Social Icons

středa 26. prosince 2012

Vidláci zas jeli na hory

Tak jo... Hory sice ještě neskončily, ale co...
*má záchvat smíchu, který později vysvětlí*
Začátek. Je 23:30, Štědrý den a Kakusho si vaří rýži v novém rýžovaru, který dala rodičům k Vánocům. Napůl potmě, aby nevzbudila sestru. Další den vstává v 6, aby si dobalila a nachystala se. Of course, že něco důležirého nechá doma - pyžamo...


Ráno celá rodina pobíhá po baráku, kufr se plní, nadávky lítají vzduchem... Matka klasicky nerví, že nemůže najít sestřin dudlík, otec nadává, že už jsme měli jet v 7 a je 8 a furt jsme doma. Vylezem teda před barák, kde už před 20 minutami fotr říkal, že bude venku s autem. Samozřejmě tam není. Zjistím, že se mi už nevejde batoh do kufru, takže ho musím mít celou cestu na klíně. Ještě než vyjedem, bratr přiběhne k nám a prohlásí, že fotr vymyslela fakt super kreaci - přivázal snowboardy na střechu zabalený v pytlu od brambor. Taková face-palm celá rodina... Jízda je klasicky hrozná, člověk se tam nevyspí, poslouchají se tam sračky a když si chci pustit Art of Life a konečně se k tomu odvážím, že to pustím celé rodině, tak zjistím, že ta úvodní pasáž, instrumentálka, tam není pořádně slyšet. Takže zas nic. Cestou řešíme Gangam style a AKB48. Fotr už asi začíná tušit mou japanofílii.... Hah... Cestou nám začal klepat snowboard do střechy... Asi se uvolnil pytel XD. Bohužel neklepal do rytmu... Do toho nám jel Gangam style. No fakt něco
Dojedem tam, málem se zabijem na ledu před hotelem. Pak ubytování v hotelu. Naběhnu si tak s bratrem pro wifi na recepci. Kráčím si tam v klídečku polonahá. Čekám tam nějakou starou babičku, místo toho tam na mě vyjede nějakej mladej butler, taková otočka zpět...
Lyžování. Zabíračka na nohy, ale jinak cajk. Akorát bratr se mohl podělat z vleku, kterej nás vezl hoodně vysoko nad zemí a ještě se s náma seknul nad řekou... Smáli jsme se fotrovu vázáni na snowboardu, že jesi si to špatně zapne, tak má po snowboardu. Zpátky na hotelu, děláme tam pěknej bordel. Pokoj jenom já s bratrem, naši o několik pokojů dál. Já tak šťastná, že nebudu poslouchat sestru, jak řve. Místo toho jsou vedle nás němčouři s ještě hlasitějším malým děckem a o kousek dál mají ještě psa...
Večer čumíme na Karlíka, nebo spíš bratr, já si čtu mangu a vypisuju si kanji znaky. A taky jsem mu ukazovala fotky hideho, Hydea, Sugiza a Yoshikiho... Zajímavé to bylo... XD
Ráno si nastavím budík na půl 8, že teda pudem na snídaňu. Oblíknu se, vzbudím bratra a pak zjistím, že naši ještě chrápou... Snídaňa byla fakt dobrá :)
Tentokrát že se prý naučím na snowboardu. Snažím se tam sjet jakejsi minikopeček, hodím tam 5x tlamu, narazím si prdel a kolena, až teda přesvědčím fotra, že se to sama vážně nenaučím. Zaplatí mi učitele, on že teda půjde se mnou. Nejdřív si jde ale sjet kopec s bratrem. Tak tam čekám, přijde lektor. Čekáme na fotra, povídáme si. Dozvím se, že je stejně starej jak já, že chodí taky na 8 letej gympl, všeobecnej, taky do třeťáku, kdesi u prahy. Shodli jsme se na tom, že Česko je prostě na houby a prořešili jsme další věci. Pak přilez fotr. Já lektora upozornila na to, že to se mnou bude mít těžký, zato otec už na snowboardu celkem zvládá. Začátky, ježdění po rovince, celkem to šlo. Chválil mě. Posunuli jsme se na větší kopec. Celou dobu mi nosil prkno a zapínal mi vázání >:-E. Sjela jsem kopec, ani jsem se při tom nezabila. A pak to skončilo. Následně jsem si ještě zkoušela oblouček a tak. Největší problém je pro mě se zvednout, to fakt nedávám... Kdž si vzpomenu na lyžák a to, jak ze mě byl Effa úplně hotovej, že se nedokážu zvednout na lyžách... Podobný je to se snowboardem. XD Asi ve 3 jsem se vrátila na hotel, totálně mrtvá, s naraženou prdelí, bolavejma ručičkama a kde čím bolavým. Dostala jsem na starost sestru a matka šla lyžovat. No myslela jsem, že zdechnu. Naštěstí přilezl ještě bratr... Sestra tam furt dělala bordel... Po hodině přijde matka a fotr nás žene na noční lyžování. Bratr že jde zkoušet snowboard. Hodí párkrát držku a pak si to ten hajzl krosí stejně jak fotr XD Každopádně na koncu si parádně narazí prdel, takže potom jdeme domů a všichni skuhráme. Teď na pokoju děláme totální bordel. Furt někdo nadává "Aááá, mám půl prdele..." "Ou, nemůžu zvedbout ruky, podej mi to..." "Néé, mě bolí nohy..." "Jsme jak důchodci..." "Důchodci maj celou prdel..." Pak jsme vyrobili průjem nebo bloody ass, chcete-li XD Tang mango s koka kolou. Vypadá to fakt chutně a chutná to ještě líp... XD Pak si bratr ještě polije postel minerálkou, no fakt super tady... A asi zejtra zdechnu, nemůžu se ani pohnout XD A máme tady totální bordel... XD A bratrova rukavica na nás ukazuje fakáča.
Edit 20 minut na to: *Bratr právě narazil hlavou do zkosené střechy XD*

úterý 25. prosince 2012

RIP moje Aloe...

Chtěla jsem to napsat už včera, ale na Vánoční článek se to moc nehodilo *kecá, byla moc líná...*, takže to tu máte dneska...
Och moje milované Aloe, budu na tebe jen v dobrém vzpomínat. Když tvého předchůdce moje matka přelila a já si tebe potom jako malinkou rostlinku domů přinesla... Žilo jsi se mnou dlouho, několik let. Přežilo jsi několik táborů (tzn. matčinu péči...), dovolených a kdoví čeho a teď už jsi to neustálo. Byla z tebe už obří rostlina, ani jsi se na okno nevešlo, mělo jsi snad víc než metr a teď, když jsi opět dostalo vetší květináč, jsi to nezvládlo. Postupně jsi mi uhnilo a teď z tebe zůstala jen rozpláclá troska. Bude se mi po tobě stýskat. Tolikrát jsi mě zachránilo, třeba když jsem se dodřela na kole a dávala jsem si pak právě tebe na rány nebo kdž mi padala nabíječka z exterňáku a ty jsi ji svými listy zachytilo. Tolik radosti jsi mi dělalo, tolik společných zážitků a já se teď s tebou budu muset rozloučit. Budu na tebe vzpomínat!!!!

Vysvětlení: Několik týdnů valím do babičky, aby mi přesadila aloe. Pak teda, že jo, že jí ho mám dat na schodiště a ona ho přesadí. Učiním, jak říká. Samozřejmě ho přesadila až tři dny potom a zrovna ty tři dny byly největší mrazy. Stráášně se divila, že to jaksi začíná hnít. Ono sukulenty nejsou moc dělaný na -7°C... No a postupně začínalo uhnívat, po listech. Já pořád doufala, že to nějak ustojí... No, neustálo. Zhroutilo se a je po něm... Chudák...

pondělí 24. prosince 2012

Šťastné a veselé!

Tak a je to tady zase. Stejně jako (snad) každý rok píšu přání k Vánocům. Letos trošku nestíhám, ještě jsem vytvářela dvě další přáníčka, jedno pro Cam a druhé pro X kamarády XD a do toho jsem vlezla na Tumblr, znáte to... A to bych si ještě měla zabalit na hory *vzpomněla si, že ještě nemá zabalený jeden dárek, hups*, na který jedem zítra hoodně brzo ráno... A narvat si věci na novou kartu do mobilu... Hmm, je toho ještě hoodně.

Vrátíme se k věci. Letos kreativita pokulhává, takže...
Ať se moc nepřejíte vánočním cukrovím, protože pak vám bude míň chutnat a to je škoda, ne? Pamatujte, že u vánoční večeře se nedostávají záchvaty smíchu, ono ty kosti z kapra se rády zasekávají v krku i bez toho. Pokud budete zpívat vánoční koledy, doufám, že jste na tom se zěvem líp, než já, když mi bylo 5 *nedávno se dívala na kazetu a myslela, že umře hambou... Něco tak hroznýho ještě neslyšela XD*, pro bezpečí všech. Pokud máte malé sourozence, nervěte se s nimi o dárky... A užijte si Vánoce, můžou to být třeba vaše poslední, že... Člověk nikdy neví *právě dostala na starost sestru... Huh...*. Ať dostanete všechny dárky, co si přejete *pořád ještě doufá aspoň v ty titulky* a všechny přání ať se vám splní. Hlavně pamatujte na to, že by to měly být svátky klidu a míru...
Sestra očividně spořádaně sedět nebude... Místo toho mi tu kope do klávesnice, takže se asi budu muset rozloučit...

neděle 9. prosince 2012

Chybami se prý člověk učí. Tak proč se u nás zase volili komunisti?!

Už dlouho plánuji tohle napsat, ale moc se mi do toho nechtělo. Nejsem moc politicky aktivní, zatím ještě nemůžu volit a politické debaty v oblibě nemám. Ale tohle mě pobouřilo. Je to trošku neaktuální, ale co.
Když ve volbách málem zvítězili komunisti, doma to vřelo. Nikomu se to nelíbilo, všichni nadávali. U nás doma naštěstí komunisty nevolí nikdo...
Kamarádka si třeba těsně před volbama koupila ponožky s třešničkama. Koupila si ještě s dalšími obrázky, každopádně když se v nich ukázala doma, její mamka prohlásila, že to musí okamžitě sundat, že takovou propagandu komunistů doma nebude tolerovat.
Nedávno jsem si četla Nový prostor. Ptali se těch lidí, co NP prodávají, co by si přáli k Vánocům. Celkem mě překvapilo, že hodně z nich chtělo konečně zánik komunistů u nás... Když už se to nelíbí těm úplně nejnižším vrstvám (komunismus je o tom, že se bohatství rozdělí všem a všichni na tom budou stejně), tak to asi mooc dobré nebude. Ti lidi se bojí. Bojí se, že to tu bude zase jako před několika lety.
Nezdá se mi to tak dlouho, co u nás komunisti vládli pevnou rukou. Nevím, jestli lidé tak rychle zapomínají nebo co, každopádně, vždyť mezi námi ještě žijí lidé, co si tu situaci pamatují. Jak se u nás zavíralo kvůli každé kravině, na začátku se zabíjeli lidé, mučili se, studenti se upalovali, aby vládě konečně otevřeli oči. Nakonec se povedlo zemi osvobodit a o pár let později to vypadá, že zem znovu padne do rukou komunistů. To jsme všichni slepí? To se nedokážeme poučit? To všechny ty oběti a snahy byly zbytečné? Proč?! Neříkám, že je ve vládě moc z čeho vybírat, ale komunisty bych nevolila nikdy...
Já si nemyslím, že přijdou komunisti a hned začne teror. To by asi nešlo... Spíš to půjde postupně. Nejdřív na nás budou hroozně hodní a pak se bude upevňovat mor Ruska a půjde to do kytek. A pak už nebude cesta zpátky... Znám hodně lidí, co říká, že jakmile tu začnou vládnout komunisti, stěhují se ze země. Bude to tady stejně jako už několikrát, tenhle stát přijde o hodně inteligentních lidí, osobností... Komunismus a inteligence totiž moc nejdou dohromady. Může mi někdo vysvětlit, proč to zase směřuje takhle do háje? Já to vážně nepobírám...

Nejvíc mě dostává chování Rusů a jejich smýšlení. Většinu nikdy nenapadlo, že to co dělal Stalin a jeho následovníci bylo špatné. Chtěli se stát velmocí, i když je to stálo hromadu vlastních problémů. A panovníky, kteří se snažili konečně nastolit mír a svobodu všem, nesnášeli. Teď novou expanzi ruské moci podporují. Nechápu smysl jedné obrovské velmoci s jedním panovníkem, co si bude hrát na diktátora a bude ovládat všechno. Už tu bylo tolik pokusů, od Římanů, nácků nebo komunistů a nic z toho nepřineslo nic dobrého, tak proč?!!!

sobota 8. prosince 2012

Milý Ježíšku...

Milý Ježíšku, letos mám víc přání, než loni. Trošku jsem se změnila, takže si přeji něco úplně jiného.


Nejprve bych si přála Sugizovu kytaru, jmenovitě tuhle *protože hezčí kytaru nikdy neviděla*:

Pak taky Sugizovy housle...


Dál taky Yoshikiho piáno... (lepší by bylo to jeho černý, ale nenašla jsem pořádný obrázek)

K tomu tyhle dav, aby mi na ty nástroje měl kdo hrát (a naučili mě na ně hrát)

Dál bych si přála Juna Matsumota, abych se mohla dívat na ten jeho dokonalej úsměv *je jí jedno, že na téhle fotce se zrovna neusmívá, tady má zas supr košilu* a případně s ním dělat i něco jiného...

Potom taky vlastní velkej barák, abych je tam mohla všechny i s jejich nástrojema narvat a mohla si tam s něma dělt, co chci... Pokud možno tenhle: XD

Ještě bych chtěla titulky k filmu Soundtrack (anglický)
A pak taky k Pinocchiovi...

Doufám, že se mi aspoň jedno přání splní *doufá aspoň v ty titulky* XD


pátek 7. prosince 2012

Soundtrack

Už nějakou dobu jsem zase nic nenapsala... Teď přináším další "recenzi", tentokrát na film se Sugizem... XD Kdo to je ví jen pár vyvolených, možná o něm napíšu článek... Každopádně z filmu jsem momentálně ještě pěkně hotová (i když si nejsem jistá, jestli to není jen kvůli mé momentální úchylné náladě a posedlosti Sugizem), takže to zas bude výtvor.


Rok vydání: jaro 2001
Délka: 92 minut
Obsazení:
Shion: SUGIZO
Misa: Ko Shibasaki
Red Monster: Sayoko Yamaguchi

Děj:
Protože film nemá anglické (natož pak české) titulky (kdysi to prý bylo na youtube s titulkama, ale nějakej vocas to zakázal...), budu sem psát veškeré poznatky, které jsem zjistila.

Film se odehrává na neznámém místě v neznámém čase, je to trošku fantasy. Shion a Misa jsou sourozenci. Žijí spolu v podivném domu, kde jim uprostřed roste velký strom. Zabili jim rodiče přímo před nimi, když ještě byli dětmi. Shion tak od té doby trpí strašnými nočními můrami a Misa ztratila hlas. Vzájemně se podporují, pomáhají si. Shion je hudební skladatel, hraje na housle a skládá pro Misu. Misa zase píše pohádky, taky pro Shiona. Taky k nim kreslí obrázky. Oba dva se tím živí. Žijí si relativně poklidným životem, krom toho, že je pořád trápí trauma ze smrti rodičů. Postavy mají šedé vlasy, nejsem si jistá, jestli je to tím, že jsou tak staří nebo to mají z té hrůzy (můžou vám zešedivět vlasy z něčeho takového...).
Ta písnička tam myslím nebyla, každopádně to video je dobrý...
http://www.youtube.com/watch?v=1b5SRVsll7Y
Jenže pak se stane neštěstí. Misa jde uvařit čaj. Vaří ho na plynovovém sporáku. Prohlíží si obrázek Shiona, který si tajně kreslila, aby to Shion neviděl, když papír chytne. A pak od něj chytnou i její šaty a všechno. Snaží se to uhasit, nejde to. Shion je ve vedlejší místnosti, ale nemůže ho zavolat, protože nemluví, nedokáže ze sebe vydat ani hlásku. A tak tam uhoří. Shion ji najde, až je po všem. Když hraje, najednou mu zaskřípe smyčec a on si všimne, že Misa tam není. A pak ji najde v kuchyni už mrtvou.
Nezbyl mu na světě nikdo. Zdrcen ještě sestřinou smrtí se noří do nočních můr. Už nedělá nic, neskládá, nedbá o sebe. Nikdo už mu nepomůže se z toho dostat. Jenže pak jednou se tam objeví dívka, která je až moc podobná Mise. Shion si nejdřív myslí, že je to ona. Ale chová se jinak a její jméno je sice stejné, ale píše se jinak. Začne Shionovi pomáhat a Shion zase získá aspoň jiskřičku naděje. Misa se o něj stará.
Shion se od sestřiny smrti bojí ohně. Proto nemá zapálenou v domě žádnou svíčku *tzn. nemá tam moc světla*, natož pak aby si něco uvařil. Misa mu tam ale svíčky zapálí. Každopádně když se Misa rozhodne vařit a Shion jí v tom nedokáže zabránit, Shion vedle ní celou dobu sedí s nachystaným hasícím přístrojem v ruce, kdyby náhodou... (u tohohle jsem zrovna jedla a když jsem to pochopila, málem jsem si nahodila display kašou... XD).
Shion ji začne učit hrát na housle. Má ale rozbitý smyčec.
Misa má vlastní potíže. Její otec mlátí její matku. Ona když to vidí a musí poslouchat, jak na ni řve, začne se řezat. Tak to pokračuje dál a stupňuje se to... Shion odhalí její tajemství, když spolu jdou na loutkové divadlo. Když tam začne panáček mlátit panenku, Misa znervózní. Shion ji uklidní. Stejně tak ona pomáhá jemu v jeho nočních můrách. Po divadle dostane Shion nový smyčec a může jí konečně zahrát. A ta hudba ji tak dostane, že se jí vyléčí rány...
Vrátí se do reality, kde leží v nemocnici na kapačkách. Shion a jeho hudba jí pomohly se z toho dostat.
Ten konec je trochu nejasnej. Hodně tam záleží na jakémsi příběhu v kině hned ze začátku, který jsem moc nepobrala. Myslím si, že je hoodně velká škoda, že tenhle film nemá titulky. Každopádně i přes to to stálo za to.

Hodnocení:
Narazila jsem na to náhodně na Youtube. Tam byl vlastně konec, společně s písničkou. Vypadalo to divně, dost divně (zvlášť když to byl konec, který jsem ani po shlédnutí celého filmu nakonec nepochopila...), ale nějak mě to zaujalo. Navíc ta hudba mě naprosto dostala (asi jako vždycky, když Sugizo začne hrát na housle...), takže jsem se na to musela mrknou.
Našla jsem to na youtubku celý, ale strašlivě kostičkovaný. Po třech dnech se mi to konečně podařilo stáhnout, v celkem solidní kvalitě a já se na to mohla konečně pořádně mrknout. A mooc se mi to líbilo. I když jsem ten příběh úplně stoprocentně nepochopila, steně to bylo mooc pěkné. Líbilo se mi, jak to bylo udělané. Trošku mi to připomínalo Burtona... Hlavně tam bylo hodně náznaků, symbolismus, myslím, že by se to líbilo naší učitelce dějin kultury XD Akorát radši nechci vědět, co by z toho zase vydedukovala... Stačil mi Karlík a továrna na čokoládu... XD
Ta hudba mě naprosto dostává *uvažuje, jestli se jí podaří narvat celej film do mobilu nebo jesi si tam místo toho nacpe hromadu Sugizových cédek... Napadlo ji, že k tomuhle je vlastně taky cédko!*. A jestli takhle bude vypadat Sugizo ve stáří, tak má se mnou asi hoodně velkej problém... *cenzura úchylných komentářů...* Nejlepší na tom je, že tam byl špinavej, totálně mimo, v divnejch hadrech a já se rozplývala nad tím, jak je tam nehorázně sekushi... XD Jinak jsem naprosto normální... Jo a ty děti tam jsou strašně roztomilý (nejsem pedobear...).
Nejlepší bylo, že jsem od začátku věděla, že jsou to sourozenci... Pak, když nadešla scéna v budce, jsem se zděsila, že asi spáchají incest, tak jsem to stopla a hledala, jesi jsou to opravdu sourozenci. Byli a incest tam samozřejmě nebyl. Tahle věta je pěkně dementní na zakončení... Jinak stáhnout to není jednoduchý... Kdyby o to měl někdo zájem, koho nepotkám (tzn nemožu mu to dát na flešce) tak to možná narvu na ulož to... Napište... Jen kdyby o to měl někdo zájem...
Tady je ten konec... Za A je to spoiler a za B je to dost divný, když to nevidíte s kontextem... Ale ta hudba je úžasná...

sobota 1. prosince 2012

neděle 25. listopadu 2012

Babské hody 2012

Je neděle odpoledne a já nejsem schopná vůbec nic dělat (krom brouzdání na netu a spaní...).
Shrneme si proto můj víkend... Mám hodně komentářů k celému minulému týdnu, ale to se mi zřejmě nechce psát, takže smůla... XD
http://www.youtube.com/watch?v=mFF_i8T-TMU&feature=relmfu
tohle si pouštím na vymytí dechny z hlavy...

Už několik týdnů jsem se připravovala na hody. Každý týden ve středu zkoušky do třičtvrtě na jedenáct večer, pak i v pátek... Cvičily jsme taneček, chystaly jsme výzdobu, povídaly si... V sobotu konečně nastal den D. Já ráno vstala, dala si mega koupel, pak jsem něco málo dělala *nepamatuje si co* a ve třičtvrtě na 12 už jsem byla naklusaná u kadeřnice, která si se mnou hrála ještě do čtvrt na 2. Opět strašně šťastná, že musí česat zrovna tu, co má nejvíc vlasů ze všech (tzn. trvá to 5x dýl). Každopádně po třičtvrtě hodině natáčení každého mini pramínku se dostalo i na samotný účes a ten se jí mooc povedl. Jako vždy.
Potom naklusat domů, pohlídat sestru a jít se namalovat. Taky náročný proces. Přišla jsem s hláškou, že dneska nemůžu jít bez obočí... XD Mám takový málo viditelný obočí, takže jsem ho musela trošku vybarvit... No, myslím, že to bylo poměrně úspěšné, myslím, že jsem to nějak nepřehnala nebo tak.. V 5 přijela Šajda a já se pustila do oblíkání. Nejdřív silonky a děsná košilka, kterou mi půjčila matka. V kombinaci s tím supr účesem to vypadalo fakt skvěle XD. Šajda z toho byla tak hotová, že si to musela vyfotit. Pak k babánce a jde se pokračovat. Naštěstí teta se strýcem, co tam byli na návštěvě už odjeli...
Jelito... Už ta první fáze a já zdechala. Musí se to hoodně utáhnout, páč potom se to povolí... Bla, bla... Na to první naškrobenou spodničku. Jak beton. Další čtvrthodinu se bavily zapínáním dementních patentů, které měly tendenci se neustále rozepínat, načež matka prohlásila, že to na mě prostě není dělaný, že ona byla určitě hubeňejší... Nakonec to v pohodě zapla Šajda. Pak přez mě hodily další dvě spodnice, následně si pode mě maminka lehla a snažila se to do sebe nějak napasovat... No bylo to fakt zajímavý... Až to začaly zapínat, tak tak říkám: "No, ale neměla by pod tím bejt ta halenka?" "No, tos to nemohla říct dřív???" "Tak nevim kdo řikal, že ví, jak se to dělá, že..." Takže patenty zas rozepnout, všechny, narvat tam košulu... Matka si pode mě opět lehla, tentokrát tam rvala halenku pod spodnice. Potom prohlásila: "Jako nechci nic říkat, ale připadám si jako gynekolog..." Babička: "Tak tam to vynech prosim tě, jo?!" Jako fakt super XD
Zas debilní patenty, další hromada času v háji... pak už to bylo lepší. Jenom kordula a kromada mašlí, červená suknice a na konec mašle dozadu a zástěra. To už bylo v pohodě... No a bylo třičtvrtě na 6...
Sukňa jak kráva, neustáe jsem musela komentovat svůj nový obří zadek a to, že ještě k tomu vypadám jak těhotná, takže super. Nejlepší pak bylo, že jsem se nevešla do dveří... Do žádných dveří... Dost s obtížemi... Jo a taky jsem pochopila, proč ty stárky v těch krojích chodí jak postižený...
Další půlhodinu jsme s Šajdou dělaly kraviny a fotily se se vším možným a nemožným... XD No to zas bylo něco :D Pak jsem si vzpomněla, že nemám nachystané karafiáty a rozmarýn a tak... Totální trty... OK, pokus o trty, nesměla jsem nic sejmout svou velkou prdelí... Taky jsem zjistila, jak mám malý pokoj... Stojím tak mezi skříňí a postelí a mlátím zatkem o obě věci...
Pak přišly holky (po mega spoždění). Kubi mě uklidnila, že má taky tak velký zadek jak já a že taky vypadá jak těhotná... Odpornej šátek přes ramena, Šajda mi vzala chlebíčky, já vzala tašku a boty a šlo se.
V sále jsme ještě zkusily taneček, já zjistila, že u otoček mě kroj táhne dál, což je celkem problém. Pak jsme se ještě nasádlily do kumbálu, popovídaly si a mohlo se začít... V půl deváté nástup. Ten se nám vydařil, všichni si ho chválili, takže super. Pak pár tanečků. Já zjistila, že prostě nedávám polku s Kubi a že je začátek a už mě bolí nohy jak kráva.
Pak jsme občas tancovaly, občas se ulívaly, takže super... Program byl celkem nuda. Hlavně holky se nahoře nudily...
V deset byl taneček, po tanečku už jsem zůstala v balerínách, páč se to v těch lodičkách už nedalo, dopadla jsem ještě dobře, někteří zůstaly v botaskách...
Pak krom tance s fotrem a dalšího tancování nic zásadního. Zjistila jsem, že tam nebyl žádný známý (který by nebyl od nás), což mě celkem naštvalo, páč od vedoucích z tábora vždycky dostanu zjeba, že nejsem na hodech a teď jsem tam byla a oni tam nejsou, takže super... S Kubi se nám komplikoval život. Potřebovaly jsme dohromady 4 borce na vynášení a měly jsme jednoho a to byl můj fotr, takže super... Potom jsme tam chodily a ptaly se, jesi někdo nemá borce navíc, který by nás vynesl... No, nic nebylo, protože všechny se bály, že samy budou mít málo...
Nebyly jsme totiž jediné. Jedna stárka prohlásila, že by potřebovala dva silný chlapy, co unesou menší prase, kteří by ju přetáhly přes bar. Podobných hlášek bylo víc.... XD
Nakonec mě odnesl fotr, matka mě podpírala... Kubi se tam dostala nějak zajímavě... Každopádně problém byl, když se fronta před barem zasekla a borci to už solidně nedávali... držíte se stropu, padáte na ostatní, musí te to dat... Pak už jen přeskočit přes bar a The end. Asi jsem z toho vyšla ještě dobře, vzhledem k tomu, jak některé stárky nadávaly, jací jsou ti borci, co je vynášeli kreténi a popisovaly všechny možné a nemožné způsoby, jak je tam táhli...

Opakování tanečku, opět jsem to zvládla. Pak jsme uskutečnily s Šajdou slíbený tanec a šly na panáka. Po vybrání višňovýho Jeltzina (jak se to píše???) jsme zjisltily, že už není... Takže jsme si daly vodku... XD
Pak ještě tanec s Marťou a jde se domů. Nenápadně se vypaříme... Ve 2 a to jsme šly jaště brzo...
Doma mě vyslíkala Hanička s Marťou... Šlo to překvapivě rychle. Pak jsem nalezla do pyžama a jen v pyžamu a kabátu jsem odcházela z baráku... Venku jsme potkaly naše, jak se tam schovávají za keřem (asi na nás chtěli bafnout nebo co). No byli úplně hotoví z toho, že jdu v pyžamu, ale co, že... U Kubi jsme se naskládaly na postel pro 2 čtyři... Byla ve vzduchu, taková krutá... A pak jsme si ještě dlooouho povídaly. Před tím jsem si ale musela vytahat asi 50 sponek z hlavy. Pak spat a ráno v půl osmé budíček. Šajda jede dom, zbytek jde do kostela...
V jedenáct schůza na uklízení. Vypadalo to tak, že jsme došly a už to bylo skoro uklizené, hasiči se čiňili... Takže jsme něco málo poklidily a následně se nahrnuly do kumbálu, kde jsme žraly a žraly... Hodně tam toho od včerejška zbylo, takže super XD. Padlo tam taky pár pěkných hlášek. Řešíme tak, že si jedna stárka odnesla to jídlo dom (takový supr šátečky s pudingem a čokoládou) a ona říká, že je narvala do kabelky a šla, že se jí to nechtělo teď tahat... "No jasný, tak potáhnu boty, kabelku a ještě jídlo, ne? Si to vezmu dneska..." "Tak ona si sebou táhla aj deku..." "Na co sis táhla deku?!" "Já sem byla superman!!!" prohlásila vzdorovitě. "Jsem si ju tak přidělala k ramenům, když jsem šla dom a ona za mnou tak skvěle vlála, já byla superman!!!" tak to nás celkem rozsekalo XD No a pak domů a bylo po hodech.
Teď jsem totálně zdechlá a měla bych se učit a prostě to nejde, takže super... Narvu sem někdy fotky a možná dám na youtube i taneček, se uvidí... Většinu ale má někdo jiný než já, takže momentálně máte smůlu...

neděle 11. listopadu 2012

Doramalist

Ještě jsem se úplně nerozhodla, jestli sem budu strkat jen seriály nebo i filmy, uvidíme... Ok, i filmy... A možná i muzikály... Ať to mám všechno pohromadě
A
Aquarian Age - film
Arashi ni Shiyagare - pár dílů co stáhla s titulkama
B
Bambino!
Black and White - muzikál
Black Pearl - divadelní představení
C
D
E
F
Fallen Angel - má rozkoukáno
Frogs - muzikály, film... všechno... Snad
G
The Game - všechny, co zatím vyšly
H
Hokaben - asi to neviděla celé
I
J
K
Kamisama HELP! - film
Keitai Kareshi - film
Koikyokyusei - film
Kokuhaku - film
L
Love exposure - film, dělá na tom, ale je to na ni trochu moc...
Long love letter - dělá na tom
Lucky seven
M
N
O
Ouran high school host club
P
Pinocchio - muzikál
Prince of tennis -pár muzikálů, pak taky jeden jakýsi speciál v restauraci...
Q
Quartet
R
S
Shirayuri Kyodai no Handsome na Shokutaku
Sign!
T
Tokyo boy - film
Tumbling
U
V
Vs. Arashi - pár dílů, co stáhla s titulkama
W
X
Y
Z

Dobrá práce, ne? XD Tak určitě jsem na spoustu věcí zapomněla... Budou přibývat... Měly by i recenze... Snad...

Dost na houby týden

http://www.youtube.com/watch?v=Du-i8-X2fX0&feature=autoplay&list=PLB817DB8ABA2304AE&playnext=1
Aby jste věděli, co teď Kaksho poslouchá za sračky...

Je 4. 11. odpoledne, neděle. Kaksho si říká: "Jo, měla bys něco dělat Kaksho! Třeba se něco učit nebo tak!!" Jenže Kaksho neposlouchá a dál si tam zkoumá Arashi a kde koho a čumí na seriály.
Pak je pondělí. Kaksho jede v buse a říká si: "Ty jo, já v té škole zdechnu!" No a to tam ještě ani nedojela. Pak je teda ve škole a přichází jedna horší zpráva za druhou. Nejdřív objednávka na slohovku, kterou má Kaksho stihnout za odpoledne, které prakticky nemá. Pak už 3. písemka na čtvrtek. Test z ájiny. Pak taky dojebe písemku z infoši. Taky jde za jednou profesorkou, jestli jí odpoví na otázky do školního časopisu a ta řekne ne. Kaksho už jí je poslala, takže zase zbytečná práce. Pak jsem za druhým profesorem se stejnou otázkou a ten nejdříve řekne ne a pak po prošení oznámí, že mu je má Kaksho poslat a on se potom rozmyslí. Další práce nevíc.
Pak jde na oběd a zapomene si průkazku na bus, takže se před tělákem musí ještě vracet do školy. Během.
Tělák Ok. Pak spěchá na radu školního časopisu. Tam se aspoň nají a pokecá, každopádně už se nestihne podívat domů, místo toho čeká na výtvarku před výtvarkou na gauči. S dobrým úmyslem, že se teda bude učit hrabe v batohu, načež zjistí, že si nechala matiku ve škole. Místo toho si teda přečte děják. Pak že teda vymyslí tu slohovku, jenže ji nic nenapadá.
Po zbytek čekání na výtvaru jí dělá společnost Šajda a Bába. Všechny tři společně nadávají na školu a komentují, že se z toho asi zblázní. Všechen náš optimismus šel do háje, takže když pak Šajda říká: "Tenhle týden asi zdechnu..." Kaksho s Bábou sborově odpovídají: "Kéž by...." Asi tak...
Večer ještě vymýšlí nové otázky pro profesora, pak píše slohovku, kterou označí za největší sranec co za poslední dobu napsala... Tak nevadí, no...)
V tomhle duchu šel celý týden. Jen se to stupňovalo.
http://www.youtube.com/watch?v=XZUympaV1dw&feature=autoplay&list=PLB817DB8ABA2304AE&playnext=2
Další sranec od Arashi
Přesuneme se ke čtvrtku.
Nejdřív dojebe čtvrtletku z matiky, kde jí například v posledním cvičení vycházely výsledky jako 145 sedmdesátin, což teda rozhodně nebylo správně...
ZSV naštěstí OK, nebyla zkoušená, ani nepsala. Pak děják. Úspěšně si nevzpomene na jména vůdců Pražské defenestrace, klasika, datum jakési války už neví kde jde taky mimo ni. Bezva.
Dějiny kultury. Test. Profesor to vůbec nehrotil. Rozdal nám papíry, načež zjistil, že mu jeden chybí, takže si ho šel v klídečku okopírovat, i když mu bylo jasné, že jakmile odejde ze třídy, všichni si budou radit. Ocenili jsme ho potleskem a všelijakým pískáním a podobně, protože na takovéto zacházení nejsme zvyklí. Při některých písemkách si nedovolíme ani vysmrkat, protože by to rušilo... Viz. dějepis, že...
Každopádně odešel ze třídy a půlka třídy se zvedla a šla opisovat k jiným stolům, zbytek si tam pokřikoval odpovědi na otázky. Stejně nám to moc nepomohlo, protože ty otázky byly prostě nesrozumitelné a nejasné, takže doteď nevím, jestli jsem to napsala správně nebo tam mám něco úplně jiného. No, nevadí.
Po písemce prohlásil, že jsme jistě moc vysílení na to, aby jsme byli ještě schopní psát zápis, takže hledal něco tématického z antiky. "Tak jsem našel záznam koncertu Pink Floydů z Pompeií..." Tím mě naprosto rozsekal, myslela jsem, že z něj pojdu XD. Každopádně koncert nejel, takže jsme se místo toho dívali na koncert Metallicy. Kaksho s Bábou a s Kubi u toho zkládaly kde co origami. Třeba kostičku nebo lilii, se kterou si nevěděly rady... XD Kaksho už chápe, že jim to chudák Japonec nebyl schopnej na animefestu vysvětlit... XD
Pak pátek. Taky stál za houby. Každopádně odpoledne se vydala Kaksho s Šajdou na nákupy. Stavily se do knihovny, aby pak Kaksho po půlhodinovým hledání zjistila, že knížka tam není... Pak nákup. Nejdřív si Kaksho koupila nový baretek, po kterém tak dlouho toužila. Pak Šajda chtěla boty. Oblíbený obchod s botama zmizel, takže hledaly jiný. Dál se stavily do cukrárny, kde nejdřív vystály frontu, aby jim pak nepříjemná baba oznámila, že když si chtějí dát zákusek vevnitř, musí si sednout a počkat na obsluhu. Tak si sedly, mrkly do jídelního lístku a zjistlily, že to tam mají všechno skoro o dest korun dražší. To je naštvalo, už se chtěly vytratit, když přišel číšník. Tak si teda objednaly. Každopádně za ty prachy to nestálo. Pak čekaly na obsluhu, aby mohly zaplatit. Po dlouhé době přišel číšník (nebyl to žádný nádherný butler o kterém Kaksho sní po tom, co se dodívala na Bambina, nemluvě o Kuroshitsuji). Kaksho mu chtěla dát dýško, každopádně asi neslyšel, takže hledal drobný, takže fakt zas trapas.
Dál jsme se vrátily do Vaňkovky, Šajda chtěla hrnek se jménem pro maminku. Mega hledání, naštestí úspěšné. Takže mají hrnek. Pak zpět. Kaksho trtá na trolej, aby stihla bus. Jenže v troleju se ty dvě rozhodnou, že se ještě staví ve slatině na hřbitově, protože ani jedna nespěchá domů a Kaksho má svíčky v kapse. Vylezou, najdou hřbitov a zjistí, že tam mají otevřeno jen do 5. (bylo něco po 6) WTF???
Takže místo toho jdou na procházku po neznámemém městečku. Sranda. Šajda nadšeně fotí kdejakou kravinu *na pobídky Kaksho, která chce vyfotit kdejakej strom...*, asi tak po půl hodině, možná víc se úspěšně vrací na zastávku a pokračují do Šlapek. Tam se rozhodnou navštívit další hřbitov, tentokrát už otevřený. Cestou pokřikují "Rose of pain!" a podobně *hledá tu písničku, aby sem mohla konečně strčit něco kvalitnějšího než Arashi*
http://www.youtube.com/watch?v=wlAc7H9TGZA

Hřbitov. Šajda táhne boty v tašce, Kaksho zase bágl narvanej učebnicama, obě už značně zdechlé. Kaksho se nadšeně usadí na hrobu Šajdinýho dědy a prohlíží si hvězdy. Pak zapálí svíčku a Šajda Kaksho zvedne. Potom se ještě další víc jak půl hodiny prochází po hřbitově a naprosto si to užívají. Nádherná noc, skvělý hvězdy, na hřbitově ani živáčka, co víc si přát. Potom zpátky. Kaksho přijede domů, maminka pěkně naštvaná, bratříček jí sežral večeři (nemluvě o tom, že neměla ani oběd). Pak jí ještě po půl hodině na komplu kompl sebere. Takže nakonec skončila u kláves a pak asi šla spat nebo už si to nepamatuje. Super.
Sobota. Kaksho se nejdřív aspoň trochu učí, jenže pak vleze na komp a je to v háji. Zbytek odpoledne projíždí fotky s Matsu Junem, do toho si píše s novou X-Japan kamarádkou a prohlíží si fotky X Japan... Trošku rozdíl... *možná sem nějakou strčí...*
Můj milovaný hide...
A můj milovaný Jun v košili... Hmmm košile... Hmmm Jun... *♥.♥*
Takže pak se po zbytek seboty Kaksho nejdřív dívala na Upíří deníky, nic moc zajímavého... A potom na další seriál s Matsu Junem a to Lucky seven, který je z letoška, takže celkem aktuální.
První záběr: Jun do půl těla nahej "Jo, myslím, že to bude dobrej seriál... Ten se mi bude líbit... XD"
Tak se ne to Kaksho dívá, slintá nad tím, celou dobu se rozplývá nad Junem. Jedna scéna, Jun komentuje, že nějaká holčička je roztomilá. Ta teda zrovna ani trochu roztomilá nebyla, takže
"Jun je ten roztomilej!!!"
Ale jinak je Kaksho úplně v pohodě. Pak jí ještě hlavou projede "Chcu ho vojet". To už je snad poslední stádium závislosti... Až tak se to vystupňovalo... Takže asi tak skončilo makání na projektu do zemáku a psaní seminárky. Možná se dneska ještě překonám a napíšu recebzi na Bambina... Hmmm.... Aspoň doramalist bych si konečně mohla napsat...
V mobilu mám fotky... Asi je dám zas zvlášť a nebo je sem narvu až někdy jindy....

sobota 10. listopadu 2012

Tumblr je zlo...

Tak jsem si před pár týdny založila účet na Tumblru... Zjistila jsem, že když tak hledám ty japanofilní obrázky, na googlu neseženete nic pěknýho, takže to jistí Tumblr. A když už tam hledám, tak tam možu mít i účet, že. Před tím jsem snad Tumblr nikdy nepoužívala. Teď jsem na něm víc závislá než na facebooku... XD Hlavně ta hromada obrázků, videí, všelijakých keců... To neseženu ani na Livejournalu... Takže teď si tam tak furt hrabu, klidně několik hodin v kuse, stahuju jeden obrázek za druhým a jsem úplně v cajku... Až teprv budu dělat článek o Junovi, to se z těch obrázků a všelijakých animaček poděláte... XD
Našla jsem pěkný video k Hana Yori Dango... Tak ho sem musím narvat, i když vím, že to nikoho nezejímá (chápejte, kdybych já ho pak nemohla najít...)


Ok, moje předsevzetí, jak budu dělat seminárku a referát do zemplu a já nevim co šlo zřejmě s otevřením Tumblru pěkně do kloaky, jak říká Venca... Bezva... XD

Ještě se musím podělit s druhým videem, které nikoho nezajímá, tentokrát Arashi XD
Pointa je v tom, že mají sluchátka a pásky přes oči, takže nic nevidí ani neslyší a mají zpívat nějakou jejich písničku a tancovat u toho tu chorošku XD Nemohla jsem z toho XD

Ok teď mi ještě nová X-Japan kamarádka poslala odkaz na písničku Tears, kterou tak hrozně miluju...
Dneska mi nejdou vkládat videa... Ani odkazy...
Každopádně si přečtěte ten text, hlavně tu mluvenou část, ta je nádherná... Četla jsem, že tuhle písničku Yoshiki složil k památce smrti svého otce, což je smutný, ona ta písnička smutná taky je, ale je prostě nádherná. Asi moje nejoblíbenější... Zřejmě...

Ok, měla bych začít něco dělat *zas nic dělat nebude*

sobota 3. listopadu 2012

Dušičky 2012

Podzim už je za námi, zase už přilezla ta podlá zima a s ní zřejmě jedny z mých nejoblíbenějších svátků v roce. Kdybychom ještě slavili Halloween, tak by to byla tutovka, ale ono nic...

Letos jsem Dušičky nějak zazdila. Ani jsem si neuvědomila, k čemu ty podzimky slouží. Až pak do mě naši valili, jesi s nima nepůjdu na hřbitov jsem si vzpomněla, že jsou tedy dušičky. Tak nevadí no. Včera jsem si to vynahradila. Miluju noční procházky, ale jsem většinou moc líná vylízat z baráku, takže je to pro mě svátek, když je praktikuji. Nejdřív se mi moc nechtělo. Nakonec jsem se překonala a šla.

Bylo kolem půl 9? Nevím. Pobrala jsem svíčky, sirky, narvala sluchátka do uší, dala si svoje bezďácký rukavice, kabát a šla jsem. Dokonce jsem byla táák líná, že jsem pod vrstvou oblečení měla kabátek od pyžama, protože se mi ho nechtělo převlékat. Procházela jsem se, noc byla krásná. Měsíc nádherně svítil. Stromy byly úžasně nasvícené, jenže můj foťák to nedává, takže jsem si to nemohla vyfotit. To mě štve. Po dlouhé době jsem se dostala na hřbitov. Jak jsem si přála, nikdo tam naštěstí nebyl. Miluju svíčky, takže jsem si je musela neustále fotit. Občas jsem si pak připadala jako nekrofil, ale co, že...
Prošla jsem si celý hřbitov, pak jsem se bavila tím, že jsem zapalovala svíčky na hroby, kde žádná nesvítila. Celkem mě potěšilo, že nesvítily snad jen na dvou hrobech a z toho na jednom jen dohořela... To bylo pěkné... Pak zpátky... Procházka mi trvala přibližně hodinu a půl... Vrátila jsem se něco po 10, ale co... Bylo to super... XD

Fotky říjen...

Další měsíc je za námi... Tak sem zase nahraju pár fotek... No... Je jich tam trošku víc, některé nepodařené, majzlé, nezajímavé.... Ale co už...

To jsme se zas s Šajdou nudily o přestávce... XD

Další...

Jak umlčet prst...

Tak jsme vybraly látky na kimona... XD

pátek 2. listopadu 2012

Gaudeámus

Je pátek odpoledne (zatím, netuším, kdy to dopíšu...) a sedím doma úplně zdechlá... "Cos dělala?" možná se někdo zeptá... No... Nejdřív dopoledne. Stávala jsem na dřívější bus, páč jsem den před tím zjistila, že jsem ve škole nechala učebnice do ájiny a dneska jsme psali velkej test. Takže jsem se to hoodně naučila. Takže ráno jedu dřív, ještě se učit. Pak zempl, tam test of course a pak milovaná ájina... Velkej test, bezva. A pak jsme se s Bábou ulily... Rozhodly jsme se, že pojedeme na Gaudeámus... Třídní to už raději moc nekomentovala, vzhledem k tomu, že se takhle během týdne zdekovala většina třídy...

Tak si tak dojedem do Brna, pak jdem na šalinu... Jednička nám ujede před nosem, já přesvědčená, že tam jede ještě 2 a 13, zatáhnu Bábu na 2. Tak si tak jedem a pořád nic... Když už je to 20 minut místo 9, tak mi to začíná být divné. Tak to tam samozřejmě hlasitě komentujeme, prolínám komentování zpíváním We wanna Fuck, we need a fuck, we wanna fuck together (o tom možná někdy jindy...), do toho si s Bábou zpíváme Gaudeámus igitur a nadáváme, kde ta zastávka do háje je.
Když už jsme tedy v Modřicích, konečně to vzdáme a vystoupíme, ženeme si to jakýmsi neznámým podchodem, Bába tam nadává na čičistones a pak se ještě na závěr vytasí s tím, že je jí kosa a že vypadá jak prostitutka... Čemuž se následně dost dlouho smějeme, vedle nás stojí nějací cizí lidi a divně se na nás dívají, ale to je nám jedno... Pak jedem zpět... Úspěšně nasedneme na 1 a hned další zastávka je Výstaviště... Tam si zaplatíme vstupné a dostaneme jakousi brožurku a především malou kolu!!! XD
Pak ještě dojít ke správnému pavilonu... Samozřejmě je až na konci, že... Tam naprosto zmatené to procházíme nejdřív naprosto bezúčelně. Potom už to začneme procházet strategicky. Zastavujeme se téměř u každého stolečku, téměř od všech škol máme brožurky... Cestu nám občas zaterasili vojáci, to pak Bába propadala záchvatům řvaní: "Já chci na vojenskou školu!!! Já se na to vykašlu!!!!" Do toho jsme neustále potkávaly paní v kimonu, kterou jsme si opravdu nenápadně neustále prohlížely (chcem si šít kimona na animefest...).
Po přibližně 2 hodinách už nám to stačilo. Náruč plná všemožných brožurek, k tomu taška, bunda, svetr a deštník, paráda... Kam s brožurkami, že? Zahájily jsme akci: *Kde je ten stánek s bankovniskou školou, kde maj brožurky v igelitce*, takže další část jsme znovu a znovu procházeli celý pavilon F, aby jsme našly ten stánek... Nenašly... ale našly jsme igelitky od EU, takže bezva XD Opravdu nenápadně jsme je tam zabavovaly a o několik kroků dál jsme of course potkaly bankovnictví, že... Tam jsem se zanedlouho vracela, páč EU taška nával letáků nedávala... Opět nenápadný zabavování...
Takže pak jsme se zdekovaly s tím, že dem do galanterky. Dojedem tam, dojdem tam a tam rychle projíždíme látky. Bába spěchala do čajovny... Pak jedu trolejem domů, celou dobu stojím s tou mega narvanou taškou, paráda... Následně přijedu domů a tam mi maminka nacpe sestru... Naštěstí se po tom pěkně bavila tím, že kousala panenku do hlavy, případně jí žužlala ruku, občas nohu... Vypadalo to opravdu zajímavě XD Následně ještě dělala malá počítačku, pak si ji naštěstí maminka vzala... Teď jsem totálně zdechlá a představa, že bych ještě měla dělat neco užitečného, třeba seminárku... Fota asi dám do dalšího článku...

neděle 28. října 2012

Smile

Další seroš s Junem. Tentokrát to ale není klasický romantický sranec, ale má to celkem dobrý děj. Navíc si myslím, že ta role byla přesně dělaná na něj... Minimálně věta: "Věřím ti, protože máš nádherný úsměv..." mě rozsekala... Ten jeho úsměv mě totiž dostává už od Kimi wa Petto. Usmívá se tak nějak divně, ale prostě mu věřím, že to myslí vážně... Že to není jen takový ten povrchní... Bla, bla... Jdeme k ději...


U tohohle mi hoodně dlouho trvalo, než jsem pochopila, proč jsou tam ty děti... Úplně mi to zřejmě došlo až v úplném konci...
Počet dílů: 11
Rok vydání: 2009
Obsazení:

Děj:
Začíná to tím, že je kluk jménem Vito ve vězení. Chodí za ním jeho advokát a zároveň kamarád a společně, ještě se strážníkem, který ho hlídá, si povídají o minulosti, o všem co spolu prožili. Postupně se dozvídáte, že je ve vězení už 5 let a zjišťujete, proč tam vlastně je. Ten příběh je moc pěkný. Jedná se o rasismus a tak podobně. Vito je napůl Filipínec, napůl Japonec. Narodil se v Japonsku, má japonské občanství, ale stejně má pořád problémy kvůli svému křestnímu jménu a trošku jiné barvě pleti. Policie ho často staví na ulici a kontroluje mu občanku, když se něco kolem seběhne, aby si potvrdili, že opravdu má japonské občanství. Už dřív se mu děti posmívali ve škole, šikanovali ho. Prošel si těžkým dětstvím a dospíváním, ale nakonec se z toho dostal a chce bojovat. Má svůj sen. Chce otevřít multikulturní restauraci s jídli z mnoha zemí, kde by všichni mohli být pospolu a mohli se smát. Nebyla by tam žádná diskriminace. Proto tvdě bojuje. Našel si práci u muže, který poskytuje práci i ubytování cizincům, klukům, jako je Vito, kteří nemají kam jinam jít, které rodina odkopla a kteří se chtějí změnit. Poskytuje jim takovou náhradní rodinu a spolu s manželkou a dcerou se o ně starají. Vito si najde ještě další práci, aby si co nejdříve mohl splnit sen. Jenže právě ta práce je pro něj později velkým problémem.
Později potkává dívku, kterou zachrání v obchodě před nařčením z krádeže. Jmenuje se Hana a nemluví. Její otec byl kdysi obviněn z vraždy a po mediálním tlaku a nátlaku okolí, kdy ji samozřejmě ostatní šikanovali, ztratila hlas a nemluví. Následuje Vita, má ho opravdu ráda. Začne pracovat ve stejné firmě, aby mohla být s ním. Jenže Vito si projde nejhorší částí svého života.

Ok, tohle vám jako popis děje stačí, zbytek je spoiler, takže pokud se na to chcete dívat a chcete mít nějaké překvápko, tak to NEČTĚTE!!!

Vaše chyba...
Táákže. Vito dělá druhou práci v jednom baru. Začnou se tam ale dít divné věci. Nejdříve se tam schází podivní lidé, potom dokonce vidí jednoho z kolegů, jak podává své "přítelkyni" podivný papírek či co. Začne mít podezření, že jeho kolega pašuje drogy. Podezření se ještě zesílí, když si jeho kolega vyžádá Vitův klíček od skříňky s tím, že se budou měnit zámky. Nakonec mu ho dá, každopádně po tom, co mu ho vrátí si raději prohledá skříňku, jestli mu tam něco nedal. Nic nenajde, každopádně o něco později vtrhne do baru policie a hledá drogy. Samozřejmě prohledají i Vitovu skříňku a najdou je přilepené v ramínku, takže Vito je v háji...
"Rodina", prostě šéf a zbytek, mu ale věří, že nic neudělal, že to na něj ušili. Dcera šéfa je advokátka a tak začne vyšetřovat jeho případ. Navíc mu pomáhá Hana, která vyslechne výpověď lidí, kteří to na něj ušili, kde se doslova doznávají, ale nemůže to nijak dokázat. Případ se začíná stupňovat a tak se do něj nakonec vkládá i nadřízený advokátky, Ito Kazuma. Hana nahraje výpověď a doznání, dokonce je v tom zapletená i policie, potom natočí video, kde kolega Vita předává někomu drogy a doznání je na světě. Nakonec je Vito zproštěn viny a může si žít šťastně dál. To byl první případ, kdy jsem si na začátku říkala: "Aha, tak proto ho zabásli..." No, jenže to nebylo ono....
Pak to pokračuje. Šéfova rodina vlastní pekárnu, kde Vito taky pracuje. Možná to není pekárna, každopádně vyrábějí jídlo. Dováží i obědy pro školy. Jenže právě v jedné škole se objeví masivní otrava žáků, hodně jich skončí v nemocnici a řeší se, kdo za to může. Mezi otrávenými dětmi je i Vitova malá kamarádka. Děti se jí posmívali a šikanovali ji, jednou ji Vito pomohl a od té doby se občas schází a povídají si. Přeje si, aby jí Vito uvařil *nějaký název, který si nepamatuje*, každopádně jsou to jakési rýžové kuličky obalené zřejmě v kakau nebo čem a uvnitř jsou různé druhy ovoce. Před tím se ale Vito střetne v nemocnici s její matkou, která mu zakáže za ní chodit. Nelíbí se jí barva jeho kůže, nechce s ním mít nic společného (já jsem si spíš říkala, že vypadá jako pedofil, ale tak nevadí...). Vito neposlechne. Vito malé kamarádce tedy společně s Hanou vytvoří ten pokrm a přinesou jí ho do nemocnice. Nechá jí tam vzkaz, že je to od něj a odchází společně s Hanou z nemocnice. Jenže pak je ve zprávách, že jídlo bylo otrávené právě z jejich firmy a že za to pravděpodobně mohla rýže. Proto se Vito a Hana vrací do nemocnice, ale je už pozdě. Malou kamarádku sice zachrání, ale může to mít nějaké následky na její zdraví a navíc její matka je velice rozhořčena a Vita nenávidí. Do toho se ještě složí Hana, která rýži taky jedla, naštěstí se brzy uzdraví. Řeší se problém šéfovy firmy. Odběratelé už nechtějí jejich jídlo, banka jim nechce poskytnout pujčku. Pomáhá jim sice advokát Ito Kazuma, ale není to jednoduchý případ. Do toho se ještě objeví v novinách zpráva o špatných zaměstnancích a podobných pomluvách od rozhořčené matka "malé kamarádky". Situace se stupňuje. Z vězení se vrátil Vitův "přítel" Hayashi. Vito se ho bojí, nechce už mít nic společného se starým životem, ale Hayashi ho neustále otravuje.
Média obklíčí firmu šéfa, všude jsou sledováni. Nakonec to šéf nevydrží a oběsí se. To samozřejmě zdrtí celou "rodinu" a mnoho například zákazníků, kteří se rodině přijdou omluvit a podobně. Také se Vitovi a Itovi podaří zlomit několik dalších lidí, aby zjistili, kdo za to vlastně mohl a dostali se k pravdě. Mohla za to jedna velká firma, nakonec ji dostanou a opět zůstanou čistí. Dokonce i matka "malé kamarádky" se omluví a vysvětlí, jak to vlastně bylo. Happy end.
Vito začne konečně randit s Hanou, která ho miluje, jenže do všeho se začne plést Hayashi.¨
Nakonec se to tak vystupňuje, že mu Vito prostě vysvětlí, že už s ním nechce mít nic společného a už ho nechce nikdy vidět. Hayashi po něm žádá jen poslední věc. Prý ztratil peňěženku, potřebuje to nahlásit policii, ale protože vyšel zrovna z vězení, nikdo by mu to nevěřil, tak žádá Vita, aby to nahlásil on. Ten nakonec souhlasí, jenže když přijde na policii a napíše své jméno do formuláře, najednou tam vletí Hayashi, policistu zmlátí, ukradne mu zbraň, pouta a Vita táhne sebou. Doma ho pak přidělá pouty k posteli a vysvětluje mu plán. Chce zabít kluka, co ho dostal do vězení. Už před tím se o tom zmiňoval. Proto ukradl zbraň. Do toho tam vtrhne Hana, která chce Vita zachránit, jenže ji objeví Hayashi, zmlátí ji a následně vydírá Vita, že jestli nezabije toho kluka, on zabije Hanu. Pak mu odepne pouta, vloží pistoli do ruky a podrobně mu popisuje, co všechno by s ní mohl dělat, když ze sebe nevydá ani hlásku. To už Vito nevydrží a namíří na něj zbraň. Hayashi ho ještě hecuje, pak mu opět vyhrožuje, že zabije Hanu, pokud on nezabije jeho, takže Vito nakonec zmáčne spoušť. A je po Hayashim. Vito neví, co má dělat. Nakonec se probere Hana, pochopí, co se stalo a snaží se uklidnit Vita.
Společně spolu utečou do města, kde Vito strávil hezkou část života, kde j chce naposledy něco ukázat a po noci se chce sám přihlásit na policii.
Domlouvá se s Item, jenže pak je Vito zadržen, oddělen od Hany a dán do vězení.
Řeší se jeho případ. Je tam myslím 6 náhodných lidí, kteří dělají porotce a během 3 dnů se mají rozhodnout, jaký trest mu udělí. Vysvětluje se celá jeho minulost, objeví se i podezření, že už v mládí někoho zabil, takže by mohl být dvojnásobným vrahem a podobně. Je tam Ito a do toho "zlý" advokát, který se ho snaží potopit a vyhrabat na něj všechnu špínu. Nejdříve Vita všichni přátelé, Hana a Ito podporují a tak je celkem v pohodě, jenže hned první noc ve vězení má noční můru, kde se mu vybavuje zavraždění Hayashiho a on začíná mít výčitky svědomí. To se stupňuje, až třetí den se málem rozhodne, že sám přijme trest smrti (ano, v roce 2009 měli v Japonsku trest smrti. Nevím, jestli ho mají ještě teď, ale celkem mě to překvapilo). Nakonec porota hlasuje 3 ku 3 pro trest smrti, takže není rozhodnuto. Případ se dál řeší, táhne se...
Takže Vito je už 5 let ve vězení. Vypadá už celkem v pohodě, každopádně se už nikdy nechce vidět s Hanou. Dokáže se smát, povídá si s Item, strážník si ho taky oblíbil a pořád neztrácí naději.
Vyzrazení konce...
Jenže po pěti letech najednou strážník Itovi prozradí, že další den ráno má být Vito popraven. Ten to nejdřív řekne jeho "rodině" a matka a manželka mrtvého šéfa to řekne Haně, která samozřejmě okamžitě běží za Vitem se s ním aspoň rozloučit. Strážník Vita násilím narve do setkávací místnosti, aby si aspoň naposledy mohl promluvit s Hanou. Ta mu popisuje, jak se s ním vlastně poprvé setkala, vysvětlí mu svou posedlost prasátky a on jí taky vyzná svou lásku. Prostě je to hrozně dojemný a smutný, pak ho odvedou a ráno ho mají popravit. Nejdřív se tváří statečně, poskládá si svoje poslední origami prasátko, pak ale až ho vedou na smrt, už to nedá a strachem málem nemůže chodit.
Do toho Ito hledá otce Hayashiho, který ví, jak to bylo s tou první vraždou, nakonec ho najde a klasicky v poslední chvíli zachrání Vita. Ten je odsouzen na 10 let trestu, z toho mu rok ubyde kvůli dobrému chování ve vězení a on se vrací za Hanou, která už začala s jeho snem - restaurací.


Hodnocení:
Tak už jsem na začátku řešila, že ta role byla pro Juna jako dělaná. Neustále se tam usmíval a prostě jak hrál, všechny ty emoce a všechno, nevím jak to dělá, ale já mu to prostě věřila.
Byl to moc pěkně udělaný seriál, protože nebyl moc předvídatelný. Postupně jste vlastně odhalovali, co se stalo a když už jsem si po několikáté říkala: "Jo, tak za tohle je v base..." a zase to nebylo ono, celkem mě dostali. Nejdřív mě rozčílila ta nespravedlnost, pak to bylo zase hrozně smutný, pořád mi to vrtalo hlavou, dokonce jsem Junovi dala přednost před polonahým Damonkem, takže... XD No na konci si nachystejte hromadu kapesníčků...

neděle 14. října 2012

Hana Yori Dango Final

A poslední část...
Rok 2008
Přibližně 2 a půl hodiny
Děj:
Matsuno se má vdávat. Postupně se všechno chystá, ona se začíná loučit se starým životem, ale občas má pochybnosti, jestli dělá dobře.
Domyojiho matka jí svěří korunku, která se dědí v jejich rodině už hoodně dlouho. Když tak jsou jen spolu s Domyojim v mega hotelovém pokoji (vypadá to, že je tak velký, jak náš barák...), vtrhne tam lupič oknem a krabici s korunkou jim ukradne. Domyojimu se nepodaří ho chytit, navíc když se vrátí do pokoje, okno je zasklené a nikdo o ničem neví, jen Matsuno a on. Rozhodnou se lupiče najít. Nejdřív je zavede do Las Vegas. Tam jedou sami autem, snaží se být nenápadní. v jednom Casinu lupiče potkají. Potom zjistí, že se jejich korunka prodává na černém trhu za nějakou mega sumu. Kamarádi jim pomůžou a korunku jim získají zpět. Jenže v hotelu vidí Matsuno mluvit Ruiho s lupičem. Ten to nepřiznává a když se s tím svěří Domyojimu, ten jí nechce věřit, protože je Rui jeho hoodně starý přítel. Začnou se hádat, už před tím měli spory, teď se to ještě zhorší. Matsuno ještě víc pochybuje. Noc stráví s jedním novým známým, se kterým si povídají, Domyojimu se vůbec neozve. Pak se vrátí, když mají odletět zpět do Japonska. Jenže je někdo omámí v letadle, korunku jim opět ukradnou a oni jsou vysazeni na neznámém opuštěném ostrově.

Ze začátku to nesou těžce. Nemají tam moc věcí, nejsou na takové podmínky zvyklí. Domyoji je navíc roztrpčený z toho, že Makino téměř vypadá, jako by si to chtěla se svatbou rozmyslet. Navíc ho štve, že nedokáže být lepší (nedaří se mu lovit ryby...).
Makino je pohroužena do vlastních myšlenek. Pak ztratí Saturn, což ji naprosto dostane. Celý zbytek dne ho hledá a ani večer se nevrací. Domyoji ji hledá, pak ji konečně úplně hotovou najde. Přitáhne si ji pěkně zpět. Nakonec se mu podaří najít i Saturn, takže Makino je zas v pohodě. Už se nebojí, nemá pochybnosti.
A pak je vyzvednou z ostrova. Přivedou je k neznámému muži a tam se celá situace vysvětlí.


Mega Spoiler!!!!
Celou tu věc na ně narafičili rodiče. Kamarádi v tom měli taky prsty. Chtěli, aby si ujasnili, jestli spolu zvládnou být až do konce života a to se jim povedlo. Domyoji výjimečně nikoho nezmlátí, dokonce je rád. A pak je rovnou zavezou na svatbu... Happy end a na konci ještě mega šťastný Domyoji, z nějž byla i sestra hotová (je jí 10 měsíců... XD).



Hodnocení:
Tak jsem se dívala na začátek, jak jim někdo opravdu zajímavě ukradl tu korunku a říkám si: tvl to už přehnali. Pak to zase musí vysvětlit, takže to do sebe parádně zapadá, prostě... Japonci... XD Bylo to pěkné. Mooc pěkné. Docela mě to i pobavilo, třeba jak se dá využít kreditní karta...
Pak se mu ji podařilo zlomit, což bylo ještě lepší...
A pak nejlepší...
Tohle mě rozsekalo... XD
Samozřejmě je tam naprosto dokonalá hudba... Prostě paráda. Jo a myslím, že Domyoji je nejhezčí ženich, jakýho jsem kdy viděla...

Tvl na netu není pořádná fotka... Každopádně pokud se někdy budu vdávat (asi spíš ne...) a pokud budu hoodně bohatá, budu usilovat o to, aby můj manžel měl podobné sako a to všechno... Ughr.... :D Jak já miluju delší kabáty a věci s tím společné a tyhle seriály jsou toho plné... :D
Pravda, pravda...

Pátek 12.

Kousíček z mého života. Už jsem strašlivě dlouho nic takového nepsala, buď to bylo o fetkách nebo recenze... Neměla jsem na to náladu a to jsem za poslední měsíc byla na *počítá* 4 pařbách a tak podobně...
Byl pátek. Normální školní den, nuda. Navíc Bába se rozhodla ulejvat, takže jsem tam trpěla sama. Šajda na tom byla stejně, ale protože jsme měli zrovna blbý profesory, nemohly jsme sedět spolu. Přeskočím hromadu nudných a nedůležitých předmětů a dostanu se k němčině. Tam sedíme s Šajdou spolu, vedle mě sedí další spolužák a tak to jde dál. Poslední ze tří řad v naší jazykovce... Dostali jsme testy. Spolužák, budeme mu říkat M, se na začátku omlouval, že něco zapomněl a profesorka mu rovnou řekla: "A víš, žes napsal tu písemku nejlépe ze všech?" samozřejmě v němčině. On se rozzářil a říká: "Fáákt???" Pak si sednul, dostal test a říká nám: "Ty jo, to je moje první jednička z tady těch posranejch testů! A to už máme něminu tak dlouho! Joo!!!" Pak šel napsat věty na tabulu, mezi tím mu to prof. napsala do studijňáku. Pak se vrátil a ptal se mě, jesi nemám červenou: "Ale ona už ti to tam zapsala..." "Ty jo, bezvááá!!!" opět se rozzářil, jak kdyby to bylo něco úplně hustýho, z čehož jsme s Šajdou nemohly. Každopádně měl parádní náladu. Hodina ho očividně nudila, takže mi ukradl tužku a dlouhou dobu nás bavil tím, že předváděl, jak kouzlí. Padaly všelijaká kouzla z Harryho Pottera a dělal s ní všechno možné. Celou hodinu jsme tam dělali totální bordel. S Šajdou jsme komentovaly, že je parádně sjetej. Já si vzpomněla na situaci s dalším spolužákem. Jdu si takhle na oběd a předjedu ho. On na mě volá: "Klášo, co si to dovoluješ mě předbíhat!!! Víš co??? Udělám si z tebe svou otrokyni! A budeš se se mnou plavit na mé kocábce, a budeš pádlovat!!!" Já jen WTF. Pak si jdu pro pití a on pokračuje: "Klášo, umřeš a bude to bolet!!!" Takže vážně nevím, na čem pánové v poslední době jedou, ale stojí to za to. Pak jsme měly obě s Šajdou v němině ještě arafaťáky a svázaly jsme si konce k sobě. To nás zase bavilo se navzájem přetahovat, spolužák z nás byl mrtvej. Do toho jsme zpívali jakousi písničku v nj, no prostě paráda. Pak mě napadlo, že až budem odcházet, že jak máme ty šátky svázaný, že by jsme mu to mohly přehodi přez krk a pak zatáhnout. Tak teda dem na velkej plán, makáme na konci hodiny, valíme ze třídy, pronásledujem ho a pak se mi rozletí pouzdro a diář, tzn. vyletí z něj všechny papíry. Tak klasicky totální výtlem, do toho se tam míchají dvě třídy a já přivázaná k Šajdě tam sbírám hromadu věcí. No, plán nevyšel.... Jako cáájk :D

Hana Yori Dango 2

A pokračujeme... :D
Rok 2007
Dílů: 11
Cast:
Děj:
Navazuje na minulou řadu, proto je lepší si děj nečíst, když jste neviděli tu první...
Domyoji je v New Yorku. Nejdřív si s Makino často volali a podobně, ale po pár měsících Domyoji přestane a Makino se mu nemůže dovolat. Vymizel s ním jakýkoliv kontakt. Krom toho zbytek F4 je na vysokých školách, na škole tak zůstala sama. Seznámí se tam s jedním klukem, bratrem známého, který ji obdivuje (protože je chudá a je na té škole tak známá...) a který se chce stát jejím kamarádem. Ona nakonec svolí, i když o něj nemá zájem. Na škole ji začnou opět štvát, protože F4 už tam není. A pak jednou jde za svým novým kamarádem, který zrovna fotí do časopisu. Donutí ji, aby se vyfotila s ním. A tuhle fotku nakonec otisknou na přední stranu jednoho z časopisů, který se prodává i v USA. Tzn. ví o tom všichni. Nejdřív se ozve zbytek F4, většina si myslí, že tím chtěla naštvat Domyojiho, protože ten se o tom jistě dozví. A po nějaké době se objeví červená karta F4 v její skříňce a nějaký student prohlásí, že mu ji dal Domyoji s pokynem, aby ji dostala Makino. A začne opět tyranie. Za Makino se postaví její nový kamarád, ale nepomáhá to. Nakonec jí zbytek F4 poradí, aby se vydala do Ameriky navštívit Domyojiho, aby věděla, jak na tom je. A tak se tam rozjede.
První část, kdy se nějakého amíka ptá na cestu svou špatnou, japonskou angličtinou a ještě jí klasicky zlí černoch ukradne batoh, mě dost rozsekala :D.
Najde ji tam pozděj Rui a ukáže se tam i zbytek F4. Nakonec potká i Domyojiho, jenže ten se k ní nezná. Naznačuje jí, že na ni nemá čas a prostě s ní nechce nic mít. A to samé dělá i svým kamarádům, což je dost naštve. Každopádně o červené kartě nic neví.
Makino nakonec odjíždí zpět do Japonska. Jenže po nějaké době přijíždí i Domyoji, kterému to nakáže matka. Má oslavu narozenin a je na ni pozvaná i Makino. Jeho matka mu tam ukáže novou snoubenku (kterou nikdy před tím neviděl), při tom ještě musí ztrapnit Makino.
To ho pěkně naštve, ale nic moc s tím nenadělá.
Každopádně snoubenku nechce, konečně ukáže pravou barvu, že pořád chce Makino, ale něco mu v tom brání.
A to něco je opravdu moooc pěkné... Domyoji se totiž zase jednou vyznamenal. Po tom, co odjel do New Yorku, byl samozřejmě parádně naštvaný, že tam musí být a na jedné firemní oslavě řekl jednomu významnému muži něco nepěkného. Pak začali mizet sponzoři, klesali akcie a začalo se propouštět. Jedním z propuštěných byl i Ken, Domyojiho známý, kterého už počítal téměř za rodinu. Ten se tak dostane na ulici a na konci ještě přímo před Domyojim spáchá sebevraždu. Domyoji z toho má noční můry a taky už konečně pochopil ty následky, proto pořád říká, že dospěl a drží se dál od Makino. Jenže to nezvládá. Žárlí, protože do Makino valí Rui,
do toho se na něj lepí nová snoubenka, která ho vůbec nezajímá, ale musí si ji vzít, aby pomohl firmě... Navíc Makino ho chce pořád taky. Takže co s tím? Být sobecký a zase vidět ty následky nebo nechat svou jedinou milovanou jít a vzít si někoho, o koho nemáte zájem? No, vyřeší se to docela zajímavě a zase to vypadá, že bude konečně happy end. Jenže ještě nebude. Každopádně přes všechny následky s firmou, protože si nevezme novou snoubenku, se snaží zazdít a myslet jen na sebe. Maminka mu zablokne všechny karty, tzn. boháč je bez peněz, vydědí ho, nemá kde bydlet. A stane se něco zajímavého - bydlí v Ruiho domě :D (už před tím se s ním usmířil, jak někdo říkal, milostné trojúhelníky v japonských filmech nefungují, protože ten druhý je vždycky moc slabý a vzdá to...), kamarádi mu pujčují peníze a pomáhají. Jenže se propouští dál, firma krachuje a Makino už ty následky nevydrží, protože chápe, že jsou kvůli ní. Proto se rozhodne odprosit jeho matku, slíbí jí, že se před ní už nikdy neukáže. To zdrtí Domyojiho, kterému je jedno, že ho vydědila a nemá nic prostě chce být s Makino a ona se rozhodla bez něj...
Makino odjíždí pryč... Ten konec byl opravdu zajímavý :D Tentokrát jsem si taký konec přála, bylo to pěkné :D Každopádně jsem byla už předem vyspoilerovaná, protože jsem viděla fotky z té jedné zajímavé noci a celou druhou řadu jsem na tu scénu čekala a ona byla až v posledním díle... No, neva...
Hodnocení:
Já ten seriál žeru. Nechyběla nádherná hudba, zajímavý děj. Akorát ta první řada byla většinou vtipná nebo sladká. Ta druhá z největší části smutná. Prostě to byl ten typ seriálu, u kterého se vám chce mlátit hlavou o zeď (a to se mi moc často zrovna u seriálů nestává). Postava Domyojiho matky se vystupňovala do extrému, je pravda, že žádný ze seriálů se zlou matkou, co jsem viděla, se až tam nedostal, to se mi taky líbilo. Domyoji byl skvělý, Rui byl ještě hezčí než před tím a obecně to mělo celé takový hlubší příběh... Akorát scéna se sušenkama, které chutnají jako láska u mě trochu nefunguje, protože si vždycky vzpomenu na Kubi a její: "Todd je jako tahle sušenka!!!" chlamst... Tzn, řežu se u vážné romantické scény smíchy... Nevadí... :D
A pak je ještě závěrečný film, nezapomněla jsem :D
Těď sem narvu všechny ty animačky a podobně, páč jsou parádní :D
Hodná sestřička...

On je tak rozkošnej, když je šťastnej...

No, nic takýho se sice nedělo, ale nevadí...