Takže, jak jsem si užila vánoce? Jo, tuhle otázku jsem slyšela už aspoň 10x. Krom toho mi přálo přibližně 30 lidí k vánocům (no jo, to je tak, když zpíváte ve sboru na vánoce :D) a tak dále, a tak dále. Asi sem nebudu psát přesný výpis toho, co jsem všechno dělala, protože to by to bylo na dlouho... K večeři jsme měli 3 ryby na 4 způsoby :D Fotřík kapra, maminka pangasia a já s bratrem lososa v citronu obalenýho v mouce a osmaženýho na másle (maminka ho pak ještě normálně obalila a usmažila, to je ten 4. způsob...). Ten losos se mi poved, akorát tam byla spousta kostí :D. No, pod stromečkem toho nijak moc nebylo, abych pravdu řekla, navíc jsem o většině dárků věděla. Jediná věc, o které jsem nevěděla byl řetízek (maminka si nemůže vzpomenout, jestli je stříbrnej nebo ocelovej :D). Ale měla jsem tam, co jsem chtěla (taneční podložku, knížku - kterou jsem si sama koupila :D - a pár dalších věcí. No, celej večer jsem se musela nutit k tomu, abych nic nejedla. Moc mi to nešlo. Vzala jsem si jeden kousek cukroví, pak druhej a třetí. Pak jsem si dala pauzu a pak jsem si dala čtvrtej. Následně jsem musela jít na taneční podložku. Ne, nesnažím se zhubnout, ani nedržím mučivou dietu, jen jsem se nesměla přežrat, protože pak se mi špatně zpívá (roky ověřené, přece jen už zpívám... 8 let? Každý rok...). Ve čtvrt na devět jsem vyrazila z domu. Samozřejmě, že jsem tam byla moc brzy, no... Nevadí :D. Pak přišlo přání, rozezpívání (jo, už vyprávím podrobný popis toho, co jsem dělala :D) a šli jsme na to. Naneštěstí jsme si nestihli přezpívat žalm, takže jsme šli rovnou na ostro. Zpívá se jednou do roka, takže vážně sranda :D. Musím uznat, že se nám to celkem povedlo. Žádný větší kix jsem nepostřehla a to se často nestává. Jinak jsem nad tím tak přemýšlela a zjistila jsem, že už si ani nepamatuju, co jsem dělala, když jsem ještě nezpívala každé vánoce v kostele. Nějak si nedokážu představit, že bych nezpívala.... :D Noo, pak jsem zamířila domů a mohla se konečně přejíst :D Babička mi dala kus lososa, co dělala ona (ten můj byl lepší! :D) a já jsem si k tomu navalila hromadu salátu a zasedla ke komplu. Přibližně v půl 11... :D Noo, původní plán byl ten, že zapnu kompl, mrknu se na film a půjdu spát. Jenže jsem zapla net a tam tuna přání k vánocům, 4 emaily kolem Gymplosu a tuna dalších blbostí, takže jsem se k filmu dostala ve čtvrt na 12. Bezva. Pustila jsem si už po druhé tento týden Koikyokyusei a i když jsem některé části přeskakovala, protože jsem chtěla jít co nejdřív spát, opět jsem si to užila :D. Je to prostě úžasnej film. Noo, pak jsem šla kolem půl 1 spát a ráno jsem stávala v 7. Sranda. Dala jsem si tiramisu od včerejška, což mě trochu probralo a letěla na zkoušku. Pak znovu zpívání, ale tentokrát bylo víc kixů, jako vždycky po ránu... Noo, každopádně Magda (malá dcerka našich dvou hudebníků) dostala od Ježíška obrovskou hadrovou panu, která byla skoro větší než ona. Seděla s ní vedle Ctibora (její otec a náš bubeník :D) a ten si tak vzal tu panenku, začal ji chovat, houpat ji na kolenou a hrát si s ní. Jana se na to tak dívá (jeho manželka, hrála na... ehm... no... trombón? ten nástroj fakt nepoznám :D vypadá to skoro stejně jako klarinet, ale má to vyšší tóny... a jinej plátek, no to je jedno) se na to tak dívá a říká nám. Hmm, máme málo dětí, tak jsme si pořídili ještě čtvrtou holku... :D Každopádně Ctibor tam pořád dělal spoustu blbostí a já z něj vždycky nemůžu :D
Noo, přišlo čtení, tak jsme si s Markétkou sedly. Sedíme tak 30 sekund, najednou čtení skončí a Markétka říká: "Hele, nemáme teď náhodou zpívat?!"" vymrštíme se do vzduchu, popadneme noty, vytáhnem a zpíváme žalm. Bezva :D Chtělo se mi strašlivě smát a jí taky, ale obě jsme věděly, že se nesmíme smát, jinak by nám to ujelo a pokazily by sme to ostatním. Zmákly jsme to :D Profesionální přístup :D
Jdu tak s Kubi z kostela a říká: "Tak co mamka, už to má?" (moje matka je těhotná...) "Ne, ještě furt nic." "No jenom že prý už nějak 25. jela a pak se prý vracela nebo co mi to řikali..." "Fakt? Že o tom nevím... A to sem byla doma... Zajímavý drby, co se člověk nedozví! :D" (ano, malá vesnice, lidi si rádi vymýšlejí :D)
No, odpoledne jsme jeli k babičce. Poslouchat blbý kecy o ničem od dědy mě vždycky stráášlivě baví, takže jsem si pro jistotu vzala dvě knížky a mobil se sluchátkama (když si to nevemu, vždycky tam chcípám nudou). Každopádně jsou tam pokaždý dobrý hlášky, jenže já si to nikdy nepamatuju. Jedu v autě a říkám: "Doufám, že nebudou ptáčky, ty fakt jediný nesnáším..." A co bylo k večeři? Ptáčci... Fotřík: "Hmm, taks to s těma ptáčkama trefila, no..." Řeší děda bratranca: "Tak jsem se ho ptal, co holky a furt mi řiká, že nic..." Teta: "To je zajímavý, že je teda furt v čudu..." Já: "Tak ještě ses neptal, co kluci, že..." :D Sedáme do auta a fotřík nakládá do auta dva demižony. Jeden dává do předu na sedadlo a připoutává ho pásem. "To je zajímavý, že mě řekneš, že se připoutávat nemusím, že je to kousek (dal tam špatně sedadla a měl pás pod něma) a demižon tady připásáváš..."
Jedeme v autě a je tam spousta zatáček. Položila jsem sáček s rýží a ptáčkama za zadní sklo a bratr drží hrnec s omáčkou v ruce. Já:"Tak myslím, že máš rejžu s ptáčkama po celým autě..." Bratr: "Nemám tam dat ještě ten hrnec, ať to máš pěkně naservírovaný na zadním skle?"
Byla tam spousta dalších hlášek a to mnohem lepších, ale moje skleróza nezná meze, že :D Každopádně jsem se na konci celkem slušně pobavila :D
P. S.: Mimochodem, tympány (takový ty bubny) se dají ladit a dokonce dokážou být rozladěné (a dokonce jsem to poznala sluchem, to je prostě hustý :D). Nejvíc mě dostává pohled na Ctibora jak s takovou tou věcí na povolování šrobů povoluje takový ty šrouby na tympánech a ladí je :D Joo, miluju ty paličky... Nejlepší jsou gumový, s těma jsme se vždycky s holkama na zkouškách u nich mlátili do hlavy :D
Žádné komentáře:
Okomentovat