Hotteok - recept

Mám zkouškové... Měla bych se učit... Takže co jiného dělat než asi tak po roce zase psát na blog? :D

V poslední době nejvíce asi vařím asijskou kuchyni - a to japonskou a korejskou. Tentokrát jsem prostě musela vyzkoušet recept na tzv. Hotteok - původně zřejmě plněná sladká placka. Vyrobila jsem dva druhy, jeden plněný cukrem, skořicí a nasekanými oříšky, druhý plněný sýrem.

Tentokrát tu nejsou žádné speciální ingredience, které byste doma nenašli a recept je to opravdu jednoduchý.

Btw. asi se budu stěhovat... http://my-belle-lady.blogspot.cz/

Ještě uvidím, jestli tam teda konečně přetáhnu všechny články nebo co s tím udělám...

---

Ingredience

Těsto:

• 1 hrnek horké vody (ne vařící, ne studené)
• 2 lžičky kvasnic v prášku
• 2 lžíce cukru
• 1 lžíce oleje
• 1/2 lžičky soli
• 2 hrnky hladké mouky

Náplň 1:

• 1/2 hrnku nadrobno nasekaných ořechů
• 3 vrchovaté lžíce cukru krystalu (pokud možno hnědého)
• 2 lžíce skořice

Náplň 2:

• nastrouhaný sýr vlastní volby (mozzarella, eidam...)

Postup:

Do velké mísy nalijeme hrnek horké vody a přidáme dvě lžičky kvasnic a pořádně promícháme lžící. Následně přidáme 2 lžíce cukru a opět promícháme. Přidáme 1/2 lžičky soli, 1 lžíci oleje a 2 hrnky mouky a zpracujeme v těsto (doporučuji lžící nebo vařečkou, parádně se to lepí, takže byste toho měli více na rukou než v míse). Mícháme asi tak minutu, dokud se nám nesmíchají všechny ingredience a nevytvoří se nám hezké, lepkavé těsto.

Přikryjeme pokličkou nebo potravinovou fólií a necháme hodinu kynout na relativně teplém místě (pokud máte doma zrovna zimu, těsto vám nemusí vykynout). Za hodinu by se mělo zvětšit na více než dvojnásobek, proto mísa musí být dostatečně velká.

Po hodině těsto promícháme, tím ho zbavíme přebytečného vzduchu, opět přikryjeme pokličkou a necháme dalších 10 minut kynout.

Mezitím si připravíme náplně.

V misce smícháme přibližně 3 lžíce cukru s nasekanými ořechy (já použila arašídy, ale jde to i z vlašských nebo jakýchkoliv jiných) a 2 lžícemi skořice. Ten poměr záleží na vás, já dala zřejmě míň cukru a více skořice, záleží na tom, co máte rádi (můžete ochutnávat, je to dobré i samotné XD).

Druhou náplň buď jen nastrouháte přibližně stejné množství vybraného sýra, nebo budete kreativnější (protože se u nás doma zrovna nevyskytoval ani eidam ani mozzarella, použila jsem kus hermelínu, nivy a taveného sýru - protože ty dva předchozí jsou moc výrazné, a plátek anglické slaniny nakrájený na drobné kostičky).

Ty náplně záleží na vás... Můžete si tam strčit relativně co chcete.

Po 10 minutovém kynutí těsta ho opět zamícháme a dostaneme z něj přebytečný vzduch, nachystáme si vál, který důkladně pomoučíme (hladkou!) moukou a vyhodíme na něj těsto. Pomoučíme si ruce a těsto rozdělíme na 8 přibližně stejných kousků. Opět si pořádně pomoučíme ruce a vytvarujeme z těsta placičku, do které dáme přibližně vrchovatou lžíci (1/4) zvolené náplně (taky záleží na tom, jak jste zdatní v balení...) a těsto zabalíme, aby náplň nikde nelezla ven (od kraje doprostřed). Tak si připravíme všechny kousky.

Rozpálíme asi lžíci oleje na pánvi, následně na ni položíme dva bochánky našeho zabaleného těsta (ne víc!) a necháme asi tak 30 sekund osmažit z jedné strany. Následně oba bochánky otočíme a velkou plochou naběračkou? špachtlí? (jaký to má odborný název?!?) zatlačíme na bochánek a vytvoříme z něj placku přibližně 1,5 cm tlustou. To stejné uděláme i s tím druhým. Necháme dalších tak 30 sekund osmahnout, pak opět oba otočíme a tentokrát přikryjeme pokličkou, zmírníme plamen a necháme 1 minutu smažit. Obě strany by následně měly být zlatavé (ale ne černé!). To stejné opakujeme se zbytkem, po každé dávce přidáváme olej!

Je lepší je jíst už za tepla (co je lepší, než roztavený sýr???), ale za studena taky nejsou špatné :D

Zatím přežívám...

Asi po půl roce další článek...

Na začátek bych se chtěla omluvit všem, že nečtu jejich blogy... Myslím ty, jejichž blogy jsem pravidelně četla a komentovala... V poslední době toho nějak nejsem schopná, ani nevím proč. Stejně tak nejsem schopná psát sem.

Jak se mám? Upřímě nedokážu říct, jak se vlastně mám... Maturitní ročník mi dává dost zabrat. Bába by to okomentovala, že je všechno úplně nejvíc na hovno, ale já si pořád říkám, že jsem optimistka, takže vlastně ani nevím, jak se mám. Zvládla jsem seminárku z dějepisnýho semináře na 1 (a nepropadla jsem z dějepisnýho semináře, jak už jsem si na začátku říkala...). Jsem na sebe pyšná, že jsem v prvním pololetí nepropadla (dokonce jsem neměla ani čtyřku, ale trojek tam bylo jak nas...etých). Tzn. zatím to vypadá, že mě pustí k matuře. Teda jestli nebudu propadat z něčeho druhý pololetí. A jestli zvládnu ten test z němčiny, kterej mi způsobuje deprese... Deprese si léčim spoustou depresivních doramat, ani nevím proč mi to pomáhá. Možná od toho, abych se mučila vlastními problémy. Takže v poslední době všechno zvládám s takovou poloviční letargií. Upřímě se začínám celkem bát. (dnes jsem nějak moc upřímná...) Co by se stalo, kdybych neudělala ten test z němčiny (znovu), kdyby mě nepustili k matuře (celkem nepravděpodobné - zatím, ale co kdyby), kdybych neudělala maturitu (tzn. učit se o prázkách - na zdechnutí) a nejhorší - co když mě nevezmou nikam na vysokou. Začíná mě to doma dost vydeptávat, takže se ještě přidává otázka, co když budu muset zůstat doma a nebudu někde pryč na intru? Jak dlouho to tam ještě vydržím??? (tahle možnost je dost pravděpodobná...)

Jak vypadá můj život? Tak největší část zabírá škola. Začátek roku byl tak děsnej, že jsme si nestihly ani popovídat o přestávkách, páč jsme se furt učili nebo psali úkoly. Teď už to je trošku lepší, ale možná jen proto, že jsme s Bábou některé předměty začaly ignorovat. Zařadily je do přihrádky NEPOTŘEBNÉ. Ve třídě se řídí pravidla - Jooo mám čtverku, což znamená pustí mě k maturitě!!!. Samozřejmě nám narvali ještě tunu projektů, abysme se nenudili (třeba referát do těláku, můj první v životě, samozřejmě totálně na lejno...), tzn. nemám žádný čas se připravovat na důležité věci, jako třeba na přijímačky... Super. A když už ten čas mám, jsem z té školy tak zhnusená, že už na to nemám nervy.

V poslední době je pro mě jedinou zábavou fandom. Což je zřejmě jediný zdroj mé zábavy v poslední době. Prvně se rozjel j-rock fandom a to tak, že nás s Šajdou napadlo udělat sraz j-rock fanoušků v Brně a překvapivě to nebyl Epic fail, ale dost se to povedlo. Takže se teď scházíme každej měsíc a s některýma si dost píšeme a podobně. A taky jsem našla velkou komunitu Arashi fanoušků na FB. Ne sice českých (ty tu očividně nejsou, čekám na ně už mooc dlouho), ale aspoň píšících anglicky. A hlavně dost aktivních, takže mám záznamy z jejich programů už dvě hodiny po odvysílání, což je dost dobrý. A tak před 3 týdnama se nám rozjela konverzace s několika Filipínkama a v poslední době si spolu hoodně povídáme. Takže to vypadalo tak, že jsem zrovna byla týden nemoná doma a celej týden jsem psala jen v angličtině :D Všechny jsou moc hodné a přijemné a nejsou to takové ty uječené puberťačky co chcou svoje miláčky jen vojet a kdykoliv se na ně podívá nějaká baba, tak ječí že ji zabijou, protože ten miláček je jejich. Takže dobrý. Většina už pracuje, mám pocit že jedna nebo dvě jsou vdaný. A všechny mají rády MatsuJuna :D Jinak dostává, že o Česku vždycky ví jen to, že tu máme pěkný holky... Smůla, že jsem zrovna výjimka...

Jinak už rok a čtvrt jsem posedlá Arashi a MatsuJunem. Nic se nezměnilo.

Mám teď rozkoukaný 3 doramy (který ještě pořád běží). Plánuju na ně sepsat recenze (asi na Nippon, kterej teď taky zanedbávám...) ale nevím, kdy se k tomu dostanu. Jo a začínám mít ráda Miuru Harumu... Což je divný, páč ještě tak před rokem jsem ho nesnášela :D

Na co se dívám:

Shitsuren Chocolatier:

Tohle mám teď na tapetě... XD

Eng. subs online: Gooddrama

Jak bych se nemohla dívat na něco, kde hraje Jun? :D A navíc je tam spousta čokolády a některé další postavy jsou taky zajímavé >:D. Je to dejme tomu o neopětované lásce. Sota (MatsuJun) se zamiluje do Saeko, která ho dá se říct jen využívá a nakonec mu řekne, že ho nemiluje a on, protože Saeko miluje čokoládu víc, než cokoliv na světě, se kvůli ní stane... čokoládovačem??! (jak se sakra říká tomuhle povolání?!?) s tím, že ji pak sbalí a nebo si aspoň uvědomí, že udělala chybu... (což je 1. díl... už to má 6). Překvapivě je to film pro dospělé, tentokrát nemusíte čekat 10 dílů na první pusu, což hodně lidí vyrazilo dech. A podle mě nejlepší a nejvtipnější části jsou jejich představy a taky se mi líbí ty barvy, nevím proč. A všechno tam přirovnávají k čokoládě. Musím říct, že se mi to moc líbí, ten děj zní celkem prostě, ale mají to dobře zpracované.

Ty barvy... ♥.♥

Asi tak XD

XD

Btw. miluju svůj fandom XD XD

*když se tak dívá na ty obrázky, proč tam vlastně není žádná, kde by byla vidět Saeko a je tam jen vedlejší postava Erena? XD XD asi je jasné, který pár podporuje*

Boku no ita jikan:

Eng. subs online: Gooddrama

Nová dorama s Harumou. Klasickej doják, borec, co dostane nepěknou nevyléčitelnou nemoc. Překvapivě to ale mají zpracované tak nějak... jinak. Přijde mi to réálnější, když to srovnám třeba s Ichi rittoru no namida, tam to bylo spíš pro puberťáky, tady už hrají dospělí, je to na tom vidět. Opět se mi líbí, jak je to zpracované. No a Haruma je tam opravdu zajímavý O.O

A ty vedlejší postavy stojí taky za to XD XD Jinak si teď všude berou jako vedlejší postavy otaku... Ať už je to Olivier v ChocoJunovi, nebo tady tenhle a jeho "přítelkyně" v Boku no ita jikan... XD

Ashita, mama ga inai:

Eng. subs online: Gooddrama

Je to taky takové smutnější. Je to o dětech v dětském domově. Tzn. je tam spousta mých oblíbených malých hereček a jsou tam všechny ňuňaté :) Překvapivě je tam hodně zajímavých vedlejších postav a několik z nich mě vážně fascinuje (hlavně ten dospělej borec, co nemluví... A ten co vede ten děcák...). Je těžké to nějak pořádně popsat, ale překvapivě čsto je to dost vtipné :D Na druhou stranu občas dost smutné...

Každopádně objevuje se tam Shirota XD XD

A ten borec mě fakt fascinuje XD

*ok, tak teď jí tumblr vyspoileroval 2 díly dopředu... proč to těm titulkářům tento týden tak trvá?!?*

Kdo ví, nepoví...

Tuhle prostě žeru... A ten klip je taky mooc zajímavej :)

Upozornění: V článku si autorka stěžuje na vše možné a nemožné. Na konci se dostane do fanmodu a má potřebu vás spamovat s tunou obrázků MatsuJuna. Konec hlášení...

---

Už jsem se tu víc jak tři měsíce neukázala... Ještě pořád žiju, jen nějak jsem neměla náladu na to psát. Až tak do včerejška. To jsem se nedokázala asi poprvé za hoodně dlouho na nic dívat a musela jsem psát. Psala jsem povídku a pak si četla druhou (už tak půl roku jsem na ni nešáhla a netuším, kde jsem skončila...).

Jak to se mnou v poslední době vypadá?

Maturitní ročník je prostě na naší škole na lejno. Na všech ostatních všichni valí, jaká je to flákačka, u nás od prvního týdne celá třída počítá hodiny, jak už jsme tam dlouho. Ještě se mi nestalo, abych po první hodině v novým školním roce říkala, že mě to tam nebaví a že tam zdechnu. No, teď to tak je. Před třema dnama se mi podařila další věc - odpočítávala jsem 40 minut z 45, fakt super. Udělala jsem si na lavici čárky a po kakždé minutě jsem jednu odmazala. Ve třídě je to čím dál víc jak ve cvokárně. Spolužák tam teď každý den nosí svoje milované ukulele a hraje na něj o přestávkách divný písničky. Další nedávno přišel s tím, že má úplně krutopřísnýho lipánka.

Mimochodem, od začátku roku do teď nás o 3 lidi ubylo. Jeden spolužák propadnul, takže je o třídu níž, spolužačka se na to vybodla na začátku roku a přešla na jinou školu (zrovna na tu barbie, jedinou ve třídě, jsem se tak těšila, jak bude homelesačit na vodě a ona si tam nakonec nejede, šmejdka...)

a dlaší spolužák se minulý týden sbalil a odešel taky na jinou školu. Takže z 34 lidí je nás už jen 28, s tím, že jeden borec odešel už v sekundě, mám ten pocit, a další dva minulej rok, tři letos. Super. Trošku nám to boří morálku, protože chuť se na to vysrat mají snad všichni. Profesoři nám to neusnadňují a spíš se mi zdá, že nás ještě víc mučí.

Ještě se mi nestalo, abych celou dobu, co jsem byla doma, se učila. Fakt úplně celou. No, poprvé jsem to zažila minulý týden. V pátek přijedu ze školy, počítám tak 30 příkladů do semináře z matiky, pak jsem psala referát, učila se.

Šla jsem se vykoupat a spat, protože další den jsem brzo vstávala. Narozeninová oslava Haňičky až v Ostrově u Macochy kdesi v ruiti. Vrátila jsem se v neděli ve 13 h., totálně mrtvá, protože jsem spala jen 3 hodiny (no... s Šajdou jsme celou noc párovaly všemožné j-rockery a rozebíraly... raději nechtějte vědět co... XD A ráno jsme pokračovaly...). Dojedu domů a fotřík mi nakáže, že prostě pojedu na oslavu narozenin dědy a hotovo, že se o tom se mnou nebude bavit. Takže ve 3 jsem jela k babánce, vrátila jsem se v 6. Ještě zdechlejší, samozřejmě. Uvařila jsem si kýbl čaje a pokračovala v učení. Končila jsem kolem 9. Budík nastavený na 4 ráno, hodinu a půl jsem se učila a pak jsem jela na 7 do školy. Ještě tam jsem byla o půl hoďky dřív a učila jsem se. Stejně z jednoho testu budu mít za 5 (děják a hroozně hodná profesorka :)),

20 otázek na pravěk, Egypt, Mezopotámii a pak ještě dalších 6 na Řecko, který jsme si přece měli přečíst na ten den, že ho proberem (vtipný, takže z těch 6 nemá nikdo nic dobře, páč toho bylo dalších 10 A4 a na to už nikdo neměl čas ani nervy...). Hmm, mooc dobrý.

Každý týden píšeme z češtiny na jedno období (starověk, pravěk atd.), tzn. je toho jak nas... Do toho 2x za týden test z matiky (normální + seminář), z angličtiny, němčiny taky téměř pravidelně. V němině nás teď zjebala, že bysme se mohli konečně začít učit. Psali jsme zaím 3 testy, 2x na slovíčka, 1x na překlad vět. Vždycky to dopadlo katastrofálně, samý 4, 5. Tentokrát nebyla ani jedna 1, jen dvě 2 a tři 3, zbytek 4 a většinou 5, takže super (byla jsem na sebe pyšná, dostala jsem za 3, takže jsem si zlepšila svůj pětkový průměr :D).

Oni nás prostě přetěžují. Učit se do každého semináře dopředu, ještě dělat skoro do každého referát (nebo seminárku, jak já do dějáku... zdechnu...), pak normální písemky jako obvykle. Nejvíc mě dostává spolužák, který to opravdu bere s nadhledem: "Dostal jsem 4 z němčiny, a víš co to znamená??? Že můžu k maturitě!!!!" XD Asi tak, no... Na pěkný vysvědčení to teda opravdu nevidím...

Napadlo nás uspořádat sraz X Japan fanoušků v Brně.

Nakonec jsme měly tento týden menší předsraz v Brně. Bylo to super. Bylo nás tam 5. Ochutnaly jsme Bubble tea, pak jsme zašly do čajky a tam jsme rozebíraly vše možné a nemožné. Takže nakonec jsem tam zůstala i místo kláves a výtvary... Nějak jsme se nedokázaly rozejít a ukončit to. Dvě holky musely dřív, zůstaly jsme tam jen 3. Vedle nás si sednul neznámý mládenec, který asi doufal, že nás nabalí. My ho ale ignorovaly, protože jsme zrovna barvitě rozebíraly yaoi a shipping. Chudák. Mohl být rád, že nerozuměl většině pojmů. I tak vypadal dost schlíple... XD

Neustále mě vysírá fakt, že v roce 2020 budou v Tokyu olympijský hry. To znamená, že se bude Kokuritsu stadion opravovat. Arashi tam měli letos v září poslední koncert, teď je to zavřený a začíná se s opravami. Tzn. do 2020 tam nebude žádný koncert, a i kdyby to stihli dřív, tak podle plánů bude nový Kokuritsu zastřešený, tzn. ztratí to tu atmosféru. Kdo nikdo neviděl koncert v Koku asi neposoudí, ale nějaká Tokyo dome se proti tomu může jít zahrabat. Natož pak něco menšího. Pije mi to krev čím dál víc. Já měla sen, že si nějakým způsobem vydělám na cestu do Japonska a půjdu na ten Arashi koncert v Koku a leda lejno... A i kdyby ne, tak bych aspoň viděla ty DVDčka z toho, který jsou parádní, jenže nééé... Nesnáším sport, fakt že jo...

Chápete... Nebude tohle:

Ani tohle:

Jinak ohledně posedlostí, na Arashi ujíždím očividně pořád. Spíš je to horší a horší. MatsuJun je pořád můj miláček, už rok.

Do toho se míchá J rock - L'arc en Ciel, X Japan, Luna Sea, Vamps, pak konkrétně Hyde, Sugizo. Dívám se pořád na nějaké doramy, viděla jsem všechny MatsuJunovy, tak polovinu Nishikida Ryoa

pak taky Oguri Shuna.

Ti dva po MatsuJunovi sice nejsou tak pěkní (vypadají upřímně občas dost divně :D), ale jsou to mooc dobří herci a většinou si dokáží vybrat zajímavé role a taky je dobře ztvárňují. (takže nemusím hodinu hledat něco slušného, na co bych se mohla mrknout, stačí vybtar něco, v čem hrál jeden z nich... XD)

MatsuJun bude mít v kině nový film (bohužel jen v tom japonském :'-( ), Hidamari no Kanojo.

Něco romantického, vypadá to úžasně. V některých show se objevuje jeho co-star s ním a musím uznat... Začínám je shippovat. Hodí se k němu. Oba rádi vaří, mají spoustu přátel, se kterými rádi tráví čas, dívají se na filmi a chodí se dívat na představení a spousta dalších věci... Navíc spolu nevypadají vůbec špatně (hodně fanoušků má trauma z toho, že vypadá trochu jak jeho sestra, takže takovej menší incest, ale co... Prostě k sobě sedí..).

Btw. vysvělí mi někdo, jak tenhle ňuňíček může mít třicet?!? XD

Na té první mu je tak 13, na druhé 30... XD

Chápete to?!?

Edit: Ten článek jsem psala před týdnem, nestihla jsem ho dopsat... :D

Satoshi Ohno 大野 智

Datum narození: 26. 11. 1980
Místo narození: Mitaka
Barva: modrá
Výška: 166 cm
Váha: 49 kg
Krevní skupina: A
Sourozenci: starší sestra
Přezdívky: Riida, Ojisan, Ojichan,
Záliby: Rybaření, tanec, zpěv, kreslení, malování, modelování, tvoření.

Ono Satoshi se narodil 26. 11. v Mitace v Tokyu jako mladší ze dvou dětí. Říká o sobě, že v mládí byl dost uzavřený, osamělý,  neměl moc kamarádů a občas byl i depresivní.

Sporty ho moc nebavily, spíš se zajímal o umění a to především kreslení. Začal kreslit ve třetí třídě a to kvůli Dragonball. Jeho kamarád tím byl posedlý a oni mezi sebou neustále soupeřili, kdo zvládne něco z toho nakreslit líp.

Se svou matkou má dost blízký vztah, dokonce mu do nedávné doby (a možná ještě do teď...) nakupovala oblečení (další důvod je ten, že on nesnáší nakupování). Když se vracel pozdě z práce, pokaždé na něj čekala. Jsou spíš jak kamarádi, než jako syn a matka. Jeho matka ho přihlásila na konkurz Johnnys. Když stál na konkurzu na pódiu, všichni ostatní začali tančit, jen on stál a zamával své matce, která na něj čekala. To Johnnyho rozlítilo a nařídil mu, aby si stoupnul dopředu a tancoval. Ono to tedy udělal a Johnny ho nakonec pochválil. Členem Johnnys se stal 16. 10. 1994 a byl jako jeden z mála vybrán samotným Johnnym.
Ono dlouhou dobu nebyl v žádné (vlastní) skupině. Jednou se ho prý Johnny zeptal, jestli má rád voleyball. Ono se zalekl, že když řekne že ano, tak ho bude muset hrát, tak řekl, že ne. Johnny pak stvořil skupinu V6 (z těch, kterých se zeptal a řekli, že mají rádi voleyball), což Ona naštvalo a uvažoval o tom, že už s Johnnys skončí. Někdo ho ale odradil a řekl mu, ať ještě chvíli počká a pak se stal členem ARASHI.
Debutovali na Hawai 15. 9. 1999. Jejich první CD A.RA.SHI vzniklo 3. 10. téhož roku.

Leadrem se stal ne proto, že byl nejstarší, ale proto, že vyhrál kámen, nůžky, papír.
Na začátku Arashi kariéry byl nejméně známým členem. Ostatní členové se znali mezi sebou z různých společných projektů, ať už to byly filmy nebo focení. Ohna fanošci moc neznali, protože vystupoval spíše v divadelních hrách a dlouhou dobu působil v Kyotu. V divadelních hrách hrál i později a to víc než v seriálech, narozdíl od zbytku Arashi.

V roce 2006 měl sólový koncert 2006xOtoshidama/Arashi=3104yen. Na koncertech tvoří i vlastní choreografii. Nejdříve si ji tvořil jen do vlastních sól, ale v poslední době tvoří choreografii i pro celou skupinu.

Často o sobě říká, že není dobrý Leader, protože nedokáže lidem kolem sebe něco nakazovat a tak podobně. Zbytek Arashi ho ale vždycky brání a říkají, že kdyby neměli takového leadera, nebyli by Arashi, protože to, co jsou teď, jsou jen proto, že je Ohno nenutil dělat něco proti jejich vůli a že nechal každého vyslovit svůj názor a neprosazoval jen ten vlastní. Zbytek Arashi ho dost často šikanuje (styl tančí nějakou choreografii, mají stát v řadě, všichni se chytí a jen Ohna nepustí mezi sebe atp.), ale dělají to spíš pro legraci. Když jde na věc, všichni ho brání a starají se o něj.

Pár zajímavých faktů:
Když byl malý, chtěl se stát pekařem.

Prý na jednom koncertu si sundávali kalhoty a měli pod nimi mít další kraťase jako další kostým. On si však ty vnitřní kraťase zapomněl obléct a tak než si to uvědomil, stál na pódiu jen ve spodním prádle.

Miluje pálivé věci a to opravdu hoodně pálivé. Ostatní členové o něm říkají, že má hloupý jazyk, protože normální člověk by takovou ostrost nezvládl.

Když se v rozhovorech ptali Arashi na koníčky, dlouhou dobu říkal, že rybaření, i když to nebyla pravda. Pak se jednou rozhodl, že to zkusí a zamiloval se do toho. Teď je posedlým vším, co má něco společného s rybami. Když má chvilku času, tráví volno na moři a rybaří. To je taky důvod, proč je tak tmavý. Až jednou bude muset přestat být idolem, hodlá se stát prodavačem v rybářském obchodu. Jeho snem je mít rybářskou loď. Když se ho ostatní členové Arashi ptali, co chce k narozeninám, řekl, že loď.

Aktivně kreslí do teď, i když s občasnými pauzami. Měl dokonce i vlastní výstavu v New Yorku. Už několikrát se podílel na kreslení charitativních triček pro 24 Hour TV. Letos (2013) se jich prodalo více jak milion.

Je známý svou nemluvností. V jednom časopise mu dokonce stopovali, jak dlouho vydrží neříct ani slovo v Arashi pořadu. Bylo to víc než půl hodiny (ten pořad má přibližně 45 minut...). Od té doby si na to Arashi dávají pozor a vždycky se ho někdo na něco zeptá nebo s ním aspoň prohodí pár slov.

Další často zmiňovanou věcí spojenou s Ohnem je jeho ospalost. Neustále vypadá ospalý.

Prý je dalekozraký. Na čtení nosí brýle nebo čočky.