Social Icons

pátek 24. února 2012

Ach, moje jaro milované!!!

Táákže, chci se rozepsát o mém skvělém dnu :D. Hmm... Nijak extra skvělý nebyl, ale já se spokojím s málem... No, už si ani nepamatuju, co jsem všechno dělala že... No neva... V čejáku nuda... Klasika... Pak myslím němina... Dělali jsme rozhovory, nuda.. Pak přišla matika, no to už bylo víc v pohodě :D A pak děják. Začali jsme hodinu tím, že rozdávala testy od minula. Když budu moc hodná řeknu, že půlka třídy měla 4, většina 4-, někteří 5, pár 3 a pak už bylo jen pár VIP, kteří měli 1 nebo dva. No prostě se nám to nepovedlo no. Ona z toho byla docela dost rozhozená. Ještě se řišil Vencův tahák. Minule mu dala za 5 za to, že prý opisoval z taháku z lavice. On pořád vehementně tvrdí, že ne, ale o to nejde. Naše paní prof. ale minule prohlásila, že u ní teda hodně klesnul, že si to bude pamatovat až do oktávy a že se s podvodníkama bude stýkat co nejmíň. Aby jste pochopili tyhle slova: měli jsme si pouštět film do čejáku. Ona s komplem neschopná, nějak se to nechtělo rozjet... Náš ajťák je Venca. Ona mu zakázala tam jít a pustit to. Šel tam jiný spolužák, nešlo mu to. Tak se Venca přihlásil, jestli by to aspoň nemohl spolužákovi říct, když už tam teda nesmí jít. To už povolila. Řekl mu to, furt mu to nešlo, tak jestli to teda Venca nemůže jít zpravit. "Ne, až o přestávce, jinak nic!!!" No tak tam šel o přestávce a bylo to hned... Taky ho začala urážet ve stylu.. no asi budu citovat :D "Jsem si myslela, že tohle se u vás jako nedělá... Myslím, že bys tam měl docházet častěji..." a podobné komentáře. Aby jste to pochopili, Venca je věřící, naše paní profesorka je zatvrzelá ateistka, která věří jen sobě a vepřovýmu sádlu. Dneska to pokračovalo. Rozjela se debata na téma muslimové, to co provádějí ženám a že proti tomu křesťané rázně nezakročí... Většina světa o takovejchle věcech prostě neví... Něco si na netu přečtěte, je to pěkný... Já se o tom bavila nedávno a dozvěděla jsem se pěkný věci. Každopádně za chvílu muslimové ovládnou svět a to nebude vůbec pěkné... No ale k věci. Samozřejmě došlo na celou podstatu víry. Já jako věřící jsem se do toho musela taky pustit, každopádně proti mě není tak zaujatá, takže to bylo lepší :D Zatím... Nebo spíš konečně, po těch 2 letech mučení v němčině... No, většině se pěnila krev, já musím říct, že jsem si to užívala :D. Aby jste to správně pochopili. Žiju v napůl nevěřící rodině, celej život jsem si musela svou víru bránit a já jsem se rozhodla, že tomuhle budu věřit. Každej člověk má svou svobodnou vůli a já chvi prostě tohle. A doma se s fotrem hádám normálně. Ne většinou o těchhle věcech (i když na to občas taky dojde řeč...), ale obecně se s ním hádám... A hádky považuju za skvělou přípravu na svět venku. Uvědomte si, že na světě je 80% blbců (jak nám dnes řekla paní prof. :D). A já si chci stát za svýma názorama, pokud jsou podle mě správné, takže se budu muset hádat. A tímhle tréninkem s lidma, co musí mít vždycky pravdu se učím, získávám argumenty na všechno, dokážu líp vymyslet kousavé odpovědi. To je dost důležité v dnešním světě. Vrátíme se k výměně argumentů s paní prof. No, dostali jsme se k modlení, jak si myslí, že je to úplná blbost, ale že by se mu nikdy nesmála. Pak asi o pět minut dostala výbuch, když se venca opět dostal na toto téma :D Jo, to bylo fakt dobrý :D Pak prohlásila, že aby jsme ju teda přesvědčily tak: "Ať začnou padat ze stropu... vepřový kolena!!!!" Jo, přesně takovou odpověď jsem čekala :D. Jsem myslela, že z ní umřu :D Jako bylo to fakt moc dobrý. Já se skvěle bavila, ona si popovídala, my ju nepřesvědčili, ona nás taky ne, prokecali jsme celou hodinu a všechny strany byly spokojený. No dobře, možná ne, ale já aspoň ano :D Z dějáku jsem dostala 1-2. Nechvástám se, byla to náhoda, otázky, kerý mi sedly... Celkem zajímavé je, že jsem ve škole takovej větší looser a děják, kterej mi před tím nikdy nějak extra nešel mi teď celkem jde (mám problém s datama a občas jménama, ale bavil mě vždycky...) Zpátky do reality. Přišla latina a test... No nic moc teda, no :D V latině se dá dělat spousta věcí, jak už bába psala, ale zrovna dneska jsme byly celkem hodný :D Ne jako normálně... Nejlepší je, když si tam Venca vystřihuje vločky z papíru, holky si čtou časák, další řeší svatbu, borci v zadu paří permanentně hry na mobilu a já s Kubi se vzájemně zkoušíme z latiny, někdo tam do toho překládá latinskou větu a Najna si prostě nedokáže sjednat pořádek, no... Biola, normálka a pak obídek.
Vylezu ven a je tam nádherně. Svítí krásně sluníčko, fouká poměrně teplý vítr, což mě překvapilo, je tam teplo. To prostě miluju. Už to začíná vypadat jako na jaře!!! Nejvíc mám ráda otevřené okno celý večer, ten svěží vzduch, sezení na balkóně a občas i nějakou tu procházku v tom bahně, kde se konečně po té hnusné zimě probouzí příroda. Všechno to pak začne kvést a růst a je to dokonalost sama!!! Jo, to mi ještě víc zvedlo náladu! Po obídku do knihovny. No, opět jsem nenašla nic, co bych potřebovala. Fakt nechápu, jak Mahenka může mít jen jednu knížku od Byrona v češtině!!! To mě fakt naštvalo... Grrrr!!! Pak domů, všechno mi to skvěle vycházelo. Doma mi trochu klesla nálada, ale co... Jesi bude zítra taky takhle hezky, tak se donutím vypadnout z baráku a asi se půjdu někam projít... Nějaká dlouhá procházka, možná si vezmu sebou i nějakej ten sešit... Joo!!! Vidíte, jak málo mi stačí ke štěstí???? :D

pátek 17. února 2012

Ach ta láska...

Ano, určitě jste čekali, že teď budu psát o tom, jak jsem se zamilovala do dalšího borca a nevím jak ho oslovit a je strašlivě pěknej a tak podobně, jak už to tak u normálních lidí bejvá. Jenže já nejsem normální člověk, že? :D Tenhle článek bude o něčem trochu jiném. Bude shrnovat to, do čeho jsem se v poslední době "zamilovala"... A aby to bylo trochu přehlednější, napíšu to v bodech... :D

*něco poetického. Seděla jsem v latině a ovanul mě takovej ten naprosto svěží studenej vítr. A já si vzpomněla na to, jak strašlivě miluju časné jarní večery, kdy si ještě v té kose, kdy už teda venku nemrzne a není sníh, ale ještě pořád je kosa, otevřu na chvíli okno a nechám pokoj nasát tím svěžím vzduchem... ♥♥♥ Jaro, jooo... Už se na tebe mooc těším, moje milované roční období! A to sezení na dece na balkonu, zakrytá dekou a v bundě a vždycky když se tam pokouším učit, ale stejně buď jen přemýšlím nebo se rozplývám nad krajinou, nad tím jak je tam krásně... Tohle si vážně mooc užívám...

*Opět TVD... Samozřejmě Damonek... Asi na tom má hodně vinu jedna spolužačka, která se se mnou nebaví o ničem jiném :D Akorát ona miluje Stefana a nesnáší Damonka a já to mám obráceně, takže... :D Ne, žeru ho čím dál víc :D Viděli jste jeho twitter? :D Nová soutěž! Ughr s Bábou se zapojujem! :D Chceme mu napsat něco revolučního, co ho zaujme a dostane a my se umístíme mezi 100 e-mailama a pošle nám cenu *moc si věříme, tak nám držte palce, chcem jednou v životě něco vyhrát...* Ještě to musíme stihnout, no :D Taky to budou pěkný fofry :D Bába je celou sobotu v háji a musíme to zmáknout do neděle do poledne... Pokud to tak myslel... Počítám se 48 hodinama od toho, co tam napsal e-mail, kam se to má posílat... Hmm... :D Noo... :D tak... Pokračujeme...

*Kokuhaku. Za poslední... týden? dva max... jsem to viděla *slyšela* snad 15x :D Dobrý no... Už mi z toho tak hrabalo, že jsem musela změnit repertoár a to od základů... A dostáváme se k dalšímu bodu...

*Let Them Talk od Hugha Laurieho... To jeho jediný cédko :D
Opět jsem ho začala poslouchat, protože jsem zjistila, že mi ta japonština nehorázně ničí angličtinu (jak furt poslouchám ty písničky, dívám se na japonský filmy, učím se abecedu, et cettera...) a tak to musím něčím vykompenzovat. Rozumím vážně celkem slušně, dokážu si většinu věcí celkem v poho přeložit (když není potřeba každý slovo znát... :D), ale nedávno se mi stalo, že jsem nemohla vymyslet kloudnou větu na daný téma... No prostě bylo po prázdninách a děs a hrůza, no :D A tak jsem si pustila tohle cédko a opět mě dostává. Hugh má úžasně melodickej hlas, prostě skvělou barvu, navíc to zpívá (a občas i hraje) můj milovanej Hugh, takže :D ♥♥♥ On je tak strašlivě všestranně nadanej :D Takový lidi mám nejradši... *musí dočíst tu jeho knížku... Hmm, chtělo by to nějakej volnej čas...*

*Doriho blog. Když ho teď konečně pravidelně čtu, tak mě vždycky dokáže pobavit... Občas z něj mívám deprese, když si stěžuje na to, že ztrácí váhu a pomalu začíná bejt tlustej a já si uvědomím, že za chvílu budu vážit víc než on (má myslím... 178 cm a váží teď prý 62 kg... tzn má o pět cm víc a váží skoro to co já :D a má z toho depky...). Ale jako dobrý :D Nejvíc mě dorazil se svým sněhulákem :D Ještě jak ho pak trápilo, že mu je 20 a staví si sněhuláka :D No jo, Dori, přijde mi, že jsi ještě větší dítě než před tím... Ale co :D

*Ještě jeden poetický bod. Moje milované hvězdy. Vždycky mě fascinovaly, i když jich moc nepoznám a neumím jich moc pojmenovat, vždycky jsem se na ně ráda dívala. A za těchhle mrazivých nocí bývá občas i jasno, nebe bez mráčku a ty hvězdy jdou tak nádherně vidět!!! Vždycky, když jsem tak chodila v noci z busu nebo ze sboru a tak, tak jsem se na chvíli zastavila, parádně jsem se pokochala tím, jak jsou ty hvězdy nádherný a pak rychle pokračovala domů, abych nezmrzla... Aaa... :D

Teď pár věcí, který mě nehorázně štvou...

*Škola, škola a ještě jednou škola!!! Tak jo, tento týden jsem se nehorázně flákala, skoro jsem se neučila a oni mi to teď chtějí vynahradit. Měla jsem naplánované, že o víkendu napíšu zemák, kus sočky a možná se naučím fyziku a konečně ju pochopím. No, vidím to na narvanej víkend učením, na ten zemák jsem zvědavá... Musím se naučit na pondělí na slovíčka do ájiny, přečíst si tam úkol, na úterý se naučit něminu skloňování a změna koncovek při tom... (věc, kterou si v životě nebudu 100% pamatovat...), pak matiku, je to dost sranda... taky bych se měla naučit tu fyziku, ale ta je trochu nad moje síly :D Na středu... Píšeme z dějáku, čtvrtek zatím nic, akorát se musím naučit zsv, bude zkoušet, ale to je daleko a v pátek latina jakejsi divnej čas... Hmm a to jsou jen ty hlášené testy, které nám nahlásili milostivě ještě tak dopředu, že... Ještě tipuju tak minimálně dalších 5 nehlášených nebo zkoušení, takže pěkné...

*To, že mi končí Doktor House!!! Já počítala s tím, že bude 9. řada a oni si teď prohlásí, že po osmé to končí!!! Jsou za půlkou 8, tak WTF?!!! Ughr, jsem fakt zvědavá, jak to skončí... Doufám, že hoodně moc smutně a uzavřeně... Nemám u takovejchle věcí ráda otevřený konce... Ughr tolik let jsem ho sledovala a teď bude konec?!!! Tak aspoň bude mít Hugh čas na ostatní věci. Mohl by natočit novej pěknej film, napsat další knížku, nahrát dalších pár pěkných cd... No a samozřejmě se musí taky konečně věnovat rodině, že... Noo... Ach jo... :'-(

*Že má Fallen Angel tak málo minut (22? 24? tak nějak...) Když se to rozjede, tak to sknčí!!! Ughr a kdo ví jak dlouho si budu muset počkat na další díl...

No a možná ještě pár dalších věcí, na který si nevzpomenu :D

čtvrtek 9. února 2012

Lidi jsou zajímavá stvoření...

Dneska jsem s obrovskou nechutí musela jet do Brna. Většinou tam jezdím ráda, ale zrovna jsem byla úplně hotová, navíc ráno o prázdninách brzy stávat, že a ještě taková kosa... :D (líná...) Každopáně jsem neměla jinou možnost, musela jsem do knihovny a maminka do mě už týden valí, ať jí koupím sušený zázvor (mentolová mrkev, blééé :D). Tak jsem jela. Jen takové poznatky. Jdu tak kupovat ten zázvor a najednou ke mně přijde nějaký naprosto neznámý kluk, zohne se a říká: "Slečno... Asi vám vypadla! Tady máte..." "Oh, děkuju!!!" a odběhne. Zní to fakt zajímavě, když si to tak čtu :D Tak teď hádejte, co mi vypadlo... :D *umírá tu smíchy :D* No, člověk by nevěřil. Vypadla mi dvoustovka a ten borec mi ji podal!!! Jsem celkem čuměla... Najdou se dneska dost solidní lidi. Nejlepší je, že si nejsem jistá, jestli byla vůbec moje. Ale asi jo... Nevím, no :D
No, pak jsem šla do knihovny. Vylezu z podchodu a volá mi maminka. Pracně ze sebe půl hodiny sundávám rukavicu, pak ještě vydolovat mobil z pouzdra aby mi to všechno nespadlo a tak. Přišla jsem si totálně jak ta holka v Koikyokusei (jesi jsem to napsala opět blbě, tak je mi to jedno, nemají mít tak vadnej název, na kterej dokážu udělat aspoň 10 kreací a pokaždé jsem si jistá, že TAHLE je konečně ta správná...), jak táhla ten stromek a najednou jí volal bratr. No vtipné. Maminka chtěla, abych jí koupila brynzu na halušky. Já jí oznámila, že jí na to kašlu, páč jsem už daleko od Tesca a spěchám. Ještě jsem si řekla, že jestli v knihovně nebudu platit pokutu, tak si koupím časopis Nový prostor... (když někdo udělal dobrý skutek, tak já můžu taky...). Dojdu úspěšně až ke knihovně, dokonce na první pokus :D a tam zjistím, že nemají otevřeno od 9, jak jsem si myslela, ale až od 10... Pěkné. Tak opět volám mamince, že jí tu brynzu teda koupím a vydám se do alberta na Svoboďáku. Jenže tam brynzu nemají... Pak si vzpomenu, že je Tesco ještě ve Špalku, tak jdu tam, taky nic. Tak opět volám mamince, že má teda smůlu, že ju nemaj... A pak knihovna. Neplatila jsem pokutu, johoho!!! :D Nabrala jsem si 7 knih k mé sočce, pak 3. díl Balzamovače a něco myslím od Seneky? Nevím, nějakej ten řeckej borec, musím něco přečíst do latiny a náhodou jsem na to narazila vedle knížky o drogách... :D Dobré, no... :D Vyletím z knihovny (úspěšně jsem narvala 9 knih do báglu ještě s tím žrádlem, ale pití se mi tam už nevešlo a musela jsem ho táhnout v ruce...) a vyletěla jsem opět do té strašné kosy.
A pak jsem pokala paní s Novým prostorem, tak že si ho teda koupím. Když jsem viděla, jakou jí to udělalo radost a jak byla nadšená, tak jsem z toho časopisu, kde jsem si nepřečetla zatím skoro nic, měla daleko větší radost než z Respektu, který jsem si ten den taky koupila avšak normálně, že :D Každopádně doma jsem si četla článek o bezdomovcích a našich politicích. Ten mě trochu rozhodil. Prostě nějaký pán daroval vládě, města Prahy nevím kolik nějakou nafukovací halu či co (nechápu, jak to vypadá ani jak to funguje, ale to je jedno), aby chudáci bezdomovci venku v té kose neumrzli. Vláda dlouho otálela, nejdřív se jim to líbilo, že (dostali něco zadara), jenže pak přišla spousta keců, že je to bude stát moc peněz ta údržba a bla, bla, bla. Pak ten pán ještě navrhnul, že to teda bude financovat sám. No a vláda se rozhodla, že to tam nechce. Takže ten dobrý pán, který chtěl udělat dobrý skutek a pomoct těm, co to potřebují se nedočkal uznání. Jako chápete to?! Někdo jim dá něco zadara, ještě to chce dotovat a ti kok*ti to ještě odmítnou! No a pak přišli s návrhem, že by ty bezdomovce mohly ještě vyvážet jinam do jinejch měst. No tak kde to jako jsme?! To je jak s židama za Hitlera!!! No to mě dooost naštvalo a celkem mi to pocuchalo náladu. Kam ten náš svět spěje. Je to celkem zajímavé to porovnat. Naprosto neznámý kluk mi podá dvoustovku, naprosto nezištně a teď ti naši vocasové nemůžou udělat jednu dobrou věc, i když je to vůbec nic nestojí. To je děs...

středa 8. února 2012

Japonský obídek č. 2

Opět jsem se vydala za Šajdou... Tentokrát s narvaným chlebníkem (tak šíkám mé... brašně? nevím :D) surovinama na sushi, slovníkem a učebnicí japonštiny :D. Celkem kruté :D. Přežila jsem celou cestu tam, dokonce jsem ani nezmrzla, ani nehodila hubu na sněhu... Dostavila jsem se úspěšně k Šajdě. Po chvíli rozmrznutí jsme se rozhodly, že začneme vařit. No... Nejdřív jsem vydolovala všechny suroviny z báglu (těžká a složitá operace...) a daly jsme vařit rýži. Do toho jsme chystaly další věci, vařily čaj do stylové konvičky s ještě více stylovými hrníčky a taky zehřívali rýžový ocet. Když jsem dělala sushi poprvé, měla jsem příšernou rýmu. Vždycky někdo vletěl do kuchyně a prohlásil: "To je děs, co tady tak strašně smrdí?! To se nedá..." a odešel. Já nic necítila... :D Tentokrát se ale moje rýma o trochu zlepšila a byl to dost masakr :D Šajda musela vystrčit hlavu z vokna :D No, rýže se nám povedla, narvaly jsme to do toho a pořídily pár stylových fotek s naší modelkou... Se možete později mrknout. Ještě musím připomenout, co pěkného nám udělalo sítko na čaj. Ta konvička nevlastnila sítko, tak Šajda vytáhla tové to kovové skoro kulaté, jak si to dáte do hrnku a ono vám to tam plave. Jenže po pár minutách (i když jsem tam ty lístky dala do půly :D) to sítko očividně nedalo, tzn. v sítku nebylo nic a listy byly přes celou konvičku :D No nevadí... :D Začaly jsme obědvat kolem... Hmm... Půl jedenácté?! :D Pak jsme trochu uklidily (byl tam strašnej bordel, jako vždy, když něco vařím...) a pak druhá dávka :D Pak ještě přišlo video, jak rveme do naší modelky sýr a ohříváme ju v mikrovlnce a pak jíme... Jo a taky jsme ju musely nejdřív vykuchat... Noo :D Ale asi to nikam zatím strkat nebudu :D Je tam toho fakt hodně vidět :D. A pak znova úklid a přesun do obýváku. Jo, už nevím, co všechno jsme dělaly. Značnou část jsme strávily tím, že jsem donutila Šajdu, aby si přečetla kus Kuro mangy :D (jen ty poslední nejlepší díly :D) a řešily jsme, že ten Undy je takovej sexouš a my si myslely, že to bude nějakej starej děda :D. Následně jsme musely vyzkoušet Šajdinu novou webku, že :D Ty fotky nevlastním zatím... Hmm :D A pak přišel Ninjafaktor!!! Joo :D Řádně jsme to komentovaly, fandily panu Krabákovi (jak mu řiká bratr :D Makoto Nagáno :D nebo tak nějak :D) a nadávaly nějakýmu amíkovi, kterej se furt musel machrovat, jak je hustej a jak to dá a furt tam dělal nějaký salta jen tak z hecu. "Jéda, ten je trapnej. To tam umí každej, ať se nemachruje!!!" "Jo, umí to aj Kazuki a to není žádnej akrobat... To je totální vocas, ten amík..." Ano, sice to ten šmejd dal, ale Krabík.. pan Krabák to dal taky a je daleko stylovější :D Po Ninjafaktoru přišla Buffy. Já ji nikdy neměla v lásce, s Šajdou jsme začaly řešit naše dětství. Na co jsme se dívaly, koho jsme milovaly, co jsme dělaly :D. Řekly jsme si o svejch platonickejch láskách z dětství a všem možném jiném (moc osobní :D). Taky jsme pořešily dnešní svět (nebyl to ten způsob, jak dvě důchodkyně nadávají, jak je ta dnešní mládež děsná...), jen jsme se shodly, že nesnášíme tuctový lidi, to, co chtějí splynout s davem a musí mít všechno co ostatní a taky všechno takhle dělat. To jsme řešily pěkně dlouho :D Pak ještě jsme prořešily strašlivou spoustu věcí, snědly jsme Metro, jakýsi super čokoládový křupínky s brusinkama (kdo čte moje články pořádně si na ně určitě vzpomene :D) a vypyly kóču, óču, manchu tyhle všechny myslím byly označeny jako zelený čaj :D senchu a prokecaly celé 3 hodiny. Bylo to pěkné, musíme opět někdy BRZY zopakovat :D Pak se honem oblíct, naházet věci do báglu a valit na bus. "Byla by celkem sranda, kdyby se mi ten rýžovej ocet rozlil do báglu..." :D "No, to bys asi smradem nepřežila... Lepší, než pepřák!"
Celou cestu jsem jela s jednou holkou od nás, takže cajk :D Akorát teď nemožu skoro mluvit, jsem totálně mrtvá, opět jsem nenapsala čtenářák a zejtra jdu vrátit knížku :D Jo a opět se rozplývám nad Damonkem a može za to FB :D Asi si ho nakreslím... Připíšu si ho na seznam... Měl by být na řadě za Grellem, kerýho už mám 3 měsíce rozkreslenýho, za Taku-chanem a Dorim, kerý chcu kreslit a za probodnutým Sebbym, kerej kašle krev... (ne, vůbec nejsem divná a šáhlá...) :D Hmm, myslím, že někoho přeskočím.... :D A právě jsme zjistila, že miluju písničku v Kokuhaku a je od Radiohead, tzn musím je víc prozkoumat, to už je druhá, kerou od nich mám fakt ráda :D Proč je v japonským filmu 80% písniček anglickejch? :D Jako celkem kruté :D (nebo francouzskejch, že... Dobře, je tam minimálně 1 francouzská... :D)
Ještě ty obrázky :D


Vařím :D Bacha :D


Výsledek :D


Sítko zradilo :D

A zas to vypadlo...

No kolikrát se vám to už stalo? Díváte se na televizi a najednou vypadne proud. Koupete se a vypadne proud. Nejhorší možná verze: jste na záchodě a vypadne proud! Co teď?! (nebudu vám psát návod, co dělat, když jste na záchodě nebo ve vaně a vypadne proud, na to snad musí přijít každý sám...) No, pokud vypadne proud ve velké části města, asi to chvíli potrvá, proto jsou nejjistější svíčky. Upřímně mám tyhle chvilky celkem ráda. Zvlášť, když je to po tmě večer. Celá rodina vytáhne hromadu svíček, které si rozestavím po celém pokoji (opatrně, aby mi nic nechytlo nebo abych si nepokapala koberec voskem, jak mám ve zvyku, že?! :D) a tu půlhodinku, než to rozjedou jen tak medituju a přemýšlím o všem možném. Nebo taky pořádně nadávám.
Jednou se mi stalo, že jsem se rozhodla, že se tedy opět po dlouhé době konečně mrknu na něco v bedně (na televizi se dívám max když jím na seriály - kriminálky, prostřeno a podobně :D, jinak se jí zásadně vyhýbám...) a samozřejmě, že těsně před začátkem filmu vypadne proud, že. No, takže polovina filmu v háji a já s napětím čekám, kdy už to konečně nahodí. Taky se mi několikrát podařilo, že jsem proud vyhodila já (pojistky). Třeba asi tak před týdnem si tak dělám toasty a nahřívám si v topinkovaču nůž (abych s ním mohla lépe rozetřít ztuhlé máslo). No a podaříse mi dotknout nožem takové té spirály uvnitř topinkovače a najednou toasty vyletí a topinkovač nefunguje, že... Pěkné... Pak přijdu k babičce a ta zas nadává, že jí kleklo světlo, že si bude muset pořídit opět nový. Já si vzpomenu, že jsem vyhodila asi pojistky (zajímavé bylo, že nefungovaly asi tak 4 věci... Máme opravdu zajímavě udělané elektrické obvody :D), takže pak je někdo nahodil a světlo i topinkovač naštěstí fungoval. Jsem prostě šikulka :D

Každopádně dokážete si představit jen týden bez elektřiny? Já se bez ní téměř (dobře, jen téměř...) musela obejít na táboře po 18 dní. Mohla jsem si sice nabýt mobil, uvařit (byla jsem tam jako kuchařka), ale víc moc nic. Týden bez internetu, pořádné koupelny a ještě spaní ve stanech, byla to fakt sranda :D (ne, že bych tam nebyla už po 3, že... Ale tentokrát jsem to viděla ve světle vedoucího).
Takže, když vám vypadne proud, používáte raději baterky nebo svíčky? Užíváte si to nebo nadáváte? :D

úterý 7. února 2012

Suflé

Táákže. Včera v noci jsem dostala příšernou chuť na fuflé. Tak jsem se rozhodla, že bych si ho konečně mohla udělat. Tak si tak googlím a najedu na tuhle perfektní stránku: http://www.cuketka.cz/?p=996
Ten recept, a obecně to jak to bylo napsané, mě dostal. Navíc nad těma obrázkama jsem musela slintat. Měla jsem příšernou chuť vletět do kuchyně a v půl dvanácté v noci začít něco kuchtit, ale věděla jsem, že by mě maminka asi zavraždila, takže jsem si to nakonec chtě nechtě musela rozmyslet a vydržet až do dalšího dne. Odpoledne jsem se do toho pustila. Vyhrabala jsem skvělé hrníčky, které se na to dokonale hodily, sehnala jsem si potřebné suroviny a pustila se do toho.
Dostaneme se až k bodu s tím krémem. Vaříme mléko se solamilem a až začne houstnout, přidáme čokoládu. No, začalo mega houstnout, narvu tam čokoládu a vznikne z toho taková nepěkná soplovitá věc. Zrovna u nás byla babička, tak tam tak zoufale chodím po kuchyni a řvu na celej barák, že je to super, že místo krásnýho krému mi vznikl sopel... Hmm, pak si přečtu návod (v mobilu :D) dál. Věta "V této fázi jsem zpanikařil, protože směs vytvořila jednu velkou slepenou kouli na míchačce! :) Je třeba zachovat chladnou hlavu, přidat žloutky a vše pár minut rozmíchávat tak dlouho, dokud nevznikne sametově jemný čokoládový krém."
mě poněkud uklidnila :D ale sametově jemný krém mi nevzniknul. Každopádně pokračovala jsem statečně dál a dostala se až k pečení. No. Vodní lázeň. Super, akorát se to nějak neupeklo, jak mělo. Čekala jsem, že to zachrání těch 5 minut pečení bez vody. Dopadlo to následovně: nejdřív šufle nechtělo naskočit. Pak konečně trošku naskočilo a než jsem to stačila vytáhnout, některé mi přetekly. No, rozhodně to nemělo tu pevnou konzistenci, spíše to vypadalo jako ta původní věc, než se to dalo do hrníčků, ale neva. Každopádně chutnalo to jako myš (mousse se to myslím píše), kterou jsem vyráběla před nedávnem, akorát to byl krém a nepeklo se to a jedlo se to studené. Myš mám sice ráda, ale je příšerně sladká a kalorická a jím ji většinou s něčím. Takže výsledek: ostatním to chutnalo, já jsem z toho moc nadšená nebyla :D. Prostě mi není souzeno dělat francouzské dobroty.... :D Každopádně ten recept si přečtěte, je to vážně dost dobře a vtipně napsané. Včerejší večer jsem strávila brouzdáním po jeho stránce (hodlám si upéct Chačapuri ... protože to opět strašlivě láká). Tak už jste někdy pekli suflé? Co? :D

Sushi ♥♥♥

Ještě jedna věc, než začne článek. Nepodařilo se někomu stáhnout Fallen Angela? Už jsem se o to snažila tolikrát (mám 3 sekundy znělky, to jsem hustá, co?), ale prostě mi to nejde. Mám účet, začne se to stahovat a pak to klekne... Takže uspěl někdo? Já to chci!!! :D
Táák myslím v pátek jsem se pustila do mé vlastní výroby sushi. No, nejdříve jsem ve čtvrtek musela nakoupit suroviny, dejme tomu, že nic jsme doma nevlastnili. :D
Nákupní seznam:
Řasy Nori
Rýžový ocet
Sójová omáčka 0,5 litru (nevím, co s ňou budu dělat, je totálně hnusná :D)
Kilo mrkve
Půl kila sushi rýže
Zázvor

Hmm, další den jsem se tedy pustila do sushi. Recept jsem někde vygooglila, takže to asi radit nebudu, ale celkem mi to chutnalo. Pracně jsem uvařila rýži přesně podle návodu, přichystala si rýžový ocet s něčím do té rýže. Dál jsem si rozmrazila krabí tyčinky (ty jsme vlastnili) a nakrájela si mrkvičku na ranoly. Rozmíchala wasabi (to už jsem taky vlastnila) a přichystala jsem si svou podložku (tu taky :D) a na ni Nori. Trochu rýže, vnitřek a pak srolovat. No jak se mi to povedlo se můžete mrknout sami. :D Na první pokus snad celkem dobrý :D





Tak co říkáte? :D

pondělí 6. února 2012

Už mě to začíná celkem dostávat

Už jsem vám říkala, že od té doby, co jsem začala se svou japanofilií, tak to nacházím úplně všude. Píšu čtenářák, hledám věci o Hilským a zjistím, že jeho matka byla japanoložka. Teď čtu knížku od Scotta - Válečníka. V každé 5 kapitole se vyskytuje aspoň dvakrát slovo Japonec nebo takhle něco. Najednou :D
Třeba tenhle úryvek. Jsem myslela, že zdechnu :D

"Ruce japonského bojovníka pevně sevřely dívčinu paži a pak promluvil bezchybnou mateřštinou svého mládí. "Ale ona není mrtvá," pronesl nezdolně. "Ani archónka nebude schopná zabít Aife - královnu stínů. Před dvěma stoletími se levou zadní probojovala říší Jigoku, což je japonská obdoba pekla. Tehdy mě unesla Shinigami, bohyně smrti. Aife mě našla a já najdu ji."

Celkem krutý, že? :D A teď mi řekněte, že mě ta japonština nevyhledává :D

neděle 5. února 2012

Kokuhaku

Když jsem si přečetla téma týdne, dlouho mě nic nenapadalo. Až dnes jsem si vzpomněla na film Kokuhaku, který jsem už před poměrně dlouhou dobou viděla. Není to nic pro rasisty ani nic takového, upozorňuji předem (ale to vám mohlo dojít z toho japonského názvu :D). Film bych zařadila do kolonky psycho, drama, horor, thriller a já nevím co ještě. Donedávna se dal stáhnout i na uloz.to, nevím, jak je to teď. Našli jste tam i české titulky. Najdete ho i na CSFD a má dost slušné hodnocení.
A jdeme na děj.
Učitelka Yuko Moriguchi má ve své třídě dvě pravidla: Vždy bude studenty oslovovat formálně a bude se snažit vidět svět jejich očima a chovat se k nim zdvořile. (takže 3 pravidla...). Každopádně se jí to poněkud vymstilo. Žáci k ní nemají vůbec žádný respekt a obecně ta třída si dělá co chce (já osobně jsem ještě nezjistila, jestli je to tam tak normálně nebo je to jen tou učitelkou... Každopádně bych se tam brzy zbláznila...). Příběh však začíná tím, že tato učitelka prohlásí, že odchází. Nejdříve zazní radostný pokřik, očividně to nikomu moc nevadí. Jenže pak paní Yuko začne vysvětlovat, proč odchází.
Zamilovala se do učitele, když studovala (Byl to cestovatel, navíc napsal pár knih, které tito studenti znali a tak ho obdivovali). Měla se s ním brát, ale těsně před stvatbou zjistila, že je s ním těhotná. Jenže u něj byl zjištěn virus HIV. Ona se však nenakazila. Rozhodli se proto, že si dítě nechají, ale nebudou se brát. On se s nimi nebude vídat, protože se báli, aby dítě netrpělo diskriminací, aby se mu lidé nevyhýbali a tak se snažili, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Byla proto na dítě sama. Dítě pojmenovali Manami. Když byl Manami rok, paní Yuko se vrátila do práce, učit. Do večera byla v jeslích, pak na chvíli byla u jedné paní, která ji hlídala. Ta paní měla psa, kterého Manami milovala. Jenže pak ta paní musela do nemocnice. Kvůli třídním schůzkám Manami vyzvedla dříve z jeslí a Manami na ni čekala na ošetřovně do konce třídních schůzek. Jenže po třídních schůzkách tam Manami nebyla. Prohledali celou školu a nakonec ji našli utopenou v bazénu vedle školy. Policie to shledala jako nešťastnou náhodu, předpokládali, že prostě uklouzla. Jenže její matka, paní Yuko, měla jiný názor. Zjistila totiž, že se Manami vždycky proplížila kolem bazénu za svým oblíbeným psem, který měl kousek odtud boudu. Znamenalo to, že tu trasu dobře znala a kolem bazénu chodila často. Navíc na místě činu našla malou taštičku s Manamininým oblíbeným králíčkem. Jenže paní Yuko jí tu taštičku nekoupila. V obchodě to odmítla a hádku s dcerou viděl student s názvem A. V taštičce byl vynález studenta s názvem B. Měl to být chyták na zloděje peňeženek, protože pokud jste zatáhli za zip, peňeženka vás kopla. Student B to na učitelce Yuko už jednou zkoušel, dokonce za tento vynález vyhrál cenu, takže věděla, o co jde. Po nějakém pátrání pochopila, že Manami zabili tito dva studenti. Student B chtěl vyzkoušet, jestli jeho vynález může i zabít, student A nesnášel učitelku Yuko a vzpomněl si na příhodu s taštičkou. Dali se dohromady a šli vyzkoušet svůj plán. Přinesli Manami taštičku, jako dárek pro ni. Ta ji kopla a ona omdlela. Mysleli si však, že je mrtvá. Student B prohlásil, že může student A vyžvanit všude, že ji zabil B, nadával A do slabochů a odešel. A se však rozhodl, že se tentokrát ukáže a tak popadl Manami a hodil ji do bazénu. Manami však nebyla mrtvá, v náruší mu otevřela oči a on to viděl. Chtěl to však dokonat. Učitelka je však nemohla pořádně potrestat. Na jejich straně byl zákon, jim by se nic nestalo a tak na to šla jiným směrem. Prohlásila, že jim do jejich mláka vstříkla infikovanou krev jejího manžela. Chtěla, aby konečně pocítili vinu, aby pochopili, co udělali. A tak se těm dvěma změnil život. Student A se z toho zbláznil.Nevycházel z domu, všechno, na co jen sáhnul přehnaně čistil, sám se však nemyl a nečesal. Jeho matka sice od učitelky věděla, že zabil její dceru, ale nevěděla, proč se tak její syn chová. Chlapec B však nadále chodil do školy. Byl šikanován, studenti ho mlátili, vyhazovali a ničili mu věci. Dokonce se objevila nová soutěž na body: kdo studentu B nejvíce ublíží.
Příběh je strašlivě složitý, obsáhlý, má však zajímavý děj, obsahuje spoustu zvratů a rozhodně stojí za to se na něj podívat. Zabývá se především charakterem všech hlavních postav a to ze všech stran a z různých pohledů, což je na něm to výjimečné. Rozhodně se postavám dostanete do hlavy a ještě dlouho nad filmem budete přemýšlet. Není však pro úplně slabší povahy, i když to není žádný strašný krvák. Může vás však dostat do deprese nebo něčeho podobného. Přidáme trailer...




Obrázky:




Roztomilí, co? :)

Pár věcí, co mě dostalo:

Věta: "Kdo mě bude srát, dostane francouzáka! (Student B)
Dokonalá hudba, která celý film skvěle doplňuje. Kamera, která se opravdu vyřádila. Zabývá se detaily a to já ráda :D Všechny ty zpomalené záběry (na padající kapky vody a podobně) mě naprosto dostávají. Úžasný příběh, který prostě musíte dokoukat. Všechny ty charaktery. Ty děti jsou tak roztomilé, že jim ze začátku ani nechcete věřit, že by něco tak ošklivého udělaly. Hercům však sežerete všechno, protože je to skvěle zahrané.
A to je protentokrát konec. Snažila jsem se o stručnost, klasicky se nepodařilo a to jsem sem napsala jen začátek. Aby jste se dozvěděli, jak to dopadlo, co všechno se tam stalo a vůbec pochopili hlavní charaktery, musíte se na to mrknout. Tak směle do toho!!! :)

čtvrtek 2. února 2012

Kóča, kosa a knihovna

Táákže, tenhle článek bude opět o ničem a o všem. Asi shrnu (byl to můj původní záměr, tzn. bude z toho zase něco jinýho...) dnešní den pokud možno v rychlosti...
Poslední den před prázdninami. Většina by si řekla, že už to bude klídek pohodička. Nejdříve na ráno třídnická. Vylezu z baráku a div nezmrznu. Nepomohlo ani, že jsem na sobě měla tentokrát termotričko, pletené šaty, na tom ještě dlouhý tlustý svetr a pak ještě bundu a dvoje rukavice. Jinak jsem chytila zase rýmu... Už dlouho jsem byla zdravá, že? Čtyři dny!!! A pak do školy. Třídní už totálně nasraná, protože polovina třídy přišla pozdě (asi o 7 minut...) a ještě se jí neomluvili zrovna vhodným způsobem (že, Bábo :D), když byla nasraná, takže ji to rozladilo ještě víc. Všechny nás seřvala, jak jsme děsní a nakonec třídnická byla asi tak 7 minut. No vtipné... Celý den jsem opisovala věci do protokolu, které jsem tam neměla napsané (jako zbytek třídy, že?), takže jsem se ani nestihla nasvačit, ráno jsem ani nesnídala (což není moc obvyklé). No, nakonec jsem do sebe narvala toust a valila na poslední hodinu do chemie. Úspěšně jsem ji přežila a pak byla asi půl hoďky pauza. Obědová, oběd jsem si na dnešek odhlásila. Kubi si začala zpívat (ehm, nic proti kubi, ale prostě zpívat neumí, hlavně si zpívá pořád a její zpěv nejde ničím přehlušit...). "Néé, už zase... Ha, má šálu... Jak se dělá roubík?" (udělá jí roubík a Kubičin zpěv je pořád slyšet) "Hééééj!!! To není možný! To nefunguje!!! Ten Kubičin zpěv prostě nezastaví nic :D" Bába cosi řiká a pak Šajda začne... zpívat "Tak se na to výýser!" Já: "Vyseru se náá tóó!" "Tak se na to výýser!" "Vyseru se náá tóó!" a pak pořád dokola. Šajda: "Hej, asi jsme složili novou rapovou píseň!!! A má lepší text než většina těch dnešních! No z nás by byli tak skvělí rapeři..."No, pak opět do kosy a jeli jsme na fyzikální pokusy do Brna. Myslela jsem že vážně zmrznu. Cesta strašná, naprosto narvanej trolej, samozřejmě jsem celou dobu stála. Pak na pokusy, to bylo celkem fajn a pak podle plánu. Nejdřív jsme se vydaly s Šajdou no... Do středu Brna. Pěcha. Ani jedna nemáme moc orientační smysl, ale úspěšně jsme to daly. No, pak jsem potřebovala jít do knihovny. Hmm, nejdříve najít tu správnou díru (ulic, byla jsem tam asi 4x a pokaždou jinou cestou, takže je to vážně sranda). Tak tak jdeme a říkám Šajdě: "No, tak snad to bude ta správná díra. Já vždycky kolem toho baráku jdu a když se nedívám přímo na něj, tak ho z dálky nebo tak nepoznám... Hmm, tak tady to už asi nebude... Aha... (podívám se vedle sebe a tam to, co hledám - knihovna)" Takže super. Vlezem tam, pracně se vysleču, dáme si kabáty do šatny a jdu vrátit knížky (asi 3 z 9...). Tam mi řeknou, že budu platit pokutu stovku a že jsem ještě nevrátila nějakou, kerou už musím vrátit a tak si teď nemůžu nic pujčit a musím tam jet co nejdřív. No vážně super. Takže zacáluju 100, jdu zase do šatny pro kabáty, oblíkneme se a do té kosy jdeme zase do Rozkvětu koupit nějaký "super lupínky v čokoládě s brusinkama", který chce Šajda a její matka. No, úspěšně najdeme Rozkvět i ty lupínky a zase ven do té kosy. Tentokrát do Tesca, nakoupit suroviny na Sushi. Hmm, naštěstí měli všechno, co jsem potřebovala (až na avokádo, který zrovna teď asi nevedou...), takže super. Mezi těma koupenejma věcma byl i půllitr sójovky a rýžový ocet. Dám to tak do báglu a ono to zacinká. "Hmm, teď si budou myslet, že tam mám nějakej chlast... Až mě zastaví policajti, že cinkám a nejsem plnoletá tak to bude super." "Musíš hrát ještě ožralou!" "Jóo a pak vytáhnu půllitr sójovky!" :D Koupili jsme si ještě sýrový rohlíky, páč jsme neobědvaly a nechtěly jsme nic sladkého. Dále jdeme konečně do čajovny. Celou dobu se hecujeme, že jdeme na kóču. Vlezeme tam, konečně do tepla, ještě to tam tak krásně voní, no naprosté blaho. Přinesou nám lístek, šajda nejdřív nemůže přijít na to z jaké strany se to čte (je vidět, že nečte mangu jako já :D). Nakonec jsme skončili u... Tumsong? Nevím, Šajda mi to řekne :D. No, každopádně byl moooc dobrej. Sice nebyl červený (kóča), protože ke kóčám tam neměli nic napsané, ale tak co. Sedly jsme si spořádaně ke stolečku, i když jsem si chtěla lehnout na tu jejich rozvalovnu. "Néé, to je za sklem, to by se na nás ty lidi čuměli a řikali si, co je tam zas za magory..." "No a není to jedno? Když jdu po ulici, tak si taky všichni řikaj, co to je za magory, ne? To ti vyjde na stejno..." Rozpoutala se tam zajímavá debata. Dost často řešíme Doriho blog, protože se na něm dozvídám, že je větší magor, než jsem si myslela, navíc mě tím, co tam píše dost dostává. Tak jsem si tak vzpomněla na to, že byli s Taku-chanem na koncertu One Ok Rock. A tak říkám: "Představ si, že pojedeš do Japonska... Se mnou. První, co uděláme bude to, že půjdeme na koncert One Ok Rock a pak tam uvidíme aj Doriho s Taku-chanem. No co bys dělala? Bych to viděla tak, že já pudu pro autogramy od OOR a ty je zatím zdržíš a budeš od nich chtít aspoň takovejch 6 autogramů..." "Hmm a jak bych je jako měla zadržet? Vždyť by mi nerozumněli vůbec nic..." "Tak je tam třeba přivážeš, to je jedno..." "Jooo!!! Takže, já půjdu tam na Taku-chana s Dorim... Jenže oni chudáci vůbec nebudou chápat, co po nich chcu a tak si řeknou, že je tam vohrožuje nějaká divná evropanka, takže co udělají? Zavolají na mě policajty..." "Jenže ty jim nebudeš rozumnět, že volaj poldy, že..." "Tak super, mě tam zabásnou poldi, ty tam někde sháníš autogramy u One Ok Rock a co budeš dělat pak? Půjdeš mě vysvobodit!" "Jenže to asi nebudu vědět, že tě zabásli poldi... Hmm, půjdu tě hledat za Taku-chanem, keří z toho budou už totálně hotoví, že se k nim hrne další šílená evropanka, takže ty poldy zavolaj rovnou a odvezou mě za tebou do basy!!! Joo... Hmm, ale určitě Dori a tak musí sepsat nějakej protokol v té base, ne?" "Tak přeperem ty policajty, páč jsou strašně hubení a malí a pak už to bude jednoduchý, ne? Ty jo, to je normální příběh!!!" :D Pěkné, že? Byli jsme tam asi tak... no dlouho. Řešily jsme všechno možné a nemožné a dostaly jsme se až ke genetice a zjistlily jsme, že nás obě fascinuje. A pak Šajda přišla se svou teorií. "No, už delší dobu zkoumám to, že lidi, kteří jsou si moc podobní, tak spolu nemůžou žít (jako páry). Vem si to ve své rodině. Třeba jestli u vás má v manželství stejnou barvu vlasů." Tak vyjmenuju celou rodinu a zjistím, že nikdo nemá v páru stejnou barvu vlasů. "Asi na tom něco bude... Ale to je špatný, u boců se mi líbí buď černá nebo tmavě hnědá a já mám hnědý... A nemám ráda, když mají zelený oči.." Tak tak řešíme, co bysme chtěli, aby náš borec měl... Tak jak jste na tom vy? Mají vaše rodiče stejnou barvu vlasů?
Nakonec jsme se konečně rozhodly jít, protože jsme měli už dost hlad a nechtěli jsme jim tam jíst vlastní jídlo, tak jsme se vydaly zpět do Tesca. Našli jsme si lavičku (na druhý pokus, v druhém patře, aby na nás netáhlo... Táhlo na nás stejně...). Konečně jsme si sedly, okomentovaly jsme ty lavičky jako pěkně na houby, protože byly nakloněné a blbě se na nich sedělo, zjistili jsme, že tady na nás taky táhne a ještě tam o kus dál sedí "divnej chap" a konečně jsme se pustily do jezení. Konečně. Po nějaké době, to už jsem měla ten rohlík v sobě, k nám přišel nějakej ožrala a na něco se nás ptal. Moc jsem ho nepochopila, ale valil něco v tom smyslu "jestli se to takhle nosí (ukazoval si na kalhoty...). Vy jste holky, vy to musíte vědět. Poradíte mi?" nejdřív jsme na sebe s Šajdou čuměly a vůbec nechápaly a nic neříkaly. No, pak když se nás zeptal asi potřetí, jesi mu poradíme, tak jsem řekla, že "Ne!" a on s nějakejma kecama odešel. Do teď nechápu, s čím chtěl poradit, ale vypadalo to znělo to dost nemravně... Ehm zajímavé :D Pak na trolej podchodem a zpět. V podchodu tak nesu tu igelitku a řikám: "No, kdyby mi teď tu igelitku někdo ukradnul, asi by nebyl moc nadšenej... Je tam rýřa, kilo mrkve a zázvor... no a pak Metro..." "No to by měl teda večeřu..." "Jooo dá si mrkev, obalí ju do rýže a k tomu bude zakusovat zázvor. Jedinej zákusek bych si dala taky... To Metro..." "A bude to zapíjet sójovkou!" "Tu tam nemám, to mám v báglu... Může si udělat leda šťávu z mrkve :D" Jely jsme moc brzo, takže jsme tam opět zmrzaly... Šajda začne drkotat zubama a řiká při tom: "Z,z, z, z, z, ,z..." "Hmm, to zní jak nová píseň :D" Šajda: "No bude z nás nová KREVA..." "Super... To jsem potřebovala... Ale třeba nás bude poslouchat Taku-chan! :D" "Jo, to bude bezva. Tak jsem našel nějakou novou rapovou skupinu z Evropy!!! A mají fakt super texty, akorát jim nerozumím ani slovo..." "Hmm, ale nesmí tam bejt L..." "Hmm... Tak se na to vyser, vyseru se na to... Není tam L!!! "No a ten text zní nějak takhle: Taku se na to vyseru... Vyseru se na to...! A ta druhá... Zu, zu, zu, zu, zu tu...":D " Nakonec se mi podařilo úspěšně dojet dom a rozmrznout a teď tu sedím u komplu a nedělám vůbec nic. Z organizace mi odepsali jednou, podruhé ne, tak jsem zvědavá. Jinak hodlám dělat sushi, takže mi zaprvé držte palce, ať se mi to povede a za druhé, pokud už jste v tom někdo zdařilý, jde vám to, tak prosím nějaké rady a případné vychytávky :D Hmm ještě fotečka :D Camellio, neříká ti to něco? :D