Takto má vypadat správné požádání muže o tanec a to doprovázeno ještě menší úklonou. Ve zkratce - první lekce tanečních je za mnou a nad moje očekávání jsem si to užila a bylo to super. Jdeme na to :D
Takže, taneční jsme měli ve čtvrtek v pět a to v taneční škole DYNAMIC. Ten čas byl dost na houby, protože jsem ve 3 končili v těláku a většina z nás se nestihla dostat dom. Aby toho nebylo málo, tak si ještě naši páni profesoři v těláku, který máme poslední 2 hodiny odpoledne, vymysleli, že budeme běhat holky 3 a kluci 5 kilometrů. Samozřejmě, musíte chápat, že jsme celý den, co jsme to věděli nadávali, protože to od profesorů opravdu nebylo hezké... Přežila jsem běh, úplně tuhá jsem se doplížila do třídy a nedokázala jsem udělat nic jiného, než si sednout, sundat si boty, umýt si xicht a rozdělat si banán. To ovoce je vážně asi kouzelné, protože mě dokonale nakoplo. Pak jsem do sebe narvala ještě jakejsi dýňovej rohlík či co s marmeládkou a už jsem byla celkem v poho. Pak jsem na sebe začala rvát šaty, když přišla Kubi z plavání (jsme rozdělení na půlky a ona je v té druhé). Začala se taky oblékat (oblíkaly jsme se v podstatě prosklené třídě s oknama na 2 strany a to v prvním patře, jedna strana vedla do ulice, ale vůbec nám to nevadilo...). Oblíkly jsme se, namalovaly, udělala jsem si svůj úžasný drdol na hlavě, který se překvapivě začal rozpadat až za hodinu => když jsem přijela na místo. Nejhorší bylo dostat se do silonek a pak jít na těch mejch poměrně malejch podpatkách (já podpatky vůbec nenosím, protože jsem dost velká...) na trolej. Po tom běhu jsem myslela, že zdechnu. V troleju byla půlka třídy. Dost mě uklidnilo, že většina měla nějaký takový šaty jako já, takže jsem si tam nepřipadala nepatřičně, jak jsem předpokládala. Celou cestu jsme s holkama depkovaly. Teď to trochu zkrátím. Přeneseme se do doby, kdy už jsme seděli všichni v sálu a začínalo se. Komentovala to naše nová lektorka a říkala nám nějaká základní pravidla společenského chování. Nejlepší útržky: "Takže přijdete k dámě, neodtáhne te ji za vlasy ani za ruku, ani za nic jiného, ukloníte se a zeptáte se větou "Mohu Vás požádat o tanec?" a pak jí můžete ještě políbit ruku. Ona vám jí podá. Ale NEBUDETE jí slintat až na záda, jen to NAZNAČÍTE!!! A dáma nebude dělat žádné vofuky, přijme nastavenou paži a pak se budete spolu procházet dokolečka, dokud vás nezastavím. Pánové vedou koncerzaci, třeba o počasí..." Tak takhle nějak to vypadalo. Seděla jsem tam, s naprostou depkou, že si pro mě nikdo nepřijde a dívala se na to, jak moje kamarádky jedna po druhé mizí a já tam zůstala snad poslední. Jenže pak si pro mě někdo přišel. Požádal mě tím slušným způsobem o tanec, i když mu to ještě moc nešlo, obdařil mě zářivým úsměvem a já mu podala svou ruku. Pak ještě naznačil, že mi ji líbá, no bylo to dost vtipné. Pak jsem se musela zvednout a zařadit do promenády. Jen jsem se modlila, abych se na těch podpatcích nezabila. Zvládla jsem to. Pak jsme se opět slušně představili a já po první minutě zapomněla jeho jméno. Což byl trapas. Pak nám bylo řečeno, že dámy přinesou příště pánům kapesníček a pánové zase naopak dámám nějakou menší pozornost, jako třeba kytku nebo čokoládu. Já upřímně doufám v tu čokoládu, na kytky moc nejsem. Tak jsem se ho zeptala ještě jednou na jméno, jmenuje se Honza. A pak jsme začali waltzem. Ten nemám moc v oblibě a taky mi ze začátku moc nešel. Ale jemu taky ne, to mě uklidnilo. Ruka mu sjela z lopatky, kde ji měl správně podle instrukcí mít někam níž (nepředstavujte si nic úchylného, prostě ju měl pod popatkou kousek) :D a já mu ji automaticky posunula (dva roky našeho tančáku udělaly svoje, i když jsem tam byla totální dřevo, aspoň k něčemu to bylo :D). Snažila jsem se konverzovat, ale přes ten reprák to moc nešlo. Pak jsme se učili jave. Ten mám o něco raději. Vysvětlovala nám, jak to vypadá a tak a Honza už se začal chystat do základního držení jako u waltzu, ale já jen zakroutila hlavou a nastavila mu ruce, které správně chytil. Pak nám základní postoj ukázala, měli jsme ho už správně :D, takže dobrý. Jive mu šel tak středně, většinou nezvedal nohu u přešlapu, takže mu to nevycházelo. Já jsem se mu snažila radit, jako že má dělat třeba menší kroky, protože pak, až to bude v normálním tempu to bude líp stíhat. Hned po mně to řekla lektorka, takže taky dobrý :D. Pořád mu to nevycházelo, tak jsem mu začala počítat, ale nechytal se (jako pořád to bylo lepší než u většiny kolem, jak jsem se dívala... :D). Pak jsem mu vždycky ještě říkala: "Zvedni tu nohu...", ale nic, no nevadilo :D. Celou dobu jsme se na sebe navzájem usmívali, protože jsme nokonverzovali, no bylo to dost zajímavé :D. Pak přišla moje milovaná chacha. Bohužel jsme nedělali ani pořádný základní krok, což mě štvalo, ale co. Chacha mu šla líp. Opět jsem ho povzbuzovala a tak. Pak mě odvedl na místo, poděkoval za tanec a kolem mě si sedly i ostatní kamrádky. A začaly jsme debatovat. Moc jsme toho nestihly, jen jedna říká: "Ten můj pěkně voní..." já: "No, ten můj hulí..." :D takže dobrý. Bába z toho byla hotová ještě dneska... A pak přišla další pánská volenka, kdy jsem byla smířená s tím, že si pro mě už nepřijde, protože chudák ze mně bude mít trauma, především z toho mýho buzerování, i když jsem se snažila krotit... Jenže překvapivě přišel, což se stalo jen některým holkám, že pro ně přišel cizí borec dvakrát. A začalo další kolečko a opáčko. Tentokrát už mu to šlo líp. Opět jsme se místo konverzování na sebe jen usmívali, protože přes ten reprák jsme se neslyšeli. Kolem mě byli vždycky nějací spolužáci. Pokaždé se na mě významně podívali a řekli jen "Klášóó?" z čehož jsem nemohla... No, stalo se mi to tak 3x... Pak mě opět odvedl na místo a když jsem si sedla, tak jedna spolužačka před nama říká: "Bábo! Tys měla teda pěknýho borca! A Klášo? Ty toho co pro tebe byl znáš?" "Ne... Proč?" "Ten byl taky hezkej!!! A ještě si pro tebe přišel dvakrát..." Abych pravdu řekla, Honza byl poměrně hezkej. Byl to blonďák, o kousek vyšší než já, měl růžovou kravatu, což pro mě bylo poznávací znamení. Vypadal jako trochu šampónek, prostě typ borca, kterej by o mně normálně ani nezavadil pohledem. Nejsem moc hezká, to o sobě vím, proto jsem měla příšerný depky z toho, že tam zůstanu sedět. A nakonec to dopadlo takhle, což mě dost překvapilo. Třetí tanec byla dámská volenka. Neřekla nám, jak máme borce vyzvat o tanec a tak Šajda říká: "Tak přijdu k tomu borcovi a řeknu mu: "Pikachu, volím si tebe!!!" ."Z toho jsem odpadla, to se nedalo. Já nevěděla, co mám dělat, jesi pro něj jít. Naštěstí mě někdo předběhnul, takže jsem měla problém vyřešen. Se Zitou jsme si vzal každá nějakýho borca a opět jsme opakovali. Opět jsem stála vedle spolužáka. S tím druhým se mi už tak dobře netancovalo. Byl možná o kousek menší a to není nejlepší. Pak přišel na řadu závěrečný ploužák. "Takže, nebudu vám říkat, jak se máte držet, ani jaké máte dělat kroky, ale uvědomte si, že je tady SVĚTLO a že ještě NENÍ PO 10 HODINĚ VEČERNÍ!!!" Ehm, ploužák byl nuda. Bus jsem nestihla, nával v šatně, takže jsme měla ještě hodinu. Tak jsme šly s holkama do KFC. Nemám ráda KFC. Tam jsme si zapomlouvala, za chvilku tam přišlo tak dalších 6 holek z naší třídy, pěkně jsme si popovídali a pak jsem jela dom. U troleju jsem se ještě potkala s Barbuškou, takže jsme si celou cestu povídaly a doma mě čekalo taky úžasné překvapení - nová karta do mobilu a dokonce mi i fakčila! Konečně!!! Takže jsem tam ihned musela natáhnout všechny ty věci, co jsem chtěla a pak někdy kolem 11 jsem šla spát. V pátek jsem byla totálně mrtvá, ale to byl detail, protože čtvrteční odpoledne jsem si užila a to bylo hlavní. Každopádně na mě měli narážky i borci ze třídy. Tak se tak na obědech baví o tanečních, pak zahlídnou mě a říkají: "Zato Kláša si to vyžrala, co?". Zajímavé... Každopádně mi to už začíná vrtat hlavou, protože mě jen tak takové štěstí nepotkává, takže jsem si samozřejmě musela vzpomenout na Carrie, což mě dost zdeptalo. Doufám, že to nebyla nějaká hnusná sázka, ale to by mi neudělali, to vím. Hlavně si to nebudu kazit... Stačilo mi dnešní odpoledne. Jela jsem na mega nákup s fotrem a na parkovišťu u Tesca nám kleklo auto. Baterka. Po hodině a půl se nám za pomocí nějakýho cizího borca podařilo nastartovat a odjet dom. Fotřík vůbec netušil, co to auto má za problém. No nic... Pp :D
Žádné komentáře:
Okomentovat