Takže report po třech dnech strávených na Animefestu. Jela jsem tam poprvé a jsem pořád mimo, takže na to berte ohledy :D Ale bylo to super!!!
Ve čtvrtek a pátek totální panika... Škola nezájem. Přijdu v pátek do školy a Šajda mi říká: "Aaaa!!! Já se bojíííím!!!! :D" Přijde Verča a ta zas: "Mě je blbě to je hrozný..." "Hmm, tak vidím, že jsme na tom všichni stejně... To mě uklidnilo..." Prostě naprostá panika. Zbytek dne jsme tam nervili, já pořád prohlašovala, že to bude psycho. Dojedu dom na půl hoďky a mám za úkol si dobalit věci a skáknout na net, abych zjistila, kdy mi to přesně jede a vyfotila si svůj program. Takže vykopnu bratra z komplu, nechybí jeho spousta keců (zrovna se díval na nový díl Naruta... Jak se na to někdo může dívat?!!! :D), najedu na idsjmk a na animefest program, okopčím, zkontroluju, pak valím dobali. Postupně hážu věci do báglů a snažím se to tam narvat, totálně nestíhám. Pak ještě slyším mou milovanou maminku s babičkou, jak na mě ze zahrady valí, že se s něma mám jít aspoň rozloučit... "Jede mi to asi tak za pět minut, nemám čas!!!" zní odpověď... :D No tak jsem trochu nestíhala, no.. Pak teda na mě čekají dole, já na sebe nahážu všechny bágly a valím na bus. Tam potkám Barbušku (ughr jesi si to čteš, tak nevím, jakou mám čekat reakci na to, že ti tak říkám... :D Ale tak na Macka to nemá, Šajda je z toho ještě pořád hotová...), řešíme Animefest. Vyletím z busu, pak přijede Šajda s otcem, naloží mě do auta a valíme. Samozřejmě, že je v pátek odpoledne směr brno všude samá mega kolona, takže bezva. Cestou se dívám, jestli neuvidím nějakého otaku, viděla jsem jen jednu holčinu s pikačů rohama... eh ušima :D No zajímavé bylo, že až jsme se dostaly dovnitř, chvíli potom jsem ji tam viděla :D. Jinak dojedeme na parkoviště před výstavištěm. Mrknu z okýnka a spadne mi čelist. Bylo 15:49, pouštěli dovnitř v 16:00 a program začínal až v 18:00 a před výstavištěm už stála mega kolona s tunou cosplayů. Připadala jsem si tam jak nahá, že žádný nemám a to jsme ještě byly s Šajdou rozhodnutý, že bychom tam vypadaly jak dementi v cosplayu... Opak byl pravdou, příští rok se polepším :D Nacpem se do fronty, vedle nás nějakej borec, všichni tam samý hlášky, všichni se na sebe mačkají a snaží se dostat dovnitř. První atmosféra byla super. Dám kód na papíru, dostanu náramek na ruku (buď pravou nebo levou, nohy nepřijímali, jak hlásal papír) a pak půl hodiny přemýšlím nad tím, jestli si teda můžu vzít klíčenku... Vzala jsem si :D Pak vysedáváme u stolu a propadáváme panice, páč nevím, co máme dělat a nikoho tam neznáme. Čekáme na holky. Ještě potkám Martina (Barbuščin bratr :D) který na mě kulí oči a ptá se mě: "Co ty tady děláš?!!!" :D Byl to tam natáčet... Holky přijdou o nějaký čas pozděj. Verča měla super cosplay Grella, fakt se jí povedl, akorát měla pořád depku z toho, že nemá paruku, mega červenou nesehnala a nepodařila se jí ta bílá obarvit... Vedle ní už jsem si nepřipadala tak blbě, když aspoň jedna z nás měla cosplay :D.
Už fakt nevím, co všechno se dělo dál. Šli jsme si to tam prohlídnout, naházet věci do šatny a tak. Nějak jsme se pak dostaly do Rotundy a tam jsme začaly prohlížet místní stánky... Nejdřív tam pracně vybírám placky a tak a pak se dostanu ke stánku s Poláky. Prohlížím si tam půl hodiny placky a nemůžu najít žádnou hezkou se Sebas-chanem. Pak mi padne oko na hodinky. Zírám na ně a říkám si "Ty jo, ty vypadají jak Sebas-chanovy!". Zkoumám to dál, v naprosté panice, pak se jich teda zeptám anglicky, jestli bych se na ty hodinky mohla mrknout. Jo jsou to fakt Sebas-chanovy hodinky!!! Před dvouma týdnama jsem se na ně dívala na e-bayi a uvažovala jsem o tom, že si je koupím... Pak jsem to zavrhla, že by to bylo moc komplikované a teď je najdu tady, za krásnou cenu 300 kč! Uááá nemohla jsem odolat, takže jsem se pak zbytek festu nad něma rozplývala, to samý včera ve škole... Bratr jen závidí :D Bratrovi jsem koupila placku s Narutem, sobě se Sebbym a Bábě s Rjukem. Já měla samozřejmě tu nejmenší, že... :D Pak nějaký ten program, většinou to bylo super, ale museli jste se umět rvát, bylo tam strašlivě moc lidí a sály nebyly nafukovací. Nebudu tady rozepisovat všechno, na čem jsem byla, to by nikoho nebavilo, ani mě, jen "pár" hlášek a poznatků...
*přišla jsem si tam jak debil :D Musím se mrknout na víc anime
*Zjištění, že tělocvična na spaní je 2 km od výstaviště mě naprosto přesvědčilo, že spát prostě nebudu...
*Mám napsaných asi tak 10 titulů anime, na které se chci mrknout. Tak v 5 z nich se vyskytuje nějaká psychická porucha (viz přednáška Psychické poruchy animovaných hrdinů :D) a ten zbytek je yaoi... Vážně se nedá tomu ubránit...
*Téměř každá slušná přednáška skončila u tématu yaoi... :D
*Opravdu tam nebyl nikdo normální... Vrána k vráně sedá...
*Kdesi jsme a Šajda najednou prohlásí: "Tady něco smrdí... Jak... meruňka!!!" po chvíli kolem nás projde znovu jeden z organizátorů, především uváděl některé akce, měl na sobě cosplay eh... jek se ta postava jmenovala? to už fakt nevim... (po půl hodiňe zkoumání zjistila, že ta postava zřejmě nemá název...) no a Šajda prohlásí: "On voní jak meruňka!!!! Ughr já mám chuť na meruňku! Dáme si ho do kefírovejch lívanečků!!!" No, takže zbytek AF jsme prohlašovaly, že máme chuť na meruňku a přezdívky od nás se ten chudák už nezbavil... :D
Obrázek jak vypadá Meruňka nakreslená... Ten borec :D
Meruňka v cosplayi
*Spolužačka má novou přezdívku... Go home club :D Každý Japonec totiž musí patřit do nějakého clubu, proto ten zbytek má Go home club :D
* Stojíme před schodama nahoru do budovy, mega fronta. Na schodech nějaký pár spí (byla tak 1 ráno bych tipla...), takže je tam možný jen jeden proud. Jde mega kolona dolů, tak čekáme, zařazení vedle schodů, aby ti, co jdou dolů mohli projít. Před náma stojí velký plastový strom či co to bylo. Najednou kolem nás jde nějaký borec a přes celej ten... eh místnost zařve: "Ty vole fakt fronta na kytku!!!" :D Jo, z toho jsme nemohly ještě dlouho...
*Potkala jsem tam asi tak 4 Grelly, 2 Sebas-chany, 2 Undertakery, 3 Ciely, jednoho Aloise a možná ještě něco dalšího. Na druhé straně tam bylo spousta Naruto cosplayů...
*K obveselení mi jen stačilo, když jsem si sedla na schodek před Rotundou a prohlížela si okolo jdoucí cosplayery... To bych zvládla se tím bavit klidně celý den :D
*V noci se mi podařilo prakticky nespat... Díváme se na nějaké anime, vůbec jsem nevěděla, o co jde, přišli jsme v půlce a nebyl to můj žánr, ale stejně jsem se na to musela dívat... Pak jsem se u toho snažila spát, ale stejně jsem nemohla, nechtěla jsem, aby mě vykopli, že spím a zabírám místo (stějně na to pak kašlali :D) a taky jsem nechtěla, aby mi něco uteklo. Pak teda konečně usnu na víc jak 5 minut (asi na čtvrt hodiny :D), probudím se a říkám si: "Ty jo, ten borec v tom anime vypadá nějak jinak..." Šajda měla očividně stejný názor a zepředu se taky ozývají naštvané ohlasy. Následně se na projektoru objeví, že na poslední 2 díly anime nemají dopřekládané titulky a nejsou k němu ani anglické, takže buď se možem dívat na něco jiného, nebo na zbytek v japonštině... Takže jsme se dívali v japonštině :D Rozumněla jsem asi 5 slovům :D
* Ve čtvrt na 6 jsme se s holkama rozhodly jít dívat na východ slunce. Vylezem z budovy ven, celkem nás překvapí, že i v tuto hodinu se tam někdo pohybuje a jdem si sednout na lavičku a čekat na východ... Mega mlha, takže nebylo nic vidět, bylo skoro světlo, ale slunko nikde, takže super... Stejně jsme tam byly tak půl hodiny... Následně jsme viděly východ slunce z promítání... Asi hodinu na to :D
*Musíte si pustit anime Ze života středoškoláků, byl to fakt mazec, málem jsem u toho umřela a viděla jsem to 2x
*Opravdu se dá celkem slušně fungovat, i když jste celou noc téměř nespali... :D
Já asi tak v 7 ráno, na mě spí Verča (taková ta kostkovaná košila uprostřed jsem já :D
*Šly jsme s holkama na origami... Zjistím, že to tam má pod palcem napůl Japonec... Noo... Naučil mě skládat jakousi kytku, pak jsme si tam ještě s nějakejma lidma začali povídat a pak jsem neodolala a začala jsem z něj vytahovat informace... Prý studuje v Praze češtinu a že se to nedá :D Potvrdil mi, že normální Japonci neumí říct L, ale on to celkem zvládal a dobře mu šlo R a Ř... :D akorát si chudák nemohl zapamatovat slovo čtverec, to bylo nad jeho síly a zrovna čtvercem začíná snad každá origami věc... :D Pak ještě chtěl zavolat své mamince ke čtyřicetinám a sháněl wifi... Vysvětlila jsem mu, že tady sice wifi je, ale věčně nefunguje a že nejbližší je ve Vaňkovce, což on samozřejmě vůbec netušil, kde je, takže nakonec jsem mu nabídla, že mu pujčím svůj mobil... No, mamince se chudák nedovolal a já te´d mám v mobilu číslo na neznámou japonskou maminku borca, který ani nevím, jak se jmenuje :D
*Meruňka si udělal něco s nohou, celou dobu tam kulhal... Pak se ta jeho "partnerka" nějak dostala k nápadu, že by ho mohla navlíknout do korzetu, co měla na sobě, což on rázně zavrhnul tím, že o něm nejdřív prohlásila, že chodí jako gay a teď, že ho chce narvat ještě do korzetu, že to už je trochu moc, jenže přibližně 500 fanoušků, kteří začali samozřejmě nadšeně pískat a řvát a tleskat se jaksi neubránil... Takže odkulhal do zákulisí... Do korzetu se však nevešel, zajímavější ale bylo, že náš norský cosplayer se nebídl místo něj, takže pak jeho narvali do corsetu a on nám tam pak dělal módní přehlídku a všichni z něj byli úplně hotoví :D
Takhle vypadá v cosplayi
Takhle vypadá v korsetu...
A takhle vypadá relativně normálně na FB :D
a tuhle stránku mu pls olaikujte, ať má radost :D
Meruňka bez cosplaye...
*Večer se mi chtělo už dost slušně spát, ale měl následovat ten nejlepší program: Omily o anime od anglického překladatele a spisovatele, přednáška v angličtině (téměř všemu jsem mu rozumněla, byla jsem tak šťastná :D), pak Jak nevysvětlovat anime ostatním, Fenomén Hentai, aneb Proč jsem to jen sakra četl a Yaoi očima akademinů a yaoi film...
Jak nevysvětlovat... No, moc jsem se toho nedozvěděla, dostali jsme se na úplně jiné téma (k yaoi, trapasům a tak dále...) a na závěr, když se měly říkat dotazy, tak se zvedla jedna holka a říká: "No, není to sice dotaz, spíš připomínka, ale z této přednášky jsem si odnesla tři věci: kdy máš narozeniny, kde bydlíš a jakým způsobem masturbuješ..." Na Hentai nás nepustili, ani na yaoi, takže jsme následně přetrpěli přednášku o skupině, o které jsem vživotě neslyšela, protože tam nic jinýho zrovna nebylo a pak jsem se chtěla mrknout, jestli nás pustí aspoň na ten film... Nikdo to tam nehlídal :D Polibek v temnotách... Mazec, málem u toho všichni umřeli smíchy a začínám přicházet na chuť yaoi... No.. Když se diváci smějí každýmu pohybu, ještě, než stihne hlavní hrdina něco říct, vážně se to nedá... :D Naše teorie jako místo milostného trojúhelníku milostný kosočtverec a následně milostný kosočtverec s čárkou (hlavního hrdinu miloval jeho otec - incest, pak jsme se dozvěděly, že to není jeho otec, ale strýc, dál ho milovali dva jeho kamarádi a nemohli se dohodnout, koho teda bude, pak zjistil, že jeden z jeho kamarádů je jeho nevlastní bratr - incest :D a pak ještě se tam přimotala nějaká baba, o které si myslel, že chce sbalit jeho otce (ještě nevěděl, že to není jeho otec), takže milostný kosočtverec s čárkou... no, pak zjistil, že je to jeho matka :D)
*V noci jsem se následně snažila usnout... Nešlo to... Vyzkoušela jsem snad 30 poloh na židli, jenže v žádné jsem nevydržela déle než čtvrt hodiny :D
*Po dvou dnech téměř beze spánku už to není taková sranda... Navíc jsem pak nepila nic jinýho než kofolu a ten kofeinovej mozek je vážně sranda :D
*Na závěr z nás byl norský cosplayer úplně hotový a prohlásil, že jsme magoři, že máme program i přes noc a že sem rozhodně musí jet znovu :D Já to prohlásila s ním :D A pak Šajda propadala histerii a valila tam pořád do mě, že odsud neodejde, že ji odtud nikdo nedostane a křečovitě se držela židle :D Jako fakt bezva :D
*V koláčku štěstí jsem měla větu Seen with eyes of love everything gets a new meaning.
*Přijedu domů a před kamoščiným domem (před domem Barbušky a Martina, který nás vezl domů) byly hody, jejich sestra a moje kamarádka stárkovala :D Takže začnu nadávat, že po třech dnech na AF, kde jsem byla ve skoro stejném oblečení, nespala jsem a teď mám pytle pod očima tam mám s tou krosnou a bordelem kolem projít kolem nich :D Fakt bezvadný... Pak mi ještě další den došel naštvaný mail od lidí z táboru, že jsem nebyla na hodech, že tam na mě čekali a že bych se nad sebou měla zamyslet... Já byla na lepší akci :D
*Doma se mě maminka zeptala, co to to anime vlastně je (už asi po 3.) a jestli na tom festivalu byly nějaký hudební skupiny nebo co to tam bylo :D Jsem myslela, že z ní umřu... :D
*Další den ve škole to byl děs... Sice jsem aspoň trochu spala (tak 8 hodin? Musela jsem ještě večer hrát na klávesy a tak), ale stejně jsem dokázala přemýšlet jen o animefestu a ne ničem normálním, takže bezva :D Všechny naprosto hotový, celej den jsme si nepovídaly o ničem jiném. Kámen úrazu byla deska... Profesor ze mně úplně hotovej, mozek mi tu spoustu čar nebral a nebyla jsem schopná vypočítat, kolik je 11,2 - 7,4... No takže super, to samý klávesy a večer před výtvarou jsme pak ještě s dalším borcem, Bábu a mnou rozebírali animefest (byla jsem tam z nich jen já, ti další tam hodlají jet příští rok... :D), pak přišli ještě dva borci ze třídy, oba dva taky totálně mimo... (byli bušit... - v posilce :D) takže fakt super společnost, na závěr přišla Šajda :D Člověk by nevěřil, co jsme tam před školou, asi 20 metrů od zástupce ředitele všechno řešili... :D
*FB: Animefest.cz: Pokud se dnes cítíte, jako by vám někdo rozbil polovinu mozku nebo i víc, pokud cítíte, že tak nějak nefungujete správně, máme pro vás povzbuzení od koordinátora animefestích kameramanů:
"It's not broken, it's AFtermath!"
*Bylo to super, příští rok se k nám přidejte!!! :D
