Smrtky – kresba

A můj poslední výtvor, se kterým jsem se vážně nadřela. Je to nakreslený na A2 a při vybarvování jsem myslela, že mi hrábne... Tak co na to říkáte?

Hrabe nám, posedlost se projevuje...

Jak už si možná mnozí všimli, trpím mnoha závislostmi a dokonce i posedlostmi. V poslední době mě ale velice baví je šířit dál. Tentokrát chci popsat poslední zážitky z naší závislosti na Kuro muzikálu =) Uehara Takuya =) Black and White =) Frogs =) Sign =)..... nooo je toho ještě hoodně... :D Začneme.

O mé Kuro závislosti už jsem jistě psala. Konkrétně v poslední době mě totálně nadchl Kuro muzikál 2 a to především jejich choroškou a zpěvem. Celá ta 2 je navíc nabitá emocemi a i když tomu nerozumíte, je to vážně zážitek. Na muzikálu jsem už ale závislá dlouho. Jenže asi po dvou měsících, co jsem viděla muzikál jsem se zamilovala do chorošky u Smrtkovskýho tanečku a už to jelo. Pokud jste někde u nás potkali bandu holek, který se snaží napodobovat některý pohyby z Kuro muzikálu 2, tak jsme to byly pravděpodobně my. Jenže u muzikálu to neskončilo. Dost mě fascinoval hlas Sebastiana v muzikálu a tak jsem si ho jednou našla na netu. Zjistila jsem, že je to zpěvák a tak jsem začala hromadně stahovat jeho písničky. Dost mě štve, že ho kazí dnešní doba, protože má dokonalej tenor, ale dost svýho rozsahu nevyužívá. V těch dnešních sračkách (hip-hop, house...) to totiž není potřeba a aby se udržel, musí zpívat to, co zrovna poslouchá většina národa, což jsou ty sračky (nic proti, občas se tam najde něco poslouchatelnýho...). Naštěstí v jeho podání se to dalo většinou přežít a dokonce jsem se snížila k tomu, že se mi strašně líbila jedna napůl hip-hopová písnička od něj (nesnáším hip-hop a hlavně to nepovažuju za zpěv, jen mluvení, max občas recitaci). Takže i tímhle obdobím jsem si prošla. Jenže Cammelia nezklamala a dodávala spoustu filmů, seriálů a muzikálů s hercama z Kura. Další, kdo mě vělice zaujal byl milovaný Tauya. V Kuru (především v 1) je snad největším talentem a hlavně nejvíc pasuje na tu svou roli. V jeho hraní snad nenajdete žádný rozdíl mezi muzikálovým a anime Grellem (nemyslím vzhledově, ale i to se jim dost povedlo). Navíc má skvělou postavu (s holkama si pořád stěžujeme, že má daleko hezčí nohy než my a to teda není spravedlivý :D) a prostě je to velice zajímavá osobnost. Přes Camm jsem se dostala k muzikálu Black and White. Po první písničce mě uchvátil a já jsem se do něj totálně zamilovala. Ta jejich choreografie byla neuvěřitelná a v poslední době s kamarádkou neděláme nic jinýho, když se na to díváme, že kroutíme hlavama a řveme: ,,Jak to zase udělali? To není možný!" nebo ,,To chcu umět taky! To je šmejd!!!" a podobně, takže asi tak. Opět dokonalej příběh nabitej spoustou emocí a tak to mám ráda. Navíc smutnej konec (v podstatě, někdo by se mohl hádat...), což taky velice oceňuji a mají super kostými, pódium, světla.... všechno :D A hraje tam Uehara a Dori, k tomu se ještě dostanu... :D Tím jsem jednoho krásnýho dne nakazila Bábu a začala další závislost. Naše momentální oblíbená činnost je všechno "komentovat". Naše "komentování" je složité popsat. Kdo neviděl Black and White asi nepochopí. *hledá to video, aby jste si to dokázali představit...* *nenašla, ti zmrdi to na youtube zakázali, takže smůla...* V podstatě je to myslím ve scéně, kdy Uehara s Dorim se snaží získat další fialovou kouli, myslím od těch kytek a musí jim tam něco trsat. Uehara zrovna v té části třepe zástěrkou a při tom se točí na jednu stranu a pak na druhou... Hmm :D noo tak to v poslední době děláme s Bábou pořád. Nejčastěji jsme to prováděly, když jsme ještě cvičili muzikál. To bylo vždycky: "A jak to okomentujeme?", zvedly jsme se, začaly se točit a třepat zástěrama a všichni se na nás dívali jak na úplný mentály... No, ono když to děláte každých pět minut... :D A pokračovalo to seriálem Sign, který zapříčinil, že jsem se začala s Bábou učit znakovou řeč. Je totiž o jednom borcovi, který ohluchnul, ale chce strašně tančit a můžete hádat, kdo tam hraje - Uehara a Dori a spousta dalších. Seroš je opět bezva, Japonci asi nemají rádi telenovely, protože jsem viděla pár dalších jejich seriálů a všechny měly kolem 9 dílů a konec... Tomu jsem konečně rozumněla, protože u toho byly anglické titulky, takže bezva. Pak jsem viděla dál film Kokuhaku, ve kterém pro změnu hraje Ciel z muzikálu 2, nejlepší psycho horor, který jsem v poslední době viděla, amíci se můžou jít zahrabat, vřele doporučuji, dokonce s českými titulky... Taky Keitai kareshi bylo bezva. Tam hrál zase Uehara, jen takovou malou roličku, opět psycho horor, opět doporučuji, ale zatím jsem neobjevila titulky, takže... Pokračovala jsem spoustou seriálů a nakonec se dostala i k muzikálu Frogs, který mě jak jinak, než uchvátil. Opět se v něm hoodně tancuje a opět to má skvělý děj, dokonce anglické titulky. Ale dostaňme se k jádru věci a to k posledním poznatkům.

Dostáváme se až ke dni 11. června tohoto roku a k mé milované pařbě. Holky přijely hned v 1 odpoledne a vzhledem k tomu, že jedna nemohla a druhá byla asi někde v tahu (měla přijít později, nakonec z nějakého neznámého důvodu nepřišla vůbec), byla to taková poklidná domácká pařba. I když, jak se to vezme. Nejdříve jsem prohlížely moje a bratrovy dětský fota, což byl vážně zážitek. Pořád jsme něco jedly a tak. Měla jsem přichystané i nějaké hry, ale na ty se moc nedostalo. Dostaly jsme se do fáze, že jsme seděli v mém pokoji a jen jsme si povídaly. Dostaly jsme se nějak k písničkám z Kura a já jsem Šajdě pustila video z Kuro muzikálu. Nejprve jsme totiž porovnávaly Viscounta. Šajdě se ze začátku muzikál moc nezamlouval, přece jen podle anime je to dost změna. Videa ale pokračovala a přišla na řadu Grellova super úchylná písnička

Noo a pak to jelo. Grell se jí zamlouval a tak jsem ji pustila ještě Black and White. Šajda se na něm stala závislá, takže když jsme navrhly, že se vrátíme na zahradu, nechtěla odejít. Okomentovala to slovy "Mám tady Grella, nikam nejdu...". Nakonec jsem ji přemluvila tímto způsobem: "Tak si vem Grella s sebou!" "Jooo vezmu si Grella s sebou!!!!!! Jooo!" no a zbytek dne neudělala snad ani krok bez mého PSP s Grellem vevnitř, takže super :D. Večer jsme se dívaly na Kokuhaku, což se jí taky líbilo a pak jsme se šly podívat kolem půlnoci na hřbitov. Super noční procházka (já v noci na hřbitov chodím normálně, kdyby jste se této větě divili...). Asi tak po hodině jsme se vrátily a pak jsme si pustily Black and White. Nakonec to dopadlo tak, že jsme to asi tak od poloviny začaly dabovat. Nebyly u toho totiž titulky a my jsme tomu nerozuměly, takže... Noo dabování bylo super. Všechny jsme měly takovou skvělou hrabací a úchylnou náladu, takže jsme třeba z toho borca s kudlou v zádech udělaly prodavače toaletního papíru a podobně, no vážně se to nedalo... No a víte čím jsme zakončily den? (bylo kolem půl 4 ráno... :D Holky u mě i spaly, ve stanu...) Šajda místo počítání oveček počítala, co všechno má Grell sexy.

"Grell má sexy zadek!

Grell má sexy nohy!!

Grell má sexy namalovaný oko (Black and White)!!!

Grell má sexy vlasy!!!!

Grell má sexy třetí bradavku (Na to jsme přišly takhle: Šajda: "Má sexy úplně všechno, co jsem zatím viděla... Doufám, že nemá třeba třetí bradavku nebo tak něco... I když ta by byla na něm taky sexy, takže...")!!!!!

... a tak dále, a tak dále...

Ráno jsme vstávaly v 6, musely jsme na Šumaře na muzikál (měly jsme teda vstávat až v 7, ale už nás to nebavilo...), všechny jsme byly totálně mrtvý a mimo. Tak to pokračovalo i na divadle, akorát v menší míře, protože nás opustila Šajda... (před tím, než jsme hráli mi došla sms: Hej pomoc, mam velkej Grellovej abstak..., takže bezva :D. Pořád jsme to "komentovaly", říkaly, co má Grell sexy a valily hlášky ze včerejška. Ale ani tímhle to neskončilo. Šajda v závislosti pokračovala a došlo to až tak daleko, že na našem školním výletě (o kterým se nebudu vyjadřovat, protože bych byla hoodně sprostá a musela bych to cenzurovat...) jsme točili tu super Grellovu písničku v našem podání... Všechny nás Bába zmalovala, udělala nám super pošahaný účesy a všechny jsme se oblíkly do pyžámek a vyrazily. Šajda si zatančila u tyče, pohoršily jsme nějaký důchodce a jakýsi borce, co hráli šachy, naši spolužáci si o nás už definitivně myslí, že jsme totální magoři (no, ono když v 11 večer běháte po kempu źmalovaní jak štětky, se super účesama a ještě k tomu v pyžamech (já měla pyžámko s medvídkama :D), asi by vás normální lidi zavřeli do blázince. Šly jsme vyděsit některý spolužáky (podařilo se mi hodit borcům okýnkem do koupelny toaleťák do záchodu... :D) a podobně a pak jsme pokračovaly v našem paření. Zazpívaly jsme si ještě Lollipop a podobně a totálně nám hrabalo (hmm, asi není moc normální, když hodíte deky na spaní na totálně špinavou zem chatky, pojmenujete ji dance floor a pak skáčete na posteli, za vámi je světlo a ihned vás pasují na disco kouli... :D). Večer jsme se ještě s Šajdou mrkly na kus Black and White a pak jsme šly konečně spát. Ráno jsme byly zase totálně mrtvý a jsem vážně zvědavá, jak naše posedlost bude pokračovat dál. Počítm, že brzy se přestěhuju do pokojíčku, kde bude všechno bílý a na sobě budu mít neustále jen svěrací kazajku, už se tam těším. Takže Grell s vámi :D

16 10. 6. 1995

Tákže, jak možná někteří pochopili z nadpisu, mám narozeniny. Vím, že to nikoho nezajímá, ale co. K narozkám jsem dostala novej mobil. Moc se mi líbí, ale zapomněli mi poslat paměťovku, takže se na ni budu muset ještě chvíli počkatm grrr... Ale jinak je super. Dneska ráno jsem se vzbudila a jako normálně šla do školy. Zajímavé bylo, že nikdo z rodiny mi nepopřál, akorát babička mi volala. Ve škole to ale vypadalo jinak. Začala přát kamarádka, pak zbytek naší party a pak se přidávali další a další. Nakonec myslím nebyl nikdo ve třídě, kdo by mi nepopřál. Líbilo se mi to :D. A pak přicházely zprávy na Facebooku. Těch už mám momentálně kolem 30 a nejvíc mě dostává, že mi přejí i lidi, které jsem už třeba 3 roky neviděla, ale jinak dobrý :D. Zítra (sobota) mám oslavu narozenin. Asi tak po 3 letech, protože jsem po ty tři roky byla pravidelně na nějakém výletě v tom termínu a tak jsem je slavila na výletech. To bylo taky bezva, ale tentokrát chci oficiální oslavičku pro pár lidí. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Holky u mě můžou i spát, ale 2 nemůžou a jedna nakonec nepřijede vůbec, takže bezva. Navíc by mě zajímalo, kdy se vyspím, páč zítra to rozhodně nebude a v nedělu hrajem do půl 12 a pak se ještě odlíčit a tak, takže bezva... Hmm to bude zase týden. Budeme ve škole 3 dny, pak jedem na výlet a vím aspoň o 6 testech, co máme psát, z toho 4 ve středu, takže super týdeb, proč ne, že? :D

Perlička :D

Táákže, jen taková jedna písnička z dr. House, je to písnička z jednoho dílu 7. řady.

Upozornění: Spoiler jako kráva :D

Je úžasná, mimochodem, tohle se zdá Cuddy před jednou její operací. Ten text je dokonalej, musely jsme si ho s Bábou přepsat a zpívat, prostě je to celý dokonalý.

PS: Já tu písničku prostě žeru... Ne, to nebylo ono... Ty oční linky mu nesluší :D

Když se vodník rozhodne roznášet letáky...

Určitě jste si všimli, že dnes byl den dětí (píšu to 1. června :D). Naše třída ho ale prožívala tentokrát trochu jinak, než ostatní roky. Dostali jsme totiž za úkol udělat dětský den pro školku. To by nebyl ani moc problém, problém ale byl, že za téma nám zadali Vodníci a hastrmani, což není moc rozsáhlé téma, no prostě je úplně na houby. V poslední době jsem naprosto klidná. Vymysleli jsme si s holkama stanoviště, buď skákání v pytlech nebo skořápky, podle toho, jestli bude pršet nebo ne. Den před tím jsem přijela domů v 6 z kláves a úplně v poho jsem si šla za dědem pro pytle. Dal mi je a já zase v klidu jsem šla vymýšlet kostým, to taky nebylo moc náročné, nejtěžší bylo najít nějaké použitelné mašle. Pak jsem ještě vytvarovala z plastelíny duchy a bylo to. Ráno jsem šla koupit ještě nějaké bombóny a pak na bus, už oblečená v kostýmu, jen jsem nebyla namalovaná a klobouk jsem měla taky schovaný. Ve škole jsme se nachystali, oblékli, zmalovali a vyrazili do školky. Samozřejmě, že muselo začít pršet (ještě, že jsem měla svůj... (půjčený z dramošu...) cilindr :D). Pak jsme se rozdělili na ty stanoviště a my jsme skončili ještě s jednou skupinkou v hezké tělocvičně. Přichystali si stanoviště, nějakou pohádku pro nakopnutí a čekali jsme už jen na děti. Chodili po skupinkách přibližně po 20, bylo jich dohromady 90, takže bezva. Nakonec jsme měly dvě stanoviště, já s Bábou jsme byly u skořápek a pak to začalo. Pořád omýlat slova jako: "No a víš kde je teď ta dušička? Správně!!! Ty jsi šikulka. Podáš mi rybičku? Já ti tam vybarvím šupinku. Vem si kokynko a můžeš jít dál, ahoj." a takhle hoodněkrát... Uf... Ještě 5x převyprávět ten stejný příběh. Navíc dost pražilo slunce do oken, pod kterýma jsme byly. Ale to se ještě dalo. Skončili jsme a šli na oběd, já se rozhodla jít v kostýmu. Pan profesor z dramošu se mi celou dobu smál, takže bezva :D. Jenže pak přišla ta nejhorší část - roznášení letáků, naše nová brigáda. Já se rozhodla jít v kostýmu, zmalovaná a vůbec mi to nevadilo. A kvůli tomu jsem se opravdu hoodně pobavila. Potkala jsem spoustu lidí, kteří na mě zírali s otevřenou pusou. Další z toho byli totálně hotoví a zažily jsem i situaci, kdy jelo auto a v něm nějaký chlap zařval: "Ty vole, vodník!!!". Asi 15 lidí se mě zeptalo, co se dneska děje, s čímž jsem musela odpovídat, že jsme dělali dětský den pro školku, ale byla to vážně sranda, taky to někdy zkuste. Nejlepší tečka byla, když už jsem seděla na zastávce a čekala na bus a přijel tam nějakej borec v autě. "Dobrý den, krásná vodnice, nevíš, kde je tady *už nevím, co řekl za název*?" čímž mě ten borec dost rozhodil (hlavně proto, že jsem dneska prošla celý to město a vůbec jsem netušila kde to je), takže jsem řekla jen: "Cože?". On zopakoval lichotku a přidal, že je to koupaliště a u toho beachvoleyball. O tom jsem taky neslyšela, ale jediné místo kde je tam bazén bylo vedle školy. Tak jsem mu popsala cestu a on odjel. Očividně jsem se netrefila, jel pak zase zpět... Klasika :D Každopádně, roznášet letáky už nebudu, sice jsem se dost pobavila, když jsme s Bábou parádně zmokly (2x posobě), Bába přejížděla obrubník, spadla jí ta kabela na kolečkách a vysypaly se jí ty "posraný dveře" (jakási reklama, že si máte koupit dveře od nějaké fírmy, měli jsme jich 2200, takže pokud ten leták chcete... Beztak na něj budem psat pak písemky, jako vždycky :D) a my jsme z toho dostaly totální záchvat. Ještě se nám podařilo zavřít v domově důchodců, kde měli takový ty dveře, kerý se nedají otevřít ani zevnitř a nikde nikdo, naštěstí tam šel nějaký pán, který nás pustil. Bylo to bezva, ale never more :D