Social Icons

středa 26. prosince 2012

Vidláci zas jeli na hory

Tak jo... Hory sice ještě neskončily, ale co...
*má záchvat smíchu, který později vysvětlí*
Začátek. Je 23:30, Štědrý den a Kakusho si vaří rýži v novém rýžovaru, který dala rodičům k Vánocům. Napůl potmě, aby nevzbudila sestru. Další den vstává v 6, aby si dobalila a nachystala se. Of course, že něco důležirého nechá doma - pyžamo...


Ráno celá rodina pobíhá po baráku, kufr se plní, nadávky lítají vzduchem... Matka klasicky nerví, že nemůže najít sestřin dudlík, otec nadává, že už jsme měli jet v 7 a je 8 a furt jsme doma. Vylezem teda před barák, kde už před 20 minutami fotr říkal, že bude venku s autem. Samozřejmě tam není. Zjistím, že se mi už nevejde batoh do kufru, takže ho musím mít celou cestu na klíně. Ještě než vyjedem, bratr přiběhne k nám a prohlásí, že fotr vymyslela fakt super kreaci - přivázal snowboardy na střechu zabalený v pytlu od brambor. Taková face-palm celá rodina... Jízda je klasicky hrozná, člověk se tam nevyspí, poslouchají se tam sračky a když si chci pustit Art of Life a konečně se k tomu odvážím, že to pustím celé rodině, tak zjistím, že ta úvodní pasáž, instrumentálka, tam není pořádně slyšet. Takže zas nic. Cestou řešíme Gangam style a AKB48. Fotr už asi začíná tušit mou japanofílii.... Hah... Cestou nám začal klepat snowboard do střechy... Asi se uvolnil pytel XD. Bohužel neklepal do rytmu... Do toho nám jel Gangam style. No fakt něco
Dojedem tam, málem se zabijem na ledu před hotelem. Pak ubytování v hotelu. Naběhnu si tak s bratrem pro wifi na recepci. Kráčím si tam v klídečku polonahá. Čekám tam nějakou starou babičku, místo toho tam na mě vyjede nějakej mladej butler, taková otočka zpět...
Lyžování. Zabíračka na nohy, ale jinak cajk. Akorát bratr se mohl podělat z vleku, kterej nás vezl hoodně vysoko nad zemí a ještě se s náma seknul nad řekou... Smáli jsme se fotrovu vázáni na snowboardu, že jesi si to špatně zapne, tak má po snowboardu. Zpátky na hotelu, děláme tam pěknej bordel. Pokoj jenom já s bratrem, naši o několik pokojů dál. Já tak šťastná, že nebudu poslouchat sestru, jak řve. Místo toho jsou vedle nás němčouři s ještě hlasitějším malým děckem a o kousek dál mají ještě psa...
Večer čumíme na Karlíka, nebo spíš bratr, já si čtu mangu a vypisuju si kanji znaky. A taky jsem mu ukazovala fotky hideho, Hydea, Sugiza a Yoshikiho... Zajímavé to bylo... XD
Ráno si nastavím budík na půl 8, že teda pudem na snídaňu. Oblíknu se, vzbudím bratra a pak zjistím, že naši ještě chrápou... Snídaňa byla fakt dobrá :)
Tentokrát že se prý naučím na snowboardu. Snažím se tam sjet jakejsi minikopeček, hodím tam 5x tlamu, narazím si prdel a kolena, až teda přesvědčím fotra, že se to sama vážně nenaučím. Zaplatí mi učitele, on že teda půjde se mnou. Nejdřív si jde ale sjet kopec s bratrem. Tak tam čekám, přijde lektor. Čekáme na fotra, povídáme si. Dozvím se, že je stejně starej jak já, že chodí taky na 8 letej gympl, všeobecnej, taky do třeťáku, kdesi u prahy. Shodli jsme se na tom, že Česko je prostě na houby a prořešili jsme další věci. Pak přilez fotr. Já lektora upozornila na to, že to se mnou bude mít těžký, zato otec už na snowboardu celkem zvládá. Začátky, ježdění po rovince, celkem to šlo. Chválil mě. Posunuli jsme se na větší kopec. Celou dobu mi nosil prkno a zapínal mi vázání >:-E. Sjela jsem kopec, ani jsem se při tom nezabila. A pak to skončilo. Následně jsem si ještě zkoušela oblouček a tak. Největší problém je pro mě se zvednout, to fakt nedávám... Kdž si vzpomenu na lyžák a to, jak ze mě byl Effa úplně hotovej, že se nedokážu zvednout na lyžách... Podobný je to se snowboardem. XD Asi ve 3 jsem se vrátila na hotel, totálně mrtvá, s naraženou prdelí, bolavejma ručičkama a kde čím bolavým. Dostala jsem na starost sestru a matka šla lyžovat. No myslela jsem, že zdechnu. Naštěstí přilezl ještě bratr... Sestra tam furt dělala bordel... Po hodině přijde matka a fotr nás žene na noční lyžování. Bratr že jde zkoušet snowboard. Hodí párkrát držku a pak si to ten hajzl krosí stejně jak fotr XD Každopádně na koncu si parádně narazí prdel, takže potom jdeme domů a všichni skuhráme. Teď na pokoju děláme totální bordel. Furt někdo nadává "Aááá, mám půl prdele..." "Ou, nemůžu zvedbout ruky, podej mi to..." "Néé, mě bolí nohy..." "Jsme jak důchodci..." "Důchodci maj celou prdel..." Pak jsme vyrobili průjem nebo bloody ass, chcete-li XD Tang mango s koka kolou. Vypadá to fakt chutně a chutná to ještě líp... XD Pak si bratr ještě polije postel minerálkou, no fakt super tady... A asi zejtra zdechnu, nemůžu se ani pohnout XD A máme tady totální bordel... XD A bratrova rukavica na nás ukazuje fakáča.
Edit 20 minut na to: *Bratr právě narazil hlavou do zkosené střechy XD*

úterý 25. prosince 2012

RIP moje Aloe...

Chtěla jsem to napsat už včera, ale na Vánoční článek se to moc nehodilo *kecá, byla moc líná...*, takže to tu máte dneska...
Och moje milované Aloe, budu na tebe jen v dobrém vzpomínat. Když tvého předchůdce moje matka přelila a já si tebe potom jako malinkou rostlinku domů přinesla... Žilo jsi se mnou dlouho, několik let. Přežilo jsi několik táborů (tzn. matčinu péči...), dovolených a kdoví čeho a teď už jsi to neustálo. Byla z tebe už obří rostlina, ani jsi se na okno nevešlo, mělo jsi snad víc než metr a teď, když jsi opět dostalo vetší květináč, jsi to nezvládlo. Postupně jsi mi uhnilo a teď z tebe zůstala jen rozpláclá troska. Bude se mi po tobě stýskat. Tolikrát jsi mě zachránilo, třeba když jsem se dodřela na kole a dávala jsem si pak právě tebe na rány nebo kdž mi padala nabíječka z exterňáku a ty jsi ji svými listy zachytilo. Tolik radosti jsi mi dělalo, tolik společných zážitků a já se teď s tebou budu muset rozloučit. Budu na tebe vzpomínat!!!!

Vysvětlení: Několik týdnů valím do babičky, aby mi přesadila aloe. Pak teda, že jo, že jí ho mám dat na schodiště a ona ho přesadí. Učiním, jak říká. Samozřejmě ho přesadila až tři dny potom a zrovna ty tři dny byly největší mrazy. Stráášně se divila, že to jaksi začíná hnít. Ono sukulenty nejsou moc dělaný na -7°C... No a postupně začínalo uhnívat, po listech. Já pořád doufala, že to nějak ustojí... No, neustálo. Zhroutilo se a je po něm... Chudák...

pondělí 24. prosince 2012

Šťastné a veselé!

Tak a je to tady zase. Stejně jako (snad) každý rok píšu přání k Vánocům. Letos trošku nestíhám, ještě jsem vytvářela dvě další přáníčka, jedno pro Cam a druhé pro X kamarády XD a do toho jsem vlezla na Tumblr, znáte to... A to bych si ještě měla zabalit na hory *vzpomněla si, že ještě nemá zabalený jeden dárek, hups*, na který jedem zítra hoodně brzo ráno... A narvat si věci na novou kartu do mobilu... Hmm, je toho ještě hoodně.

Vrátíme se k věci. Letos kreativita pokulhává, takže...
Ať se moc nepřejíte vánočním cukrovím, protože pak vám bude míň chutnat a to je škoda, ne? Pamatujte, že u vánoční večeře se nedostávají záchvaty smíchu, ono ty kosti z kapra se rády zasekávají v krku i bez toho. Pokud budete zpívat vánoční koledy, doufám, že jste na tom se zěvem líp, než já, když mi bylo 5 *nedávno se dívala na kazetu a myslela, že umře hambou... Něco tak hroznýho ještě neslyšela XD*, pro bezpečí všech. Pokud máte malé sourozence, nervěte se s nimi o dárky... A užijte si Vánoce, můžou to být třeba vaše poslední, že... Člověk nikdy neví *právě dostala na starost sestru... Huh...*. Ať dostanete všechny dárky, co si přejete *pořád ještě doufá aspoň v ty titulky* a všechny přání ať se vám splní. Hlavně pamatujte na to, že by to měly být svátky klidu a míru...
Sestra očividně spořádaně sedět nebude... Místo toho mi tu kope do klávesnice, takže se asi budu muset rozloučit...

neděle 9. prosince 2012

Chybami se prý člověk učí. Tak proč se u nás zase volili komunisti?!

Už dlouho plánuji tohle napsat, ale moc se mi do toho nechtělo. Nejsem moc politicky aktivní, zatím ještě nemůžu volit a politické debaty v oblibě nemám. Ale tohle mě pobouřilo. Je to trošku neaktuální, ale co.
Když ve volbách málem zvítězili komunisti, doma to vřelo. Nikomu se to nelíbilo, všichni nadávali. U nás doma naštěstí komunisty nevolí nikdo...
Kamarádka si třeba těsně před volbama koupila ponožky s třešničkama. Koupila si ještě s dalšími obrázky, každopádně když se v nich ukázala doma, její mamka prohlásila, že to musí okamžitě sundat, že takovou propagandu komunistů doma nebude tolerovat.
Nedávno jsem si četla Nový prostor. Ptali se těch lidí, co NP prodávají, co by si přáli k Vánocům. Celkem mě překvapilo, že hodně z nich chtělo konečně zánik komunistů u nás... Když už se to nelíbí těm úplně nejnižším vrstvám (komunismus je o tom, že se bohatství rozdělí všem a všichni na tom budou stejně), tak to asi mooc dobré nebude. Ti lidi se bojí. Bojí se, že to tu bude zase jako před několika lety.
Nezdá se mi to tak dlouho, co u nás komunisti vládli pevnou rukou. Nevím, jestli lidé tak rychle zapomínají nebo co, každopádně, vždyť mezi námi ještě žijí lidé, co si tu situaci pamatují. Jak se u nás zavíralo kvůli každé kravině, na začátku se zabíjeli lidé, mučili se, studenti se upalovali, aby vládě konečně otevřeli oči. Nakonec se povedlo zemi osvobodit a o pár let později to vypadá, že zem znovu padne do rukou komunistů. To jsme všichni slepí? To se nedokážeme poučit? To všechny ty oběti a snahy byly zbytečné? Proč?! Neříkám, že je ve vládě moc z čeho vybírat, ale komunisty bych nevolila nikdy...
Já si nemyslím, že přijdou komunisti a hned začne teror. To by asi nešlo... Spíš to půjde postupně. Nejdřív na nás budou hroozně hodní a pak se bude upevňovat mor Ruska a půjde to do kytek. A pak už nebude cesta zpátky... Znám hodně lidí, co říká, že jakmile tu začnou vládnout komunisti, stěhují se ze země. Bude to tady stejně jako už několikrát, tenhle stát přijde o hodně inteligentních lidí, osobností... Komunismus a inteligence totiž moc nejdou dohromady. Může mi někdo vysvětlit, proč to zase směřuje takhle do háje? Já to vážně nepobírám...

Nejvíc mě dostává chování Rusů a jejich smýšlení. Většinu nikdy nenapadlo, že to co dělal Stalin a jeho následovníci bylo špatné. Chtěli se stát velmocí, i když je to stálo hromadu vlastních problémů. A panovníky, kteří se snažili konečně nastolit mír a svobodu všem, nesnášeli. Teď novou expanzi ruské moci podporují. Nechápu smysl jedné obrovské velmoci s jedním panovníkem, co si bude hrát na diktátora a bude ovládat všechno. Už tu bylo tolik pokusů, od Římanů, nácků nebo komunistů a nic z toho nepřineslo nic dobrého, tak proč?!!!

sobota 8. prosince 2012

Milý Ježíšku...

Milý Ježíšku, letos mám víc přání, než loni. Trošku jsem se změnila, takže si přeji něco úplně jiného.


Nejprve bych si přála Sugizovu kytaru, jmenovitě tuhle *protože hezčí kytaru nikdy neviděla*:

Pak taky Sugizovy housle...


Dál taky Yoshikiho piáno... (lepší by bylo to jeho černý, ale nenašla jsem pořádný obrázek)

K tomu tyhle dav, aby mi na ty nástroje měl kdo hrát (a naučili mě na ně hrát)

Dál bych si přála Juna Matsumota, abych se mohla dívat na ten jeho dokonalej úsměv *je jí jedno, že na téhle fotce se zrovna neusmívá, tady má zas supr košilu* a případně s ním dělat i něco jiného...

Potom taky vlastní velkej barák, abych je tam mohla všechny i s jejich nástrojema narvat a mohla si tam s něma dělt, co chci... Pokud možno tenhle: XD

Ještě bych chtěla titulky k filmu Soundtrack (anglický)
A pak taky k Pinocchiovi...

Doufám, že se mi aspoň jedno přání splní *doufá aspoň v ty titulky* XD


pátek 7. prosince 2012

Soundtrack

Už nějakou dobu jsem zase nic nenapsala... Teď přináším další "recenzi", tentokrát na film se Sugizem... XD Kdo to je ví jen pár vyvolených, možná o něm napíšu článek... Každopádně z filmu jsem momentálně ještě pěkně hotová (i když si nejsem jistá, jestli to není jen kvůli mé momentální úchylné náladě a posedlosti Sugizem), takže to zas bude výtvor.


Rok vydání: jaro 2001
Délka: 92 minut
Obsazení:
Shion: SUGIZO
Misa: Ko Shibasaki
Red Monster: Sayoko Yamaguchi

Děj:
Protože film nemá anglické (natož pak české) titulky (kdysi to prý bylo na youtube s titulkama, ale nějakej vocas to zakázal...), budu sem psát veškeré poznatky, které jsem zjistila.

Film se odehrává na neznámém místě v neznámém čase, je to trošku fantasy. Shion a Misa jsou sourozenci. Žijí spolu v podivném domu, kde jim uprostřed roste velký strom. Zabili jim rodiče přímo před nimi, když ještě byli dětmi. Shion tak od té doby trpí strašnými nočními můrami a Misa ztratila hlas. Vzájemně se podporují, pomáhají si. Shion je hudební skladatel, hraje na housle a skládá pro Misu. Misa zase píše pohádky, taky pro Shiona. Taky k nim kreslí obrázky. Oba dva se tím živí. Žijí si relativně poklidným životem, krom toho, že je pořád trápí trauma ze smrti rodičů. Postavy mají šedé vlasy, nejsem si jistá, jestli je to tím, že jsou tak staří nebo to mají z té hrůzy (můžou vám zešedivět vlasy z něčeho takového...).
Ta písnička tam myslím nebyla, každopádně to video je dobrý...
http://www.youtube.com/watch?v=1b5SRVsll7Y
Jenže pak se stane neštěstí. Misa jde uvařit čaj. Vaří ho na plynovovém sporáku. Prohlíží si obrázek Shiona, který si tajně kreslila, aby to Shion neviděl, když papír chytne. A pak od něj chytnou i její šaty a všechno. Snaží se to uhasit, nejde to. Shion je ve vedlejší místnosti, ale nemůže ho zavolat, protože nemluví, nedokáže ze sebe vydat ani hlásku. A tak tam uhoří. Shion ji najde, až je po všem. Když hraje, najednou mu zaskřípe smyčec a on si všimne, že Misa tam není. A pak ji najde v kuchyni už mrtvou.
Nezbyl mu na světě nikdo. Zdrcen ještě sestřinou smrtí se noří do nočních můr. Už nedělá nic, neskládá, nedbá o sebe. Nikdo už mu nepomůže se z toho dostat. Jenže pak jednou se tam objeví dívka, která je až moc podobná Mise. Shion si nejdřív myslí, že je to ona. Ale chová se jinak a její jméno je sice stejné, ale píše se jinak. Začne Shionovi pomáhat a Shion zase získá aspoň jiskřičku naděje. Misa se o něj stará.
Shion se od sestřiny smrti bojí ohně. Proto nemá zapálenou v domě žádnou svíčku *tzn. nemá tam moc světla*, natož pak aby si něco uvařil. Misa mu tam ale svíčky zapálí. Každopádně když se Misa rozhodne vařit a Shion jí v tom nedokáže zabránit, Shion vedle ní celou dobu sedí s nachystaným hasícím přístrojem v ruce, kdyby náhodou... (u tohohle jsem zrovna jedla a když jsem to pochopila, málem jsem si nahodila display kašou... XD).
Shion ji začne učit hrát na housle. Má ale rozbitý smyčec.
Misa má vlastní potíže. Její otec mlátí její matku. Ona když to vidí a musí poslouchat, jak na ni řve, začne se řezat. Tak to pokračuje dál a stupňuje se to... Shion odhalí její tajemství, když spolu jdou na loutkové divadlo. Když tam začne panáček mlátit panenku, Misa znervózní. Shion ji uklidní. Stejně tak ona pomáhá jemu v jeho nočních můrách. Po divadle dostane Shion nový smyčec a může jí konečně zahrát. A ta hudba ji tak dostane, že se jí vyléčí rány...
Vrátí se do reality, kde leží v nemocnici na kapačkách. Shion a jeho hudba jí pomohly se z toho dostat.
Ten konec je trochu nejasnej. Hodně tam záleží na jakémsi příběhu v kině hned ze začátku, který jsem moc nepobrala. Myslím si, že je hoodně velká škoda, že tenhle film nemá titulky. Každopádně i přes to to stálo za to.

Hodnocení:
Narazila jsem na to náhodně na Youtube. Tam byl vlastně konec, společně s písničkou. Vypadalo to divně, dost divně (zvlášť když to byl konec, který jsem ani po shlédnutí celého filmu nakonec nepochopila...), ale nějak mě to zaujalo. Navíc ta hudba mě naprosto dostala (asi jako vždycky, když Sugizo začne hrát na housle...), takže jsem se na to musela mrknou.
Našla jsem to na youtubku celý, ale strašlivě kostičkovaný. Po třech dnech se mi to konečně podařilo stáhnout, v celkem solidní kvalitě a já se na to mohla konečně pořádně mrknout. A mooc se mi to líbilo. I když jsem ten příběh úplně stoprocentně nepochopila, steně to bylo mooc pěkné. Líbilo se mi, jak to bylo udělané. Trošku mi to připomínalo Burtona... Hlavně tam bylo hodně náznaků, symbolismus, myslím, že by se to líbilo naší učitelce dějin kultury XD Akorát radši nechci vědět, co by z toho zase vydedukovala... Stačil mi Karlík a továrna na čokoládu... XD
Ta hudba mě naprosto dostává *uvažuje, jestli se jí podaří narvat celej film do mobilu nebo jesi si tam místo toho nacpe hromadu Sugizových cédek... Napadlo ji, že k tomuhle je vlastně taky cédko!*. A jestli takhle bude vypadat Sugizo ve stáří, tak má se mnou asi hoodně velkej problém... *cenzura úchylných komentářů...* Nejlepší na tom je, že tam byl špinavej, totálně mimo, v divnejch hadrech a já se rozplývala nad tím, jak je tam nehorázně sekushi... XD Jinak jsem naprosto normální... Jo a ty děti tam jsou strašně roztomilý (nejsem pedobear...).
Nejlepší bylo, že jsem od začátku věděla, že jsou to sourozenci... Pak, když nadešla scéna v budce, jsem se zděsila, že asi spáchají incest, tak jsem to stopla a hledala, jesi jsou to opravdu sourozenci. Byli a incest tam samozřejmě nebyl. Tahle věta je pěkně dementní na zakončení... Jinak stáhnout to není jednoduchý... Kdyby o to měl někdo zájem, koho nepotkám (tzn nemožu mu to dát na flešce) tak to možná narvu na ulož to... Napište... Jen kdyby o to měl někdo zájem...
Tady je ten konec... Za A je to spoiler a za B je to dost divný, když to nevidíte s kontextem... Ale ta hudba je úžasná...

sobota 1. prosince 2012