Neodolala jsem a musela jsem sem napsat článek o mém úžasném týdnu. Opravdu jsem si ho užila. Tak začínáme...
Minulý pátek jsme měli "schůzi" na Děvíně ve škole. Netušili jsme proč, ale důležité bylo, že jsme se ulili z hodiny. Přišla tam polovina školy, ta druhá měla jít až po nás. Seznámili nás s projektem Edison a společností Aiesec. Pokud o tom nic nevíte, mrkněte se sem:
facebook,
Aiesec nebo
wiki . U nás to spočívá v tom, že do naší školy přijedou nějací cizinci, kteří nás budou učit v cizích jazycích některé předměty (my jsme měli jazyky a zeměpis, což byla zvláštnost, vyučovali normálně totiž jenom jazyky...).
Propuklo to u nás v pondělí. Celá škola se narvala na Děvín a tam nám pustili
tohle video. Něco nám tam dovysvětlila češka a slovák a později nás všechny seznámili s našimi novými lektory.
Jelena Kokić- z Chorvatska
Evgenyi Kapustin- z Ruska
Jacyara Pianes- z Brazílie
Madalina Plesoiu- z Rumunska
Fiorella Diaz Suarez- z Peru
Musíte uznat, že už jen ty země jsou velice zajímavé. Nabídli nám, aby jsme se stali Buddies některých z lektorů. Měli jsme se o ně starat, provést je po škole a trávit s němi přestávky. Jako jeden z mnoha nadšenců jsem se do toho taky pustila spolu se spoustou kamarádek. Nakonec jsme se dohodly, že si vezmem toho Rusa, i když já jsem ho zrovna dvakrát nechtěla, ale souhlasila jsem. Já jsem jako Buddie nefungovala. Vůbec. Hned poprvé jsem na něj neměla čas, musela jsem se drtit latinu. Další přestávku jsme se mu už šly pořádně věnovat, on se nás však jenom zeptal na to, kde je tady Aktava (oktáva :D), kterou jsme mu ukázaly a on do ní zapadl, poděkoval a vůbec se s náma nebavil. Bezva. Ale hodiny byly skvělé. Nejprve jsme měli tu Chorvatku na ájinu. Pouštěla nám něco o Chorvatsku, celou dobu mluvila anglicky a já jsem jí celkem dobře rozumněla, což mě dost udivilo. Musela jsem si zvyknout na její přízvuk (místo h na začátku slova říkala ch, takže potom vznikaly slova jako chave-tzn. have, a podobně...) a potom už to bylo super. Dost jsem záviděla francouzštinářům, že měli Peruánku na fráninu a my jsme měli normálně něminu, ta Peruánka mi přišla nejzajímavější. Taky jsem se dočkala, hned další den.
Měli jsme mít němčinu opět normálně ve třídě. Fránináři byli nahoře v jazykovce. Do třídy přišla Madalina s tím, že máme mít fráninu. Snažili jsme se jí vysvětlit, že nejsme fránináři, že ti jsou nahoře, ale valili jsme do ní, že tu s ní chceme zůstat. Netušila, co má dělat. Za chvíli přišel prof. s tím, že máme být nahoře. Začali jsme ho ukecávat, že my na něminu nikoho nemáme a oni už ji mají podruhé a my nic. Začal do nás valit, že paní prof. němčinářka s tím počítá, že nás bude učit a paní prof. hned přišla do třídy. Začali jsme ji taky ukecávat, ona začala valit do chudáka Madaliny něco německy a pak odešla s tím, že tu můžem zůstat. Madalina jí neřekla ani slovo, myslela jsem si, že německy neumí, ale jí se spíš nechtělo, protože německy prý umí líp než anglicky. Po odchodu profesorů udělala ještě takový dokonalý xicht, ze kterého jsme byli samozřejmě všichni hotoví. Následně se do třídy přivalili fránináři a tak nás musela mít všechny. Vysvětlila nám, že je tu jako záskok za Fiorellu, která měla zlomenou ruku a sundávali jí zrovna sádru. Začali jsme si o něčem bavit v angličtině, opět jsem tomu rozumněla! :D Po deseti minutách přišla Fiorella celá nadšená z toho, že jí sundali tu sádru. Madalina vždycky něco říkala a Fiorella si nadšeně prohlížela svou nezasádrovanou ruku. Prý: ,,Je to úžasné! Konečně můžu odělat tohle (zakroutila zápěstím) a taky tohle (ukázala na nás prostředníček)! :D Následně začala konverzace a porovnávání různých věcí v jejich zemích. Dostali jsme se na opravdu zajímavá témata (Vlasy, Jídlo, Čas, Vztahy...), byla to vážně sranda a navíc nás čekaly i etýdky na téma vztahů. Ukazovala nám, jak u nás balí kluci a jak u nich a podobně. Byla to vážně úžasná hodina. Před tím jsme měli ještě zemák s Kapustinem. Zeptal se nás: ,,Tak co, chcete se učit zeměpis?" ,,Ne..." ,,Tak vybereme nějaká jiná témata..." :D Nakonec jsme vybrali práva v Rusku. Moc se mi to nezamlouvalo, ale byla to překvapivě sranda. Dozvěděla jsem se, že spát s někým můžete v Rusku až od 18 a před 18 vás nemůžou nijak potrestat. ,,Například, když si půjdete koupit nějaký alkohol a nikdo se vás nebude ptát na věk a nebude chtít občanku a prodá vám ho nebo vám ho koupí někdo starší, je to v pořádku. I když někdo přijde na to, že pijete alkohol po tom, je to v pohodě, protože před 18 nemůžete být trestně stíháni." To samé paltilo u ostatních zákonů pod 18. Výsledek: ,,V Rusku máme sice strašně moc pravidel, ale nikdo je nedodržuje, takže jsou na houby..." Ten den jsme byli s Kapustinem domluvení na to, že půjdeme po vyučování na procházku po místním městě. Jenže on na smluveném místě nebyl. Nebyl ve škole a holka, co ho měla doma tam taky nebyla. Nedozvěděla jsem se, proč tam nebyl.
Celé odpoledne jsem dělala bramborové placky. Bylo to vážně dost namáhavé a pracné, hlavně kvůli množstvím. Říkám mamce: ,,Namař jednu polovinu trnkama (povidla) a druhou makem a trnkama." Ona všechno namazala makem a trnkama. Pak jsem si vzpomněla, že ve většině států je mák zakázaný. Portugalsko a Rumunsko nebylo výjimkou.
Naše třída přinesla spoustu jídla, měli jsme mít ten den totiž Blok- lektoři nás měli celé dopoledne a to po dvojicích. Přichystali jsme stoly, na ně jídlo, ještě jsme měli pro ně připravenou krátkou prezentaci o naší třídě. Nejdřív nás měla Fiorella s Madalinou. Fiorella měla opět spoždění. Madalina byla nadšená z našeho pohostinství i všeho ostatního co jsme pro ně připravili. Pustili jsme jí prezentaci u které jsme se všichni dost pobavili a pak přišla Fiorella. Její moto zní: ,,Já jsem nepřišla pozdě. Já nikdy nechodím pozdě. To jenom vy jste tady moc brzy!" Fiorella miluje jídlo, hned když jsme se bavili před tím o jídle nám říkala, že jí strašně moc. Nejradši má ale čokoládu. Je jí naprosto posedlá. Proto nám hned řekla svoje pravidla: ,,Takže, pokud budete dělat binec, jedna čokoláda pro mě. Pokud se mezi sebou budete bavit česky, čtyři čokolády pro mě, pokud se s námi nebudete bavit vůbec, celá továrna na čokoládu pro mě! :D" Jednu čokoládu jsme jí přinesli, Milku, její nejoblíbenější a ještě tam byla rozkouskovaná další velká s oříškama. Z toho jídla byla hned nadšená, začala se tam hned cpát. Při tom cpaní s námi obě debatovaly nebo se o to aspoň snažily. Řešili jsme spoustu věčí, něco o nic, o nás, ptali jsme se jich a hned jedna z prvních otázek byla, jestli mají rády mák. Něměly. Bezva, to mě fakt potěšilo. Placky sfutrovala třída, takže aspoň tak... Holky si nás oblíbily, říkali nám, že jsme úplně nejlepší škola a třída. Následně začala debata, jestli jsme vážně z České Republiky. ,,Jste si vážně jistí, že jste z Česka? Jako v Česku jsou takový zlí, namyšlení, divní lidi, vy s něma nemáte nic společného. Vážně jste si tím jistí?" ,,No... Jo" :D Spolužák prstem ukazoval na strop ,,Co tím myslíš?" ,,Že jsme z jiné planety, ne?" ,,Aha! Jasně! Ete volet domů, co?" Nakonec nám Fiorella zatancovala. Jestli máte představu, jak její tanec mohl vypadat, bylo to něco mezi břišníma tancama a tančení u tyče. Ty pohyby se nedaly napodobit, bylo to úžasné. Následně nám ještě zazpívala. Umí nádherně zpívat, má skvělý hlas, moc jí ho závidím :D. Pak byl ještě přídavek a ony se začaly vyptávat nás, jestli taky něco děláme. Ukázali jsme jim Polku, jeden borec od nás ze třídy jim zatrsal Street dance a dvě holky Mazurku, pak jsme se přesunuli ke klavíru, kde spolužačka zahrála Titanic a Fiorella nám k tomu zazpívala. Byly to dokonalé tři hodiny, které jsme spolu ztrávili.
Následně jsme měli dvouhodinovku s Kapustinem a Jacyarou. Bavili jsme se o předsudcích a mýtech o jejich zemích. Byla to dost sranda, protože mýty o Rusku byly hlavně o mafiánech, vodce, chudých lidech a podobně a u Brazílie zase o lenoších a naháčích :D Ne, nebudu to tady radši moc rozebírat. Potom jsme se dostali k mýtech o Česku, o bojácných klucích, kteří se bojí oslovit holku a o tom, že jsme strašně skromní. A přišlo na dojemnou chvilku, ve které jsme si povídali s Kapustinem o Komunismu a všech věcech o kolo, to tady taky nehodlám rozebírat, taky osobní.Bylo to taky bezva, odpoledne jsme se však už museli zase normálně učit.
Čtvrtek proběhl ve znamení velké nudy a čekání na něminu, kde jsme měli Madalinu, jinak nic. Opět sranda, říkala nám o historii Rumunska. Dostali jsme se k Drákulovi (Vlad Tepes), ze kterého jsme měli zase lochy. Spolužák se totiž jsmenuje Trepeš a nezapomněl to okomentovat. Pak jsme se dostali k cikánům. Začala nám vyvracet, že v Rumunsku jsou samí cikáni, že je to tam stejné jak u nás. Pak nám pustila ještě kus Top Gearu a jejich úžasnou silnici. Byla to opět sranda. A přišel pátek, den poslední.
Měli jsme mít ájinu a Rumunkou, druhá půlka infošu. Druhá půlka se na to vybodla a zůstala s náma. Po deseti minutách přiletěl prof. na infošu do třídy s tím, kde jsme. Vypadal dost naštvaně a chtěl, aby jsme šli na infošu. Kluci to překládali Madalieně a ta pořád mlela něco o tom, že je TOHLE důležitější než informatika. Zeptala se nás, jestli umí pan prof. anglicky, což jsme nevěděli. Prof už šel pryč a tak se za ním rozběhla. Jestli uměl anglicky jsme se nedozvěděli, ale mohly jsme tam zůstat. I další hodinu. Nikdo neřešil proč. Následovala s nimi rozlučka, už jeli domů. Zjistili jsme, že na nástěnce jsou obálky s jejich jmény a že jim do nich můžeme napsat nějaký vzkaz. Okamžitě jsem se na to vrhla, ale musela jsem jít na rozlučku. Opět jsme se vtěstnali na Děvín a začala srdcervoucí půlhodinka, kdy jsme se všichni loučili. Na závěr nám většina lektorů řekla, že si to tady vážně užila, že jsme byli nejlepší a že si na nás budou pamatovat na vždy. Cítila jsem to stejně. Pak přiša Fiorella s citátem, že na většině cest potkává lidi, ale občas potká i přátele. U nás potkala jen samé přátelé. Na lidi se za čas zapomene, ale na přátele nikdy. Následně nám zazpívala další nádhernou písničku a přišlo na řadu hromadné focení. Pak už jsme se neviděli. Naše třída musela jít na děják, po dějáku jsem ještě do obálek naházela vzkazy a šla jsem na oběd. Pak do dramošu a potom domů. A začalo se mi po nich stýskat. Každý den tohoto týdne jsem se měla na co těšit. Skvěle jsme si pokonverzovali a byla to sranda. A teď se budu muset vrátit do starých vyjetých kolejí nudné školy. Jazyky už mě nikdy nebudou tak bavit. Začínám mít z toho deprese. Chci je tam na vždy!
