Krize je když...

Táákže, po týdnu stráveném u kamarádky Haničky jsem se konečně vrátila. Moc dlouho se ale doma neohřeju... V úterý na tábor na 16... pro mě 17 dní... Ach jo :D No nic, vrátíme se k tématu.

Byla to naprosto pracovní pařba. Plánem bylo to, že za ten týden pohneme s naším divadlem, které už cvičíme rok a jsme u prvního snu (sny jsou myslim 4... + scénář, takže máme co dělat... :D). No o co v té hře tu vysvětlovat nebudu, prozradím jen, že se jmenuje Via mortis, napsala ji Hanička a je dost morbidní a především dooost pohybově náročná, protože Hanička musí mít každý detail dokonalý, takže pokud máte ruku posunutou o milimetr nebo pokrčený prst, už je to špatně, takže asi tak... Ve zkratce, dopadlo to tak, že jsme dodělaly můj Sen, což jsme zvládly víc než polovinu, na té první půlce jsme makaly celej rok. Pak kus scénáře a vymýšlely jsme nějaký figury na Terčin Sen. Každopádně jsme poměrně pokročily a dokonce jsme byly i pochváleny od Haničky :D a dostaly jsme odměnu - punč bez punče, kterého jsme se všechny přejedly... Ale to je něco jiného, než o čem jsem chtěla psát, takže opět k tématu...

Moje posedlost mě překvapivě neopustila ani tam. Nejdříve jsem si vystačila s tím, že jsem si s Bábou povídala o všem možném co má něco společného s Japonskem, takže cajk... Jenže jsem měla strašnej absťák a potřebovala jsem se mrknout na něco japanofilního... No, tak dva dny jsem usazenstvo přemlouvala k tou, aby jsme se mrkli na Black and White. Terezka byla zásadně proti, protože jak už to u většiny bývá, rádi odsuzují něco o čem nic neví (viz můj bratr, kterej prohlásil, že nesnáší japonský muzikály a vždycky, když se na něco takovýho dívám a kousek mu pustím prohlásí, že je to strašná sračka, i když k tomu nemá vůbec žádnej důvod...), takže nebylo vůbec jednoduché je přemluvit. Nakonec se mi to podařilo, taky se nám podařilo ukořistit kompl od Haniččina debilního bratra a vrhly jsme se na to... Po Potterovi 4, kterého jsme rázně okomentovaly... Doufám, že o tom napíše článek Bába, já si ty kecy už totiž nepamatuju :D. No a přišlo na řadu Black and White. Jenže jak na potvoru ten Haniččin přehrávač neuměl přehrát avi a bratr to měl zaheslované (Hanička prostě není moc tip, který by si stahoval filmy...), takže nám to samozřejmě nejelo... To mě dost naštvalo, protože to úsilí, abych je přemluvila... No, prostě jsem byla naštvaná.

Další den to ale dopadlo úplně jinak, než jsem očekávala. Už před tím se rozmohlo slovo kawaii, které Bába až moc často používala, + občas nějaká ta hláška, co jsme pořád valily, že :D Jenže ráno jsem si zapla PSP s tím, že se s Bábou mrknem na Black and White aspoň na PSP. Po chvíli se k nám přidala Kubi, která už před tím viděla kus Frogs na PSP a líbilo se jí to. Terezce to taky nedalo, byla zvědavá, na co se to díváme a tak taky zasedla vedle nás. A nakonec se přidala i Hanička a tak jsme byly kompletní. Z původního plánu, že se mrknem na kousek sešlo a místo toho jsme to viděly celé. Upřímě, nejoblíbenější postavou byly Okama kytky (+ Taku-chan s Dorim, samozřejmě :D), takže celý den jsme všechny hromadně neustále říkaly "Five, six, seven, eight!!" přitepleným hlasem, případně "O!" "Ka!" "Ma!" "Okama!!!" a podobně. A když s váma paroduje přiteplený růže i nejslušnější holka, kterou znáte, tak to už je vážně krize... Ještě víc se rozšířilo slovo kawaii... Většina lidí za každým slovem používá slovo vole. My jsme používaly kawaii *až si vzpomenu na přesné formulování naších vět, tak to sem napíšu... :D* no takže vážně super. Oběd jsme jedly hůlkami - Hanička má dědečka v Singapouru, takže mají doma tolik hůlek.... :D Po obědě jsme se musely rozloučit s Kubi, která už jela domů a cestou jsme řešily způsob, jak ukradnem H. bratrovi kompl. Padl návrh, že vrazíme k němu do pokoje, začneme tam řvat O! Ka! Ma! Okamá!, dělat tu jejich úchylnou chorošku, případně si dát i nějaké to Téma a mezi tím někdo stáhne do komplu KMPlayer a než se bratr vzpamatuje z počátečního šoku, noťas bude náš. Bohužel to nebylo potřeba. Kompl byl volný, po asi hodině, co jsme se rvaly s internetem, který stávkoval se nám podašilo připojit. Stáhly jsme Player a mrkly se ještě na kus Very Potter musicalu a pár dalších věcí. Pak jsme popadly noťas a vrátily se zpět. No, Terezka chtěla uvařit nudle s tvarohem (jediné jídlo, které umí, jak řekla :D), jenže já jsem si pustila Black and White, abych to mohla poslouchat. Místo toho, aby Terezka vařila, pořád odbýhala a dívala se na Black and White, protože přece jen to bylo ve velkém a ten začátek ani neviděla... Místo normální večeře u stolu jsme měly všechny mističku na klíně a hůlkami jsme se snažily sníst ty těstoviny, při čemž jsme se dívaly na Black and White, konečně s českejma titulkama (díky Cam :D), takže jsme se moc nenajedly... No ale nevadí. Pak přišly na řadu Frogs, což byl trochu jiný zážitek, protože jsem to měla pouze s anglickejma titulkama a tomu Terezka nerozumněla, protože je přece jen o 3 roky mladší... Snažily jsme se jí to překládat, jenže kdo viděl Žáby s titulkama ví, že je to tak strašně rychlé, že titulky nestihnete většinou ani přečíst, takže to tak vypadalo. Občas jsme jí něco přeložily, při čemž Bába přeložila jednu větu na řádek jako "Hustý!" a v podobném duchu to vypadalo celou dobu, čímž Terezka proklela svou profesorku angličtiny do nevím jakého kolena. Při tom jsme jedly brambůrky s kečupem, pak Hanička přinesla misku plnou čili. Už odpoledne jsme měly wasabi brambůrky, od kterých mi málem upadla huba, ale chutnaly mi a teď ještě to čili... No, brambůrky došly a čili zbyla ještě skoro plná miska (Hanička to trochu víc přehnala...), takže co s tím? Po prohrabání špajzlu jsme našly okurek a dvě rajčata, okurky jsme nakrájely na proužky, rajčata na měsíčky a vrátily jsme se k Frogs u nichž jsme si tu zeleninku namáčely do čili... No, vypily jsme hoodně vody, pálí mě huba ještě teď, ale bylo to dobrý a hlavně mě konečně (asi po dvou týdnech) nebolí v krku, takže super :D. Každopádně při Žabách padaly hlody jako: Bába: "To je strašný, já už jsem jak ta Šajda! Já chcu taky toho Taku-chana do postele!!! Ach jo..." nebo Terezka: "To je naprosto nespravedlivý! Proč jsou tam všichni tak strašně sexy?!", ehm, kdyby jste znaly Terezku, tak pochopíte... Ona snad něco takovýho nikdy před tím neřekla :D. No, pak jsme se dívaly ještě na Backstage k Black and White, ale to už bylo kolem 2 a tak jsme to nakonec zabalily.

Ráno nás asi tak 3x přišel vzbudit její bratr (jen tak z hecu, bydlel teď se zbytkem rodiny u babičky), pak ještě přišla Hančina mamka s nákupem a tak, takže jsme to nakonec vzdaly. Terezka nás "probudila" hláškou z Black and White "Vole nespi!" (v tom původním ten zvuk není přeloženej, zní to jako oee a my jsme to přeložily na vole, je to někde u scény, kde Dori "umírá" po tom, co získali poslední fialovou kouli :D). K snídani byly těstoviny se sýrem a kečupem, já je měla ještě s čili... :D No, nebylo pět minut, co by někdo neřekl "Five, six, seven, eight!" nebo něco podobného a nakonec jsme se dostaly k tomu, že jsme s Bábou vyprávěly o mé narozeninové pařbě a o dabování Black and White (bylo to těsně před tím, než nějaká hodná duše vyrobila titulky, takže jsme netušily, co tam říkají a tak jsme si to nadabovaly... No, bylo to vážně zajímavé... A úchylné :D). Dostaly jsme se k tomu, že jsme z Borca s kudlou v zádech udělaly Prodavače toaletního papíru... A vzhledem k tomu, že mu říkáme Teru (Frogs...) a je to dost podobné jako přezdívka Terezky, ujala se jeho role, takže když šel někdo na záchod, hned mu zaklepala na dveře a řekla: "Hej! Nepotřebuješ toaletní papír?" "Ne, dobrý, nech si ho, Teru!" :D takže super. No, pařba skončila tím, že jsem prohlásila, že doma si budu hrát na Taku-chana :D (ehm, měly jsme kostýmy k Vijušce, což jsou takové bílé šatičky, které jsme si ušily a s Bábou jsme to v nich všechno komentovaly a tak a já jsem v nich zkoušela nějakou tu Taku-chanovu chorošku, takže pro to... :D). No, jela jsem domů a cestou jsem měla ještě zcuka s Šajdou, která mi chtěla vrátit plešku (flash disk) a nakonec jsem ji ukecala, ať jde se mnou ještě na pokec nad zákuskem. Tam jsem jí vyprávěla o naší pařbě, ona mi vyprávěla o tom, jak jí z toho strašně hrabe, prořešily jsme tam různé věci a tak a pak jsem se dostala na zastávku busu. Tam mi ukazovala různé obrázky co má v mobilu. Byl tam Ruirui, pak taky Tezuka (naše označení je Teplouš - scéna Too close... Nějak se to ujalo :D) a potom naprosto vážně říká: "Nechceš ukázat animaci, jak tam Yuyovi někdo kroutí bradavkama?" No, z toho už jsem vážně nemohla, takže jsem jí odpověděla jen "Ne, dobrý...". By mě zajímalo, jak se na nás dívali ti lidi okolo :D No fakt sranda :D. Dom jsem přijela kolem... 5? Pak jsem hodinu hledala svůj starý ešus a nenašla jsem ho... Takže, neviděl ho někdo? :D No nic, tak vidíte... Opět šíříme dál závislost a tentokrát na lidi, u kterých bych to vážně nečekala... Tereza dobrý, ale Hanička?! To už je fakt moc :D

Pá, pá!

Takže, tímto článkem se s vámi chci oficiálně rozloučit... Momentálně mám rozdělaných tolik věcí, začala jsem si psát se spoustou super lidí a tak a musím je pryč, že? Klasika... Týden budu u jedné kamarádky, bude to pracovní týden (budeme hrát divadlo) a pravděpodobně se tam nepřipojím na net. Ale hodlám tam všechny zahltit svou závislostí... :D Přijedu na víkend domů, to toho moc nestihnu (tak možná si sbalit) a pak jedu na 16 dní na tábor jako vedoucí a do kuchyně. Tam se fakt těším, nebude tam nikdo, kdo by pochopil mou posedlost a to jak mi hrabe :D A navíc je to daleko od civilizace, net není, možná si nebudu smět ani nabýt moje psp, takže tam asi pojdu. A budu muset vařit pro náš mega klub nenažranců, což teda fakt bude :D Tak kdybych se do měsíce nevrátila, tak jsem tam někde pošla, vyhlašte pátrání na nalezení mé zdechliny :D Děkuji :D Ach jo... Tak se tu mějte, užijte si prázdniny a informujte mě o všech novinkách, abych pak byla v obraze :D Tak pá, pá a zas někdy...

Brejle kam se podíváš

Táákže, na tohle se chystám už hoodně dlouho... A mám co dělat, protože v pondělí jedu na týden ke kamošce, pak na víkend domů a potom na 16 dní jako vedoucí na tábor, takže bezva... Budu vařit :D Asi je všechny otrávím :D No ale k věci...

V poslední době, jak tak pořád projíždím obrázky mých milovaných herců japonců jsem si všimla jedné věci - skoro všichni tam mají brýle s černou obroučkou (nebo tmavě hnědou) a to jen tak z hecu. V předchozích článcích jsem psala, že už máme taky takové a tak jsem se rozhodla sem nějaká fota dát :D Jak sami uvidíte, má je vážně skoro každý :D

Už známé foto, Takuya a Takuya :D

Opět Takuya :D

Klasicky Taku-chan

Takže... Ehm pravděpodobně hlavní bílej borec a vedle něj černej... Hlavní... Pokud se nepletu :D Jména si nepamatuju :D

To by měl bejt ten samej... Mizuta Kouki? Trefila jsem se se jménem? :D

No... To nejsou moc ty brejle, ale nevadí, Kazuki Kato :D

Jen avatar jsem našla... Teru :D

Opět Taku-chan :D

Takže, tenhle hraje v Prince of tennis Tezuku :D Jméno Shirota Yuu

Yoshimura Takuya. Hrál bílýho borca... A v Black pearl toho FBI borca či co :D

Hrál opět bílýho borca

Trio :D

Ehm, velkej Ciel??

Dokonce i Undy je má :D (jméno si fakt nepamatuju)

Další Undy :D Prý... :D

Ciel s nějakým borcem...

Malej Ciel animace :D

Will Nagaoka Takuya :D

A ještě jednou :D

Stylovej Dori :D

Cute :D Ehm... Alan... :D

Fujita Rei, Vicomt :D

Yuya Matsushita :D A tyhle brejle nejraději okusuje, viz jeho záhlaví blogu :D

A Yuya na konec... Někde mám ten zbytek, ale už jsem úplně hotová a nemám čas, takže na to kašlu... I tak je to spousta :D

Jo a ještě jsem zapomněla, Kakšó s Šajdou :D

Výsledek: Mám zaplácanou celou složku s Taku-chanem a většinou tam není Taku-chan... :D

Black butler :D - kresba

Táákže... Makala jsem na tom dva dny, což je poměrně krátká doba... Na to, že většinou mi to trvá tak 2 týdny, ale to bude možná tím, že normálně kreslím po kratších intervalech a nemám tolik času :D No, každopádně jsem chtěla zkusit novou techniku a docela mě to bavilo... I když to byla vážně makačka :D Náhodou jsem totiž najela na super obrázek v manze (doufám, že ji nikdo nečte, takže nebude moc porovnávat, protože jsem to pokazila... :D) a prostě jsem si ho musela nakreslit. Jenže to nešlo normálně, protože obrázek měl černé pozadí a vybarvovat se mi to fakt nechtělo, takže jsem si musela jít koupit černý papír a bílou aquarelovou progresku :D (že to byla aquarelka bylo jen náhodou, prostě jsem sháněla něco bílýho :D). No, každopádně to bylo dost rozdílné, než kreslit normálně na bílý papír, hlavně jsem si to musela dobře rozvrhnout, protože ta bílá nešla moc dobře gumovat... No, na výsledek se podívejte sami, mám to tu po částech, jak jsem si občas vzpomněla, že bych to mohla vyfotit :D

Takže, nejprve náčrtek... :D

Začala jsem s vybarvováním... :D Myslim teda :D

Už vybarvenej... Ehm, asi se v 19 století nenosily mrkváče, co? :D

Výsledek: Mám binec v pokoji (není dobrý malovat temperkou na koberci...), bílý ruce, vypatlanou temperku, asi se otrávím, až příště použiju svou mističku, páč jsem v ní máčela štětec a těma rukama jsem to pěkně pos*ala :D Přesně podle mého očekávání... No, nevadí :D

Pařba u Kakšó

Táákže, pokračování, tentokrát středa :D

Ráno jsem musela brzo stávat, den před tím jsem zase šla pozdě spát (a to jenom kvůli debilnímu prášku na pečení, jak já ho nemám ráda a důvodu, že jsem musela nějak zachránit svoje muffiny... Snědly se i tak :D), takže jsem byla úplně hotová... No nevadí. Šla jsem vyzvednout Šajdu na bus s tím, že půjdem rovnou nakoupit a to do jednoho ze dvou obchodů co máme a to k větnamcům. Tenhle obchod je totiž větší, je tam větší výběr sladkostí a brambůrků než v Albertu a tak, a je prostě nejlepší :D No, dobrý... Takže naklusáme do obchodu, nakoupíme potřebné a nepotřebné potraviny a vydáme se k pokladně. Tam začíná další sranda. Tak u pokladny je jeden z mladších šikmookých spoluobčanů, typla bych ho tak na 18 a ten se mně u placení začne vyptávat kde bydlím. Já se naprosto zaskočeně snažím vykoktat svou adresu, protože vůbec netuším, proč to po mně chce. Prvně řeknu ulici a pak že je to vedle hasičky. Ten borec: "Takže v *nebudu tady zmiňovat rač tu díru...* ?" Já:"Noo, jo... Teda Šajda teda ne, ale já jo..." On:"Já jen, že jsem vás tady ještě neviděl..." Naprosto šokovaně s Šajdou odcházíme s pozdravem "Tak nashledanou..." a s výbuchem smíchu vypadnem z obchodu... Šajda: "Na co se tě ptal?" Já: "Kde bydlím... Tý jo, já si tak řikala na co to chce vědět... Napadlo mě, jesi mě třeba nechce sbalit nebo tak něco, ale to byla blbost..." "Jo, mě napadlo, že nám chce třeba odnést ten nákup a on přijde s tím, že tě tady ještě neviděl! :D" "To bude asi tím, že mám na sobě tohle (táborový tričko a tepláky) a navíc se znám spíš s jeho bratrem... Když tady byli nový, jedna kamarádka se s tím mladším chtěla strašně seznámit a sbalit ho, takže jsme s ním byli aji kdysi venku... Noo :D" Takže naprosto šokovaně jsme pokračovaly na cestě domů. Cestou ještě potkáváme jednu kamarádku z gymplu, která nás obě taky dobře zná, takže jsme ji ještě musely povykládat o té příhodě v obchodě a pak jsme se konečně dostaly k nám domů. Doma jsem se převlíkla a začaly jsme fotit... Teď pár fotek... Budou z FB, protože já jsem si je ráno zapomněla stáhnout, takže je doma nemám...

Naše nový brejle, můj klobouk, moje bílá šňůrka (ještě do včerejška jsem měla černou a na pravé ruce... :D), kus mé stěny a bordel na posteli :D

Komentář na FB: Téma wa... vypadat jako idiot!!! Five, six, seven, eight !!!

Opět z FB: Tak takhle to vypadá, když se někdo sfetuje konopnou mastí, krabíma tyčinkama, Amaneho vrtícím zadkem, Kazukiho tangem (tangama?), roztomilostí Doriho, celým Taku-chanem... A to bylo ještě předtím, než jsme šly o půlnoci v té kose do bazénu :D

Změna, komentář z FB :D : Šajda: "Nevíš jak se fotí normální lidi???" Já: "No, asi takhle...." :D (Aneb parodie na FB blbky s vyšpulenou pusou, kerý se fotí před zrcadlem :D)

Šajda s prstenem a brejlama a za tím můj bordel na stole, klávesy, asi tak 5 let starej obrázek slona a Tutanchamon napravo...

Ještě jedna k tomu, pak vysvětlím...

*po hodině hledání fotky, která bude následovat ji napadne zkusit se podívat do složky se staženejma obrázkama...*

Ehm, takže... Prostě a jednoduše jsme se snažily napodobit tuhle fotku, ale moc nám to nešlo :D

Ták... Pak jsme si uvařily obídek... Opět ve vegeteriánském a japonském stylu... Špagety, sýr, pomerančový olej, surimi tyčinky, nastrouhaná zeleninka, to všechno v mističkách... Protože tohle jsme si zapomněly vyfotit, přidám alespoň fotku z naším minulé kalby a taky obídku v japonském stylu... :D

Ten vpravo je můj, vlevo Šajdy... Bylo to moooc dobrý :D

No, pak jsme byly obě tak nacpaný, že jsme se rozvalily do mé velké postele a zkoumaly jednu kuchařku... Vyfotily jsme z ní zajímavou fotku, kterou však má Šajda ve foťáku, takže ji možná někdy dodám... Pak jsme ještě projely kuchařku se sladkým a nakonec jsme si asi vzaly kompl nebo já už nevim, co jsme dělaly... Pravděpodobně jsme si pouštěly backstage ke Black and White, což byly samozřejmě totální lochy u toho... (Jako když tam někomu dělají masáž a on tam řve přes celý prostory zákulisý divadla nebo co to bylo, jak kdyby ho někdo znásilňoval, ořípadně když tam takhle ječí tři zaráz, vážně se to nedá :D, nehledě na ty neše kecy u toho :D). A pak přišly na řadu videa z Dream live 3, tennisovýho muzikálu... Původně, že si pustíme Amane, ale nakonec jsme se mrkly na celý a taky na kousek 4... (a asi jsem tyhle dvě aktivity přehodila, když nad tím tak přemýšlím... Detail... :D). No a začalo počítání na Aberliney.

Jak počítat na Aberliney:

1. Co je to jeden Aberline? : Je to míra falešnosti zpěvu. Pukud jste viděli Kuro muzikál 2 a pamatujete si písničku Checkmate, tak jste si (pokud máte hudební sluch) všimli, že tu nádhernou písničku někdo zmrvil... Zmrvení začíná na 2:10 a to tak, že Aberlineovi to trochu ujede a následně ještě nastoupí sloužící trio, takže se netrefí do správné chvilky a neladí to tak krásně jak má.

2. Kdo to vymyslel? : Přišla s tím Šajda. Cosi posloucháme a ona že je to strašný, jak Aberline když to posral... A že by jsme to mohly počítat na Aberliney... Jeden Aberline, dva Aberlinei... A tak dále :D A Tak to začalo :D

No, takže tak posloucháme Dream live 4 a obě se nad tím rozčilujem, jak je to strašně odzpívaný po té trojce... "No tak to je fakt děs... To je aspoň 7 Aberlineů!!!!" a teď pořád používáme Aberlineovskou míru, takže super :D

Kolem šesté jsme se rozhodly jít si udělat ty lívanečky... Podle Doriho, bez Doriho receptu, páč jsme si to nedokázaly přeložit... (vím, že v tom jeho se tam dávalo 200 gramů mouky :D) Nalily jsme do mísy kefír, přidaly mouku, trochu soli, medu, jedno vajíčko a pořád zahušťovaly... Ještě jsme si donesly meruňky, cestou pro meruňky, který máme na zahradě jsem zjistila, že máme plnej bazén cizích borců... To fakt potěší :D (ironie). Tak tak smažíme, moc nám to nejde, ale rozhodly jsme se tam zamíchat ty meruňky. Takže Šajda smažila, já jsem krájela meruňky... Noo, ty lívanečky vypadaly dost zajímavě, většina byla dost deformovaná, ale to nám nevadilo :D. Po dost dlouhé době jsme to konečně dodělaly a zjistily jsme, že míra otravnosti mých rodičů nezná mezí. Matka obsadila obývák, fotr se rozvalil v kuchyni s tím, že tam dělá daňe a nechce být rušen. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla mít lívaneček v posteli, popadly jsme dva talíře, lžičku, marmeládky dvě, deštičku s meruňkama nakrájenýma a možná ještě něco na co si teď nevzpomínám a vydaly jsme se na zahradu na posed. Naštěstí tam nevečeřela babička nebo někdo další, protože se u nás zrovna pracovalo, u babičky se dělalo nové linoleum, proto tam nesměli celý den chodit, takže obědvali u nás doma (fakt největší šok, když si tam žerete jako prase japonský obídek hůlčičkama, máte na sobě ty mega brejle, aby jste si náhodou nenacákali do očíček a najednou tam vtrhne babička s tím, že si jde ohřát guláš :D). Posed byl ale prázdný, takže jsme tam mohly sněst všechny ty lívanečky... No, normálně bych snědla tak 3... Teď jsem jich měla asi tak 8, rvaly jsme to do sebe asi hodinu a při tom jsme vzpomínaly na dětství :D. Betinka dostala ten poslední, aby jí to nebylo líto. Pak jsme navštívily babičku, odnesly jsme si nafukovací postel a hromadu her a vydaly jsme se zpět domů. Vykoply jsme všechny z obýváku, nafoukly si postel a začaly jsme hrát dostihy a sázky, naši milovanou hru :D. No, tak jako sranda teda, nakonec to dopadlo tak, že jsme to překvapivě nedohrály a rozhodly jsme se vyfotit pár fotek, tak některé přikládám :D.

Ta desetitisícovka za vlasama je nejdůležitější! :D

Vážně stylové, nemyslíte? :D Ta se mi povedla :D

Pracháči hadra aneb kam všude se dají ty prachy narvat (jo, vypadá to dost úchylně, já vím :D)

A Jáááá! :D Tahle se mi moooc líbí :D

P.S.: Peníze přidávají na kilech :D Poznatek po focení :D

Noo, večer jsme se šly dívat na film Aquarian age... Nejdřív jsem vybojovala kompl, převlíkly jsme se do pyžamka a šly jsme na to.

Děj: Nevyřešený, něco o hodných a zlých andělech.

Konec: Připadá vám to, jako kdyby jste si stáhli jen půlku filmu. Konečně si říkáte, že ten zašmodrchaný děj pochopíte, protože přichází chvíle rozřešení a najednou vám tam z ničeho nic vyjedou titulky a je konec, takže fakt bezva :D

Ale jako stejně jsme si to užily :D Pořád samý dvojsmysly ve stylu: "Já to nechápu..." Já: "No, prostě si myslí, že Dori vojel toho bílýho borca..." Šajda: "Dori ho ale nemohl vojet, vždyť mu to teprve roste... (křídla :D)." Šajda: "No ten má teda velký péro! (Dori zvedne obrovský černý peří ze země :D)" No a teď si představte, že by nás někdo poslouchal za dveřma a neviděl by kontext, jako fakt bezva :D

Po rozhořčení nad useknutým koncem bylo kolem půl jedenácté a my jsme se rozhodly, že se půjdeme koupat do bazénu. Po tmě jsme se převlíkly do plavek, já popadla župan, Šajda na sebe navlíkla tričko a vzala si ručník, udělaly jsme si hovna (náš název drdolu a parodie na něj) na hlavě a co nejpotiššeji jsme se snažily vyplížit z domu. Většina ještě nespala... Když jsme šly po schodech dolů, u babánky bylo ještě rožnutý, tak super... S tím, že jde jen někdo ze záchodu jsme pokračovaly a Šajda si šla nazout boty. Najednou ze dveří vylezl strýc. My jsme se jen stihly schovat zpět na schodiště. Ten se mě jen naštěstí zeptal, jesi jsem to já a jestli jsem zamkla. Řekla jsem že jo a on zase zapadnul zpět, takže fakt super :D. (Ano, máme velkej barák a spoustu lidí v něm :D 7 nás tam je :D) Pak jsme pokračovaly co nejpotiššeji... Venku byla dost kosa, ale to nás neodradilo. Pověsila jsem si župan na střechu altánku a Šajda si tam pověsila ručník a... hodila si tričko na střechu :D. Ale o tom později... Máme super vyfakátko na bazéně, děda vykutil takovou jakousi průhlednou půlválcovou střechu, takže jsme se tam musely nejdřív nějak dostat. Nakonec jsem tam první nalezla já. Pak taky Šajda. No, voda byla sice teplá, ale přece jen to byl celkem šok, takže tak prvních 5 minut jsme se jen klepaly zimou. Nakonec jsme přišly s tím, že budeme hrát Téma. Padaly témate ve stylu: " Téma wa... Paprika, kterou žere Betinka a ta paprika je mučena tím, jak ji Betinka ožírá." Případně "Tričko, který je na střeše a bojí se samo slézt dolů" a podobně, takže vážně super :D. Pak jsme dělaly vír... Moc to nešlo. Já jsem si tam pak hopsala a dělaly jsme různý další kraviny, jenže pak jsem uklouzla a hodila hubu a namočila si vlasy. Voda byla jen kus nad pás a plán byl, že si vlasy nenamočíme, jenže ten jsem nedodržela. Okomentovala jsem to slovy: "Super, tak mám mokrý vlasy, šáhni... No co... Aspoň si budu moct konečně zaplavat!" a šla jsem si zaplavat :D. Takhle jsme tam vydržely asi tak půl hodiny, než jsme se konečně donutily vylézt ven. Zavřely jsme bazén, sundaly tričko ze střechy, hodily si na sebe ručník a župan a boty a vydaly jsme se na cestu domů, opět potichu a potmě. A nastala chvíle napětí, protože se klidně mohlo stát, že nás někdo zamknul... Naštěstí tomu tak nebylo :D. Nenápadně jsme nalezly zpět do obýváku, převlíkly jsme se a vrátily se ke komplu (já s mokrejma vlasama :D). Ale bylo to super :D. Potom jsme nevěděly co dělat a tak jsme se nakonec dostaly k tomu, že jsem spojovala znova Žáby 2008, který jsem ještě neviděla a mezi tím jsme si pouštěly znovu Dream live 3 naplný kule... Noo, nakonec (po 4 pokusu) se mi podařilo ty Žáby spojit a tak jsme se na ně dívaly... Můžu vám říct, že nejpoužívanější slovo bylo u nás slovo upgrade :D, protože Frogs 2008 není nic jinýho, než upgrade 2007 a tak jsme to tak vždycky kometovaly. "Oni jim upgredovali kostýmy!" "Amane má upgredovaný tetování Dida na zádech!" "Oni upgredovali ten taneček!" a tak dále :D. No, dívaly jsme se na to tak asi do 2 do rána a pak se to asi tak 2 minuty před koncem vyplo (vypadl kábl od noťasu, nevšimly jsme si toho, vybila se baterka a pak to kleklo :D). Nakonec jsme se shodly, že to půlhodinový načítání komplu nestojí za ty dvě minuty, takže jsme šly spát... Místo toho jsme si ještě hoodně dlouho o něčem povídaly (už neví o čem) a jediný, na co si pamatuju je, že jsme zase vyjmenovávaly, co všechno má Taku-chan sexy. Poslední bylo, že má saxy Doriho :D. Ale jsme naprosto normální.

Budík zazvonil ve třičtvrtě na 8, kdy jsme chtěly stávat, venku chčilo a byla kosa. My měly otevřený okno... Takže jsme tam ještě tak hodinu ležely s tím, že se nám nechce stávat. Pak jsem se teda konečně zvedla, přitáhla snídani, my se nasnídaly a dodívaly se na Frogs... Taky jsem Šajdě pustila písničku Kamisama Help!, kterou jsme si samozřejmě musely hned zpívat, takže ráno si tam zpíváme na celej barák Kamisama Help! Help! Help! Help! Help! Help! Help! Help! a tak dále, vážně bezva :D No, kolem jedenácté jsme se musely sbalit, já jsem jela s matkou k doktorce (matke jela se mnou, aby bylo jasno :D Na nějakou kontrolu kvůli mé mononukleóze, kterou jsem měla...) a venku ještě pořád chčilo. Na poslední chvíli jsem si stáhla do mobilu písničku Kamisamu, naházela do kabelky nejdůležitější věci: mobil, sluchátka, PSP a peněženku, a vydaly jsme se na bus. Cestou jsme zase něco řešily a pak jsme se musely rozloučit... No, já jsem pokračovala do Brna, celou cestu v troleju jsem si pouštěla videa od 5 do 8 z Dream live 3 a snažila se, aby mi matka do toho neviděla, takže vážně sranda. Ještě jsme byly něco nakoupit a pak k doktorce. Tam velká nuda... Stráášně velká... Nakonec jsem se bavila tím, že jsem pojmenovávala věci tímhle způsobem: "Jé, Amane!" (růžová orchidej) "Teru!" (zelená svíčka) "No konečně jsem našla toho Kura!" (modrá orchidej) takže fakt super :D. Od doktorky jsme se šly najíst, já měla úžasnej obídek, nějaký přírodní kuřecí prsa s kořením, hermošem a šumkou a k tomu mega zeleninovej salát s dresingem. Oběd podle mýho gusta :D. No, jenže pak jsme musely pokračovat v nakupování, takže opět velká nuda... Zvlášť ještě v tom dešti, takže tak... Já jsem si celou dobu potichu zpívala Kamisama a kosky Dream live a případně pořád dokolečka říkala nějaký slova ve stylu Ičihačinanahačini, ijenejecu, ijenejecu, ijenejecu!, takže fakt super :D. Pak domů, cestou jsem se zase dívala na ty videa. Každopádně jsem zjistila, že deštník je někdy praktická věc... Když si ho dáte totiž skoro k hlavě, není potom vidět váš dementní úsměv ani to, že si potichu zpíváte :D. Takže asi tak :D Tohle bylo mých pár dnů, který jsem se parádně užila.

*omlouvá se za chyby, nedostatky, překlepy, nějaké nesrovnalosti a podobně už raději předem...* :D

Jsme nadčasové...

Táákže... Tenhle článek se (snad) bude zabývat posledníma třema dnama a tím co se v nich událo. Začneme úterým...

Jely jsme do kina na Harryho Pottera, ale to není zas tak důležité... :D Článke, který shrnuje kino tady. No, začalo to tím, že den před tím jsem byla naprosto hotová z tohohle, přetočte si to na 3:40... A nakazila jsem tím Šajdu... A ten zbytek písniček, který pokračují v díle 7 a 8 je taky super. Pořád jsem si to musela zpívat a pouštět furt dokola... A tak jsme přijely na sraz (jela jsem tam busem a kdybych všude nechodila o čtvrt hodiny dřív tak bych ho nestihla, protože jsem si myslela, že jede později než jel :D) a úplně hotová jsem se tam setkala s Šajdou, která byla stejně sfetlá jako já, takže cajk... Cosi jsme zrovna řešili (pravděpodobně to, jak v té písničce Amane úžasně vrtí prdelí (nehledejte v tom nic úchylnýho, to je fakt)) a dostaly jsme se k téma facebook. Už od začátku prázdnin máme noční konverzace, které trvají většinou do půl 3 ráno, takže bezva. Obě jsme tam úplně sfetlé, takže to tak vypadá ( a teď jsem navíc zjistila, že si je vážně někdo nepověřený čte...) a vždycky tam je i jeden náš spolužák, bude me mu říkat X. A vždycky se navzájem povzbuzujeme v tom, aby jsme mu poslaly nějakou naši vyfetovanou zprávu, ale ještě jsme to neudělaly. Tak to tak řešíme, sedíme na zastávce a čekáme na Bábu a najednou kolem nás jede´sanitka. Šajda: "Ty vole, to vypadá jak X!! To je X! Já se poseru :D!" Takže fakt bezva :D. Pak konečně přijela Bába, taky úplně na šrot, takže jsme k sobě vážně skvěle ladily... Samozřejmě, že jsem jí musela pustit tu písničku, celou cestu jsem pod jejím kloboukem viděla jen mega úsměv, jak se dívala na ty videa... A ještě jedna poznámka. Mám novou přezdívku a to Kakšó. Jak to vzniklo: S Šajdou jsem se dívaly v jedné noční konverzaci na backstage ke Kuro muzikálu 2. V jedné scéně tam Vicomt "sází trávu" nebo co... A Vicomt tam řekne slovo kakšó, ze ktrerýho jsou všichni hotoví... Znamená to rolník... A Šajdě se to tak líbilo a asi jí to připomínalo mou přezdívku Klášo (Kláša :D), že mě prostě přejmenovala. Tak tak jedem trolejem do Brna, Bába už dokoukala videa a Šajda mě furt štve s tou přezdívkou. Já: "Hej! Bábo! Ať mi neříká Kokšó!!!" Šajda zařve přes celej trolej: "Kakšó vole!!!!" *následuje záchvat smíchu, spousta vyjevených pohledů, která na nás zírá a ještě dlouho po tom pokračuje záchvat* Takže asi tak :D. Dojedem do Brna, vyzvednem lístky a valíme nakoupit.

Nákupní seznam Šajdy: Chcu kožený gatě, Teruho brejle, velkej prsten, klobouk, Grellovo negližé... no prostě takový samý zajímavý věci. Takže vyrážíme na nákupy s tím, že většinu věcí stejně nekoupíme. Tak tak řešíme ty Teru brýle, že tady určitě nebudou, protože si budem muset ještě chvilku počkat a pak je uvidíme ve výloze optiky. "No, tak v optice jsem je už viděla, dokonce mi je i nabízeli naposledy, ale jinak to tady nebude..." Dostaneme se do CAčka nebo kam s tím, že chceme obě klobouk. Hledáme klobouk a jeden najdem, zkoušíme si klobouky a najednou narazíme na ty brejle. Prostě celé "polička" s těma brejlama, co má celý Japonsko. Obě na to ohromeně zíráme a s nadšením si je začneme zkoušet. Takže, asi to narvu do dalšího článku, pokračujem. Pak projíždíme celej obchod, zkoušíme si klobouky, brejle, hledáme velkej prsten a nakonec si kupujeme obě brejle a klobouk ještě ne, protože se chceme podívat do dalších obchodů. Navštívíme další obchod, tentokrát s prstenama, tam nic. Další obchod se spodním prádlem, tam zas nic a pak najedeme do New Yorkeru nebo co to bylo a tam projíždíme spodní prádlo. A co tam nenajdem? Negližé :D Vybíráme si ještě já s šajdou podprsenky a nakonec se dohodneme, že si zkusíme i to negližé, protože to prostě nešlo. Ehm, nechtějte nás vidět v tom obchodě... Samozřejmě totální výtlem, ještě tam tak pobíháme s tím spodním prádlem... Jo a našly jsme kalhotky ve stylu Sebastiana :D Byly celý černo bílý a měly myslim kravatu nebo co a vypadaly, jak kdyby měly kvádro. A vedle toho byly kalhotky s kočičkou :D. No, vrátíme se k negližé. Šajda šla první do kabinky, nakonec se do toho nasoukala se slovy, že "ta tyčka na pověšení věšáčků je úplně na ho*no" a že "je v tom tak sexy, že nám to prostě nemůže ukázat, protože by jsme se červenaly...". Samozřejmě, že jsme to musely vidět (to její negližé bylo červeno černý a vážně trochu připomínalo to Grellovo) a úplně hotový jsme to prostě musely vyfotit... Ehm takový úchylný fotky sem rvat nebudu :D No, pak pokračovala v dalším zkoušení a já o kousek dál uviděla tričko s nápisem I love Japan. No tak to už bylo vážně trochu moc :D Začala jsem tam radostně vřískat, popadla jsem tričko a hodila ho Šajdě do kabinky se slovy, že tohle se jí bude vážně líbit... No, pak jsem si negližé zkoušela já, zase spousta smíchu a keců a nakonec jsme si ho nekoupily s tím, že ho nemáme pro koho nosit (Šajda toho ještě pořád lituje, protože se jí vážně moc líbilo...) a pokračovaly jsme v nakupování. Nemohly jsme najít klobouk a tak jsme šly zpět do toho prvního obchodu a... zase jsme ho nekoupily s tím, že se jdem ještě podívat do Tesca, odkud měla Bába moooc pěknej klobouk. Tak přejdem ten most mezi Vaňkovkou a Tescem a v tescu je... velký houby, jak jsem čekala. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem běžela zpět do toho prvního obchodu koupit klobouk a Šajda se na klobouk vybodla. No, pak jsem si šla koupit tortillu do Meca a tam jsme si aspoň trochu odpočaly. Následně jsme vpluly do mého milovaného papírnictví, kde jsem si konečně koupila mega černej papír na čmárání, kterej potřebuju na jeden úžasnej obrázek, kterej určitě zprasím, takže... :D a nakoupila jsem ještě nějaký věci na tábor. Všechny jsme už byly úplně mrtvý, nohy rozedřený a tak jsme šli co? Ne, sednout si ne, zkoumat šaty do tanečních... No, bylo tam houby, takže zas nic. Jdeme teda konečně do kina, že už si vážně potřebujeme sednout a najedem na jeden obchod se šperkama. No, byly tam sice krásný šperky, ale zase tak drahý, že si Šajda ten mega prsten opět nekoupila... Pokračujeme dál, tentokrát už se táhnem totálně jak zombee, protože jsme za ten den nachodily aspoň 10 kiláků a ty nohy už vážně bolely a dostáváme se do kina. A uděláme co? Ne, opět si nejdeme sednout jako normální lidí, jdeme koupit nějaký jídlo do Tesca v kině... Pak se konečně dostaneme do patra se sálama na kino a obsazujeme jeden stoleček. Rozvalíme se tam, nahážeme věci na hromadu a konečně si můžeme dopřát pauzu. No a protože máme ještě skoro dvě hodiny času, napadne mě, že pustím Bábě Žáby, který mám v PSP a který ještě pořád neviděla, že... Takže jim předávám PSP a sluchátka, oni se na to dívají a mají sluchátka, já se na to dívám bez zvuku... Dopadlo to tak, jak Šajda předpokládala... Po něčem s těma "našima úžasnýma japoncama" se mohl jít Harry pěkně hluboko zahrabat, takže mě film nějak moc výrazně nebavil, i když to bylo celkem dobrý, ale pořád jsem vzpomínala na různý ty naše valy a podobně. No. Frogs viděly skoro do konce, samozřejmě jsme to u toho ještě pěkně rozřešily a tak. Pak jsme se nasoukaly do kina, sedly si a začaly titulky. Šajda: "Buďte zticha! Dívám se na film na mobilu a neslyším ho!" takže fakt super. Celý kino tam valily s Bábou jednu hlášku za druhou. Já většinou valím taky, ale vzhledem k tomu, že jsem seděla na kraji vedle nějaké paní, která z nás totálně nervila a dokonce nás dvakrát seřvala, aby jsme byly zticha jsem moc valit nemohla. No, když nás seřvala podruhé, Šajda byla dvě sekundy naprosto potichu a začala Bába ještě víc, takže fakt efektivní :D No, vypadly jsem z kina a běžely jsme koupit Šajdin prsten v tom prvním obchodě, protože lepší jsme nenašly :D Pak na trolej a domů. Cesta zase totální hrabárna, navíc jsme byly hotové z těch brýlí a klobouku a ona z toho prstenu, takže tak. (ty brýle mi vůbec nesluší, ale to není důležité, ne? :D) A pak rozlučka a já musím domů... Vzhledem k tomu, že je ten článek mooc dlouhý, zbytek dám do dalšího... :D

Pravděpodobně tam mám změnu v psaní času (nechce se mi to po sobě číst), spoustu kixů a překlepů, ale to je detalil... :D

Noční cesta městem

Taky vám připadá tenhle obrázek tak strašně poetický? Mně strašně a tak jsem se nakonec rozhodla, že zase jednou (po hooodně dlouhé době) procvičím to svoje básnický střevo (slepý, hahá :D) a něco na to vybásním. Napadaly mě vážně strašný kraviny, ale nakonec se mi to podařilo dát do poměrně slušné podoby. Ne, že by se mi to nějak povedlo, ale vymyslela jsem asi tak 7 slok a to je na mě vážně výkon :D (upřímně lituju ty, co se to rozhodnou číst až do konce, protože 7 slok utrpení je vážně dost... :D *vážně si věří, že to bude někdo číst* :D). No nic... Chudák fotka, že je s tím mým blábolem spojovaná, přeji ji upřímnou soustrast :D

23:59

Nevím, co mě to popadlo,
když mě tak jednou napadlo,

nejít ještě spát.
Projít se po městě,

mít jazyk na vestě

a nenechat si o tom jen zdát.

Vyšel jsem z domu,

kolem velkého stromu

a šel jsem dál a dál.

I když slunce už dávno zašlo,

lidí se tam ještě dost našlo
jak kdyby se té černé noci už nikdo nebál.

Měsíc však vidět nebylo,

mnoho hvězd se stejně ztratilo

jen světel a aut tam bylo všude dost.

Větříček sice pěkně vál,

z podchodů však smrad jen lál

a já začínal mít pěknou zlost.

Nechtěl jsem to však všechno vzdát,

rozhodl jsem se tedy pokračovat

a vybral jsem si tu správnou uličku.

Dlouho a dlouho jsem šel,

až v díru v botě jsem skoro měl,

to krásné místo jsem však spatřil za chviličku.

Daleko za město jsem se dostal,

chvíli jsem na tom místě však zůstal

a prohlížel jsem si tu zvláštní krajinu.

Ta věc za zády vypadala skoro jak Fukušima,

začínala mi být však trochu zima,

protože jsem si to tam prohlížel skoro hodinu.

Příroda strašně láká,

na nebi se ale pěkně smráká,

já se jí však vydal napospas.

Ale že takhle strašně zmoknu

a ještě budu mít na gatích lochu,

to byla rána pod pás.

Vydal jsem se tedy zpět,

cestiček tam však bylo asi pět

a já netuši, kterou se mám dát.

Přidal jsem do kroku,
sletěl jsem po boku,

nakonec jsem se ale mohl té přihodě jen smát.

10 důvodů proč jet do Japonska

Takže... Tohle přemýšlení začalo v sobotu... možná v pátek, nevím, kolik bylo přesně :D asi 8. 7. 2011. S Šajdou jsme se dívaly zřejmě na Sign a nadávali jsme, že jsou ti Japonci strašní šmejdi, že mají tolik vymožeností a my velký houby... A že kvůli tomu musíme jet do Japonska. Takhle to vypadalo celý den a ještě spoustu dní potom. Vyjmenovávaly jsme spoustu důvodů proč jet do Japonska a tady máte některé z nich.

1. Mají náplasti na horečku. Jestli nechápete, podívejte se na Sign, myslím 4. díl...

2. Mají lízátka v pytlíčkách, ne tak debilně zabalený, jako je máme my, takže se dají v pohodě rozbalit jednou rukou a nevylámete si při blbím rozdělávání líza nehty...

3. Je tam Taku-chan, Dori, Yuya a všichni okolo, kerý musíme nenápadně ukradnout a zabavit si je. Navíc chci Yuyu místo rádia a ten zbytek místo televize... A chci se naučit japonsky...

4. Potřebuju nový hůlky a stylovou mističku. A chceme si koupit ty jejich mega prstýnky, kerý se tady zřejmě moc nevedou...

5. S Taku-chanem musíme ukradnout i to jeho super tričko s lebkou a ty žirafkový kraťasy taky nejsou k zahození... Dori si ty růžový může klidně nechat :D

Screen pro vysvětlení :D

Další screen... Kdo pozná z čeho to je a co to je za scénu? (Ano, ti co viděli backstage to ví :D). Je to takový majzlý, jako všechny moje screeny (nemůžu za to, že se tam furt hejbou :D)... (ano, moje milované tři tečky musí být prostě všude... :D Já to říkala! :D)

6. Musíme nakopat Teru do zadku (už jsem zapomněla proč... :D)

7. Ještě jsem nikdy nebyla v Asii a tak to chci napravit...

8. Chceme rozmlátit hubu jednomu publiku z Black and White za to, že se smáli chudáčkovi Dorimu, když byl nemocinkanej a kašlal jim tam... :D

9. Chceme vidět naživo muzikály :D To už říkám hoodně dlouho a čím dál víc mě vytáčí, jak mají ty filmy sestříhaný, že nevidím pohyby všech...

10. Málem jsem zapomněla. V nemocnici vám dají chlupatou deku, když vás vezou na sál, ne prostěradlo jak u nás...

A spousta dalších důvodů, které se sem už nevešly. Předem se jim všem omlouvám... :D

Tenhle obrázek je úžasnej :D I když teda nemá moc nic společnýho s tímhle článkem... Dobře, i kvůli tomuhle pohledu bych tam jela :D

Edit: Asi tak hodinu po tom :D

Šajda: 10 důvodů... To všechno se nám vyplní, až pro nás při ovládnutí světa přiletí Taku-chan v mega vážce, cinkne na dveře a zařve: ,,Tak, zlato, kde seeš, letíme dom!!!!"
(Původně to byl mega pavouk, ale toho jsem zavrhla, protože do toho bych nevlezla :D)

Taku-chanova kniha plná foteček ♥♥♥

Taakže, dneska tak najedu na Camellii a s potěšením zjistím, že tam má odkaz na stažení Taku-chanovy knihy. Samozřejmě jsem neodolala a hned jsem si ji musela jít stáhnout... Odkaz. Má to tam být jen tři dny, takže si pohněte...

Upozoznění!!! Článek je velice spoileroidní a ukazuje tajemství medvídka v článku u Camellie a spoustu dalších fotek! Pokud si nechcete zkazit překvapení, raději si nejprve stáhněte a prohlédňěte knihu, než se pustíte do článku! Žádné reklamace ani stížnosti nepřijímáme, protože JÁ JSEM VÁS VAROVALA!!! :D

---

Fotky jsou klasicky naprosto dokonalé (jako Taku-chan... :D). Některé mě dost pobavily, do jiných jsem se zbláznila a momentálně strašně pěním nad tím, jak mám malou kartu v mobilu... A nalakovala jsem si pravý malíček na černo. A nevím, co udělám s tou fotkou Taku-chana jako mendvídka, ale něco určitě... Asi si ju stáhnu do mobilu a dám si ju tam jako tapetu :D Jak já ju žeru :D Nééé... Doufám, že se na můj blog nedostal zase někdo, kdo nechci aby se tam dostal... Ach jo, mně zase tak strašně hrabe, co se to se mnou stalo? :D

P.S.: Dneska přede mnou seděl klon Teru (neskloňujeme to...), kdo neví kdo to je, nechť se podívá na Žáby, případně je to Borec s kudlou v zádech nebo Doudžiho bratr... Kdo ještě pořád neví kdo to je, tak má prostě smůlu.

Jedu si tak v klidu trolejem s matkou a najednou si přede mně sedne nějakej klon Teru. Čím to asi bude? Možná tím, že jsem se včera dívala na Žáby (dvakrát posobě :D) a před včerejškem jsem ho zkoumala ze všech stran, protože jsem ho v backstagi u B&W poznala a nemohla jsem se s Šajdou shodnout, jestli je to vážně on. Jo, jeho skutečný jméno si nepamatuju, to jsem celá já...

Tak tak sedím v tom troleju, nenápadně ho zkoumám ze všech stran (vážně vypadal úplně jako on, měl aji takový brýle, účes, oči, tvář, rty, všechno... *byla jsem fakt stráášně opatrná...* :D) a najednou mě napadne, co by se asi stalo, kdybych nu tak zaklepala na rameno a začala bych do něj valit: ,,Ahoj! Já si sice nepamatuju tvoje jméno, ale nehrál jsi náhodou v Sign, ve Frogs, v Kamisama HELP! a nebo v tom nejlepším - v Black and White? Jo a je tady s tebou aji Taku-chan s Dorim? Aby jsme do toho Japonska nemusely s Šajdou jet zbytečně... Jo a má tady Taku chan to super tričko s lebkou?". Pak jsem dlouho přemýšlela nad tím, kdo by na mě víc zíral jak na úplnýho blázna. Jesi matka nebo ten neznámej borec :D. Co myslíte? :D (Pokud nechápete, co jsem to tam mlela o nějakým tričku s lebkou, možná pochopíte, až napíšu další článek... Pokud ho někdy napíšu :D)

Aaa, málem bych zapomněla, pár vybraných foteček... Ty jerý naprosto žeru... :D (Dobře... Všechny je sem dávat nebudu... :D)

Klasika :D Vidíte ten nalakovanej malíček? Takovej mám teď taky :D

Ta meditace se mi líbí... Celý je to takový mooc hezký a poetický... :D

Ten výraz je skvělej... A ten šál mu asi ukradnu... Má úžasnou barvu... A Taku-chana s ním... :D

Neodolatelnej *slintá* :D (Dneska o mě prohlásili, že jsem jedna z nejvyspělejších, co znají.... By mě zajímalo, jak na to přišli :D. Kdyby si přečetli nějakej můj článek v poslední době, asi by změnili názor... No jo, co s váma ten Taku-chan neudělá... :D)

Tahle fotka mě dostává :D

Nevím proč, ale tahle fotka se mně i Bábě líbí... Je taková... zajímavá a temná... A ta s flaškou po ní je ještě lepší... Na to si ale budete muset stáhnout knížku... :D

Tahle se mi moooc líbí :D Je taková správně hrabací :D

Tygřík :D Ach jo, ty kostýmy jsou super :D

Vidíte, jak v pravém horním rohu hraje na svůj ocas? A to prasátko, který vypadá jako servírka mě taky naprosto dostává :D Jak já to žeru :D

To nejlepší na konec :D

Ughr, on je tam tak sladkej :D A ten výraz u toho :D Ach jo, jdu si tu fotku stáhnout do mobilu... :D (jo, ujíždím na třech tečkách :D, jednou jsem kvůli nim dostala mínus body v eseji v angličtině :D takže pozor na ně! :D)