Tábor Náměšť 2012 2. část

Čekání na děti, na zbytek vedoucích. Nejdříve uklidit. Museli jsme schovat všechny ty flašky od piv a podobně, nasnídat se, zablbnout na trampolíně a podobně. Na děti jsme se upřímně moc netěšili :D. Bylo to tam bez nich takové bezstarostné, ale dělali jsme to pro ně, že...

Přijely děti, začal rachot, shon... Já se nenápadně vyhýbala kuchyni, místo mě tam byla Sahara, náhrada za Vendulu. Já mezi tím pobíhala mezi děckama a přivazovala jim kokina na špagáty a podobně. Celkem sranda.

Několik dnů jsem měla celkem voraz. Vařili jsme jako normálně, dokonce jsem pomáhala občas i s hrama vedoucím a chodila jsem na rady večer. Děti mají večerku v půl 10, pak je rada, která trvá často klidně i do 12, většinou tak do 11... Hned na první radě jsem se parádně dohádala s Machecem, urazila jsem jeho pýchu (ale já měla pravdu a stejně se nakonec dalo na můj názor, ale hlavně, že jsem za to dostala zjeba :D). Já se hádám celkem často s lidma, nejsem ten typ, co rač drží hubu a krok a nic neříká, když se mu něco nelíbí, ale zase na druhou stranu jsem poměrně nekonfliktní. Ano, protiřečím si. Vemte to takhle. Přijde za mnou někdo a začne někoho pomlouvat, nadávat na něj a bla bla. Pak se mě zeptá, jesi ho mám ráda nebo ne a já řeknu, že mi nevadí. Sice mě štve, dejme tomu má blbý názora a vytáčí mě s některýma věcma, ale raději řeknu, že mi nevadí, nepřidám se k pomlouvání, když mě teda zrovna s něčím parádně nenaštval. Takhle to myslím.

Uvidíte video Mobilendo... Upgradeovaly jsme pupendo, to už není in, teď přišla éra mobilenda. Je to myslím Markétin Sony Ericsson, leží tam Zuzana, já točím.

Několikátý den byly děti s většinou vedoucích pryč, šli se koupat na místní rybník. Po nějaké době se vrátila skupinka vyvolených dětí, spíš ti starší a asi tak 3 vedoucí. Nějak nás napadlo, že Petr zazpívá karaoke. Mikrofon tam byl, noťas nastartovanej, takže se mohlo jet... Následuje několik videí karaoke... To první je dost dlouhé, ale co...

P. S.: Petr neumí moc zpívat, tak abyste s tím počítali.

Pak přichází další hit Nightwork... Já jsem gay :D Je tam jeden parádní záběr, ten se mi povedl...

A přichází poslední a to nejlepší... Já už se na to nedokážu dívat, vždycky se pak válím po zemi...

Jeden den byl k obědu smažený sýr a tvarůžky. Nejdříve se šlo na krájení sýra. Jeli jsme to na kráječu. Šlo to dost ztuha. Vojta jel se sýrem a já s Eliškou jsme držely kráječ :D

Pak začalo obalování a smažení. No žádná sranda. Dáme obalenej sýr na pánvičku s rozpáleným olejem a za chvíli začna samozřejmě téct. Na té druhé se dokonce přilepí a nejde sundat. Takže na druhou pánvičku jsme se vybodli a odstavili jsme ji někam pryč s tím, že ten sýr, co na ní byl je na vyhození. Pak se sýry obalovaly ještě jednou. Přišel tam ještě Žeryk. Asi se nudil a tak nám šel pomoct. Jenže začal obalovat sýr a dal ho nejdřív do vajíčka a ne do mouky. Takže jsme ho ještě učily, jak se obaluje. Pak se ještě vyvalil Machec s tím, že ještě nikdy nesmažil sýr. No já myslela, že mě jebne... Nakonec jsme to nějak přežili, děti se po tom mohly utlouct, celkem mazec, no...

U vedoucovského stolu jsme byli vždycky totálně namačkaní. Sedělo nás tam 6, občas i 7 na jedné straně. Ještě stůl jel z kopce, takže super. Vždycky jsme se žduchali a podobně. Jednou tak jíme rizoto, myslím. Já a Makyna ho jíme hůlkama. Naberu okurek, kousnu do něj. Vystříkne z něj tuna šťávy a nahodí celej Vojtův xicht. No byli jsme z toho mrtví ještě dlouho. Vtipné však bylo, že jsem do okurku kousla podruhé a on udělal to samé a prostě nešel ukousnout :D. Pak si na mě s okurkem všichni dávali bacha. U oběda se vždycky řešila spousta zajímavých témat, smáli jsme se všemu možnému, občas padali pod stůl. Jíst se tam moc nedalo, hrozilo vám, že se udusíte při záchvatu smíchu. Několikrát se mi to málem povedlo... Stůl nakonec vyrovnali a mě pořídili speciální špalek. Mega, jak trůn :D Moje VIP místo na tom mi nesměl nikdo sedět, jinak byl vyhozen... Letos byl tábor o poznání zajímavější. Naprosto jsem se začlenila mezi vedoucí. Rok před tím jsem sense všema nebavila nijak moc... Jen s některýma a ostatní o konverzaci se mnou nejevili zájem. Letos jsme se bavili všichni a to úplně všichni, což se mi líbilo, že :D. Sranda byla pořád, ale to byste tam museli být.

Tábor Náměšť 2012 1. část

Táák... Už před několika dny jsem se vrátila. Přijela jsem domů tptálně nepoužitelná, byla jsem ráda, že jsem to po dvou dnech rozchodila. Dřív jsem nebyla schopná nic psát. Včera mi navíc zas blbnul kompl, takže asi tak... Je toho hodně, až moc... Navíc to bylo letos takové jiné, no... Zřejmě to budu dělat na kousky, bude to dlouhé... Nevim, kolik bude kousků, ale u každého bude nějaké to video, možná i fotka, možná budou fota spolu někde v galerii a sem hodím jen odkaz, to ještě nevím.

Skončil poslední den školy. Já přijela domů, byl pátek dopoledne a já musela dobalovat. Odpoledne jsem totiž jela pryč. A kam? No přeci na tábor!!! Letos ale trochu dřív. Původně jsem měla jet až v neděli ráno, děti měli přijet v pondělí ráno. Místo toho mi bylo ve středu sděleno, že v pátek jedu na tábor a možná se v sobotu večer vrátím a ráno v neděli pojedu zase zpět. No moc nadšená jsem nebyla, když mi to někdo oznámil a na nic se mě neptal. Prostě jsem s tím nepočítala a to jsem ani nevěděla, do čeho jdu.

Přijeli jsme do tábora kolem... 6? Tak nějak. Vendula už tam byla. Nejdřív jsme se ale stavovali v Penny pro nějaké pečivo a Machec přinesl ještě špičku pro každého. Všichni, až na něj, který řídil, jsme to dlabali za jízdy. Bylo vedro, rozpouštělo se to, auto cukalo, asi si dokážete představit, jak jsme vypadali. Pak závora u lomu. Vendula nám přišla otevřít. Nasedla, dostala špičku, začala dlabat. No, pak přišla část v lomu. Nějaký kolotoče a podobný blbosti se možou zahrabat. Tam to tak drncá, hopsá a cuká jako nikde jinde. Vendula pak měla špičku všude možně, ale v puse moc né... :D

Jak jsme přijeli do tábora, smích nás celkem přešel. Po stavěčce tu týden byla vendula s Jurem a nějakým jeho kamarádem. Jak jsme to tady nechali po stavěčce, tak to tady bylo. Dokonce kladvo, co Machec na stavěčce odložil na stůl tam bylo na úplně stejném místě. Shrabali akorát kus louky, ten zbytek čekal na nás a ještě se musela posíct. Makali jsme od té doby, co jsme přijeli až do půl desáté do večera. Pak voraz. Něco jsme snědli a já, Makyna, Vendula a Žeryk jsme se nasáčkovali do našeho stanu. Tam jsme drbali až do... No nemám ponětí, něco mi říká, že do půl druhé... Takový sračky jsme řešili :D Bylo to vtipné... Bavili jsme se o škole, o dětství... Pak se ostatní zdekovali a zůstaly jsme ve stanu já a Vendula... A pak jsme si povídaly do půl třetí... Už vůbec nevim vo čem, jen si pamatuju, že jsme slyšely, jak tam někdo jde venku, před tím jsme řešily něco strašidelnýho, takže jsme se strašně bály... :D

Pak ráno v 7 stávat a makat... Do odpoledne... Do večera a pak hurá v 7 domů. Jela se mnou ještě Vendula, která v pondělí odjížděla na Rock for People a měla na tábor dojet až druhej týden. Jakmile jsem dojela dom, posílaly jsme si odkazy oblíbených filmů a názvy, písničky a podobně. U jednoho jsem neodolala a musela si ho okamžitě stáhnout. Udělala jsem dobře :D. Ráno jsem se na něj mrkla (už od třičtvrtě na 7). Bylo to sice o něco delší, než jsem čekala, ale stálo to za to. Brečela jsem u toho jak želva, uznávám. Bylo to na mě strašně smutný (a já většinou u filmů nebrečím...). Odkaz na film tady: http://www.ulozto.cz/x91kDws/nae-meori-sogui-jiugae-a-moment-to-remember-jp-cz-sub-rar

Dodívala jsem se na film a bylo 10. Pak oběd, dobalit a o pů u nás stál Machec před barákem, věšela se na mě sestřenka Nela a bratranec, který jel už se mnou se loučil s rodinou. Naházet věci do auta a valíme. Nejdřív do Makra, kde jsme zase nakupovali tak aspoň hoďku, bratránek Adam čekal v autě a pekl se, já zas mrzla v mrazáku, kde jsme byli skoro furt. Následně honem na tábor. Ještě nějaké dodělávky, zabydlet se do stanu a podobně a bylo. Večer jsme hráli Bang a s ostatníma vedoucíma, co tam byli, jsme chystali věci, co jsme dostali za úkol. Pak jsme zjistili, že nestíháme. No já s Adamem jsme krájeli brambory. Celkem sranda... Zkuste si někdy krájet brambory pro přibližně 55 lidí... Chvílu to trvá... (tím že to krájel Adam, tak to podle toho taky vypadalo, ale to bylo šumák...). Když jsme byli v nejlepším, začalo chcát. Přijela další várka vedoucích a dvě děti. My s holkama jsme se rozhodly, že musíme jít na záchod. Samozřejmě v té nejlepší bouřce. Naše táborové latrýny byly letos celkem daleko, takže sranda. 2 holky hodily tlamu, já nic... Přiběhly jsme totálně promočené, z vlasů nám crčela voda, takže jsme se tam pak na sebe ještě s ostatníma vedoucíma pak teplili. Srandáá... Nakonec spát a ráno zas stávat a čekat děti.

Galerie: http://pise-vam2-zewla.blog.cz/galerie/moj/tabor-n-n-o-2012