Everybody dies

Už dlouho přemýšlím o tom, že bych měla napsat článek o Houseovi... Tak je tady. Nebudu tady (snad) spoilerovat o tom, jak to dopadlo a bla bla bla... Na to si vezmu jiný článek. Tohle bude spíš shrnutí všech řad, všech 177 dílů, co jsem viděla a tak podobně.

*uběhl další den a pořád nevím, co s tím, článek je děsný... Prostě nejsem v tom, jak se říká... Už jsem House neviděla 3 měsíce... Je to na houby, ale co nadělám, že?

Já a House:

1. Jak jsem se k němu dostala?

Už je to přííšerně dlouho. Zřejmě jsem viděla nějaký ten díl před tím, ale co si pamatuju, tak jedny prázdniny ho dávali v televizi. Dávali jeden díl každý den a tehdy se to rozjelo... Asi se podívám, který to byl rok... Tak pravděpodobně 2008, s tím, že rok před tím už jsem ho znala. Každopádně, neskončilo to jen u televize. Vzhledem k tomu, že jsem měla zakázané dívat se ve školní době na televizi tak pozdě, když jel House večer, tak jsem musela hledat nějaké jiné řešení. Na House jsem se totiž mohla dívat jen když jsem byla nemocná, tudíš jsem nemusela další den do školy. Do toho jsme se na něj dívaly s kamarádkama na komplu. Vzhledem k tomu, že já obecně lékařsky zaměřené seriály miluju, House nebyl výjimkou, zvlášť, když je to takový masterpiece. Začala jsem se na to dívat sama na počítači. Nejdřív online, ale postupně jsem zjišťovala, že je to na houby, musíte čekat, než se to načte, díly tam všechny nejedou a tak podobně. Takže jsem začala shánět další řešení. To už bylo pár let po tom, tak rok, možná... Každopádně skončila čtvrtá řada a já už v té době znala stránku http://www.doktorhouse.net/... ano, zaregistrovaná 27 února 2009 :D Takže tam už jsem stahovala díly. A už to jelo. Pochopila jsem, že je možnost stahovat nové díly, které se u nás ještě navysílají s titulkami, takže jsem toho hned využila. A tak začala moje závislost. Už nějaký ten pátek to fungovalo tak, že jsem přišla v pátek ze školy, stáhla si nový díl House a večer se na něj dívala. Milovala jsem ty večery. Víte, v té době jsem na tom nebyla moc dobře. Gympl mě ničil, chodila jsem domů nerada, protože pravidelně v pátek jsem musela dostat nějakou další špatnou známku, což znamenal zarach a dlouhé učení o víkendu, ale aspoň jsem se mohla těšit, že se budu dívat na nový díl House. Ten mi vždycky dokázal zvednout náladu (nebo mě dostat do deprese... Ale takové zvláštní, měla jsem je ráda, hodně jsem totiž u toho přemýšlela). Je to jeden z mála seriálů, který má moje maminka taky v oblibě, což je zvláštní, protože zvlášť v poslední době se moc ve vkusu neshodneme. Jen taková menší poznámka, která všechny hrozně zajímá...

2. Co je na tom seriálu tak zvláštního?

Je to prostě masterpiece, jak už jsem psala. Já na seriálech vyrůstala, viděla jsem jich hrozně moc, obecně televize byla pro mě něco, bez čeho jsem si nedokázala představit svůj volný čas. Tak mě rodiče vychovali, nebo spíš maminka, fotřík doma skoro nebyl, že. Na seriály jsem se dívala se strýcem, tak jsem viděla třeba Červeného trpaslíka snad v 9 letech... No, není to moc vhodný seriál :D Taky jsem se dívala na kriminálky s babičkou a večer jsem se dívala na takový sračky jako Rodinná pouta a podobně, protože se na to dívala babička. Strýc miloval M*A*S*H, já ho miluju doteď. Kdo ho zná, musí uznat, že si je s Housem dost podobný, je založený na humoru a zachraňování lidí. A tak nebylo divu, že jsem přešla na House. Jenže House má větší hloubku a to mu dává jeho hlavní postava. K tomu si připočtěte, na jaké seriály jsem se dívala... Vztahy, kriminálky, lékařské prostředí a vyleze vám z toho House. Prostě tam bylo všechno, co jsem měla ráda a mnohem víc.

Tenhle obrázek mám jako plakát a mám ho ve skříni... (neptejte se, proč je zrovna ve skříni...) A mám ho moc ráda... A ráda si s ním povídám... Ono to tady sice není vidět, ale na tom mým plakátu vypadá jeho nálada dost dvojznačně a mění se podle té mé... Na jednu stranu vypadá pozitivně, na tu druhou negativně...

U tohohle seriálu jsem měla dost často pocit, že vidím Houseovi rovnou do hlavy. Na druhou stranu ale byl velká záhada. (ráda zkoumám lidi, obecně, ty které znám, nebo jen ty, které náhodně potkám na ulici. Přemýšlím nad tím, co se jim honí hlavou.) Sice vystupoval jako hajzl, dělal si ze všech srandu, všechny štval, ale sám to byl jen utrápenej chudák, který na jednu stranu celý život toužil po štěstí, ale na tu druhou se bál být šťastný. Fascinoval mě, navíc mám hromadu úchylek a on jich spoustu splňoval. Miluju, když hlavní postava trpí, ukáže nějakou svou slabost a to House dělá často (nesnáším, když ten hlavní je hrozně namakanej hrdina, kterýmu se nikdy nic nestane a všechny zachrání bez jedinýho škrábnutí). Není to úplně klasický seriál, House mnohokrát spadnul na hubu a hodně si ji natloukl a ať si říká co chce, rozhodně se změnil, řekla bych, že k lepšímu.

Několikrát byl málem mrtvý, mučil sám sebe, buď pro vlastní důvody nebo aby někoho zachránil. Nebál se umřít, když to za to stálo.

http://www.melanie-d.com/sail.html

Na druhou stranu ty vtipy tam byly parádní. Občas jsem u toho dostala takový výtlem, že jsem se smála ještě celý den. Nemluvě o mém spoilerování ostatních lidí, že, Bábo? Přečtěte si některé jeho hlášky, staly se fenomenální, zná je celý svět a ani neví o tom, že jsou od něj. Nechápu, jak něco takového mohli vymyslet, patří jim můj obdiv.¨

http://www.melanie-d.com/youalwaysmakemesmile.html

A největší důvod. Jak se většina shodne, nic by nebylo bez Hugha Laurieho. On Houseovi propůjčil kus sebe. Je s ním duševně spjatý a je to na něm vidět. Pro většinu herců znamená hraní jen peníze. Jenže poznáte, když do toho dá někdo srdce a to Laurie rozhodně dal. Angličan, co hraje v americkém seriálu s nacvičeným přízvukem. Navíc dost starý angličan, nijak zvlášť hezký (i když hodně lidí přitahuje svým vzhledem... Kdo by těm jeho očím odolal, že...), velice divné, že? Jenže kdyby tam dali nějakýho mladýho vocasa, tak by seriál skončil po pár dílech. Pro takovou roli musíte být hoodně zkušený a musíte toho mít hodně za sebou a to Laurie má. Byl to prostě osud...

3.Co mi House dal?

*Rozhodně jsem se naučila něco ze zdravovědy... Jako například, že to nikdy není lupus... :D Vím co je to embólie a k čemu se používá placebo...

*Naučil mě, že všichni lžou

*Že život je bolest

*Rozhodně, pokud budu mít děti, tak je nechám očkovat

*Nebudu podceňovat astma a vím, jak to funguje

*Vím toho spoustu o různých drogách, samozřejmě nejvíc o vicodinu, asi ho dám jako přídavek do své seminárky...

http://www.melanie-d.com/meds.html

*Naučil mě se nikdy nevzdávat, i když život stojí za houby

*Zvětšil mou lásku k hudbě, mimochodem, ty písničky v seriálu jsou dost často naprosto skvělé...

*Zjistila jsem, že mám slabost pro modré oči...

*Taky už vím, že když budete jíst hodně mrkve, zoranžovíte...

*Zjistila jsem, co všechno se dá dělat s míčkem, holí nebo s míčkem a holí

*Vím, jak hrozný je absťák, co to všechno obnáší a rozhodně tohle byl jeden z impulzů, co mě odradil od užívání drog... A pak taky impulz pro přijmutí tématu na mou seminárku

*Víc jsem se začala zajímat o psychologii

*Ukázal mi, že ten směr, kam jsem vždycky mířila je správný...

*Poučil mě o lidech, životu, seriál se nepárá s diváky, nemá nijak velkou tendenci si věci přikrášlovat, jako většina seriálů... Tím myslím velké happy endy a podobně...

*Zjistila jsem, že dabing je na houby...

*Přinesl mi spoustu zábavy

http://www.melanie-d.com/trouble.html

*Pomohl mi v hodně věcech, občas mi ukázal cestu...

*A taky už vím, že láska stojí za všechnu tu námahu, musí se o ni ale bojovat...

http://www.melanie-d.com/heartskippedabeat.html

*Ukázal mi, co všechno znamená přátelství...

http://www.youtube.com/watch?v=2cm0ZYnM7s4

4. Co mi House vzal?

*Hromadu času... Jen si zkuste spočítat, kolik je 177 dílů x přibližně 42 minut, k tomu připočítejte, že většinu dílů jsem viděla minimálně dvakrát, nemluvě o zkoumání House na různých stránkách, fórech, pouštění si videí o Houseovi, čtení knih o něm a tak podobně. Pak tam ještě připočtěte, jak dlouho se to stahovalo s mým pomalým netem...

*Nějaké ty peníze, knížky a podobně taky něco stojí, že....

*Několik ideálů o lidech

*Nemluvě o tom, že mi kvůli šíření jednoho videa z House málem zablokli účet na youtube... No, já už ho tam nemám... Ale ostatní můžou, že? :D

http://www.youtube.com/watch?v=vvd5i-H-nIU

Bábo, vzpomínáš? Nemožu najít speed... Fu, fu...

ha, mám ho! :D

http://www.youtube.com/watch?v=Hj79HoFyWBM&feature=player_embedded

No tvl, zjistila jsem, že už je yaoi i na House... A je ho hromada... Ty lidi jsou hovada :D A Tumblr je zlo...

Každopádně po tolika letech s ním mi bude seriál i samotný House chybět. Ještě jsem se nerozhodla, čím tu hodinu v pátek nahradím, na co se budu těšit. Je to smutné, že jsem se s ním musela definitivně rozloučit, navíc tak náhle... Budou mi chybět Houseovi vtipy, různé situace, do kterých se on nebo jeho blízcí dostali, jeho hluboké myšlenky, sebedestruktivní rady, jeho vzdělávání mě humornou formou, Laurieho oči, gesta, hlas, všechno, Wilson, jako Houseovo svědomí a Cuddy co to dá vždycky do pořádku. Nemluvě o Houseově týmu a všem ostatním. Dal mi toho spoustu.

Na druhou stranu chápu, že především pro Laurieho to muselo být hoodně namáhavé. Pořád v jednom kole, role to rozhodně není snadná a točit jeden díl za druhým... Teď třeba natočí nějaký další pěkný film, nové CD, napíše další knihu nebo něco úplně jiného a hlavně bude mít víc času věnovat se zase rodině. Přeju mu to.

Ale stejně se mi bude stýskat...

http://www.youtube.com/watch?v=cWu9udxMQdI&feature=player_embedded

Jinak hromada dalších obrázků je v galerii... House MD Ty videa stojí za to si pustit... :D

Další videa tady: http://www.doktorhouse.net/komentar.htm?id=2454

a tady: http://www.doktorhouse.net/komentar.htm?id=2414

Článek o Houseovi od Hugha: http://www.doktorhouse.net/komentar.htm?id=2447 Je parádní a stojí za přečtení... Dost jsem se u něj pobavila...

Jak se říká, House zůstane navždy v našich vzpomínkách, nemluvě o tom, že jeho vtipy jsou legendární a už se běžně používají, takže už tu vlastně s námi je...

Díky za všechno, House!

We are the perverts...

Co právě poslouchám: http://www.youtube.com/watch?v=MQCTNYs55Us

Musím vám říct, že jsem se dostala do fáze, kdy nemůžu vymyslet název článku... Jsem zvědavá, jestli ho do konce článku vymyslím..

Tentokrát jsem byly trošku mírnější s děláním bordelu... No, i když... Když tak nad tím teď tak přemýšlím...

Rozhodla jsem se pozvat konečně Šajdu k nám dom. Plánujeme to už od začátku prázdnin a já se k tomu donutím až necelé dva týdny před koncem. Dobré, že? Tak jí tak píšu myslím v pondělí ráno na icq, není tam, čekám, jesi jí to došlo. Klasicky nedošlo, takže akce se opakuje, tentokrát v úterý a na facebooku. Nakonec mi odepíše, že je to sice narychlo, ale klidně že ve středu odpoledne dojede. Domluvíme se na termínu, ještě píšu Bábě, jestli nechce přijet, ta klasicky nemůže. Ráno ve středu jedu ještě do školy si vyřídit průkazku s Kubi a koho po cestě k Albertu nepotkáme, že? Šajda. Kubi je taky pozvaná, prohlásí, že se staví.

Ve středu odpoledne si tak dělám puding, když si přečtu sms, že Šajda přijede dřív. Takže někdo najednou zvoní. Je to čtvrt hodiny po domluveném termínu, bratr jde otevřít a řiká, že to bude jeho kamoš, načež odpovídám, že to taky může být Šajda. Pak přijde vysmátej nahoru a prohlásí, že je tam Šajda, načež mu klasicky nevěřím a myslím si, že si ze mě dělá prču. "No jasně, je to nějakej tvůj vadnej kamarád..." "Ne, je tam fakt Šajda..." (směje se) "Já tě znám, děláš si ze mě srandu..." "Fakt..." "Fakt je tam Šajda???" začínám pochybovat, vylezu na chodbu a ona tam jde :D

Po nějaké době, co mi Šajda hrála na klávesy jsme se rozhodly jít do sklepa, páč ten pařák se nedal vydržet. Takže s pudingem a pitím se utáboříme v jedné místnosti našeho velkého a podle ostatních strašidelného sklepa, kde si sedneme k zabordelařenému stolu se spoustou věcí a hlínou, protože babánka tam občas sáže kytky... A vůbec nám to neva, že je tam bordel, páč je tam hlavně vytoužený chládek... Tam za zavřenými dveřmi řešíme hromadu témat, tím největším a jediným, které si z toho pamatuju je ale yaoi. No sranda, no :D Řešily jsme jednu holku, která na jiné škole prý dělala seminárku o yaoi, a snažily jsme se představit si nás v této situaci. Skončilo to u toho, že jak by se na nás dívala třída, kdyby jsme přišly s něčím takovým je nám šumák, ale že profesoři by to asi nepřežili a my bychom neměly ani odvahu jim to pořádně vysvětlit, co to vlastně znamená. Vykreslování všemožných situací na toto téma nás bavilo hodně dlouho. Nejlepší bylo, že nám tam pořád chodil děda, takže paráda :D Nakonec, po několika hodinách jsme se rozhodly jít natrhat si ovoce do kefírových lívanečků. Zjistila jsem, že broskve už mi někdo snědl (měla jsem 3...) a meruňky už jsou taky dost jeté. Ještě jsem oškubala pár jablek a zabavila sklenici zavařených meruňek a šlo se vařit.

Takže tak nalijete meruňkový kefír, přidáte vejce a zahušťujete moukou. Ovoce jsme nakrájely na kousky a posipaly skořicí. Čekalo na nás v misce... No, moc nečekalo... Při vaření jsme ho půlku snědly... :D Kydnete trošku těsta na rozžhavenou, jen kapkou poolejovanou pánev a hned na těsto přidáte kousky zavařených meruňek. Až je jedna strana hotová, otočíte. Bylo to dokonalé, mohla jsem se toho užrat. Pak jsme ještě do těsta přidaly trochu té šťávy ze zavařených meruňek a na závěr jsme daly na pánvičku samotné meruňky a jabka (pokrájené na měsíčky) a zalily jsme to opět šťávou z meruňěk. Následně, až to trošku zhnědlo, jsme tím polily lívance a mohlo se jíst. Mňam :D K tomu předem připravené ovoce se skořicí... Šajda má fotky... Až ji někdy potkám, tak jí o ně řeknu (má novej mobil, s ještě lepším foťákem, než mám já, takže to fotila ona :D).

Myslím že pak jsme dostaly za úkol hlídat mou sestru. Šajda z ní byla hotová a to i přes to, že má averzi vůči malým dětem. Ležela na břichu, povídala si a tak velice zajímavě kopala nohama a rukama. Vypadalo to opravdu zajímavě. Ještě se klasicky kutálela po koberci (ještě pořád se nenaučila lézt, proto se tam, kam potřebuje dostává kutálením (fuj, vzpomněla jsem si na desku a kotálení po kružnici... blbá škola...)). Do toho jsem Šajdě četla některé zajímavější pasáže z psychologie... Hlavně ty Freudovy šílené teorie :D. Pak si ju maminka převzala a my byly přežrané a nevěděly jsme, co máme dělat.

Ani nevím, co jsme nějakou dobu dělaly, možná si jen povídaly, nafoukly jsme postel a nakonec zaply kompl. Jenže jsme se nemohly rozhodnout, na co se budeme dívat, takže jsme se dlouhou dobu dívaly jen na fotky. Taky jsme řešily, jak nás fascinuje Yoshikiho podivný vzhled a jak jsme nikoho tak divně vypadajícího neviděly a sáhodlouze jsme rozebíraly, jak se blbě směje :D. Nakonec jsme zaply bednu a chtěly jsme se dívat na Věřte nevěřte. Jenže měli klasicky zpoždění, takže jsme se dívaly na tokový ten vojenský seriál... český... jak se to jmenuje? Ha, Chlapci a chlapy a rozebíraly jsme postavy a podobně. Jo, dost nás baví všechno komentovat, takže to byla taky sranda. Pak Věřte nevěřte. No zrovna tam byly samý trapný díly, takže super :D Následně jsme najely na kanál Pohoda? myslím... No a tam jsme se další hodinu čuměly na všemožné útržky z koncertů, načež jsem to nevydržela a musela jsem si pustit X Japan :D.

U nich jsme strávily další hodně dlouhou dobu, fascinovaní hudbou, zkoumáním muzikantů (s Šajdou jsme se dohádaly, kdo z nich je Pata, měla jsem naštěstí pravdu já :D A konečně jsem zjistila, kterej ze dvou, který jsem si nepamatovala je Heath a jak se jmenuje ten poslední Sugizo. Ani nevím, na co všechno jsme se dívaly, ale bylo toho hodně. Jedno video za druhým, pořád jsme to všemožně rozebíraly a tak.

Pár spoilerů, co jsme psaly na FB... :D

Yoshiki má kožený slipy a punčocháče.... -Šajda a já

Kožený slipy a nekožený punčocháče!!!! (co maj punčocháče společnýho s punčem??) -Šajda další den

Bábo, vidiš o cos přišla? :D -Já

Toshi je tlustej a leze mu páteř. A je nabalenej a Yoshiki je nahej. -Šajda

(řešily jsme, že Toshi za těch 10 let přibral a že na koncertu venku je Toshi nabalenej a Yoshiki na sobě má jen gatě... :D)

A Toshi má krabičku na zadku! - Šajda

(taková ta krabička na mikrák... Zase jsme řešily, že si nemůžou chudáci nikde sednout, ale že dneska už to tak zřejmě není...)

We are X !!!!!!! - já a Šajda

Pak jsme došly i The Gazette, které zase žere Šajda a já zjistila, že v poslední době už vypadájí celkem normálně, což pro mě byl velký objev... Pak ještě další všemožné j-rock skupiny a tak, ale žádná nás neoslovila.

Šajda: A kde je ta čtvrtá noha?

Já: Asi v jeho zadku...

Nějaká podivná fotka borců válejících se na sobě, kde jsme nemohly přijít na to, kde je poslední noha...

Hizaki: On je fakt chlap?!¨
https://www.google.cz/search?q=hizaki&hl=cs&prmd=imvns&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=Rtw4UN7yBcre4QSSzIGgDw&sqi=2&ved=0CAgQ_AUoAQ&biw=1366&bih=610 se podívejte sami..

Nakonec jsme skončily u japonské a čínské hymny. V tom jsme začaly řešit, že si nedokážeme představit třeba čínskou rockovou písničku a debatovaly jsme o tom, jestli to vůbec existuje. Nakonec jsme byly rozhodnuté napsat Dominikovi, našemu spolužákovi, který se učí čínštinu, jestli nezná nějakou čínskou rockovou skupinu, ale pak nás napadlo, že by si taky mohl přečíst moje statusy na fb a to by asi nebylo moc pěkné, takže plán padl :D. Zjistily jsme však, že čínský rock opravdu existuje... Ale je to děs :D

Pak jsme šly spát, kolem 3 ráno. No a ráno ve čtvr na 9 vstáváme, jíme všechno možné (nejlepší byla dýňová buchta politá jogurtem s příchutí vaječného likéru...). Nakonec jsme zase zaply kompl a pokračovaly jsme ve videích. Nejlepší bylo tohle:http://www.youtube.com/watch?v=0QWrg0k6Zf8&feature=player_embedded

U toho jsem málem umřela, vidlě jsem ho několikrát a fakt se to nedalo... :D Jako sorry, ale kdyby si ty gatě zapnul sám, bylo by to daleko jednodušší, rychlejší a nenápadnější... Ale zase bych si neužila spoustu srandy, že... :D

A pak mě Šajda opustila a já osiřela... Bééé :D

Nejlepší hláška včera. Rodinná grilovačka, já po nějaké době odcházím domů a všichni, co, proč??? "No, mám doma rozkoukanej jeden film... Do čtenářáku, musím tam napsat srovnání..." "No dovi, dovi... Mamko hlídej ju, kdo ví, na co se tam dívá..." "Jmenuje se to Melancholické kuře, takže..." "No já bych se dneska nedivila ničemu... Dřív takový věci bývaly pod hvězdičkou a až od 18., ale dneska..." No asi by se hoodně divili, na co se to dívám, že... Ta hromada yaoi, co mám teď v komplu... Nemluvě o tom, že z Kuřete vylezlo pěkný porno :D. V poslední době mám pocit, že český filmy se bez sexu neobejdou, viz Máj, Vratné lahve a podobně... Je to bída.... Ale ten film byl docela dobrej, sice s předlohou toho neměl moc společného, ale bylo to stašně smutné a naturalismu tam bylo taky dost. Akorát teda vám bylo víc líto toho otce, než děcka, což v porovnání s knihou vyzní dost divně, no...

Jdu pokračovat ve sledování filmů, mějte se... Hmm, ještě ten název článku... Hmm, neodolala jsem :D

Animelist

A

Ano Hana - shlédnuto

Antique Bakery - shlédnuto

Ao no exorcist - shlédnuto

B

Black Lagoon - rozkoukáno

C

D

Death note - téměř shlédnuto

Durarara!! - rozkoukáno

E

F

Fullmetal Alchemist Brotherhood - shlédnuto

G

Ghost Hunt - shlédnuto

H

I

J

Jigoku Shoujo - rozkoukána 2. řada

K

K-On! - téměř shlédnuto

Kuroshitsuji - shlédnuto

Kuroshitsuji II. - shlédnuto

L

M

N

Naruto - rozkoukáno

O

P

Prince of tennis - rozkoukáno

Q

R

S

Shiki - shlédnuto

Shinrei Tantei Yakumo - shlédnuto

T

U

Uta no Price-sama: Maji Love 1000% - shlédnuto

V

W

X

Y

Z

Ze života středoškoláků - rozkoukáno

Shinrei Tantei Yakumo

Protože jsem nesehnala ten úžasnej opening s tím čupr videem, dávám sem jakejsi fanmade. Ale je to pěkný... Ale hodně to prozradí... http://www.youtube.com/watch?v=PuwzQK5K4iA&feature=related

Děj:

Studentka Haruka má problém. Vloupali se do "prokletého" domu a její kamarádku teď posedl duch. Její ppřítel zase spáchal podivnou sebevraždu. Tak na radu kamarádek se vydá za neznámým chlapcem Yakumem Saitem, který prý dokáže vidět duchy. Jenže Saitoh Yakumo není zrovna příjemný společník. Z Haručiny návštěvy není moc nadšený a když mu poví o své posednuté kamarádce, chce dokonce peníze, aby se jejím případem začal zabývat. Nakonec však svolí (sice pod Haručinou výhružkou, ale přeci). Případ se začíná zamotávat, Yakumo odhalí, že za všechno nemůžou jen duchové, ale taky lidé. Haruka se více dozvídá o něm a o jeho šarlatovém oku, kterým může vidět duchy. Může je však pouze vidět a mluvit s nimi a ne je vymítat a podobně, ale i tohle mu většinou stačí k tomu, aby je přesvědčil k dobrotě. Vyřeší Haručin případ, ale s Harukou se nerozloučí. Ta ho přijde brzy navštívit s dalším případem a je ráda s ním, i když má Yakumo pořádně nevymáchanou pusu a od společného setkání ji neustále odrazuje svou otráveností.

Celé anime se řeší různé případy, kde Yakumo pomáhá ještě detektivovi Gotou(mu??) řešit jeho detektivní případy, které mají neustále něco společného právě s duchy. Navíc se dozvídáme více o Yakumově temné minulosti, jeho rodičích a dokonce o spojitosti s Harukou. Nechybí tam ani hlavní záporák, Yakumův tajemný otec, který má jediný cíl - svrhnout Yakuma k temnotě, čímž mu neustále komplikuje život. V anime nechybí ani láska, kde Haruka se zamiluje do Yakuma (oh, kdo by to nečekal, že...), jenže je taková zdrženlivá (no, klasické japonské anime), takže za celou dobu se toho klasicky moc nestane, ale ano, dočkali jsme se objetí!!! :D

Moje hodnocení:

Jak to tady píšu, tak jsem zjistila, že to anime se vážně dost dementně popisujete, když tentokrát jsem nechtěla vyzradit celý příběh, že... Sice to tak nevypadá, ale je to jedno z mých nejoblíbenějších anime... Nevím, kam bych ho zařadila, páč všechny, o kterých jsem tu psala mám ráda, ale pravděpodobně do první tojky... Příběh se mi líbil (je klasicky vidět, že jsem vyrůstala na detektivkách a že mám ráda horory, do toho pomalu zjišťuju, že budu asi romantička, i když se to nezdá...), k tomu pěkný hlavní hrdina, hromada vtipu (musela jsem se na to mrknout znovu, protože jsem to viděla víc jak před půl rokem a už jsem si nepamatovala, jak přesně to skončilo a tentokrát jsem se u toho smála pořád. I když to vtipné asi zas tak nebylo, no to jsem celá já...), dejme tomu, že je tam i nějaké poučení. Rozhodně je to jedno z těch mírnějších a klidnějších anime, spíš pro holky. Trochu mi tam vadí třeba fakt, že tvůrci se vybodli na oblečení. Hlavní hrdinové mají na sobě to samé, občas něco přidají nebo sundají, jinak nic. No ale to už je detail. Opět bych chtěla víc rozvinutý vztah Haruky s Yakumem, ale klasicky nic a taky si žádám další řadu!!! (zas utřu hubu, ale co...) Četla jsem k tomu i mangu, nejsem si jistá, ale myslím, že má dvě verze. Každopádně to se mi taky líbila. Byla taková akčnější, asi i lepší než to anime... Ale opět krátká... Tentokrát jsem musela anime stahovat. Najdete ho i na uložtu, pěkný překlad, softsubs, takže úplná paráda. Ani nevím, jak jsem se k němu dostala, pokud vím, tak tentokrát sama a zřejmě náhodně. Ale rozhodně stojí za shlédnutí, i když jak jsem se tak dívala, na oficiálních stránkách nemá moc dobré hodnocení, což jsem moc nepochopila proč.

Pár dalších obrázků tady, problém s nimi je ten, že většina obrázků je z mangy a Yakumo tam vypadá trošičku jinak... Možná... mužněji? :D No já ho žeru i tak, takže je mi to celkem šumák....

Ghost hunt

Opening: http://www.youtube.com/watch?v=yQgy1bDGjME

Děj:

Mai Taniyama je normální školačka. S kamarádkami se baví tak, že si vyprávějí po škole strašidelné historky. Jednou se k nim ale nachomítne neznámý student Shibuya Kazuya a chce jejich vyprávění poslouchat. Všechny jsou nadšené, až na Mai. Mai se začne zajímat o historku o podivné škole. Jednou se tam rozhodne podívat, jenže na ni málem spadne skříň. Naštěstí ji zachrání Lin a skříň spadne na něj. Objeví se tam Shibuya. Lin je Shibuyův asistent a když si Lin vyvrtnul kotník při zachraňování Mai, požaduje Shibuya, aby ho Mai zastupovala. Shibuya je lovec duchů. Celé anime řeší různé případy, pomáhá jim při tom kněz John Brown, medium Hara Masako, mnich Hosou Tagikawa a kněžka Ayako Matsuzaki. I když je později Lin práce schopný, Mai už se Shibuyou, které mu dala přezdívku Naru (že je narcistický...) zůstane. Jednotlivé případy jsou často přes více episod, často i přes 4. Anime nemá jednotný děj, akorát se rozvíjí postavy a podobně.

Moje hodnocení:

Anime se mi klasicky velice líbilo. Bylo to napínavé a dost často i strašidelné, což se mi líbí, že :D. Někdy to bylo i dost smutné a na druhou stranu nechyběl tomu vtip, takže jsem se u toho často smála, prostě to mělo všechno. Celou dobu ale člověk čeká na nějaké rozvinutí vztahu Naru + Mai a ono nic... To mě vážně naštvalo! :D Klidně by to mohlo mít další řadu, nechali si tam možnost na pokračování. Hmm třeba mi splní přání, uvidíme...

Pár dalších obrázků zde

Táákže, kdo to viděl? Hlásí se někdo? :D a jaké anime jste viděli naposledy?

Ano Hana

Opět opening.... http://www.youtube.com/watch?v=28UURmrl4xY

Děj:

Bylo tak 6 kamarádů: Jinta Yadomi - "Jintan", Meiko Honma - "Menma", Atsumu Matsuyuki - "Yukiatsu", Chiriko Tsurumi - "Tsuruko" a Tetsudoo Hisakawa - "Poppo". Těch šest malých dětí si spolu hrálo, dokonce založili partu pod jménem "Ochránci míru", jejíž vůdcem je právě Jintan. Jenže pak se stane nehoda a Menma zemře, spadne ze srázu do řeky (nevím, jestli do té řeky spadla nebo ne, každopádně spande k řece nebo to bylo jezero? no prostě nějaká voda...). Postupem času se parta začne rozpadat a každý z party si jde po svém. Chodí na různé školy, nezajímají se o sebe a rozhodně už nejsou všichni přátelé.

Dostáváme se k ději pár let po Menminé smrti. Jintanovi zemřela matka, žije jen s otcem. Ten je na něj dost mírný. Jintan má problémy se se se vším vypořádat a tak moc nechodí do školy, fláká se doma. Jednoho dne se mu ale zjeví Menma a on se jí nemůže zbavit. Provází ho všude, mluví na něj, sahá na něj a nikdo jiný ji nevidí. Chce po něm, aby jí splnil přání, ale nepamatuje si jaké. Jen ví, že se parta zase musí dát dohromady. Jintan už si neví rady a tak nakonec se snaží ostatním z party vysvětlit, že se vrátil Menmin duch a potřebuje jejich pomoc. Ostatní se mu ale klasicky vysmějí, nikdo mu nevěří, až na Poppa. Ten mu začne pomáhat. Poppo je takový suverénější, takže se snaží dát partu dohromady a nenechá se ničím zastrašit. Střidají se tam fáze, kdy ostatní Jintanovi věří a kdy zase ne, odkrývají se tam staré bolístky jednotlivých postav a časem se dá parta zase dohromady. Nakonec Jintanovi uvěří a snaží se splnit Menmě přání. Jenže jaké přání. Po několika neúspěšných pokusech si Menma konečně vzpomíná a může odejít na věčnost. Nechává ostatní, ať se sami vypořádají se svými životy a vzpomínkami.

Moje hodnocení:

Děj je poněkud jednodušší, než na jaký jsem zvyklá (proto jsem ho zvládla tak relativně krátce popsat a dokonce neodkrývám tajemné přání, aby tam bylo aspoň malinké překvápko, jinak by to vážně stálo za houby), je to spíš taková oddechovka, ale moc pěkná oddechovka. Je to na jednu stranu sladké, na druhou ale velice smutné. Brečí tam prakticky každý, takže se dá předpokládat, že budete taky. Jak jsem se tak dívala na net, je to považováno za jedno z nejsmutnějších anime. Postavy klasicky dost propracované, hodně se o nich dozvíte, je to uděláno z různých úhlů pohledů, o to je to zajímavější. Děj... No občas se tam najde i napětí jak to dopadne. Je zajímavé, že i u tak prostěho děje moc nevíte, co bude následovat, což se moc často nestává. Navíc Menma je tak roztomilá, Jintana chtějí všichni, s Poppem je sranda a Matsuyuki je podivín, takže co víc si přát? :D

Opět jsem se na to dívala na Shirai.cz (věrný přítel :D)

Něco málo obrázků tady

Nějaké doporučení na další anime? :D

Shiki

Oblíbený opening... :D http://www.youtube.com/watch?v=b8X2NXAKteE

Upozornění:

Toto anime je až od 15. Je často drastické a není pro slabší povahy. To samé může platit pro výpis děje anime. Článek může (a bude) obsahovat spoilery, vyzradí zápletku a možná vám řekne i to, jak anime skončilo...

Děj:

Do malé vesnice jménem Sotoba se přistěhuje do obrovského, nově postaveného sídla rodina jménem Kirishiki. Brzy začnou umírat lidé a to ve velkém. Začne to dívkou jménem Megumi, která se chce s rodinou seznámit a ztratí se. Nakonec ji najdou lidé v lese, ještě živou, ale velice bledou a nějak... omámenou. Zavolají doktora a ten si myslí, že je to anémie. Rodičům oznámí, že bude dívka v pořádku, ale její stav se nelepší a Megumi nakonec umírá. Milovala kluka jménem Natsuno, který ale její lásku neopětoval. Vesnice ho nijak nezajímala, nedávno se přistěhoval a snažil se z ní co nejdříve dostat pryč. Po Megumině smrti má ale Natsuno menší výčitky svědomí a o Megumi se mu neustále zdá. Má z ní noční můry, vidí ji přicházet před jeho pokoj v noci, cítí, jak ho sleduje a podobně. Postupem času už nemůže doma spát a tak přespává u svého jediného kamaráda, Torua.

Doktor Toshio má mezi tím mnoho práce. Lidé umírají jeden za druhým a mu se nedaří zjistit proč. Může za to vždy anémie, jenže ne z nedostatku železa, ale z nedostatku krve. Pacienti však nemají žádné vnější ani vnitřní krvácení. Začíná to anémií, otupělostí, vypadají jako zhypnotizovaní. Maximálně po 4 dnech vždy zemřou. Nejdříve si myslí, že je to epidemie, postupem času však toto tvrzení vyvrátí. Pomáhá mu jeho přítel a mladý kněz Seishin, který rád píše různé příběhy a to i ty strašidelné.

Natsuno má podezření, že Megumi vstala z mrtvých. Jednou, když spal u Torua vejde do Toruova pokoje i Megumi. Chce se Natsunovi pomstít a tak kousne Torua do krku. Natsuno si myslí, že se mu to opět zdálo, ale po několika dnech Toruo umírá na tu stejnou "nemoc" jako spousta lidí z vesnice. A Natsuno ví, že za to může negumi a že se z ní stala nemrtvá. Společně s meguminou kamarádkou Kaori a jejím bratrem Atsunou se nakonec rozhodnou vykopat Meguminin hrob, aby zjistili, jestli je nebo není nemrtvá. Megumino tělo tam opravdu není a ještě na ně zaútočí další nemrtvý. Odhalí, že za to může nedávno přistěhovalá rodina a také to, že jsou to upíři. Podle filmů zjistí, jak se jim bránit a rozhodnou se, že je budou zabíjet, protože nikdo jiný s tím nic nedělá.

Za mladým knězem Seishinem chodí přistěhovaná malá dívka jménem Sunako, která miluje jeho příběhy. Má prý alergii na ultrafialové záření a tak za ním chodí jen v noci. On její tajemství brzy odhalí a dokonce jí to i řekne, ale v jejich vztahu se nic nezmění. Malou dívku si velice oblíbí, dokonce tak, že se nakonec rozhodne jít za ní i do jejich domu, kde slouží jako zákusek pro jejich "vlkodlaka", ale dělá to dobrovolně.

Doktor Toshio přijde na stejnou věc, ale ví, že by mu nikdo nevěřil. Když to dostane i jeho manželku, nechá ji v nemocnici i mrtvou a čeká, jestli se z ní stane nemrtvá. Ta se z ní opravdu stane. On na ní následně zkouší různé pokusy, jak je zneškodnit a na konec ji zneškodní jediným způsobem - vrazí jí kůl do srdce.

Dostanou i Natsuna a to jeho přítel Toruo. Natsuno se mu prostě nedokáže bránit. Jeho noví přátelé Kaori a Akira se ho snaží zachránit, ale jeho otec jim to nepovolí. Nesnáší náboženství, proto ustavičně strhává všemožné amulety a kříže, co mu dávají do pokoje. Natsuno nakonec zemře a jeho otec se z toho zblázní. Dostanou i jeho ženu, která však mu napíše, že od něj odešla.

Vrátí se Natsuno a to jako vlkodlak (spešl druh upíra nebo tzv. Shiki, jak je pojmenoval mladý kněz, který nemusí sát krev a může chodit za světla) a pomáhá doktorovi zabíjet upíry.

Doktorovi se nakonec podaří rodinu Kirishiki odhalit vesničanům a tak začne hromadné vraždění. Nakonec se jim to podaří, ale vesnice skončí v plamenech, kvůli požáru.

Moje hodnocení:

Já si prostě umím vybrat anime, no :D Šla jsem do toho s tím, že jsem moc nevěděla, o čem to je a to bylo ještě lepší. Klasicky mě to dostalo. Nejdřív to vypadalo jako nějaká kriminálka, epidemie, ok. Pak z toho vylezli upíři, to bylo ještě lepší :D Opět se netřpitili, byli to klasičtí upíři. Občas to bylo i celkem strašidelné, takže paráda! :D Ale vážně jen pro silnější povahy, vůbec se s tím nemazlí, takže pozor... Jediné, co mi vadilo, bylo to, jak byly nakreslené postavy... Ty jejich vlasy děs... Jeden borec byl dokonce tak hnusnej, že vždycky když jsem ho tam viděla, tak se mi z něj chtělo blít (byla to asi pointa, měl odpornou povahu...). Ale na druhou stranu opět hromada velice zajímavých postav se zajímavým charakterem, takže taky bezva. Děj byl chytlavý, opět jsem to zmákla za 2 až 3 dny (jeden díl jsem viděla pár týdnů před tím, pak jsem nemohla najít pokračování...)

Jinak když jsem hledala obrázky, opět mega makačka... Takovou hromadu yaoi jsem ještě neviděla. Ono si tvůrci sami naběhli v některých případech, postavy se dají skvěle párovat, takže toho yaoistky hned využívají, že...

Jinak dívala jsem se na to opět na stránce Shirai.cz, opět segistrace, ale paráda, české titulky, co víc si přát. Mám to i v komplu od Cam :D

Pár dalších obrázků tady

Taakže, hodlá se na to někdo mrknout? Už jste to viděli? Huh? :D

Fullmetal Alchemist: Bratrství

Můj nejoblíbenější opening.... http://www.youtube.com/watch?v=j_cyzEpZNcg&feature=related

Děj: (pozor, může obsahovat vyzrazení zápletky a dokonce i konce!!!)

Edward Elric se stane nejmladším státním alchimistou. Se svým mladším bratrem Alphonsem tak pracují pro stát. Mají však své tajemství, za které by mohli být velice nepěkně odsouzeni, protože porušili základní alchymistické pravidlo.

Děti brzy opustil otec. Zůstali jen s matkou. Dost často se bavili tím, že četli otcovy knihy o alchymii a kousky, které se naučili ukazovali pak matce. Ta je v tom podporovala a neustále prohlašovala, že jsou pravými syny svého otce. Jenže pak jejich matka náhle zemřela a chlapci zůstali sirotky. Jejich otec se neukázal a tak žili u jedné hodné staré paní, společně ještě s Winry, jejíž rodiče zemřeli za války v Isbalanu.

Po nějaké době se rozhodli porušit základní pravidlo a to zákaz lidské transmutace. Chtěli vrátit své mrtvé matce život. To se jim však nepovedlo. Místo matky transmutovali jakousi zrůdu. V alchymii platí též rovnocenná výměna, takže při transmutaci přišel Ed o nohu a Al dokonce o celé tělo. Zoufalý Ed upevnil Alovu duši na brnění, které stálo poblíž. To ho stálo ruku, ale oba bratři žili. Edovy chybějící končetiny nahradí automail, pokročilé kovové implantáty, se kterými se za půl roku naučí fungovat.

Začne se o ně zajímat vláda, protože se dozví, že jsou dobří v alchymii. Navštíví ho státní alchymista Roy Mustang, který se dokonce dozví o jejich minulosti a který jim poví o zájmu armády, která chce využít jejich služby. Ed nakonec souhlasí, složí zkoušky a stane se státním alchymistou.

Tohle už nečtěte, pokud nechcete přijít o překvapení a pokud jste to ještě neviděli celé a vidět to chcete...

Další oblíbený opening... http://www.youtube.com/watch?v=dAOfiob4TqQ&feature=related

Ed s Alem společně pak řeší spoustu různých případů jako státní alchymisté, všechny pak mají nějaký význam v komplikovaném ději. Celou dobu se snaží najít způsob, jak vrátit dopořádku svá těla, zabývají se též nesmrtelností a tak se dostanou ke kameni mudrců. Ten podle pověstí slibuje nesmrtelnos a obrovskou sílu, které by mohli využít k vrácení těl. V jednom z případů se také setkají s homonculy, což jsou vlasně "lidé" s kamenem mudrců v těle, takže není moc smadné je zabít, dokážou se regenerovat, nestárnou a mají další všemožné vychytávky. Později se také dozví, že Vůdce, vládce jejich země Amestris je také homonculus a že většina výše postavených je s ním spolčena. Také to, že kameny mudrců se vyrábí z lidí a hojně je vyrábí právě vláda, dál že obrovský masakr v Ishbalu byl zmanipulovaný, aby tam zemřelo co nejvíce lidí a několik dalších válek na hranicích ke na tom stejně. Že Vůdce z míst, kde umírají lidé tvoří velký transmutační kruh se středem v Centralu, kde je vláda. Také zjistí, že to všechno má pod palcem tzv. Otec, který vytvořil homonculy a který chce vytvořit obrovský transmutační kruh k tomu, aby se stal bohem. Dozví se o minulosti tohoto Otce od svého otce, se kterým se shledají a o všem, co s tím má jejich otec společného. Spolčí se proti plánu vlády s Royem Mustangem, jeho podřízenými, dalším alchymistou Armstrongem a jeho sestrou, se svou učitelkou, dokonce ishbalanem Scarem, který původně alchymisty vraždil, malou holčičkou May Chang , která ovládá alkemii z Xingu (spešl alchymie), sousední země Amestris a s doktorem Marcohem, který musel původně vyrábět kameny mudrců pro vládu a teď před ní utíká. Společně s dalšími lidmi se jim nakonec úspěšně podaří vyhrát, je tam pěkný happy end, i když to tedy moc nevypadalo, porazí Otce, Vůdce zabijí, zbaví se homonculů a ještě se podaří vrátit Alovo tělo za to, že se Ed vzdá své alchymie a Ed získá zpět svou ruku. Nohu ale ne. Ed si konečně vezme Winry, mají krásné dětičky a všichni jsou spokojení. Vůdcem se stane Roy Mustang a stát si tak může žít v klidu a pohodě.

Moje hodnocení:

I když tyhlensty bojovačky nejsou vůbec můj styl, tím, že to bylo spíš fantasy a taky že to mělo tak chytlavý děj (i když to z toho popisu děje moc nejde poznat...) mě to ale dostalo. Navíc se tam hodně zabývali i jednotlivými postavami, které měly propracovaný charakter. Všechno to do sebe parádně zapadalo. Nejvíc mě dostalo to, jak si tvůrce všimá všech detailů. Tak do detailů zpracovanou věc jsem ještě někdy neviděla. Každá kravina tam je, normální člověk by ne to zapomněl nebi se na to vybodnul. Dlouhé nehty na Alově těle u Pravdy, šrouby či co, které tam Edovi zůstaly i po tom, co získal zpět svou ruku a podobně... Takovýhle věcí si u fantasy většinou lidé vůbec nevšijímají, si řeknete, je to kouzlo (i když oni to jen ošmelili) a tím to končí... Navíc to je nádherně nakreslené, takže co víc si přát.

Moje oblíbené scény:

Jak si z Eda pořád dělají srandu, že je malej a vyjede tam vždycky jeho naštvaná zjednodušená verze :D.

Jak se Mustangovi všichni smějí, když ho někdo schválně poleje vodou, aby nemohl bojovat a on prohlásí: "Co si myslíte, že jsem?!! Mokrá sirka?!!!"

Jak naštvaná Winry po Edovi vždycky hodí francouzskej klíč.

Jak Roy oslepne, to je taky parádní scéna (ok, žeru ho celýho...).

Jak Armstrong vždycky exhibačí a ukazuje svaly.

Jak Ed nesnáší mlíko, a i když mu všichni tvrdí, že kvůli tomu je malej, tak se ho stejně nenapije.

Jak Armstrong vytesal do protivníkova kladiva svou svalnatou podobiznu.

Žeru tu minipandu.

Celou existenci Hughese... A pěkně mě štve, že mi ho zabili hned na začátku!

No je toho hodně...

Pár dalších obrázků najdete v galerii tady.

Dívala jsem se na to na Shirai.cz, musí te se tam registrovat. Pár dílů tam chybí nebo nefunguje či co, na to jsem se dívala na nějaké jiné stránce, ale nemám historii, mám smazanej kompl, takže...

Takže co vy? Už jste to viděli? Chystáte se na to? Co na to říkáte? Koho jste si oblíbili?

Opět jsme někoho pohoršily...

Další haló akce. Před pár dny jsem se dozvěděla, že do blízkého "města" přijedou děcka z tábora, tím jsou myšleni ti, co bydlí na druhé straně republiky. Chtěli mě taky vidět, takže jsme se s Vendulou domluvily, že je půjdeme navštívit. Po komplikované domluvě s hlavním vedoucím nám to bylo povoleno a především nám bylo povoleno tam přespat. Spali na místní faře. I s náma nás tam bylo nakonec 8. (po hodině sledování Yoshikiho lámané angličtiny se vrací k článku...). Měly jsme přijet někdy odpoledne, vedoucí jel ještě s děckama (ok, byla tam 1 vedoucí - Zuzana) na koupák a říkal, že se vrátí kolem 5. S Vendy jsme se shodly, že přijedeme o něco dřív, aby jsme si ještě stihly popovídat a tak, takže já tam byla přibližně od třičtvrtě na 2 a ona o půl 3. Nebudu tu sáhodlouze vypisovat, jak mi ujel bus a jak jsem měla dopoledne na houby (máte štěstí, chci se vrátit k Yoshikiho lámané angličtině, takže vás nebudu tak dlouho mučit popisem každé sekundy mého života... Jen každé druhé, pro tentokrát...), takže přejdem k věci.

Přijela Vendula, klasickej výtlem na začátek. Rozhodnem se jít do cukrárny, nejdřív však musíme okomentovat mega stádo důchodců, co tam natěšeně čeká ve frontě na brambory, či co, kus od nás.

Cukroška. Dám si jakýsi divný kus dorta, Vendy si dá pohádku a špičku. Narvem se dovnitř, kde naštvaně musíme konstatovat, že tam hraje děsná hudba, něco z rádia a je to na zblití. Navíc nás to rušilo při povídání (po další dlouhé době, tentokrát dívání se na stydlivýho hideho a psaní s Šajdou se opět vrací k článku). "Bezva... Takže za 5 minut jsme snědly zákusky, co tady budem další 3 hodiny dělat?" "Nemám ponětí... Ale mám chuť na nějaký ovoce, jsem teď strašně přeslazená..." "Doobře, tak pudem do Alberta..." Tak jsme šly. Já s kufrem na kolečkách, deštníkem a košilou v ruce, ona měla jen spacák v ruce a tašku přes rameno. (Ten můj kufřík byl tentokrát vážně malej a většinu zabral můj mega spacák)

Cesta do Alberta byla děs a hrůza. Vzhledem k tomu, že cesta k Albertu je rozkopaná a když jsem tama šla minule, tak jsem to obcházela kilák, abych se vůbec dostala k troleju, u kterýho bych normálně byla po pár metrech, tak jsem to tentokrát prubla jinou uličkou. Jenže mi nedošlo, že nás čeká mega kopec nahoru, na kerým jsme málem pošly... Takže bezva. Pak slezem vedle záteras a já zjistím, že v té ulici už mají normálně část pro chodce. Bezvadný. Albert. Nakupování s Vendy je něco :D. Musely jsme si koupit meloun. Jenže jsme neměly lžičku ani nůž a půlenej neměli. Takže jsme pobíhaly po obchodě a sháněly něco, čím by jsme to mohly jest. Nakonec jsme ukořistily takovou tu mini plastovou skládací od mroža v kelímku. Následně kupujem pití, zaseknem se u brambůrků. Koupíme takový ty starý česnekový a najedem na tortilla chips a salsu... Tak jsme to musely prubnout :D Jdeme dál a Vendula najednou začne přes celej obchod řvát: "Vložky, jooo! Jdem si koupit vložky! A čum na ten design! No ty bych fakt chtěla, no." Pak se tam zastaví a začne se rozplývat nad písničkou, co jí jede v uchu a musí mi ji pustit. Takže tam tak stojíme u regálu s vložkama, posloucháme písničku, ona si zpívá, tancuje, cáájk... Baba co vedle nás doplňovala regály se na nás zajímavě dívala... Pak ještě objeví kolonáda trojhránky jen za 22 kč a cool grep myslím starobrno v plechovce. Pokladna, všechno to někam narvat a s věcma a plnejma rukama nákupu vyrážíme v dešti na zastávku. Naštěstí pršet přestalo a my si tak mohly sednout na lavičku a parádně se tam ukempit. Kolem nás věci, mezi náma piknik. Fota ukážou, jak to tam vypadalo...

Je tam divný světlo... Bylo dost zataženo a tak je to špatně vyfocené... Mraky se tam neustále honily a nemohly se rozhodnout, jesi už konečně opět začne pršet nebo ne...

Pokračujem...

Takže tam tak žereme tortilly se salsou, bylo to celkem dobrý. Do toho dostaneme strašnou chuť na ten meloun a vymýšlíme, jak ho rozdělat. Napadne nás s ním fláknout o zem v igelitce. Vendula se převleče do tryčka (na zastávce šla do podprsenky, o víkendu tam toho ale moc nejezdí, zrovna tam nikdo nebyl jen přes potok pár borců, kteří si zapískali... :D) Nakonec to prubnem, ale ten šmejd skáče jak balon :D. Pak mou pinetkou to začneme nařezávat a následně zkoušíme opět s tím fláknou a ano, relativně se to povede! Vendy jako největší macho (nebo jako seme, jak teď říká, po tom, co jsem ji naučila rozlišovat semeho a ukeho) roztrhne meloun vejpůl a možem se do něj pustit. Na lavičce, mini lžičkou... :D Do toho jíme tortilly s pálivou salsou a zapíjíme to grepem. Paráda :D Takový hody tam (oni tam zrovna hody měli, takže to zní blbě :D)... Zežraly jsme půl melounu, téměř 360 g salsy s chipsama... srandááá :D

Vidíte tam tu lžičku?

Ten nápis jsme tam náhodou objevily, tak jsme si to musely hned vyfotit :D

Ve čtvrt na 6 voláme hl. vedoucímu, kde je. Ten nám oznámí, že jsou ještě v Hradcu, což je štreka a že máme jít za Domčou, že je v družince na faře. Celou dobu!!! To nám taky nemoh říct dřív, že?!! Problém je se tam dostat. Nakonec se nám to podaří (po několika minutách vysvětlování panu farářovi, proč tam na něj zvoníme a co po něm vlastně chceme...) a my můžeme obšťastňovat Domču naší přítomností. Nakonec zasednem ke komplu, kde my má Vendy tahat filmy na můj exterňák. Místo toho si ale prohlížela, co tam mám za anime. Zajímavé bylo, že se jí povedlo dostat zrovna na nějaký speciál Code Geas, kde byla kopa nahých bab se kdesi, koupat? Nevím, já to neviděla, každopádně ona z toho byla totálně hotová a vyřvávala tam celá vychlámaná, co to tam mám za lesbický porno :D. Pak ještě najela na nějaký yaoi, aby toho nebylo málo (to jsem taky ještě neviděla), takže další věc, z čeho byla hotová, takže mě následně osočila z toho, že tam mám samý péčko :D. Byla jsem ráda, že nenajela na Takumi-kun sérii, páč ta je hraná... (a taky jsem ji ještě pořád neviděla... No, není čas, teď jsem se zaobírala něčím jiným ( a nebyla to jen skupina X Japan a Yoshiki a tak, ještě jsem se dodívala na Fullmetal Alchemist...).

Nemám ponětí, co jsme tam dělaly další hodinu a půl, ale dělaly jsme tam děsnej bordel, to vím. Pak přijel zbytek. Pár vřelých objetí a šlo se povídat si a pařit. Pak večeře a pak jsme se já, Vendy, Zuza a Žeryk, kterej se šel na nás podívat a následně šel na místní hody. Zatáhl nás na slívku, kerou měl s sebou. Mimochodem, šly jsme tam já a Vendy v botech dvou borců, kteří následně vyběhli ven a boty nám ukradli, což znamenalo, že jsem tam pak chodila v ponoškách a Vendy bosky... :D Fakt paráda. Na chvíly jsme se vrátily, aby jsme zjistily, že se tam čumí na Saw, kterej nás nezajímá (já blbka si dneska vzpomněla, že k němu ke IV., kterou tam měli taky, natočil singel... Já ho chcu slyšet!!), takže jsme nakradly všechno žrádlo, co jsme tam měly a opět vyběhly nenápadně ven. Já s vendy opět bosky, páč nazouvat boty se nám vážně nechtělo.

Takže jsme se tam ubytovaly před zastávku, opět hody, ládujem tam do sebe všechno možné a děláme u toho pěknej bordel. Tentokrát tam seděl řidič v buse asi hodinu a něco, takže měl zřejmě zážitek.. Chudák. Pak film Vendy, Klub rváčů, kterým zřejmě velice pohoršila většinu mládeže a pak se pokusit jít spát. No. Ubytovali jsme se na plácku, který byl obeskládán takovými zajímavými stoly do podkovy, spalo nás tam... 7? Prostor asi 2,5 metru x 3,5 metru, takže já, Vendy a Zuza jsme spaly s tělem pod stolem, jen hlava nám čouhala dovnitř chumlu. Vedle našich hlav spal další borec, kde já jsem spala u jeho hlavy a krku, kde jsem ho svým afrem furt lechtala, Zuza spala u jeho zadku a Vendy u jeho noh, takže jsem z toho vyšla nejlíp. Ještě jsem zapomněla, že nám tam pořád hrála dechna s tamnější zábavy, u čehož jsem umírala... Nedalo se tam spat. Nemožu spat na tak tvrdé zemi, to prostě nedávám a nesnáším, když mi někdo chrápe do ucha a dokonce tentokrát ze dvou stran. Takže asi v 1 jsem se na to vybodla, vylezla jsem z pod stolu a otočila jsem se prostě na druhou stranu, takže jsem měla noby u jejich hlav. To už bylo lepší, ale dechna furt hrála... Pořád jsem se budila, furt mi odumíraly končetiny, nakonec jsem to v 5 zapíchla a pustila si písničky. To už se spalo líp.

Ráno vstát, natahat filmy na exterňák, nasnídat se a honem na mšu. Podařilo se mi zavřít se mezi 2 dveřma, které byly zamčené, sranda. Nakonec jsem se odsud úspěšně dostala. Mše, oběd, uklízení a všechno to končí. Při úprku před Zuzou jsme se s Vendy ještě zamkly na záchodě, kde jsme seděním na zavřené záchodové míse (já seděla na Vendy) a posloucháním mých písniček strávily další půl hodiny... Ještě jsme se rozplývaly, jak jsou tam nádherné staré vyřezávané dveře... Pak už jen dobalit a hurá domů... Tady jsem teď spoilerovala chudáka Šajdu... Asi jdu spát, včera jsem se moc nevyspala :D