťáku, takže ji možná někdy dodám... Pak jsme ještě projely kuchařku se sladkým a nakonec jsme si asi vzaly kompl nebo já už nevim, co jsme dělaly... Pravděpodobně jsme si pouštěly backstage ke Black and White, což byly samozřejmě totální lochy u toho... (Jako když tam někomu dělají masáž a on tam řve přes celý prostory zákulisý divadla nebo co to bylo, jak kdyby ho někdo znásilňoval, ořípadně když tam takhle ječí tři zaráz, vážně se to nedá :D, nehledě na ty neše kecy u toho :D). A pak přišly na řadu videa z Dream live 3, tennisovýho muzikálu... Původně, že si pustíme Amane, ale nakonec jsme se mrkly na celý a taky na kousek 4... (a asi jsem tyhle dvě aktivity přehodila, když nad tím tak přemýšlím... Detail... :D). No a začalo počítání na Aberliney.
Jak počítat na Aberliney:
1. Co je to jeden Aberline? : Je to míra falešnosti zpěvu. Pukud jste viděli Kuro muzikál 2 a pamatujete si písničku Checkmate, tak jste si (pokud máte hudební sluch) všimli, že tu nádhernou písničku někdo zmrvil... Zmrvení začíná na 2:10 a to tak, že Aberlineovi to trochu ujede a následně ještě nastoupí sloužící trio, takže se netrefí do správné chvilky a neladí to tak krásně jak má.
2. Kdo to vymyslel? : Přišla s tím Šajda. Cosi posloucháme a ona že je to strašný, jak Aberline když to posral... A že by jsme to mohly počítat na Aberliney... Jeden Aberline, dva Aberlinei... A tak dále :D A Tak to začalo :D
No, takže tak posloucháme Dream live 4 a obě se nad tím rozčilujem, jak je to strašně odzpívaný po té trojce... "No tak to je fakt děs... To je aspoň 7 Aberlineů!!!!" a teď pořád používáme Aberlineovskou míru, takže super :D
Kolem šesté jsme se rozhodly jít si udělat ty lívanečky... Podle Doriho, bez Doriho receptu, páč jsme si to nedokázaly přeložit... (vím, že v tom jeho se tam dávalo 200 gramů mouky :D) Nalily jsme do mísy kefír, přidaly mouku, trochu soli, medu, jedno vajíčko a pořád zahušťovaly... Ještě jsme si donesly meruňky, cestou pro meruňky, který máme na zahradě jsem zjistila, že máme plnej bazén cizích borců... To fakt potěší :D (ironie). Tak tak smažíme, moc nám to nejde, ale rozhodly jsme se tam zamíchat ty meruňky. Takže Šajda smažila, já jsem krájela meruňky... Noo, ty lívanečky vypadaly dost zajímavě, většina byla dost deformovaná, ale to nám nevadilo :D. Po dost dlouhé době jsme to konečně dodělaly a zjistily jsme, že míra otravnosti mých rodičů nezná mezí. Matka obsadila obývák, fotr se rozvalil v kuchyni s tím, že tam dělá daňe a nechce být rušen. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla mít lívaneček v posteli, popadly jsme dva talíře, lžičku, marmeládky dvě, deštičku s meruňkama nakrájenýma a možná ještě něco na co si teď nevzpomínám a vydaly jsme se na zahradu na posed. Naštěstí tam nevečeřela babička nebo někdo další, protože se u nás zrovna pracovalo, u babičky se dělalo nové linoleum, proto tam nesměli celý den chodit, takže obědvali u nás doma (fakt největší šok, když si tam žerete jako prase japonský obídek hůlčičkama, máte na sobě ty mega brejle, aby jste si náhodou nenacákali do očíček a najednou tam vtrhne babička s tím, že si jde ohřát guláš :D). Posed byl ale prázdný, takže jsme tam mohly sněst všechny ty lívanečky... No, normálně bych snědla tak 3... Teď jsem jich měla asi tak 8, rvaly jsme to do sebe asi hodinu a při tom jsme vzpomínaly na dětství :D. Betinka dostala ten poslední, aby jí to nebylo líto. Pak jsme navštívily babičku, odnesly jsme si nafukovací postel a hromadu her a vydaly jsme se zpět domů. Vykoply jsme všechny z obýváku, nafoukly si postel a začaly jsme hrát dostihy a sázky, naši milovanou hru :D. No, tak jako sranda teda, nakonec to dopadlo tak, že jsme to překvapivě nedohrály a rozhodly jsme se vyfotit pár fotek, tak některé přikládám :D.
Ta desetitisícovka za vlasama je nejdůležitější! :D
Vážně stylové, nemyslíte? :D Ta se mi povedla :D
Pracháči hadra aneb kam všude se dají ty prachy narvat (jo, vypadá to dost úchylně, já vím :D)
A Jáááá! :D Tahle se mi moooc líbí :D
P.S.: Peníze přidávají na kilech :D Poznatek po focení :D
Noo, večer jsme se šly dívat na film Aquarian age... Nejdřív jsem vybojovala kompl, převlíkly jsme se do pyžamka a šly jsme na to.
Děj: Nevyřešený, něco o hodných a zlých andělech.
Konec: Připadá vám to, jako kdyby jste si stáhli jen půlku filmu. Konečně si říkáte, že ten zašmodrchaný děj pochopíte, protože přichází chvíle rozřešení a najednou vám tam z ničeho nic vyjedou titulky a je konec, takže fakt bezva :D
Ale jako stejně jsme si to užily :D Pořád samý dvojsmysly ve stylu: "Já to nechápu..." Já: "No, prostě si myslí, že Dori vojel toho bílýho borca..." Šajda: "Dori ho ale nemohl vojet, vždyť mu to teprve roste... (křídla :D)." Šajda: "No ten má teda velký péro! (Dori zvedne obrovský černý peří ze země :D)" No a teď si představte, že by nás někdo poslouchal za dveřma a neviděl by kontext, jako fakt bezva :D
Po rozhořčení nad useknutým koncem bylo kolem půl jedenácté a my jsme se rozhodly, že se půjdeme koupat do bazénu. Po tmě jsme se převlíkly do plavek, já popadla župan, Šajda na sebe navlíkla tričko a vzala si ručník, udělaly jsme si hovna (náš název drdolu a parodie na něj) na hlavě a co nejpotiššeji jsme se snažily vyplížit z domu. Většina ještě nespala... Když jsme šly po schodech dolů, u babánky bylo ještě rožnutý, tak super... S tím, že jde jen někdo ze záchodu jsme pokračovaly a Šajda si šla nazout boty. Najednou ze dveří vylezl strýc. My jsme se jen stihly schovat zpět na schodiště. Ten se mě jen naštěstí zeptal, jesi jsem to já a jestli jsem zamkla. Řekla jsem že jo a on zase zapadnul zpět, takže fakt super :D. (Ano, máme velkej barák a spoustu lidí v něm :D 7 nás tam je :D) Pak jsme pokračovaly co nejpotiššeji... Venku byla dost kosa, ale to nás neodradilo. Pověsila jsem si župan na střechu altánku a Šajda si tam pověsila ručník a... hodila si tričko na střechu :D. Ale o tom později... Máme super vyfakátko na bazéně, děda vykutil takovou jakousi průhlednou půlválcovou střechu, takže jsme se tam musely nejdřív nějak dostat. Nakonec jsem tam první nalezla já. Pak taky Šajda. No, voda byla sice teplá, ale přece jen to byl celkem šok, takže tak prvních 5 minut jsme se jen klepaly zimou. Nakonec jsme přišly s tím, že budeme hrát Téma. Padaly témate ve stylu: " Téma wa... Paprika, kterou žere Betinka a ta paprika je mučena tím, jak ji Betinka ožírá." Případně "Tričko, který je na střeše a bojí se samo slézt dolů" a podobně, takže vážně super :D. Pak jsme dělaly vír... Moc to nešlo. Já jsem si tam pak hopsala a dělaly jsme různý další kraviny, jenže pak jsem uklouzla a hodila hubu a namočila si vlasy. Voda byla jen kus nad pás a plán byl, že si vlasy nenamočíme, jenže ten jsem nedodržela. Okomentovala jsem to slovy: "Super, tak mám mokrý vlasy, šáhni... No co... Aspoň si budu moct konečně zaplavat!" a šla jsem si zaplavat :D. Takhle jsme tam vydržely asi tak půl hodiny, než jsme se konečně donutily vylézt ven. Zavřely jsme bazén, sundaly tričko ze střechy, hodily si na sebe ručník a župan a boty a vydaly jsme se na cestu domů, opět potichu a potmě. A nastala chvíle napětí, protože se klidně mohlo stát, že nás někdo zamknul... Naštěstí tomu tak nebylo :D. Nenápadně jsme nalezly zpět do obýváku, převlíkly jsme se a vrátily se ke komplu (já s mokrejma vlasama :D). Ale bylo to super :D. Potom jsme nevěděly co dělat a tak jsme se nakonec dostaly k tomu, že jsem spojovala znova Žáby 2008, který jsem ještě neviděla a mezi tím jsme si pouštěly znovu Dream live 3 naplný kule... Noo, nakonec (po 4 pokusu) se mi podařilo ty Žáby spojit a tak jsme se na ně dívaly... Můžu vám říct, že nejpoužívanější slovo bylo u nás slovo upgrade :D, protože Frogs 2008 není nic jinýho, než upgrade 2007 a tak jsme to tak vždycky kometovaly. "Oni jim upgredovali kostýmy!" "Amane má upgredovaný tetování Dida na zádech!" "Oni upgredovali ten taneček!" a tak dále :D. No, dívaly jsme se na to tak asi do 2 do rána a pak se to asi tak 2 minuty před koncem vyplo (vypadl kábl od noťasu, nevšimly jsme si toho, vybila se baterka a pak to kleklo :D). Nakonec jsme se shodly, že to půlhodinový načítání komplu nestojí za ty dvě minuty, takže jsme šly spát... Místo toho jsme si ještě hoodně dlouho o něčem povídaly (už neví o čem) a jediný, na co si pamatuju je, že jsme zase vyjmenovávaly, co všechno má Taku-chan sexy. Poslední bylo, že má saxy Doriho :D. Ale jsme naprosto normální.
Budík zazvonil ve třičtvrtě na 8, kdy jsme chtěly stávat, venku chčilo a byla kosa. My měly otevřený okno... Takže jsme tam ještě tak hodinu ležely s tím, že se nám nechce stávat. Pak jsem se teda konečně zvedla, přitáhla snídani, my se nasnídaly a dodívaly se na Frogs... Taky jsem Šajdě pustila písničku Kamisama Help!, kterou jsme si samozřejmě musely hned zpívat, takže ráno si tam zpíváme na celej barák Kamisama Help! Help! Help! Help! Help! Help! Help! Help! a tak dále, vážně bezva :D No, kolem jedenácté jsme se musely sbalit, já jsem jela s matkou k doktorce (matke jela se mnou, aby bylo jasno :D Na nějakou kontrolu kvůli mé mononukleóze, kterou jsem měla...) a venku ještě pořád chčilo. Na poslední chvíli jsem si stáhla do mobilu písničku Kamisamu, naházela do kabelky nejdůležitější věci: mobil, sluchátka, PSP a peněženku, a vydaly jsme se na bus. Cestou jsme zase něco řešily a pak jsme se musely rozloučit... No, já jsem pokračovala do Brna, celou cestu v troleju jsem si pouštěla videa od 5 do 8 z Dream live 3 a snažila se, aby mi matka do toho neviděla, takže vážně sranda. Ještě jsme byly něco nakoupit a pak k doktorce. Tam velká nuda... Stráášně velká... Nakonec jsem se bavila tím, že jsem pojmenovávala věci tímhle způsobem: "Jé, Amane!" (růžová orchidej) "Teru!" (zelená svíčka) "No konečně jsem našla toho Kura!" (modrá orchidej) takže fakt super :D. Od doktorky jsme se šly najíst, já měla úžasnej obídek, nějaký přírodní kuřecí prsa s kořením, hermošem a šumkou a k tomu mega zeleninovej salát s dresingem. Oběd podle mýho gusta :D. No, jenže pak jsme musely pokračovat v nakupování, takže opět velká nuda... Zvlášť ještě v tom dešti, takže tak... Já jsem si celou dobu potichu zpívala Kamisama a kosky Dream live a případně pořád dokolečka říkala nějaký slova ve stylu Ičihačinanahačini, ijenejecu, ijenejecu, ijenejecu!, takže fakt super :D. Pak domů, cestou jsem se zase dívala na ty videa. Každopádně jsem zjistila, že deštník je někdy praktická věc... Když si ho dáte totiž skoro k hlavě, není potom vidět váš dementní úsměv ani to, že si potichu zpíváte :D. Takže asi tak :D Tohle bylo mých pár dnů, který jsem se parádně užila.
*omlouvá se za chyby, nedostatky, překlepy, nějaké nesrovnalosti a podobně už raději předem...* :D
Žádné komentáře:
Okomentovat