Myslím, že... dobře, radši nemyslím... Co se dnes stalo? Možná už jste někdy slyšeli o tom, že pátek je bláznů svátek. A možná už jste někdy slyšeli o tom, že Brno je bláznů ráj (asi ne, vymyslela jsem to včera :D). No a to už asi něco napovídá, ne? :D Tak dobře, začnu s vysvětlováním.
Dnes, 25. 3. 2011 se konala taková podivná akcička. Cassie byla na výletě se třídou v Brně. Mně osobně, Brňákovi to přijde strašně prčovní, i když na tom nic vtipnýho není, ale nevadí. Snad se někdy dostanu k jádru věci. Každopádně jsme se nakonec rozhodly, že si dáme sraz. Na první sraz šla jen Terezka, protože jsme my s Bábou měly ještě hodinu (celej den jsme jen počítaly minuty...). Takže my jsme se vydaly až na ten druhej. Ještě se zmíním o našem dopoledni s Bábou. Tokovej výjeb už jsem dlouho neměla, prostě jsme se pořád tlemily, i když nebylo čemu. Jako přijde vám snad něco vtipnýho na komentování mýho škrabopisu: ,,Hmm, to je děs, já už fakt neumím psat. Tak tady to velký D vypadá jak u s kudrlinkou a tady to slovo, Hanibal zas jak Hunibal. Bába z toho byla mrtvá ještě deset minut. Takhle nějak podobně to vypadalo celé dopoledne a odpoledne jsme pokračovaly. Už jsme to v dramošu nevydržely a tak jsme se vypařily ještě dřív, než jsme plánovaly. Jedem trolejem, posloucháme u toho Character songy na PSP a do toho zase valíme spoustu blbostí a řveme smíchy na celej trolej, normálka. Přijedeme do Brna a úspěšně se dostaneme přes "Myší díru" do Vaňkovky. Samozřejmě v myšině musely být také komentáře a to takovéhle: ,,Hmm, myslíš, že šli aji podchodem? Taky by je tady mohli provést." ,,Jasně, přijdou sem a průvodkyně řekne: ,,Tak tohle je ta světoznámá Myší díra, ve které to smrdí močí a všude se tu válejí bezdomovci." Fakt to už vidím" ,,Tady to prostě smrdí jak v řiti, to fakt už není možný." ,,Hej, právě jsem chtěla říct, že je tu změna, už to tady nesmrdí, jak kdyby se někdo pochcal, ale posral. No, není to změna k lepšímu..." No, tak jsme dolezly do Vaňkovky a Bába si šla koupit svoje pití za 4 koruny. Já jsem si zamilovala nákupní vozík v Intersparu, kterej měl kolečka a držadlo jak na cestovním kufru, což mě dostalo. Pak jsme ještě půl hodiny hledaly sezamový placičky s medem, který miluju a nikde je neprodávají. Měli je... Pak nám volala Terezka, že jsou na Svoboďáku, tak ať tam dolezem. Což bylo vážně zajímavé. Napůl jsme trtaly s těma 20 kilovejma báglama na zádech přes půlku Brna. Tam bylo taky pár hlášek. ,,Bábo, seš pomalá, přidej. Už jsme zase v té části, kde se někdo posral." ,,Hmm tak teď jsme v té pochcané části, musíš si pohnout!" příp. tohle: ,,Hmm, Bábo, ty neumíš předjíždět?" ,,Já jsem parní válec, já nepředjíždím, já válcuju!" Pak jsme se úspěšně dostaly na Svobodďák za rekordních 10 minut a byly jsme totálně mrtvý a ještě k tomu vychlámaný, což je ta nejhorší kombinace. a pak jsme začaly hledat Cass s Terezou. ,,Hmm prej jsou u hodin..." ,,Já je nevidím, ty hodiny, jaký?" ,,No to je ten velkej vybrátor né?" ,,Aha, ty tomu říkáš hodiny, jo? Stejně jsem nikdy nepřišla na to, jak vlastně poznáš, kolik těch hodin vlastně je..." ,,Já taky ne.. Už je asi vidím!" Ano, úspěšně jsme se našly, bylo to vážně zajímavé shledání. Vzhledem k tomu, že my s Bábou jsme se pořád jen něčemu smály, že jsem nemohla ani mluvit, tak jsme musely udělat opravdu skvělý dojem :D. No, ale to je vedlejší. Jejich třída si ještě musela prohlídnout vybrátor... teda pardón, orloj a pak jsme se vydaly zpět do Vaňkovky. Hmm, každopádně nám rozhodně endorfiny nescházely a my jsme se pořád něčemu smály. Rozebraly jsme pár zajímavých věcí, Cass z nás vypadala trochu vyděšeně, ale to se stává. Já jsem si rozhodně odpoledne užila, splnilo všechny má očekávání. Nakonec jsme ji po hodině musely opustit, protože už jela se třídou busem domů. Rozhodně by se mi líbilo, kdyby jsme spolu mohly strávit víc času, ale věřím, že se nám to někdy podaří a to pokud možno v brzké době. Jo, mimochodem, jestli si to čte někdo z Gymplu a nemá k tomu oprávnění, mám pro něj jedno slovo: ,,Zdechni!" (je to univerzální nadávka, kterou poslední dobou používám dost často, takže se tomu nedivte!).
Přijde vám ten obrázek taky tak depresivní jako mně? Zvlášť po tom, co jsem viděla a četla Zelenou míli...
