Tak čtyři dny jsem byla na "brigádě". Brigáda v uvozovkách je to z toho důvodu, že jsme si zaprvé moc nevidělaly a hlavně jsem to považovala spíš za dovolenou, než za brigádu. Ve středu v půl čtvrté si pro mě přijeli kamarádčiny rodiče i s Kubi a vyrazili jsme. Cestou jsme měli ještě zastávku v nějakým obchodě, kterej jsme málem vykoupili... Tak zajímavé, no :D. Tak kolem myslím šesté jsme konečně dojeli do Rokole. Pokud by se někdo snažil najít Rokoli na mapě... No, je tam, ale je to jen plácek, kde je Poutní dům a o kus dál klášter, víc nic. Brigáda spočívala v tom, že nějaká křesťanská organizace měla setkání rodin (ano, jsem věřící) a já s Kubi jsme měly hlídat jejich děti. Přijeli jsme na mši... Pozdě :D Mše to byla v rodiném kruhu a to doslova v takové miniaturní kapličce, kde byly jen ty rodiny s dětmi (4 rodiny, dohromady 9 dětí + já a Kubi a otec Oldřich - to je farář, pro porozumnění :D). Otec Oldřich nás hned uvítal, když jsme přišli pozdě na mši (asi se tam všichni znali...) a tak jsme zasedli do lavice. Před náma seděl chlapeček, kterého strašlivě bavilo na mě pořád dělat nějaké obličeje (jako například rybičku - kdo neví co to je, obraťte se na www.darkmiss.blog.cz :D) a podobně, z čehož jsem totálně nemohla (později jsem zjistila, že se ten chlapeček jmenuje Josef a má 3 roky). Následně jsme po mši vylezli z kapličky a všichni se zdravili, znali se, jen mě představovali. Pak véča, švédský stůl s tunou sýrů, což bylo přesně podle mého gusta a pak začala naše první práce, první hlídání dětí a to od 9 večer tak do 12, protože dospělí chlastali do noci :D. Děti byly uložené, většina spala, jen Josífek (píše se to tak? Vypadá to divně... Ale neva :D), jeho bratr Franta a jejich sestra Anička (dobře, tak ta ne...) nechtěli spát. A tak jsme šly s Kubi do akce. Seznámili jsme se a rozhodli jsme se, že Josífkovi přečteme pohádku. On nám podal knížku, kterou si vybral a byla to *chvilka napětí* enciklopedie lodí pro děti, takže vážně sranda mu to číst. Bylo to vážně doost zjednodušené, byly tam taková otvírací okýnka a podobně, takže to nebylo tak strašné, ale stejně zajímavá "pohádka před spaním". Pak už nedělali moc velkej binec a po nějaké době usli. A my jsme se tam začaly s Kubi nudit. Válely jsme se tam po chodbě a nakonec jsme skončily u takové menší posilky po tmě na chodbě, kterou jsme měly pak každý den (pár sklapovaček, nějaké to protáhnutí a tak, nic moc velkého, ale aspoň něco). Tak v deset se přiši podívat rodiče na své ratolesti. Rozárka (ta má tak rok a půl) se chvilku před tím vzbudila a začala brečet a tak jsme ji trochu uklidňovaly. No, naštěstí pak přišla její mamka. Po pár minutách se zas vrátili dolů a tak jsme pokračovaly ve hlídání... Další den jsme vztávaly v 7:10. Jenže jsme netušily, že v 8 je mše, takže takový slušný trty opět :D Ještě, že byla v opravdu mini kapličce pár metrů od budovy, kde jsme bydleli. Noo pak snídaně a od 9 hlídání dětí. Já jsem si vzala na starost ty dva menší - Rozárku a Tomíka ( tak nějak kolem 2 let, asi tolik ani neměl...). Rozárka byla celkem v pohodě, ale Tomík si vyžadoval mámu. Naštěstí tam měl starší sestřičku, která se o něj postarala a na konci už byl v pohodě a hrál si se mnou. Hlídaly jsme je do 12, do oběda a pak je měli celý odpoledne dospělí. Jeli na výlet a tak. Já jsem s Kubi a jejíma rodičama jela taky na výlet a to do Babiččina údolí. Večer jsme se vrátili. Pomohli jsme otci Oldřichovi s krájením hub a on nám tak různě povídal (je to skvělej vypravěč, navíc má ůžasně uklidňující a přitom zaujímavej hlas a celkem jsem si ho oblíbila). Pak véča a opět hlídání dětí. Opět zlobil Josífek a tak jsme mu opět četly. Odmítla jsem mu číst další dvě enciklopedie, tentokrát už ani ne dětské a tak mi podal nějakou dobrodružnou knížku, myslím Boj o ostrov se to jmenovalo. No, byla to pěkná nuda a moc se mi to nelíbilo. Josífka to taky zrovna moc nebavilo a tak si pořád hrál s plastovým nožíkem, kterým řezal plyšové kočce ocas a dělal, že ho jí. Z toho jsem totálně nemohla, vypadalo to vážně doost vtipně. Pak šel spát a my jsme si daly večerní posilku a pak jsme se v 10 vzdálily. Další den v 8 snídaně, od devíti hlídání do 12 a odpoledne zase na výlet. Tentokrát byla celkem změna. Měly jsme s Kubi jet do Adršpachu. Rodiče nás tam měli vyhodit a pak nás zase vyzvednout. Od otce Oldřicha jsme dostaly úkol, že mu máme koupit krystalovou jeskyňku (samozřejmě jsme dostaly i peníze a za zbytek jsme si měly koupit zmrzlinu). Jenže pak Kubi napadlo, že by jsme mohly vzít Cassie s sebou, protože jsme nebyli daleko od Náchodu(a?) a tak jsem jí zavolala... Noo zavolala... S tím signálem to tam bylo vážně doost komplikované, takže jsme se teda jakštakš domluvily a nakonec mohla. Vyzvedli jsme ji v Náchodě a pak nás vyhodili v Adršpachu. Hmm naše orientace nebyla nejlepší, takže jsme si čtyřikrát obešly jezírko, než jsme se dostaly k nějaké pořádné skále a nestihly jsme skoro nic, ale to byl detail. Popovídaly jsme se a viděly jsme se, to bylo hlavní. Asi tak po hoďce a půl jsme vylezly z Pokladny 1 a hledaly jsme jeskyňku. Měli samé malé a tak jsme šly ještě k Pokladně 2. Tam měli ještě menší. Tak jsme se vrátily a koupily tu za 130 myslím a taky jsme si koupily zmrzku a Cass ledovou tříšť. Pak nás vyzvedli, vyhodili jsme Cass v náchodě, pak jsme nabraly jednu sestru kdesi v háji a pak jsme jeli zase na mši zpět do Rokole. No, opět jsme přijeli trochu později. Otec Oldřich měl zrovna kázání o té jeskyňce a Kubi ji prozřetelně nechala v autě... Detail... Večer opět hlídání, opět jsme čatly Josífkovi, tentokrát enciklopedii významných bitev. Četly jsme mu o Bitvě tří císařů, kde měli napsané Blažovice jako Blažkovice, což nás totálně naštvalo... Hmm, Josífka to opět moc nebavilo, ukazoval mi co tam má a říká: "Tahle enciklopedie lodí je moje! Mám ji moc rád. A pak je ještě tenhle nožík můj." Já: "A ten máš na co?" Josífek: "Na kočku!" řekl s přesvědčením a začal ji opět krájet a dělat, že ji jí :D. Pak opět spal. Další den opět v 8 snídaně a pak hlídání dětí do třičtvrtě na 11. Rozárka měla hysterický záchvat, vůbec s náma nechtěla bejt a nechtěla ani svou sestřičku Anežku (5 let) a tak musela být s mámou. Zato Tomík si už zvyknul a tak neměl žádnej problém a spokojeně si s náma hrál. Venku. Já jsem hrála s Josífkem, Viktorkou (nevim, myslím, že tak 5) a Anežkou hry, Anežka si jetě kreslila tričko. Pak se šli převlíct a šlo se na mši. Obnovení manželských slibů. Bylo to dost zajímavé a taky to bylo hezké zakončení celého toho pobytu. Pak obídek, zákusek, dostaly jsme poděkování v podobě bombošky já s Kubi, otec Oldřich a Kubičiny rodiče (ti to vedli) dostali flašku a sestra Anna dostala nějaký čajík, ze kterého byla naprosto nadšená. A pak někdy po mega úklidu jsme vyrazili. Ještě jsme navštívili pro mně naprosto neznámou paní, kamarádku Kubíčiných rodičů a vecpali jsme se k nim do baráku. Novostavba, měli to naprosto úžasně udělané, celé v moderním stylu, přesně podle mých představ. Nevím proč, ale celou tu dobu jsem si tam připadala jako ve hře The sims :D. Pak domů. Domů jsem přijela v půl 8.
Pár detailů:
*Rozárka byla s Tomíkem naprosto dokonalá první den, kdy si vzali každý dvě plastové lžičky a asi tak půl hodiny dělali, že jí z talířů, položených ve sloupečku na pultíku.
*Při úklidu byli všichni hotoví z "baletu se smetáky" (děti uklízely).
*Kubičiny rodiče mají 8 dětí. Všichni jsou strašlivě chytří, všichni co na to mají věk chodí na gymnázia, případně na výšky a všichni jsou strašlivě hodní a slušně vychovaní, což vážně není moc spravedlivé :D
* Až na Kubičiny rodiče to byly rodiny učitelů, teda spíš profesorů, páč učili na gymplech, nejvíc jsem si oblíbila zeměpisáře Michala (měl za syna Josífka), což bylo vážně vtipné (nesnáším zeměpis).
*všechny děti tam byly úžasně hodní a slušně vychovaní. Až na ty dva nejmenší, kteří chtěli mámu s němi nebyl žádný problém.
